Duna: Hra o dobývání a diplomacii

hodnoceno 15x (Seznam vlastníků)

Boj o pouštní planetu

Autor: Azz | 20.2.2023 | 2

Nehostinná pouštní planeta Arrakis, známá také jako Duna, je snad nejdůležitější planetou v celém císařském impériu. Je to jediné místo v galaxii, kde se vyskytuje koření, bez kterého nejsou možné mezihvězdné lety a které zároveň prodlužuje život svým uživatelům. Jeho těžba není jednoduchá. Sama poušť dovede člověka vysušit a písek ohlodat na kost během pár hodin. Nájezdy domorodých Fremenů hrozí každou chvíli, ale nejhorší jsou obří pouštní červi, kteří se zjeví znenadání a pohltí vše, co se jim připlete do cesty.

Císař předal správu nad planetou rodu Atreidů, kteří chtějí z Duny udělat lepší místo pro život a zajistit přísun koření Impériu, jak jim bylo uloženo. Ale předání planety bylo jen jednou z politických machinací samotného císaře. Začíná tak boj o nadvládu nad Dunou. Který z rodů nakonec dosáhne vítězství? Nebo snad připadne do rukou domorodých Fremenů? Boj o koření začíná!

Ve hře Duna: Hra o dobývání a diplomacii se hráči ujímají rolí jedné ze čtyř frakcí – Fremeni, Atreidové, Imperium nebo Harkonnenové – a pouští se do boje o nadvládu nad planetou plnou nástrah.

Jedná se o zjednodušenou předělávku starší hry Dune, která je mezi hráči známá jako velká epická bitva, která zabere až několik hodin. Tato nová verze si vzala za úkol celou hru výrazně zrychlit a přinést tak hráčům prožitek z boje o Arrakis v relativně krátkém herním čase.

Jak se to autorům povedlo? Na to se pojďme podívat.

Zpracování hry aneb Co je v krabici

Krabice hry je standardních rozměrů, nejedná se tak o žádného molocha, který by vám zabral půlku knihovny. Pro hru byla zároveň použita filmová grafika z nedávného filmu. Již na titulní straně krabice tak můžete poznat známé tváře, které jste mohli vidět i na stříbrném plátně. Většinou nejsem příznivcem použití filmových postav do deskových her. Zde s tím ale nemám problém a vizuál jako takový se mi líbí.

Uvnitř krabice naleznete herní plán, několik různých balíčků karet, počítadla pro nastavení bitev, karty jednotlivých frakcí s jejich vlastnostmi a spousty žetonů jednotlivých frakcí i koření. Vše ve standardní kvalitě. Žetony šly vyloupat dobře.

Ústředním dílem celé hry je samotná herní deska, okolo které si hráči umístí své karty frakcí s žetony a 4 balíčky karet. Zásoba koření má své dedikované místo na herním plánu, stejně jako místo pro padlé jednotky. Na první pohled může herní plán působit trochu nepřehledně, jelikož je vyveden v různých barvách hnědé – pískově hnědá pro pouště, tmavě hnědá pro hory a ještě jiná hnědá pro lokace měst. Ale co by člověk čekal od pouštní planety, na níž vše pokrývá písek. Za mne ještě není úplně vhodné vystínování planety na jedné straně až do černa. Graficky to vypadá pěkně, ale přidává to další tóny barev do hnědočerné. Je to hlavně o zvyku a za pár kol to přestanete vnímat, ale ze začátku to lehce ztěžovalo orientaci na plánu. Osobně bych asi volil trošku výraznější rozlišení jednotlivých typů polí, ale nejedná se o nic markantního.

Z pohledu zpracování a komponent tak nemám hře moc co vytknout.

Pravidla jsou napsána celkem jasně a na cca patnácti stranách snadno pochopíte princip hry. Jediná věc, která se v pravidlech trochu plete, je rozdělení mapy na oblasti a sektory. Rozdělení je to naprosto logické z pohledu fungování hry. Jen při prvním čtení jsem se občas musel vrátit o stránku zpět, abych si ujasnil, co je sektor a co oblast. Nicméně hlavní problém jsem s tím měl při čtení. Při vysvětlování pravidel ostatním to všichni chápali rychle, tudíž se zdá, že problém byl hlavně na straně čtenáře pravidel. Jinak jsou pravidla dobře napsána a vše je celkem jasné.

Jak se hra hraje

Jak již bylo zmíněno, jedná se o předělávku starší epické hry tak, aby byla přístupná novým hráčům, kteří nechtějí trávit několik hodin vysvětlováním pravidel a pak dalších několik hodin hrou samotnou.

