Azul: Mistři čokolády

hodnoceno 31x (Seznam vlastníků)

Azul a továrna na čokoládu

Autor: Technorocker | 2.6.2023 | 2

Pokud vás zrovna neprobudili z kryospánku, je snad nemožné, abyste neslyšeli o MindOČím trháku jménem Azul. Jedná se o jednu z celosvětově nejprodávanějších a cenami ověnčenou (Spiel des Jahres, Golden Geek, Dice Tower Award, …) hru, která bez debat zpopularizovala abstraktní kategorii deskovek. Michael Kiesling (Vikingové, Paris, Tikal, Toulavé věže) ji poprvé představil na Essenu v roce 2017, v tuzemských obchodech byla k mání již následujícího roku. Úspěch byl obrovský a pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat. A tak zatímco s prvním Azulem jste barevnými dlaždičkami obkládali královský palác Evora, ve druhém jste se stávali mistry skláři a tvořili vitráže paláce Sintry. Tím to samozřejmě neskočilo, protože v roce 2019 vydalo Next Move Games třetí díl, v němž hráči budují pro krále Manuela I. Letohrádek, a ve čtvrtém nakonec i pro jeho choť Marii Aragonskou Zahrady pro královnu. Společným jmenovatelem všech zmíněných je Portugalsko.  

K pětiletému výročí však přišla změna. Ze stavebnictví a historie se přesuneme do potravinářského průmyslu. Nečekejte však nový nápad či mechaniku, nýbrž čirý reskin Azulu číslo jedna v limitované a nepoživatelné edici s vizuálem bonboniéry.  

Nahlédnete-li do krabice, najdete v ní ten samý plastový insert, jaký byl použit před pěti lety, a v něm kromě krátkých pravidel čtyři oboustranné hráčské desky, devět kruhových výloh a sto umělých pralinek v plátěném stahovacím pytlíku, bonbónek prvního hráče (ten bych ochutnal ze všech nejraději) a kostičky sloužící k zaznamenávání bodů.  

Nemohu se zbavit dojmu, že hráčské desky jsou tenčí, stejně tak krabice není tak bytelná. A co mi vadí ze všeho nejvíc, je barevné provedení hráčských desek potažmo výloh. Působí vybledle a světlé pruhy, které mají zřejmě navozovat dojem odlesku z obalu bonboniéry, vypadají spíše jako ošoupaná místa. Když bych si měl (a teď je to čistě subjektivní) vybrat mezi oběma verzemi pouze na základě barevnosti, sáhl bych po té původní pestrobarevné, na pohled veselejší. 

Osvěžení pravidel

Připomeňme si ve zkratce, o čem Azul je. Na zhruba třicet minut, záleží na počtu a přemýšlivosti hráčů, se stanete cukráři a budete se snažit co nejefektivněji vybírat pralinky ze společné nabídky a vzápětí je umisťovat do bonboniéry. Hraje se na body, vítězí hráč, který jich nasbírá nejvíce. Boduje se průběžně po každém kole za jednotlivé umístěné dlaždice a na konci hry za dokončené řádky, sloupce a sady.  

Příprava spočívá v rozdání herních desek hráčům spolu s počitadlem bodů a vytvoření první nabídky uprostřed stolu. Počet kruhových nabídek továrny je odvislý od počtu hráčů. Co je stálé, je počet bonbónků, které nabízí. Na každou nabídku vylosujete z pytlíku čtyři kousky. Prvním hráčem se pro začátek stane ten, kdo naposledy mlsal čokoládu. 

Hraje se na několik kol skládajících se z následujících fází: 

• Výběr: Hráči se po tazích střídají a mají dvě možnosti – buď si z jedné libovolné nabídky vyberou všechny pralinky stejné barvy a zbylé pralinky z této nabídky umístí do středu stolu, nebo si vyberou všechny pralinky stejné barvy ze středu stolu. Ten, kdo jako první vybírá ze středu stolu, si bere žeton prvního hráče pro další kolo a umístí jej na linii podlahy nejvíce vlevo. To znamená, že vás to bude stát bodík. Vybrané žetony hráč umístí do jedné z pěti přípravných řad. Pochopitelně platí pravidlo, že v jedné řadě smí být jen pralinky jedné barvy a všechny právě vybrané smí hráč umisťovat pouze do jedné řady. Ty, které se do ní nevejdou, musí umístit do řady na podlahu – na konci kola si za ně odečte body. 
• Plnění: V této fázi pracují všichni hráči současně a z dokončených přípravných řad postupně shora dolů umisťují sladkosti do svých bonboniér o rozměrech pět krát pět. Pralinku ležící nejvíce vpravo přesunou do stejného řádku v bonboniéře. Ostatní pralinky z této řady pak putují do krabice. Z jedné strany hráčské desky jsou barevná políčka na desce předdefinovaná, z té druhé můžete umisťovat na libovolné místo dané řady, přičemž stále platí, že v každé řadě i sloupci může být jedna barva pouze jednou. Za umístěnou pralinku si ihned přičtete body, a to podle počtu spojených sousedících pralinek v řádku i sloupci. Nesousedí-li s žádnou jinou již umístěnou pralinkou, ohodnotí se jedním bodem.  
• Příprava dalšího kola: Začínající hráč doplní všechny nabídky čtyřmi nově vylosovanými pralinkami.

