Je to už půl roku, co jsme Cesty osudu hráli, a úplné detaily si už přesně nevybavuji. Takže pouze určité postřehy a komentáře.

Prťavý figurky
Proti jiným figurkovým hrám to bylo trochu úsměvné a větší figurky by se opravdu hodily, nicméně nakonec nám to nepřišlo až tak strašné. Je ale fakt, že jsem se konkrétně já dost často pletl a posouval cizí figurku. Ale protihráči se vždy ozvali (ti s tím problém neměli).

Předávání mobilu
Nevím, my jsme hráli na tabletu a ten jsme si nepředávali. Měli jsme ho uprostřed stolu ve stojánku a vše jsme četli veřejně - stejně se v pravidlech píše, že všechny informace (s výjimkou osobních cílů) jsou veřejné.

Plnění úkolů - předměty
Už si přesně nevybavuji detaily, ale já osobně měl trochu problémy s jejich plněním. Z pěti scénářů manželka a dcera vyhrály po dvou a já jen jeden. Já, protože jsem hlavně předčítal texty a ovládal aplikaci, jsem měl trochu problém se na hrací ploše orientovat.
Nicméně si nemyslím, že bychom narazili na nějakou logickou chybu, situaci se skříňkou pro papeže si nevybavuji. Možná, že to souviselo s nějakými vedlejšími podmínkami, scénář je díky aplikaci dynamický, takže co platilo před chvílí, nemusí platit teď.
A kromě toho - každý hráč (postava) má dva rozdílné cíle a splnit stačí jeden. Je rozhodně takticky lepší se rovnoměrně soustředit na oba a ne pouze na jeden.

Já tedy zklamán nebyl, i když #Kronika zločinu (stejné vydavatelství) mi s principem skenování QR kódů sedí líp. Stejně tak si myslím, že by o něco lepší bylo, kdyby Cesty osudu byly kooperativní. Ale pro mě jsou to čtyři hvězdičky z pěti (80%).

Konkrétně u této hry, kde na aplikaci koukáte velkou většinu času, bych malou obrazovku telefonu nedoporučoval. My hrajeme s TV propojenou s noťasem, který přehrává hru a řeší kódy (webka). Je lepší, když hru vidí všichni hráči. Co se samotné hry týče, figurky jsou opravdu úsměvné, ale není to nic, co by mi zkazilo dojem ze hry. To už se úplně nedá říct o soupeření s ostatními. Hra je hodně náhodná, často se můžete jen domýšlet, kde najít potřebné indície ke splnění úkolu, zatímco druhý hráč měl štěstí např na objevenou lokaci a splnil část úkolu velmi rychle. Může to být frustrující, asi není náhoda, že příběhové hry jsou až na vyjímky kooperativní, ale je to prostě příběhová hra. Příběh hry a celkový zážitek z hraní tu musí překonat touhu po vítězství. Já to akceptoval a velkou část scénářů si užil.

no ak hras Cesty Osudu “na vyhru”, tak si nepochopil o com ta hra je no :D

@sedlak87 

Tady si troufnu nesouhlasit. Pokud je hra postavená kompetitivně a je určeno, že vítězí jen jeden hráč, pak nechápu, jak jinak bych ji měl hrát než na výhru. Pokud mělo být hlavním cílem prožít příběh, pak mohla klidně být kooperativní podobně jako třeba Panství hrůzy, Pán prstenů apod. Tvůrci ji ale vytvořili jako kompetitivní, takže přesně tak je potřeba ji hrát.

Já osobně jsem si Cesty osudu docela užil, ale užil bych si je víc, kdyby byly kooperativní. Ta kompetitivnost mi tam ne úplně seděla.

@sedlak87 ja myslím, že pokud je hra kompetetivní, tak tam snaha o vítězství bude vždycky, ať už je hra primárně o příběhu nebo ne. 

Vidím tam trochu neduhy, který má i Fallout a hráči ho pranýřovali za neférovost v plnění úkolů a vyřešilo to až rozšíření Atomová pouta, které z ní udělalo dobrou kooperativní hru.