Na začátku hry si hráči rozdělí (rozlosují) frakce, případně vrátí nepoužitou frakci do krabice. Ve dvou hráčích ovládá každý z hráčů jakousi alianci dvou frakcí a má k tomu určenou frakční kartu. Ve třech a čtyřech hráčích ovládá každý z hráčů jednu. Frakce jsou asymetrické, a tak se herní prožitek a strategie může lišit podle toho, jakou frakci hráč zrovna reprezentuje. Hře to tak přidává na variabilitě a znovuhratelnosti. Schopnosti jednotlivých frakcí jsou popsány na jejich kartách. Jsou jasné a přehledné. Zároveň na těchto kartách hráči skladují své zásoby koření a jednotek.

Rozdílonst frakcí spočívá jednak v jejich počátečním jmění v koření, schopnosti ale také v počtu žetonů velitelů s různou silou. Ti jsou důležití pro boj a přidávají nemalou bojovou sílu na území bojů. 

Po základním rozdělení a nachystání se hráči mohou pustit do hry.

Hraje se na 5 kol a ten, kdo na konci pátého kola vlastní nejvíce koření, se stane ekonomickým vítězem hry. Od třetího kola navíc může dojít i k vojenskému vítězství, pokud některý z hráčů ovládá na konci kola tři z pěti měst.

Každé kolo je rozděleno do 7 fází, které jsou dobře popsány a nejsou nijak pravidlově složité. Každá fáze se vždy vyhodnotí pro všechny hráče, než se posune hra do další. Fáze jsou následující:

• Bouře: Po Arrakisu putuje písečná bouře, která se každé kolo pohne a smete, co jí stojí v cestě. Pohybuje se jedním směrem a to, o kolik sektorů se pohne, určuje hod kostkou. Kromě toho tu ještě hraje roli terén: pokud jsou vaše jednotky na poušti, bouře je zničí – stejně jako případné koření na daném poli. Pokud máte jednotky ve městě nebo v horách, mají se před bouří kde schovat a nic jim nehrozí.
• Výron koření: Na mapě se objeví nové zdroje koření podle otočené karty z balíčku koření. Může se případně objevit i červ, který požere všechno a všechny v dané oblasti. Červi se objevují pouze v poušti. Každopádně každé kolo se na dvou územích objeví nové koření.
• Dobrání karet a nákup: Získáte bitevní karty a můžete dokoupit nějaké speciální.
• Oživení jednotek: Vezmete si zpět část ze svých mrtvých jednotek, případně zaplatíte kořením, abyste jich oživili více.
• Výsadek a pohyb: Na mapu umístíte jednu libovolně velkou skupinu jednotek na kterékoliv pole a pak touto, nebo jinou skupinou pohnete až o 3 oblasti. Za nově nasazené jednotky platíte kořením.
• Bitva: Vyhodnotíte bitvu v oblastech, kde jsou současně přítomny alespoň 2 frakce.
• Sběr koření: Vaše jednotky sesbírají koření, pokud se nachází v jejich oblasti. Každá jednotka sebere 2 koření.

Ve svém tahu hráč nemá příliš prostoru pro rozhodování, protože:

• Bouře a výron koření jsou vlastně automatické tahy, které hráči nemohou ovlivnit, a je to událost společná pro všechny.
• Následně si každý hráč dobere bojové karty do počtu čtyř a může si nakoupit speciální karty z tržiště. Ty mohou přinést nějakou taktickou výhodu, např. přidají další pohyb, umožní lepší sběr koření, přidávají bojovou sílu, atd. Ale jejich pořízení je relativně drahé (dvě koření) a navíc náhodné – z balíčku, bez možnosti výběru.
• Oživení jednotek je pro všechny stejné, v základu každý oživí dvě jednotky a může dokoupit zpět další padlé, pochopitelně za koření.

Díky tomu, že můžete ve svém kole pouze nasadit jednu skupinu jednotek a pak jednou skupinou pohnout, není mapa zrovna plná. Zvlášť pokud vezmeme v potaz probíhající bitvy o koření i města, zůstává na herním plánu na konci kola jednotek většinou minimum. Tu někdo drží město, tu někomu zbyly jednotky po sběru koření a doufá, že je nesmete bouře a nesežere červ.

Trochu více se zastavíme u bitvy. Na území, kde se po konci fáze pohybu vyskytují jednotky alespoň dvou frakcí, dojde k bitvě. Hráči si vezmou bitevní desky, nastaví, kolik vojáků z daného území půjde do bitvy a přiřadí velitele s určitou bojovou silou. Ta je rozdílná podle frakcí a velitelů. Ještě přihodí (pokud mají) bojové karty – jednu obrannou a jednu útočnou. Porovnají se čísla, vyšší vyhrává. Bitevní karty mohou ovlivnit průběh bitvy, jelikož mohou zabít velitele a tím oslabit soupeřovu armádu, pokud ten nezainvestoval adekvátní obrannou kartu. Je to jediná možnost jak velitele zabít.

