Cyclades

hodnoceno 425x (Seznam vlastníků)

Euroamerická ňamka

Autor: PJ | 12.3.2010 | 65

"...a aby nezůstal kámen na kameni, aby ani človíček neunikl, přikazuji vypustit posledního z titánů!"
"To chceš udělat?"
"Vypustíš Krakena! Akriciovo království musí být zničeno!"

Cyclades – (Κυκλάδες), česky Kyklady, též Kykladské ostrovy, je k Řecku patřící souostroví v Egejském moři mezi Řeckem a Tureckem. Během antiky tvořily tyto ostrovy jakýsi kruh kolem posvátného ostrova Delos (kde se měla podle legendy narodit bohyně Artemis a její bratr Apollón), odtud vzniklo jejich jméno: řecké kykládes lze přeložit jako ostrovy v kruhu.

Cyclades – též jeden z nejnovějších počinů na deskovkovém poli od dvojice známých designérů Bruna Cathaly a Ludovica Maublanca (Cleopatra and the Society of Architects, Mr. Jack); výtvarné zpracování má na svědomí Miguel Coimbra (Giants, Small World).

Hned v úvodu laskavé čtenáře okradu o gradované napětí, když prohlásím, že výše uvedení kuchtíci stvořili jednu z nejchutnějších dobrot současných jídelníčků:  na své si přijdou hráči euro her i AT, sympatizanti her komplexních i jednodušších, příznivci budování i bojování, fajnšmekři přes grafiku a figurky, milovníci řecké mytologie a kultovního filmu Souboj Titánů (1981)… snad každý si přijde na své, i když i samozřejmě i v tomto eintopfu se dočkáme několika nedovařených žužnělínových kousků a jako vždy trošce roztrpčenců nebude chutnat, protože rozkousnou kuličku pepře. Hra je ostatně dle mého názoru na BGG těžce podhodnocena a je mi záhadou, proč tomu tak je – snad z marketingových důvodů (dle realitně nízkého počtu hodnotících)? Nebo mám možná pokažené chutě a nepoznám, co je dobrého. A teď už se pojďme podívat, na jakých dobrotách si v této francouzské bujabéze smlsneme.

Předehra, foršpajz aneb jíme také očima

Snad u každé hry vnímáme napřed její vzhled, výtvarné a grafické provedení. Mnohdy je  to ten první filtr, který rozhodne, budeme-li se o hru dál zajímat. Osobně považuji „look“ za velmi důležitý. Chápu, že to bude mnoha lidem připadat povrchní, ale pro mě za mě může být hra po technické stránce sebelepší a hrát ji nebudu, když od pohledu odpuzuje (pro mě osobně skoro všechno od Frieseho/Kaluskyho).

Nuže, Cyclades přitahují už od pohledu ještě v krabici, na kterou začnou slinit spíše příznivci AT. Po rozbalení si citlivější povahy najdou čelist na zemi a začnou se obdivně prohrabovat množstvím materiálu. Nejvíc asi upoutají figurky. Ač jsem zastánce voňavého minimalistického dřeva, jsem z plastových figurek nadšen. Každý z pěti hráčů má k dispozici armádu vojáků a flotilu lodí a figurky těchto pěti stran, ač herně „stejnohodnotné“, vzhledově se zcela odlišují! Figurky mytologických bytostí a nestvůr jsou ještě lepší a až maniakálně detailní - člověk si při manipulaci s nimi skoro připadá jako jeden z bohů strkající sádrové pinčlíky do amfiteátříku naší reality (viz Souboj Titánů).

Karty nestvůr jsou špičkové a velmi oceňuji intuitivní symboly a ikony – hra je tedy jazykově nezávislá. Karty bohů jsou také skvělé a volám směrem k autorům DÓNA, že se nakonec vykašlali na řecká písmena imitující latinku (viz obrázek) a raději zvolili stylizovanou latinku imitující řecká písmena.

Herní plán je skvostný, detailní, přehledný a velmi vtipně odkazuje k názvu hry a jeho podstatě: herní pole je kruhové a herní pole jsou místo okoukaných hexů ohraničeny kružnicemi. Bravo - vtipné, originální, výstižné. Ovšem pozor - přichází první nakyslé sousto, jakési králičí plíčky. Je skvělé, že je herní plán modulární a hra se tak pružně přizpůsobuje různému počtu osob. Jenže místo několika herních plánů jako u Small Worldu máme pouze dva skládací, takže krásně symetrický kulatý herní plán pro pět se vám při hře čtyř hráčů změní na potlučenou bramboru, ve třech a dvou hráčích pak na jakési oko. Jistě, hnidopíchám, jsou to opravdu jen detaily, ale skutečně mě ty asymetrie tahají za rohovku. U jiné hry bych asi velkoryse pomlčel, ale tedy mně to nedá. Předpokládám však, že to většině hráčů bude putna a spíš ocení modularitu herního plánu.

Žetony jsou pěkné a bytelné, zejména cornucopie, rohy hojnosti, jsou k pomazlení. Stavby a města vypadají možná až moc minimalisticky, ale na druhou stranu jsou dokonale přehledné a o to jistě šlo v první řadě.

