Dopravka

hodnoceno 0x (Seznam vlastníků)

Když se hra tak úplně nepovede…

Autor: SirEngal | 24.11.2024 | 10

„Tak Maruška nám zkusí najít na hracím plánu čtyři modré věci. A Pepíček nám poví, jakou rychlostí se smí řidič osobního vozu blížit k nechráněnému železničnímu přejezdu, na kterém bliká bílé světlo.“

O co jde

Hra Dopravka spojuje iniciativy Markétčina dopravní výchova, týmu silniční bezpečnosti a Zebra se za tebe nerozhlédne Policie ČR. Autorem je Štěpán Peterka, vydává ji Dino. 

Jedná se o desková hru, či snad spíše edukativní pomůcku pro výuku dopravní výchovy, určenou dvěma až dvanácti hráčům od šesti let. Rozhodně potřebujete u každé hry alespoň jednoho dospěláka (ideálně řidiče s našprtaným zákonem o provozu na pozemních komunikacích), protože je potřeba po každém kole hodně dovysvětlovat. Hra toto považuje za své silné místo a edukativní přínos.

V některých okamžicích to funguje (proč není bezpečné tady přecházet) a v některých už méně. To, že bezpečnostní prvky v autě lze rozdělit na aktivní a pasivní, je dětem s prominutím pumpička.

Primárně má jít o hru do rodin a kolektivů, pro použití ve školní třídě mi ale nedává smysl oficiální zastropování na 12 hráčích.

Krabice a její obsah

Design

Kladnou stránkou hry je design, který přebírá z projektu Markétčina dopravní výchova (na webu najdete opravdu velké množství materiálů pro každou věkovou kategorii, doporučuji návštěvu). Hrací plán o velikosti A2 představuje městečko Střeštěnov, které opět nebylo vymyšleno pouze pro tuto hru, ale je součástí Markétčina světa.

Co najdeme v krabici

Krabice o pořádné velikosti A3, tedy zhruba 43 × 30 cm, je opět moc pěkně graficky vyvedená a slibuje Dobrodružství s Markétkou a Zebrou. Když ji otevřeme a vyndáme herní plán, nastává zklamání. Hra obsahuje 120 karet, 4 figurky à la Člověče nezlob se, které se spolu s přesýpacími hodinami smutně krčí v koutku obří krabice. Kdyby byl plán skládací na 4 díly a ne jen na dva, krabice mohla být bez problému poloviční. Karty jsou standardní, figurky plastové, kvalitou nijak neurazí, ani nenadchnou. 

Pravidla jsou zpracovaná vcelku pěkně s dostatečným vysvětlením herních situací. Knížečka potom obsahuje pro zopakování, či naučení výňatek ze zákona o pozemních komunikacích (včetně paragrafového znění a to celého – dítě přece musí bezpodmínečně znát, že chodcem jste jen pokud tlačíte motocykl do 50 kubických centimetrů a pak už ne, nebo že tlačit po chodníku vozík širší než 600 mm si prostě dovolit nesmíte).

Dále obsahuje metodické pokyny, které vlastně doporučují si hru upravit podle sebe, a když uznáte za vhodné, třeba kvůli malým dětem, například úplně vynechat hodiny. 

Dvě další stránky jsou pak věnovány sebepropagaci výše zmíněných projektů.

Jak se to hraje

Hra svým principem přešlapuje někde mezi Aktivitami (volím si kartu, co budu dělat a dostanu za to nějakou hodnotu), Mikro Makro (něco malého hledám na velkém plánu) a testem autoškoly. 

Na začátku se hráči mají rozdělit do týmů (maximálně 4), což nás tedy s rodinou dost překvapilo, čekali jsme, že když už máme 4 figurky, budou použity pro čtyři hráče. No nic, každá figurka se na hrací plán nasadí na hrací pole své barvy a má za úkol dojít na druhé pole své barvy. Možných cest je několik a je zde vidět snaha o vyváženost, protože většina cest měří 17 políček. Jako u řady dalších věcí v této hře se tu něco tak úplně nepovedlo, protože růžová má trasu dlouhou pouze 16 polí. Tým, který si vybere růžovou, dostává od hry tedy nefér výhodu kratší trasy.   

Pohyb figurky hráči realizují tak, že si vyberou jednu ze tří karet, pokud splní podmínky na ní určené, smí se posunout o určitý počet polí. Počet polí je na kartách natištěn a je pro každou kategorii vždy stejný. Trochu paradoxně je vyznačen obrázkem hrací kostky, i když hra žádnou kostku neobsahuje. Dva typy karet lížou protihráči a jeden typ naopak člen právě hrajícího týmu – to se samozřejmě plete, a nejednou jsme tak kartu, kterou jsme si přečetli, aniž bychom měli, vraceli dospod balíčku.

Pohled na rozehranou hru

Typy karet

• Odpověz (dává 3 body pohybu): Protihráč lízne kartu, hráč si vybere číslo od jedné do tří a protihráč přečte otázku včetně tří možných odpovědí. Právě jedna je správně. Poté protihráč otočí přesýpací hodiny a hráč má 40 sekund na to, aby uhodl správnou odpověď. 
• Hledej (dává 2 body pohybu): Protihráč opět lízne kartu, hráč si vybere číslo od jedné do tří a protihráč přečte, co má náš hráč na hracím plánu najít, opět na to má právě 40 sekund.
• Předveď (dává 2/4 body pohybu podle varianty): Hráč lízne kartu, jeho spoluhráč vybere číslo – pozor, od jedné do čtyř. Jednička a dvojka znamenají lehkou variantu, zatímco trojka a čtyřka těžkou. Hráč pak jde předvádět pantomimu opět doprovázen odpočtem přesýpacích hodin.