Před bitvou samotnou do výsledku může vstoupit ještě karta zrádce. Ve chvíli, kdy se odhalí bitevní plány a jeden z hráčů má kartu zrádce odpovídající veliteli zvolenému soupeřem, k bitvě vůbec nedojde – dotyčný velitel namísto toho zradí a je zlikvidována celá jeho armáda beze ztrát na straně druhé.

Kartu zrádce má ale každý hráč pouze jednu, kterou si vybere z náhodného losu 4 karet na začátku hry. Její použití je tedy značně omezené karta zrádce se navíc musí potkat s odpovídajícím žetonem velitele, což se nestává zase tak často. Výjimku tvoří frakce Harkonnenů, jelikož ti operují s větším množství karet zrádců od startu a mohou je v průběhu hry i měnit. Ostatní mají pouze jednu pro celou hru.

Zajímavým faktorem je, že pokud bojujete o území s kořením, musíte adekvátně odhadnout, kolik jednotek do bitvy pošlete. Všechny jednotky obou stran nasazené do bitvy totiž umřou bez ohledu na vítězství. Pokud byste tedy poslali všechny, nezbude, kdo by sbíral koření. Pokud ale pošlete málo, riskujete porážku. A ten, kdo bitvu prohraje, přichází o všechny jednotky na území. Tento prvek se mi velice líbí a přináší napětí a odhadování soupeře. Celkově je bitva rychlá, a ačkoliv jich může proběhnout na mapě několik za kolo, vše je vyřešeno svižně.

Jak hra působí a jaké to je

Asi ještě jednou vyzdvihnu jednoduchost pravidel. Pro první hru s novými hráči jsem volil variantu, kdy jsme prošli jednu fázi za druhou a vždy si vysvětlili, co se v které děje, a rovnou ji zahráli. Hráči tak velice rychle pochopí celý princip a pravidla vlastně vysvětlíte během prvního kola, které tím máte už i odehrané. Přístupnost pravidel je velice dobrá a každá z fází sama o sobě jednoduchá.

Herní čas uvedený na krabici je 60 minut a po pár zahráních není problém mít za hodinu vyřešeno i ve čtyřech hráčích. Pokud se některému z hráčů povede ovládnout tři města na konci kola, a dosáhnout tak vojenského vítězství, můžete se vejít i do půl hodiny. Z pohledu rychlosti hry se jedná tedy o opravdu rychlou strategickou hru.

Princip je jednoduchý a pochopí ho i méně zkušení hráči. Naplánovat vhodnou strategii k vítězství je pochopitelně něco jiného.

Zkusím rozebrat některé klíčové aspekty.

Frakce a vyvážení hry:

Jednotlivé frakce jsou asymetrické a přináší různé herní prožitky. Jejich vyvážení není úplně dotažené. Hlavně rod Atreidů mi přijde výrazně slabší oproti ostatním. Jejich schopnost je taková dosti náhodná a přijde mi oproti ostatním slabší: před bitvou si mohou vybrat, že jim soupeř prozradí použitou zbraň, obranu, počet jednotek nasazených k boji, nebo použitého velitele. Je to určitě tatická výhoda pro nastavení vlastní bojové síly, ale zvláště u zbraně/obrany závisí výsledek na tom, zda disponuje hráč odpovídající kartou k reakci. Harkonnenové jsou sázkou do loterie, jelikož disponují větší sítí zrádců a mohou tak snadno vyhrát bitvu ještě před jejím začátkem, jen musí mít tu správnou kartu zrádce. Oproti Harkonenům a Atreidům netrpí Imperium a Fremeni tolik nedostatkem koření, ač jsou jejich schopnosti rozdílné. Fremeni nasazují jednotky zdarma, Impérium získává koření, pokud ostatní nakupují karty na tržišti. Mohou díky tomu lépe rozmisťovat jednotky na mapě, což je pochopitelně klíčem k vítězství.

Netvrdím, že se nedá vyhrát za kteroukoliv z frakcí, ale některé mají citelnější výhody.

Náhoda:

Ve hře je značný prvek náhody, který dost citelně ovlivňuje celou hru. Začíná bouří a objevením se koření, pokračuje k bojovým kartám a kartám tržiště. U objevení se koření a bouře to rozhodně není na škodu. Mapa se tak proměňuje pro každou hru, přidává variabilitě. Kde je to citelnější, jsou bojové karty, kde vám může přijít i karta, která je doslova k ničemu, zatímco ostatní mají výběr zbraní a obrany. 

Ještě citelnější je toto u nákupu z tržiště. Utratíte své drahocené koření za nákup zajíce v pytli, aniž byste tušili, zda vám k něčemu bude. V případě, že proti vám hraje Imperium, odevzdáte navíc koření soupeři – o to víc vás pak naštve, když vám přijdou karty, které nejsou nic moc. Ačkoliv všechny karty tržiště přináší nějaký bonus, některé jsou prostě lepší a jiné méně využitelné.