Vícejazyčná (EN, FR, GE) pravidla jsou pěkně upravená, přehledná, nemám co vytknout. S průměrnou znalostí cizího jazyka se hru naučíte do tři čtvrtě hodinky – jedná se o cca šest stránek. Přehledový list je taktéž velmi pěkně zpracován. Je dobré ještě vyzdvihnout, že celý přehled hry je symbolicky vyveden na vnitřní straně – mimochodem nádherných - hráčských „paravanů“.

Sedtrženo počteno – až na divné asymetrie herního plánu ve 2-4 hráčích jsou Kyklady vzhledově neskutečně sexy (a řadím do toho i funkčnost grafiky a designu) a v současné době patří k naprosté špičce.

Aranž a prostírání

Než náležitě prostřete a rozložíte na stůl všechny možné příbory, talíře, misky, tácky, omáčníky, skleničky, hrnky, teriny a bibeloty, větší chvilku to bohužel potrvá. Přichystejte si navíc opravdu pořádný jídelní stůl, poněvadž na stojáka v bufíku se s Kykladami rozhodně nevlezete.  Prostírání je tedy vzhledem k prostorové náročnosti spíše piknikové.

Co to tu voní aneb oč vlastně jde?

Každý z hráčů představuje jeden městský stát ještě nesjednoceného Řecka a usiluje o získání nadvlády v oblasti Kykladských ostrovů. Tu získá postavením či dobytím dvou metropolí. Bez pomoci bohů si však nikdo ani neuleví, takže všechny činnosti hráčů se vlastně dějí jen z božské vůle. Tu si lze naštěstí snadno přiklonit namamoněnými zlatými cingrlaty. Do hry navíc vstupují různě mocné bájné bytosti, které mohou zcela zvrátit průběh dění…

Hlavní chod – flák masa z evropského chovu

Chutná masíčka jsou základem každé pořádné herní bašty (vegetariáni prominou). V případě Kyklad je základem dražební systém a… uvažte si zpátky ten ubrousek, Donalde, vidím vás! Ano, je tu sice dražba, ale ačkoliv sám neřadím mezi příznivcem dražebek, tady se mi systém líbí. Navíc je docela dobře provozovatelný ve dvou hráčích, což se o jiných dražebkách říci nedá.

Na začátku kola hráči zinkasují příjem Zlatých Mincí (ZM), který plyne buďto z námořního obchodu či z obsazených ostrovů. Obecně platí, že čím je ostrůvek menší a hůře „zastavitelný“ budovami, tím větší příjem z něj hráči plyne. Příjem se však dá nadále zvyšovat získáním rohů hojnosti k čemuž se ještě dostaneme.

Následuje dražba o přízeň některého z bohů. Těch je v aktuální nabídce právě tolik, kolik je ve hře hráčů (ve dvou hráčích se draží o čtyři bohy – dva na každého). Jejich přítomnost v nabídce a pořadí je vždy na začátku kola určeno náhodně. Celkem je bohů pět:

1. Zeus, který poskytuje peněžní zvýhodnění v dalších dražbách, umožňuje stavbu chrámů (ty poskytují zvýhodnění při verbování mystických nestvůr) a nabízí možnost „protáčet“ aktuální nabídku nestvůr
2. Poseidon, který umožňuje výrobu lodí a jejich přesuny a dále výstavbu přístavů, které zvyšují obranné číslo hráčových flotil
3. Ares, který umožňuje výcvik vojsk a jejich přesuny a dále výstavbu pevností, které zvyšují obranné číslo hráčových armád
4. Atena, která poskytuje intelektuální rozvoj prostřednictvím karet filozofů a stavbu univerzit
5. Apollon, který funguje jako jakási nouzová akce – není třeba mu platit, ale naopak lze jeho prostřednictvím získat určité množství ZM. První hráč navíc získá roh hojnosti, pomocí kterého lze zvýšit produktivitu některého ze svých ostrovů.

Dražba probíhá „přešťouchávací metodou“ – každému z bohů (krom Apollona) může učinit nabídku pouze jediný hráč, takže nabídne-li někdo více než předchozí kolega, musí se tento kolega pakovat jinam, kde může vyšťouchnout jiného, atd.

Hráči pak hrají v pořadí dle vyložených bohů. Lze provést libovolný počet akcí, které daný bůh umožňuje, a to v libovolném pořadí. Pořadí bohů hraje svou roli i z dalšího hlediska, kterým jsou již několikrát zmíněné mytologické stvůry i nestvůry, o kterých bude ještě řeč v samotné části.

Když všichni hráči odehrají své akce, nastává konec kola. Obnoví se nestvůry, zamíchají se a opět vyloží bohové a jede se znovu – tedy za předpokladu, že nedošlo ke splnění vítězných podmínek – dvou metropolí v držení jediného hráče (tří metropolí při hře dvou hráčů). Podmínky vítězství  zavání amérem – povstane pouze jeden vítěz, zatímco ostatní zašlapáni v prach pozorují setbu soli kamenné do oranišť, jež bývala jejich pyšnými baštami. Žádný takový „prohrál sem jen o dva body a Pepa o tři“.

