Canvas

hodnoceno 136x (Seznam vlastníků)

Každý život je na počátku nepopsaným plátnem…

Autor: Kew | 11.12.2022 | 8

V některých lidech dřímá kus umělce. V některých se i probudí. A teď už nemusejí zoufat ani ti z nás, kteří toho spáče zaboha ne a ne zvednout z postele: vydavatelství Blackfire pro nás vydalo hru, kde si vyzkoušíme malování obrazů, aniž bychom museli vzít do ruky štětec. Pozor ale – ruku nebudeme mít v tomhle případě úplně volnou. Pokud totiž chceme zaujmout náročnou porotu, musí naše díla splňovat určité formální náležitosti!

Tato recenze vznikla primárně na rozšíření Zrcadlení, ale vzhledem k tomu, že jsem zjistil, že na Zatrolených hrách prozatím chybí recenze základní hry, pokusím se zde shrnout obojí. Pokud už základ znáte a zajímá vás pouze povídání o rozšíření, můžete si čtení zkrátit kliknutím sem.

Princip hry

Canvas je v zásadě hrou abstraktní – tématem je sice malování obrazů a jejich hodnocení, vítězem je však poměrně standardně hráč, který nasbírá nejvíce vítězných bodů. A jak získat body? Převážně mechanikou „set collection“ – v závislosti na pokynech bodovacích karet se budete snažit vytvářet na svých obrazech uvedené kombinace barev a symbolů. A když už jsme u těch obrazů… jádrem hry je poměrně originální a málo používaný (i když ne zcela neznámý – viz třeba Gloom nebo Mystic Vale) mechanismus skládání průhledných karet přes sebe. Pojďme si tedy stručně projít, jak hra probíhá.

Příprava hry

Příprava hry je poměrně jednoduchá. Každý hráč si vybere 3 podklady pro své obrazy (volba je čistě estetická), dostane 4 žetony palet („žetony inspirace“), na stůl se rozvine látkový herní plán a na něj se nalosují 4 společné bodovací karty a vytvoří se počáteční nabídka 5 tzv. uměleckých karet (částí obrazů). Ke každé z bodovacích karet se umístí zásoba stužek a bokem pak také zásoba šedých stužek, které nepatří k žádné bodovací kartě. Pak už jen vylosovat začínajícího hráče a může se začít.

Průběh hry

Ve svém tahu provedete vždy přesně jednu ze dvou možných akcí:

• získáte novou uměleckou kartu, nebo
• namalujete nový obraz.

Nové umělecké karty získáváte ze společné nabídky, a to mechanikou, která je známá např. ze hry Small World: kartu nejvíce vlevo si berete zdarma, karty více vpravo platíte žetony palet, které pokládáte vždy po jednom na každou kartu, kterou při výběru přeskočíte. No a pokud si vezmete kartu, na níž nějaké palety leží, necháte si je. Nakonec sesunete všechny zbylé karty směrem doleva a na konec řady doplníte kartu novou ze zásoby (ta je skrytá v pouzdře, abyste nemohli příliš dopředu plánovat, jaké další karty do hry přijdou).

Namalovat obraz můžete, pokud máte v ruce již alespoň 3 a maximálně 5 uměleckých karet. Minimum 3 proto, že každý obraz se skládá z podkladu a přesně tří uměleckých karet. Maximum 5 proto, že to pravidla prostě vyžadují – na ruce smíte mít vždy nejvýše pět karet, takže pokud jste tohoto počtu dosáhli, ve svém následujícím tahu prostě budete muset malovat.

Při malování obrazu pak vezmete vámi vybrané karty a vložíte je do obalu, v němž se nachází podklad. Ano – ať už chcete nebo ne, v téhle hře se prostě obaly na karty vyskytují a bez nich to moc nepůjde. Každá karta obsahuje horní část, která je čistě tematická (obsahuje nějaký konkrétní motiv a část názvu výsledného obrazu). Herně důležitější je spodní část, která se skládá z pěti barevně odlišených pozic (červená, žlutá, zelená, modrá a fialová), přičemž na každé z nich se může vyskytovat jeden či dva symboly (trojúhelník, čtverec, kruh, sluníčko), či případně symbol šedé stužky. Vzhledem k tomu, že karty pokládáte přes sebe, často se vám stane, že některé pozice se budou překrývat – v takovou chvíli si budete muset zvolit pořadí karet tak, aby byly viditelné ty, které zrovna potřebujete.