Boj, bojové karty:

Boj jako takový je velice rychlý, což je velké plus. Ostatní hráči se tak nenudí a rychle přijdou na řadu.

Jak jsem zminil výše, zajímavé je odhadovat ideální počet jednotek poslaných do bitvy, aby zbyl někdo, kdo posbírá koření, nebo ovládal město. Napětí této volby je velice příjemné.

Obdobně působí volba velitele, kdy nevíte, zda soupeř nemá kartu zrádce. Můžete tak volit mezi silnějším velitelem, kde se ale dá očekávat, že některý z protihráčů tuto kartu může mít spíše než kartu nějakého slabšího. Zvláště proti Harkonnenům je tato volba zajímavá.

Důležité jsou i bojové karty, ale tady opět úřaduje náhoda v tom, co vám přišlo do ruky. Zvlášť pokud máte třeba dvě karty, které jsou bez efektu. Jediný způsob, jak se jich zbavit, je, že je přiřadíte do boje. Oproti hráči, který má možnost použít obrannou i útočnou kartu je to ale malá útěcha. Bojové karty tak mohou snadno rozhodnout bitvu, ale hráči mají malou možnost ovlivnit, jaké budou moci použít. Zvlášť pokud za jedno kolo absolvují více bitev, mohou být rychle bez karet. 

Taktika:

Jelikož se hraje pouze na 5 kol, není mnoho času nazbyt a každá chyba v plánování může znamenat velkou ztrátu. To bych řekl, že je pro tuto hru velice významný prvek. Pokud ve druhém či třetím kole hráč prohraje nějakou větší bitvu a přijde o většinu jednotek, zpravidla se mu už nepovede naskočit zpět tak, aby mohl ostatním hráčům konkurovat – prostě nemá dostatek času na regeneraci zdrojů. Toto je patrné hlavně ve hře tří hráčů. Tam se takový hráč dostane většinou dost na ocas a po zbytek hry může mít pocit lehkého paběrkování bez větší šance na úspěch. Méně patrné je to u hry čtyř nebo dvou hráčů, kde mohou tímto utrpět v podstatě všichni. Ve třech hráčích se nám ovšem většinou stávalo, že jeden z hráčů do třetího kola přišel o značnou část jednotek a dva se pak v následujícím kole utkali o vojenskou nadvládu. Ve hře tří hráčů tak po zahrání i vítězství zůstávala lehká pachuť, jelikož prožitek nebyl tak úplně ono – hře pak chyběla hloubka nebo nějaké větší uspokojení z vítězství. Ve čtyřech či dvou je za mě prožitek lepší.

Z pohledu taktiky je tu velmi silná výhoda posledního hráče, který již nemusí přemýšlet, co se může stát po jeho tahu. Tím, že se začínající hráč mění v každém kole, mění se i tato výhoda, která bývá často rozhodující pro vojenské vítězství.

Hráč, který byl dřív na tahu oproti tomu vyhrává v případě remízy v boji, čímž je mírně kompenzován.

Shrnutí aneb Co říci závěrem

Hra nepůsobí špatně, ale musíte počítat s tím, že se jedná o rychlovku, kde vlastně zase tak moc nevymyslíte. Zdroje koření jsou značně omezené, takže buď svádíte boj o koření, nebo o město. Do toho nakoupíte pár náhodných karet z tržiště, které vám mohou pomoct, ale také nemusí. V bitvě hodně záleží na štěstí v tom, jaké vám přišly do ruky bojové karty, případně zda se vaše karta zrádce shodne s velitelem vybraným protihráčem. Stejně tak jsou na tom karty tržiště. Náhody tak ve hře není úplně málo.

Duna: Hra o dobývání a diplomacii je jednoduchá a rychlá (vím, už jsem to napsal asi 10×, ale ta hra se tím opravdu vyznačuje). Neočekávejte velkolepé bitvy a významné taktické plánování. O to ale ani tato hra (nejspíš) neusiluje. Těží hlavně z kombinace tématu a rychlosti.

Pokud budete hrát ve čtyřech nebo dvou hráčích, bude pro vás hra nejspíš docela zajímavá. Pro tři hráče bych hru primárně nedoporučil a poohlédl se po nějaké jiné hře s mechanikou ovládání území.

Zároveň mi název přijde trochu zavádějící, protože k diplomacii se ve hře moc nedostanete. Není kdy a vlastně asi ani proč.

Zkušenějším hráčům bych toto doporučil spíše jako filler. Pro méně zkušené to může být vstupenka do světa area control her, zvláště pokud jsou fanoušky Duny.