Radosť z nečakaných zvratov
Citadelu mám v obľube, aj keď nehrávam často. Najviac sa pri nej zabavím, keď mi nevyjde predikcia, kto má akú postavu. :-)
Väčšina partií sa udrží v napätí až do záverečného kola - takmer nikdy nie je jasný víťaz, a to je, myslím, veľká devíza pre akúkoľvek spoločenskú hru.

Temná země, aby som bol úprimný, pridala do tej "našej" Citadely zatiaľ iba nové fialové budovy. Už sme sa dosť zžili s pôvodnými postavami a ešte sa nám nechce experimentovať s tými novými...

jedna z nejoblíbenějších
No když jsem uvažoval o téhle hře, tak jsem byl jednou rodinou se 7 dětma přesvědčován, že je to hra jen pro větší počet hráčů a že v ve 2 ve 3 je to o ničem. Opak je ale pravdou. Všude popaguju, že hra je vynikající, a pokaždé jiná, v různém počtu hráčů. V malém počtu více strategická, ve velkém počtu více blafovací, ale v každém počtu zábavná a vynikající.

závislost na počtu hráčů
potvrzuji co píše křen - různá hra v různém počtu hráčů. Hráli jsme ji ve čtyřech a byla to sranda, výhry poměrně náhodné (po vzoru když se dva perou, třetí se směje,) ale velký úspěch. Když ji ale hrajeme se synátorem ve dvou, už tak nadšený není, protože ve dvou se u ní musí i docela přemýšlet a fest dávat pozor.

v trojici
ju hrám najradšej. Tým, že tam má človek dve postavy sa hra stáva pre mňa viac napínavou a ako hráč mám viac možností na kombinácie. Nikdy som nehrala variantu s viac ako štyrmi hráčmi, takže túto stránku hry nepoznám.
Zistila som zaujímavú vec. Ja nikdy nekradnem a nebúram a aj napriek tomu (a možno práve preto) mám pomer výhier najvyšší oproti ostatným členom rodiny. Sústredím sa na budovanie a nerozptyľujem sa likvidačnými myšlienkami. A funguje to perfektne. :)

moje zkušenost

U Citadely v hodně lidech je nevýhoda, že skoro vždy vyhrává ten nejméně nápadný.

Když hraje málo lidí,udržíš to pod kontrolou. Při více lidech se dav vrhne na identifikovaného společného nepřítele, kterého vraždí, okrádá a boří mu stavby.

Z toho se dotyčný chudák (který udělal tu chybu, že přepálil start a příliš brzo na sebe přilákal pozornost) už do konce hry nevzpamatuje. Ti, co ho likvidaji, zase vyplýtvali své tahy a nestihali stavět dost rychle a lukrativně. A z toho těží ten nenápadný....

Temnou zemi máme z dávných dob v němčině - taky jsme převzali jednom fialové budovy.

ad bourání
Bourám jen v případě, že hrozí konec hry a já potřebuju ještě něco dopostavit :). Jinak moje děti mne soustavně okrádají a vraždí a není mi jasné jak to.

to Křen

....Jinak moje děti mne soustavně okrádají a vraždí a není mi jasné jak to.....

viz můj příspěvek dole - děti došly k závěru, že jsi nepřítel č. 1 a spojily své úsilí, aby tě včas zlikvidovali nebo alespoň omezili v rozletu:-)

to okrádanie a búranie
čím viac ma okrádajú, tým je to väčšinou pre mňa lepšie. Ja aj napriek tomu budujem a nakoniec zvíťazím. Je to hlavne o taktike pri voľbe postáv. A mať svoj cieľ stále na očiach a neodkloniť sa od neho. Toto mi funguje v mnohých hrách a dosť tým rodinu a priateľov "vytáčam", keď niekoľko krát po sebe vyhrám. Čím viac ma chcú zastaviť, tým je to pre nich horšie.

Mimikry
My jsme Citadelu hrávali zásadně ve vysokém počtu hráčů, protože nás to v méně hráčích nebavilo kvůli oslabování záškodnických postav a tím pádem i menší interakci. V takových hrách je hodně důležité se chovat zcela nepředvídatelně a nebrat si postavy, které právě potřebujete, protože je úplně jasné, že vás někdo řízne. Když si ale vezmete postavu, kterou nikdo nečeká, tak jste většinou za vodou. Tohle schovávání se mi na téhle hře líbí nejvíc... Ale stejně raději šáhnu po nějaké té amerikánštině, které jsou interaktivní mnohem více a pro mě i mnohem zábavnější.

to Sodovka
No to je jasné, ale co mi není jasné je to, že se vždycky trefí do postavy, kterou mám já aniž by se domlouvali a to ať už beru postavu, kterou jasně potřebuju (což je předvídatelné) nebo postavu úplně opačnou (což určitě předvídatelné není). V obou případech mají při hře se mnou zhruba 90% úspěšnost použití vraha nebo zloděje - což mi fakt hlava nebere :).