Jakmile obraz namalujete, obodujete jej podle podmínek bodovacích karet. Ty vám mohou říkat, že na obraze musí být např. viditelný určitý počet konkrétních symbolů, nebo že některých symbolů musí být více než jiných. Za splnění každé z podmínek dostanete stužku v barvě odpovídající příslušné bodovací kartě. Každou podmínku můžete zpravidla splnit jednou na každém svém obraze, a pokud ji splníte na více obrazech (ideálně samozřejmě na všech třech), získáte za ni na konci hry bodů více. Trochu stranou stojí šedé stužky – ty bodují vždy přítomnost konkrétního druhu symbolu na obraze, takže je můžete použít jako „náhradní“ bodovací podmínku, pokud se vám nedaří nic jiného, nebo máte naopak už všechny podmínky splněny a přemýšlíte, čím svůj obraz doplnit.

No, a to je vše – hráči prostě sbírají karty a malují obrazy, dokud každý nenamaluje právě tři. To se může každému hráči podařit v jinou dobu (typicky sice sbíráte vždy 5 karet a z nich potom vybíráte 3 na finální obraz, ale zejména ke konci hry už pro vás braní další karty nemusí dávat smysl, a tak klidně namalujete obraz i s menším počtem karet v ruce, pokud by nová karta vaši situaci už nevylepšila).

Konec hry

Jakmile mají namalováno všichni, spočítají si získané barevné stužky a podle údajů na bodovacích kartách je přemění na body. K tomu dostanou ještě 2 body za každou získanou šedou stužku. Hráč s nejvíce body se stává vítězem hry, a tedy nejtalentovanějším malířem.

Sólová varianta

Hra obsahuje solitérní mód, který přináší do hry virtuálního soupeře. Ten podle mého není úplně potřeba, protože hra je už tak poměrně dost solitérní, ale paradoxně pomáhá překonat jednu z jejích nevýhod, a to malou obměnu uměleckých karet v nabídce v menším počtu hráčů (viz níže). Druhou možností je hrát zcela sám s dodatečnými pravidly pro odebírání karet. Ani tato varianta není ve smyslu obměny nabídky špatná, sólové varianty ale nevyhledávám a vzhledem k tomu, že v sólové hře se porovnávám pouze s tabulkovým skóre, které nemusí reflektovat obtížnost zvolených kombinací, přijde mi lepší zahrát si sólově něco jiného a na Canvas mít alespoň 1 protivníka, aby se skóre měřilo relativně. (Případně se dá samozřejmě hrát sólo zážitkově na to, abych toho zkusil splnit co nejvíc.)

Další možnosti hry

Aby hra nabídla ještě „něco navíc“, obsahuje poslední stránka pravidel (která jsou mimochodem napsána stručně a srozumitelně) ještě také variantu scénářů a možnost zaznamenávání úspěchů. Scénáře představují předem vybrané kombinace 2–4 bodovacích karet (jsou rozděleny do tří obtížností); přiznám se, že v našich hrách jsme vždy kombinace karet losovali, nicméně třeba pro hraní s nehráči nebo menšími hráči může nejjednodušší varianta usnadnit vstup do hry. Úspěchy pak vytyčují cíle, kterých mají hráči dosáhnout (např. obodovat jeden svůj obraz ve všech 4 podmínkách). Tady bych možná očekával, že dosažení úspěchu bude oceněno zapsáním hráčova jména do patřičné kolonky – tabulka úspěchů však obsahuje jen možnost „odfajfkovat“ splnění úspěchu, což mi přijde trochu škoda.

Hodnocení

Začnu trochou opakování toho, co už zaznělo výše. Zaprvé, Canvas je hra abstraktní. Tématu si tu moc neužijete – i když samozřejmě můžete obdivovat obrazy, které jste vy i vaši protihráči vytvořili, a bavit se o tom, jak moc jsou relevantní názvy bodovacích karet (např. „Symetrie“ nebo „Styl“), ve výsledku jde zejména o hon za vítěznými body a ty získáváte, když spojujete karty s vhodnými kombinacemi symbolu. Takže téma tu funguje spíš naopak – vytvoříte obraz, který získá hodně bodů, a pak se teprve díváte, jaké jste vlastně stvořili „dílo“ po stránce umělecké (a taky, jak se vlastně jmenuje, protože překrýváním karet vznikají i vpravdě umělecké názvy typu „Osvobozená samota“). Ne, že by mi absence tématu vadila, ale zmiňuju ji, abych případně zavčasu zkrotil nereálná očekávání čtenářů.