Je zde jedno velké ALE. Tým si nemůže vybrat typ karty, který už má, dokud nezíská celou trojici. Rozumím, že za začleněním tohoto pravidla stála snaha o to, aby si hráči pořád nevybírali stejné karty, v praxi to pak ale logicky dopadá tak, že po třech úspěšných kolech jsou hráči vždy sedm, nebo devět polí od začátku, a to podle toho, zda zvolili lehkou, nebo těžkou formu pantomimy. 

Vzhledem k tomu, že při pohybu nesmíte zastavit v křižovatce, ale pokud by vám to tak vyšlo, musíte hezky podle zákona čekat před ní, se množina možností, co efektivně vybrat za kartu, dost smrskává. Cestu od výchozího k cílovému bodu tedy vždy zahrajete na sedm karet, celá logika cesty a figurky na ní tedy vlastně postrádá herní smysl.

Navíc rozdílné cesty všech týmů znesnadnuji rychlé odhadnutí toho, kdo právě vede. Chcete-li se dozvědět, kdo má nejblíž k vítězství, buď musíte počítat, kolik polí zbývá do dosažení cíle, nebo vzhledem k výše řečenému kouknout, kolik má kdo splněných karet. 

Varianta hry pro dva a tři hráče

Ve dvou a třech hráčích se prostě nepoužijí karty pantomimy a hráči tak tvoří jednočlenné týmy, jinak se postupuje stejně.

Nevyváženost

Po několika hrách jsme se v rodině shodli, že hra trpí velkou nevyvážeností. Při pantomimických úkolech má podle pravidel spoluhráč uhodnout přesné znění. Co na tom, že na jedné kartičce je „přechod pro chodce“ a na jiné „zebra“, které se logicky dají zahrát stejnou pantomimou? Naopak podle jiné kartičky má hráč předvést aquaplaning, připadá vám to adekvátní pro šestileté dítě?

Při odpovědích na otázku některé dítě dostane „co nepatří do povinné výbavy jízdního kola“ a jiné „jakou rychlostí se smí řidič přibližovat k nechráněnému železničnímu přejezdu, na kterém bliká bílé světlo“…

Faktické chyby

Na to, že se tento počin snaží o edukaci, tak obsahuje chyb, že to až hezké není. Například karty Hledej obsahují pokyn najít „Značku zákaz motorových vozidel“ a „Značku zákaz cyklistů“. Takové značky samozřejmě neexistují, na obou kartách chybí podstatné slovíčko „vjezdu“. (Zakázat cyklisty chce možná tak některá neparlamentní ultrapravicová strana.)

Důkladně se podívejte na tento autobus. Děti prý mají vědět pohledem na zadní světla, že autobus jede doleva. Ale už jste u nás viděli autobus s dveřmi na levé straně?

Dále máme na hracím plánu značku Smíšená zóna. Jde o novinku, kterou máme v zákoně o pozemních komunikacích začleněnou od 1. 1. 2024. Má se prý používat v centrech měst, kde se nedají stavebně oddělit chodníky od vozovky. Takže ji logicky autoři umístí kam? Úplně na okraj města, na výpadovku s chodníkem (a můžete si také všimnout autobusu, který má tentokrát dveře vpravo).  

Naopak mi v celé hře (i pravidlech) chybí značka obytná zóna, kterou podle mého názoru děti potkají mnohem častěji.

A když už jsme u těch značek, ten, kdo by takto pověsil značku slepé ulice (IP 10a), by měl být pověšen za kšandy do průvanu. Správně je buď použít ji s dodatkovou tabulkou určující směr a nebo použít značku IP10b, která ovšem vypadá jinak. 

A ne, hra neobsahuje žádnou kartu „Hledej špatně pověšenou značku“ (zkontrolováno za vás).

Shrnutí

Na začátku jsem mluvil o slibu Dobrodružství s Markétkou a zebrou, který nám přináší krásná krabice. Ve výsledku se ovšem nedostavilo ani dobrodružství, ani Markétka a zebry jsou pouze za plotem. Na hracím plánu o velikosti A2 se nám daleko od sebe agorafobií zbytečně třásly dvě malé figurky, ale na druhou stranu u pantomimy jsme se s dětmi vlastně i docela zasmáli. Jenže k tomu jsme opravdu nepotřebovali celé to masivní městečko. Hledání tunelu, čtyř modrých věcí ani pěti různých oken moc zábavy dětem školního věku nepřineslo.    

Ve výsledku největší radost z této hry budete mít, když ji na nějaké dopravně-bezpečnostní akci vaše dítko vyhraje v zábavné soutěži a šťastně si tu krásnou krabici povleče domů. A potom už spíš ne.

Pokud chcete s tématem dopravní bezpečnosti ověřenou a funkční HRU, Markétka nabízí k vytištění nebo objednání Černého Petra. Dopravka je totiž jinak spíš jen soubor pěkného, ale nešťastně poskládaného materiálu a padesáti kubických centimetrů vzduchu v krabici, to abyste ji mohli tlačit jako chodec po chodníku a nemuseli na pravou stranu vozovky.