Metropole vznikne, když některý hráčů postaví od každého typu jednu budovu (chrám, přístav, pevnost a univerzitu). Další možností je intelektuální pokrok – tj. získání čtyř karet filozofů. Pochopitelně nemusíte stavět ani filozofovat, ale vsadit na hrubou sílu a metropole „získat“ od jiných hráčů vojenskou cestou.

Co o mase soudím? Inu, zachutná spíše eurařům, ale kupodivu i nepříznivcům dražebních záležitostí. Zejména oceňuji herní hloubku a pestrost při současném nízkém počtu pravidel a jejich jednoduchosti (zase euro). Mnohdy se neusiluje o přízeň nějaké boha ani tak proto, že by akce byla pro daného hráče důležitá, ale spíše proto, že může být zcela zásadní pro někoho jiného. Jindy se strhne bitka o prvního boha bez ohledu na nabízené akce čistě kvůli možnosti naverbovat mytostvůry jako první. Často budete zvažovat riziko útoku a vůbec volit mezi cestou budovací a cestou vojenskou. Jindy prostě rovnou hodíte ručník do ringu, vezmete cornucopii a budete doufat, že příště akce přijdou v lepším pořadí a ostatní umlátíte nasysleným zlatem. Určitě je o čem přemýšlet a často budete i usilovně počítat fufníky. Mňam.

Sós, omáčka a kondimenty – nestvůry a boj

Jaké by bylo maso bez omáčky či chutného vývaru s tím nejlahodnějším kořením. Vskutku významným přichucovadlem jsou mytologické bytosti, které vnáší příchuť napětí a mohou vskutku zásadně zvrátit průběh hry. Víte sice předem, jaké se v daném kole objeví, nicméně efekty některých potvor dovedou vyhrát hru a dá se na nich dokonce postavit určitá strategie. Zejména ta prašivá okřídlená pegasí herka a hnusná krakení chobotnice Vám dokážou zatopit víc než papričky chalapeňos omylem pokládané za baby karotku. Ameritrešři jistě zaslinili, eurařům asi nebude příliš po chuti určitá nevyváženost některých karet.

Dalším kořenidlem je samozřejmě boj, ke kterému dochází vždy, když se na jednom poli setkají figurky lodí či vojáků různých armád či flotil. Každý z hráčů si k síle flotily/armády přičte případné bonusy za pevnosti/přístavy a oba soupeři si hodí bojovými kostkami. Bojové kostky jsou popravdě větší síla než špatně rozmíchané kostky masoxu. Na mé gusto je zde příliš velký rozptyl a uvítal bych v bitvách rozhodně menší náhodný faktor. Na druhou stranu není nouze o napětí a překvapivé zvraty. Předpokládám, že amíci opět spokojeně pomlaskávají. Euraři snad alespoň skousnou, že boje nejsou nikterak složité – přirovnal bych tak ke Small Worldu.

Omáčka tedy připomíná barbecue sauce made in US a s bruselským masem tak tvoří jedinečný pokrm.

Chuťový ocas – postřehy, shrnutí a závěr

Chutná to prostě báječně a chutná to přiměřeně dlouho, tak hodinku až dvě. Každý si něco najde, dá se plánovat, stavět, dobývat, počítat, házet kostkami, protáčet balík karet, syslit i rozhazovat a všichni se mohou kochat grafikou a provedením.

Vítám dosud nezmíněný mechanismus „záchrany“. Pokud někomu zbývá poslední ostrov, plyne mu při použití Apollona čtyřnásobný příjem a je na něj všeobecně zapovězeno zaútočit, pokud by takovýto útok nevedl k vítězství útočníka. Moc pěkné pravidlo – jen si vzpomeňte z jiných her na otrávené kompaňeros, kteří už od půlky seznali, že jsou v řiti a přesto zbývala ještě hodina do konce hry, kterou museli odsedět.

Ač se ozývají spíše opačné názory, dobře to funguje i ve dvou hráčích, dražba nedražba. Nemyslím, že by hra jakkoliv ztratila na dynamice, napětí či určité epičnosti.

Na Kykladach jsem si zatím vždy velmi pošmákl v nejrůznějším počtu hráčů a nemohu najít výraznější chuťové nedostatky. Nejvíce mi nelahodí asymetrie herního plánu (detail) a poněkud vyšší podíl náhody při vyhodnocování bitev. Jinak balada. Budou-li v budoucnu nalezeny nějaké zatím skryté, leč zatuchlé ingredience, recenzi příslušně zaktualizuji.

Zatím mohu s klidným svědomím doporučit Kyklady nejen každému, kdo snese určitou jistou náhody, má rád vizuální kvalitu, silné téma skvěle propojené s mechanismy, herní komplexitu snoubenou s jednoduchostí pravidel, interakci mezi hráči a konflikty, které však nestojí v centru dění; zkrátka všem, kteří ocení kvalitní hru beroucí si z evropského i amerického proudu to lepší.