Kromě toho je tahle hra náchylná na analýzu-paralýzu. Dopředu nejde moc plánovat, protože ostatní vám pravděpodobně od vašeho posledního tahu s nabídkou dost pohnou, takže v podstatě začnete přemýšlet až v momentě, kdy se dostanete na tah. A na to, jak je hra malá a pravidlově jednoduchá, toho přemýšlení nabízí opravdu dost: v nabídce je pět karet, do ruky jich dostanete celkem nakonec taky pět a z nich budete muset vybrat přesně tři tak, abyste splnili co nejvíce ze čtyř podmínek na stole (a tam většinou nepůjde splnit vše současně, takže budete vybírat, co chcete splnit přednostně). S přemýšlivými hráči se tedy uváděných 30 minut na hru může protáhnout klidně na dvojnásobek (resp. neuvědomuju si, že bychom to v nějakém vyšším počtu hráčů opravdu za tu půlhodinu stihli).

Další vlastnost, kterou je asi potřeba zmínit, je zvláštní „schizofrenie solitérnosti“ této hry – v podstatě celou dobu si hrajete na svém písečku a skládáte si pouze vlastní kombinace symbolů a barev na obrazech. Na druhou stranu vám samozřejmě můžou zavařit soupeři tím, že vám z nabídky vyzobnou kartu, kterou nutně potřebujete do kombinace. A pak přichází třetí strana téhle podivné mince – vlastně tak trochu chcete, aby soupeři karty za nabídky brali, protože ji tím obměňují, což často potřebujete. Hra je v tomhle dost nemilosrdná v menším počtu hráčů, kdy se do hry dostane mnohem méně karet. I přesto, že často soupeříte o podobné karty (vzhledem k tomu, že podmínky bodovacích karet platí pro všechny hráče stejné), někdy oceníte, když vám někdo posune „zadní“ karty trochu víc „dopředu“ a zlevní vám je. Hraní ve více lidech prospěje vašim herním možnostem i proto, že ve hře je víc palet, kterými platíte za nákup vzdálenějších karet. Typicky tak střídáte kola, v nichž berete karty za více palet, které vám do strategie sedí víc, a kola, kdy berete karty z předních pozic – spíše proto, abyste si opět zásobu palet doplnili. Pokud hrajete ve třech a více hráčích, není problém sebrat kartu se třemi paletami. Navíc se tím pádem méně bojíte palety utrácet. Ve hře dvou hráčů je situace přesně opačná – palet je na stole mnohem méně a máte tak i větší strach je utrácet, protože jejich dobírání je o poznání pomalejší a v rámci něj zbytečně nabíráte do ruky karty se suboptimálními kombinacemi.

Nicméně zkusíme z hodnocení udělat „compliment sandwich“ a trochu si ještě Canvas usmířit. Hra se graficky moc povedla a ve volném čase budete studovat detaily jednotlivých karet (opuštěnou dětskou houpačku, hejno motýlků, nebo zlověstně ukazující ruku). Oceňuju taky drobnost, kterou je odlišný design tvaru jednotlivých stužek (může pomoci jejich lepšímu rozlišení třeba při horším světle). Zároveň jde o chytrý filler s minimem pravidel, který nebude problém vysvětlit i menším dětem (krabice udává limit 10+). A pokud se hráčům nezadaří s body, budou se moct kochat aspoň svými výtvory. Také znovuhratelnost je poměrně velká: uměleckých karet je 60 a bodovacích 12, takže při kombinaci pouhých 4 bodovacích karet na partii bude chvíli trvat, než vyzkoušíte vše, co hra nabídne. No, a kromě toho bych zmínil ještě jednu výhodu – ke hře existuje… rozšíření! A to přidává další možnosti!

Rozšíření Zrcadlení

Canvas je hrou, u níž se vydání rozšíření přímo nabízí – centrální mechanismus je velmi volný, a proto nebude žádný problém, když přibudou nové umělecké karty a nové bodovací karty s novými podmínkami.

O to pozitivnější je, že autoři hry se nespokojili s pouhým „nafukováním“ hry přidáním nového variabilního obsahu, ale do hry vnesli i nové prvky.

