re
Ode mě to nebude zrovna nestranné hodnocení, ale já osobně nemám problém s nehistorickými výsledky (od toho hry jsou, aby nekopírovaly vývoj, ale ukazoval co kdyby) a to, že hráči nemohou jet zcela sami na sebe a berou ohledy na ostatní (leckdy jim musí pomoci) i když je to kompetitivní hra je prostě vlastnost tohoto designu (a podle mě přednost..:) ).
----------------------
Majitel liščí krabice

Doplnění

Napsal jsem to trochu nešťastně, s nehistorickými vysledky také nemám problém, spíš naopak. Ve studené válce vyhnat Castra z Kuby a klan Kimů že severní Koreje je skvělý pocit, stejně jako v 1989 vybojovat pro rudé úspěšnělé přežití roku 1989... V principu by mi ale nejspíš vadilo, pokud hra v rámci vybalancování nutí hráče hrát de facto méně optimální tahy co do počtu získaných bodů jen proto, že vítězné podmínky jsou tak nastaveny a výrazné bodové vedení není pro hráče žádoucí.

Princíp víťazstva
Tak ono aj v tom je tá hra výnimočná, že nevyhráva ten, kto všetkých bodovo rozdrtí. Ak chceš hrať také hry, tak nesiahaj po Churchilovi. V tejto hre ide o balanc, medzi tým, aby si bol najlepší a tým, aby si nezničil svojich spojencov. Čiže optimálny ťah nie je ten, ktorý tebe prinesie najviac bodov. Ale optimálny je ten, ktorý nechá "nažrať" aj tvojich spojencov, ale zároveň tebe prinesie miernu výhodu. V tomto je to kvázy niečo ako semicoop.

A ono to dáva práve aj zmysel v realite. Pretože keby niekto sa utrhol, tak by sa po víťazstve nad nemcami obrátili ostatní proti nemu a z víťazstva by bol ďalší boj a nebolo by to víťazstvo. V tejto hre ide o to, aby si bol najlepší, ale tak, aby ťa tvoji spojenci aj naďalej rešpektovali a nespojili sa proti tebe (v nejakej pomyselnej alternatívnej budúcnosti).