Hra končí na konci fáze plnění bonboniéry ve chvíli, kdy některý z hráčů dokončí vodorovnou řadu své bonboniéry. 

Jednu novinku přeci jenom nová edice přinesla. A je to novinka, ze které musí mít hráči radost. Vlastně takové malé rozšíření. Kruhové výlohy jsou totiž též oboustranné, a pokud si chcete hraní zajímavým způsobem ozvláštnit, na začátku každého kola ze všech vylosujete tolik výloh, kolik je hráčů, a ty otočíte speciální stranou vzhůru. Ovlivní pak průběh následujícího kola. Speciální nabídky mají v podstatě pět různých efektů: 

• Při přípravě kola umístite jednu pralinku navíc,
• po přípravě nového kola, je-li to možné, přesunete na tuto nabídku po jedné pralince uvedené barvy z obou sousedících nabídek,
• po výběru se zbylé dílky nepřesunují doprostřed stolu,
• po výběru s dodržením pravidla jedné barvy zbylé pralinky přesunete na sousední nabídky,
• po výběru umístite kruhovou podložku nabídky k linii podlahy, což znamená, že první pralinka, jež má být odložena na podlahu, bude odložena na destičku a nepřinese záporný bod.

Z mého pohledu jde o moc zajímavé zpestření. Jednak tento prvek zase o něco víc zamotá hlavu při rozhodování, kde kterou barvu zvolit, a za druhé mohou některé efekty nabídek opepřit již tak žhavou interakci – tobě by se hodila bílá čokoláda? Šup, já ti tam dvě přihodím, ať máš bordel na podlaze. 

Jak chutná

Zatímco žetony z tvrdého plastu, které o sebe cinkají, dokáží při manipulaci s nimi navodit představu práce se skutečnými dlaždičkami, nebo dokonce strach, abych nějaké neurazil roh, představa vybírání a umisťování sladkostí už mi tak dobře nejde. Vlastně mi to jde úplně stejně jako představa toho, že příště bychom se mohli stát zákazníky running sushi a vybírat si na talíř z pojízdného pásu ty nejlepší dobroty. Tam se občas i stane, že něco upadne na podlahu. To je totiž další z maličkostí, které mě zamrzely. Autor si nijak víc nepohrál s tématem a ponechal v pravidlech linii podlahy. Při obkládání stěny se stane, že sem tam něco odpadne a rozbije se o podlahu. Ale proč nám při umisťování do krabičky padají ze stolu pralinky? Stačilo přitom změnit jen pár vět a pojmů. Ano, jsem si vědom toho, že recenzuji abstraktní hru a stěžuji si na téma, ale když to šlo v originále…

Dost bylo spílání. Pro někoho je čokoládový Azul ve smyslu toho, že nepřináší nic nového, zklamáním, pro jiné vítaným krokem. Přikláním se spíše ke druhé skupině. Hru považuji za jednoduše geniální. Patřím k těm, kterým tehdy ukázala krásy moderních abstraktních her, dokonce jsem v ní absolvoval svůj první deskoherní turnaj. Je jednou z mála, které se mi asi nikdy neohrají, a jsem rád, že se mi do police touto cestou vrátila. Jedno z jejích největších kouzel spočívá ve znovuhratelnosti. Princip je stejný, ale žádná hra stejná nikdy nebude. Navíc jedna partie trvá kolem půl hodinky. A jsou tu i další přednosti, díky kterým je i přes těch pár maličkostí, na které jsem si v textu postěžoval, nová edice opět hrou, kterou budu doporučovat na potkání – krásné provedení, megarychlá příprava, jednoduchá pravidla, svižné tempo, důležitá herní rozhodnutí i nemalá úroveň interakce. To vše jsou atributy úspěchu u širokého spektra hráčů. Azul si zejména díky jeho mechanické jednoduchosti zahrajete s kýmkoli. Můžete ho zařadit mezi rodinné hry, stejně tak si jej užijí přemýšliví hráči, pro které jsou abstraktky jako dělané. Nepatří totiž mezi nejlehčí. A body získává i za hratelnost v různém počtu hráčů. S čím se nemusí každý smířit, ale podle mě to k hrám tohoto typu patří, je, že věci nepůjdou vždy tak, jak si je naplánujete. Není nad to, když soupeři uzmete poslední bonbónek, který mu schází k dokončení přípravné řady. Nejen, že si neumístí pralinku do bonboniéry, ale s největší pravděpodobností mu zavaříte i do příštího kola. A zatímco jeden z protihráčů vám sebere, co ukrutně potřebujete, soupeř po pravici vám k poslednímu tahu nechá sedm červených, pro které už nemáte místo, a nezbude, než je smést na podlahu. 

Je tedy nad slunce jasné, že Azul: Mistři čokolády přináší na stůl zpět vše, co jsme na jeho předchůdci obdivovali, a dokonce i něco málo navíc. Závěrem přidám ještě jeden osobní postřeh – nikdy nezůstane u jedné partie.