Na ten první nás odkazuje přímo název rozšíření: hra nově obsahuje karty, které se dají otočit na druhou stranu. Přitom zůstávají zachovány symboly na kartě (takže pokud byl na jedné straně čtverec a trojúhelník, na druhé najdete tyto symboly také), ale vše je „ozrcadleno“ podle středové osy. Případné zelené pole tedy zůstává beze změny a to, co bylo na jedné straně na červené (resp. žluté) straně, je pak na té druhé na fialové, resp. modré straně. Tím do hry přibývá další rozměr přemýšlení (viz moje úvaha o analýze-paralýze výše), ale na druhou stranu se tím znatelně rozšiřují možnosti, jak zachránit špatné se vyvíjející situaci, nebo naopak splnit ještě více podmínek pomocí jednoho obrazu. Za mě jde o jednoznačný posun hry vpřed.

Dalším prvkem je změna na herním plánu. Ten je nově pevný, kartonový a řady karet jsou na něm k výběru dvě: každá po čtyřech kartách. Z původních 5 karet se tedy nabídka rozšiřuje až na 8. V souvislosti s tím naznal změny i způsob placení paletami: nově je potřeba položit jednu paletu na každou kartu v každém sloupci vlevo od toho, z něhož si beru kartu (platím tedy 0/2/4/6 palet). Toto je kompenzováno tím, že hráči nové začínají se 6 žetony inspirace. Karty tedy stojí víc, ale na druhou stranu hráč potenciálně také více palet získá z „levnějších“ karet. Matematický rozbor jsem k tomu nedělal, ale přijde mi, že to vychází zhruba šul nul s tím, že nabídka karet je větší, což je rozhodně plus. Na druhou stranu hra o to více trpí ve dvou hráčích, kde se může stát, že na rozdíl od základní hry, kdy vám protihráčův nákup zaručeně vaši vybranou kartu zlevnil, tady může soupeř odebírat karty z opačného řádku (karty se sesouvají po řádcích) a vaše karta tak zůstane stát na místě, dokud na ni nenašetříte (nebo si ji sami nesesunete na levnější pozici).

Poslední zásadnější změnou je přídavek zlatých stužek. Ty se (podobně jako šedé stužky) bodují podle předem daných pravidel a nespojují se s žádnou bodovací kartou. Získáte je, pokud na vašem obraze máte konkrétní druh symbolu v sousedství symbolu zlaté stužky. Vzhledem k tomu, že podmínku je těžší splnit, je také lépe ohodnocena, a to konkrétně 3 body za každý „správný“ sousedící symbol. Podobně jako u šedých stužek se i zde jedná o způsob, jak si doplnit jinou fungující kombinaci (sama o sobě vám vynese maximálně 12 bodů za každý obraz, a to jen při opravdu výjimečně dobré konstelaci karet).

Minivariantou, kterou rozšíření přidává, je zavedení ocenění nejhezčího obrazu. Na konci hry pak máte možnost kromě udělení vítězné zlaté stuhy pro hráče s nejvíce body udělit i duhovou stuhu pro autora nejhezčího obrazu, kterého urči společně všichni hráči; vítězi partie jsou pak oba držitelé vítězných stuh. Jedná se o nenásilný způsob, jak zpříjemnit např. rodinné hraní. Kromě toho rozšíření přináší i nové scénáře (přednastavené kombinace bodovacích karet) opět se třemi úrovněmi obtížnosti.

Z hlediska estetiky rozšíření pak ještě jedno pro a jedno proti: pro je, že stejně jako základní hra je i rozšíření stylizováno do podoby obrazu (krabice jak základní hry, tak rozšíření obsahují dokonce háček, aby se daly zavěsit na zeď). Navíc obrázek na čelní straně navazuje na obrázek základní hry, takže pokud je spojíte, dostanete komplexnější scénu. Na druhou stranu malý rozměr obou krabiček v kombinaci s objemnou pevnou herní deskou znamená, že pokud budete chtít vzít Canvas s rozšířením někam s sebou, budete krabice muset sbalit obě, což je škoda.

Jedná se však o jen malou vadu na kráse a vzhledem k tomu, že rozšíření opravdu hru obohacuje za cenu téměř neznatelné změny pravidel hry, prohlásil bych jej za esenciální a nevidím důvod pro to, abych jej kdykoli v budoucnu z hry vynechával.

Závěrem tedy: Pokud máte rádi graficky hezky vypadající hry, u kterých se musíte trochu zamyslet, ale nechcete nad nimi strávit více než hodinu času, dejte Canvasu šanci. A pokud vás osloví, pak rozhodně neváhejte s pořízením rozšíření!