Hru jsem jeste nehral, ale doporucil bych zkouknout gameplay Nithrania, z toho jsou alespon nektere konflikty myslim dobre videt.

Je konfliktní a docela dost. Někdo dokončí vynález (kartu), který jste nutně potřebovali. Vzývají bohy ve chvíli, kdy se to nehodí. Válkou pak zničí vaše migranty a města na mapě, mohou vás potlačit nábožensky a nebo váš lid zotročí. Ve všech případech, pokud se to tak sejde, se může stát, že vás protivník soustavně ničí, zatlačí vás na poslední území a celý ten konflikt způsobí neustálé revoluce vašeho lidu a neustálé změny, kterým se budete muset přizpůsobit. Vtipné je, že i tak můžete vyhrávat, když se bude dařit na některé stupnici pokroku i přes revoluce. Neznám Tapestry. Ale musím na druhou stranu podotknout, že válka probíhá stylem, mám vyšší číslo než ty, odstraním tvého migranta (tedy váleček) a tím konflikt zatím končí. Není to jako v jiných hrách, kdy pracně stavíš vojenské jednotky, ty pak pochodují a pak útočí. Tady je jen migrant (jeho zisk je jedna z nejjednodušších věcí ve hře, ale musí mít člověk místo, kam ho umístit), a pak už jen mít útočnou akci (na vyložené kartě), vyšší technologii než soupeř a zlikvidovat (nebo nahradit) mu migranta. Dá se hrát hra bez konfliktu? Teoreticky, je tam dokonce mód pro kooperativní hru. Ale já bych to tak nehrál. Ta hra ztratí polovinu zábavnosti, část karet se stane zbytečnou. Ještě tak solo, budiž, ale kvality více hráčů to nedosáhne. A to říkám já, kdo si klidně a rád zahraje #Clash of Cultures  zcela bez válčení.

Ta hra je velice konfliktní. Ačkoliv spíše záleží na tom, jak konfliktní to chtějí mít hráči. Pokud se sejde banda pacifistů, tak ta hra může být naprosto mírumilovná. Zajímavé je, že ten konflikt je tu představován různými způsoby. Prostým bojem o potravu (ekologická stopa = hex uživí jen určitý počet komponent všech hráčů, takže hráč, který se posunul od lovců a sběračů k zemědělství, umí omezovat šíření ostatních hráčů jen tím, že jim vyžere zdroje potravy na hexu), válkami, zotročováním a konvertováním komponent ostatních hráčů. Ta interakce je cítit i v dalších aspektech hry. Např. v získávání nových vynálezů. Hráči se mohou domluvit a hůře dostupné vynálezy ”zkoumat” společnými silami. Také výzva bohů přináší trochu interakce. To, že bohy vyzývá jiný hráč totiž neznamená, ze následná epidemie syflu nepojede právě vás. 

Co je zajímavé je, že i hráč, který na mapě má poslední komponentu zatlačenou někam do kouta, muže držet krok. Co je rozhodující, je pokrok na stupnicích technologií. Ačkoliv epocha III a IV už většinou k získávání karet vynálezů žádá nějakou presenci na mapě (třeba letecká doprava chce ropu/uran). V této fázi hry už je nějaký boj o suroviny pravděpodobnější. 
 

Hra je konfliktní, ale třeba méně než Střet civilizací a podobné hry.
Ve hře jsou tři základní typy útoků, které vyžadují, aby útočník měl vyšší určitou statistiku: válka (metalurgie), náboženské kázání (mysticismus) a zotoročení (počet měst). Ale hráč také musí mít u sebe kartu, na které je taková akce dostupná. Ütočník může zabíjet cizí migranty nebo obsazovat města. Útoky většinou vytváří odpůrce pro poraženého, což časem vede k násilné revoluci, která ho donutí odstranit města a stařešiny a změní mu vládnoucí třídu. 

Ve hře to většinou vypadá tak, že první hráč útočí na druhého válkou, druhý na třetího kázáním a třetí s nimi obchoduje.

Jak bylo zmíněno, lze hlavně ze začátku ohrožovat ostatní rozvinutějším zemědělstvím, kterým tak hrozí hlad. Ve hře je také určitá soutěž v nabídce nápadů o jejich získání nebo se tam jde připojit a získat alespoň výhodu heuréka.

---
Pomáhám s korekturami překladů pro Fox in the Box a testováním her pro Ion Game Design.