Arkham Horror: Karetní hra (revidovaná edice)

hodnoceno 37x (Seznam vlastníků)

Nejstarší a nejsilnější druh strachu je strach z neznáma

Autor: Ellenar | 4.1.2023 | 21

Nelze si ani myslet… že člověk je buď nejstarším nebo posledním pánem Země, nebo že běžná většina života a hmoty chodí sama. Prastaří byli, Prastaří jsou a Prastaří budou. Ne v místech, která známe, ale mezi nimi. Procházejí se klidní a takoví, jací byli vždycky – bez rozměrů a pro nás neviditelní.

– H. P. Lovecraft, Dunwichský horor a jiné příběhy

Arkham Horror: Karetní hra je revidované vydání původního LCG (živoucí karetní hra) z roku 2016 zasazeného do temného mýtického světa H. P. Lovecrafta. Jedná se o čistě karetní kooperativní hru až pro čtyři hráče s důrazem na příběh a atmosféru. Původním vydavatelem jsou američtí Fantasy Flight Games, u nás se překladu a distribuce ujalo ADC Blackfire Entertainment. Hlavním prvkem reedice je možnost užít si hraní až ve čtyřech hráčích (oproti původním dvěma).

Strhující vizuál a (ne)chybějící komponenty

První, co mě při procházení krabicí s hrou zaujalo, je naprosto úchvatná grafická stránka celé hry. Všechny karty mají nádherné ilustrace, které skvěle dokreslují pokleslou atmosféru příběhu a mohly by dle mého v tomto směru konkurovat i legendě, jakou je Magic: The Gathering. Taktéž funkční grafika jako jsou ruby karet a herní symboly do tématu krásně sedí. Karty jsou přehledné, informace na nich srozumitelně poskládané a u některých zbylo místo i na doprovodný text. Ilustrace i grafika karet jsou zde pro mě pastvou pro oči a vizuální stránce zkrátka není co vytknout.

I když je nepříliš velká, zato však dostatečně pevná, krabice z větší části prázdná, považuji to v tomto případě za jednoznačné plus, protože je v ní spousta místa pro karty z dalších rozšíření. Vzhledem k povaze LCG her a obsahu základního modulu (o tom viz dále) se tak nějak předpokládá, že hráč nezůstane jen u základu a nějaké to rozšíření si přikoupí. Hra vlastně kromě sešitů pravidel a kampaně, balíku asi 350 karet, hromádky žetonů různých typů a plátěného sáčku nic jiného neobsahuje. Bohužel u hry, která se celá točí jen kolem karet, bych očekával jejich produkční kvalitu trochu výše. Nechci tím říct, že by byly špatné, ale trošku přidat na gramáži/vrstvách papíru by neuškodilo. Vzhledem k tomu, že se s kartami neustále operuje, hráči je mají pořád v ruce, balíčky se nemálo míchají atd. bych se při častějším hraní o karty bál. Všechno bez problému vyřeší obalení karet, bez kterého bych se do většího hraní opravdu nepouštěl.

Předpokládám, že je to záměr ze strany vydavatele (FFG), aby karetní hra obsahovala pouze karty a nezbytné žetony. Na straně druhé mi některé komponenty ve hře vyloženě schází. Část karet scénáře totiž vždy představuje všeliké lokace, ať už jde o pokoje domu, lesní stezky nebo ulice samotného Arkhamu. To, které lokace spolu sousedí, je určeno symboly na kartách, které takto svým způsobem nahrazují hrací desku pro daný scénář. Hráči reprezentovaní malou kartičkou s portrétem svého vyšetřovatele se mezi lokacemi pohybují a odehrání svého tahu naznačí otočením malé kartičky na stranu černobílou. Ovšem pokud je lokací vícero a některé jsou navíc překryté, ať už malými kartičkami vyšetřovatelů nebo kartami nepřátel, ztrácí pohyb po sestaveném herním plánu na přehlednosti. Toto ne úplně nejlepší řešení mi při hraní často odvádělo pozornost od příběhu k soustředění se na to, které lokace spolu sousedí a kde se která postava nachází, a je to vážně škoda. Dle mého názoru by si za ty peníze (k poměru cena/obsah se dostanu později) každý vyšetřovatel zasloužil figurku. Nejen, že by se tím ještě více vyšperkoval už tak krásný pohled na hru, ale mělo by to i praktický dopad na hraní. Značení odehraného tahu by se pak dalo řešit jakkoli jinak – položením figurky, otočením hlavní karty vyšetřovatele, kterou má hráč před sebou či vyjmutím nebo zasazením nějakého žetonu/kolíčku do postavce figurky. Ale především ve hře chybí několik žetonů-šipek pro zpřehlednění sousedících lokací.

Celá hra vlastně více než kterákoli jiná nabádá k úpravě a přidávání komponent. Od zmiňovaných šipek mezi lokacemi a stojánků na malé kartičky vyšetřovatelů, přes jejich figurky, vlastní žetony, oddělovače karet, hráčské desky z papíru, plastu, neoprenu až po geniální kreace kůží potažených grimoárů s rytinami temných znamení, do kterých se dá celá hra uložit.

Vizuální stránka:    10/10
Komponenty hry:     7/10

Pořád to stejné dokola, ale pokaždé jinak

Pravidla jsou rozdělena do dvou příruček. Průvodce hrou hráče seznámí s přípravou, základními pojmy a průběhem hry, druhý sešit obsahuje kompletní přehled pravidel včetně abecedního rejstříku a přehledu jak postupovat při různých herních situacích. Třetí, nejtenčí příručka slouží jako průvodce kampaní základní hry, která obsahuje tři na sebe navazující scénáře. Pravidla v průvodci jsou jen na pár stránek, po vysvětlení základních pojmů a přípravy hry následuje struktura hry, popis jednotlivých akcí a vyhodnocování situací. Vše je poměrně přehledně popsáno a doplněno příklady, během hry jsou navíc k dispozici „lama karty“ shrnující průběh kola a možné akce. Pokud se stane, že je nějaké klíčové slovo nebo herní situace nejasná, slouží k tomu onen přehled pravidel. Díky rejstříku je většinou třeba jen letmé nahlédnutí a vše je hned jasné, ale zejména při počátečním hraní se asi budete na přehled pravidel občas obracet, což zbytečně ubírá na atmosféře. Například při prvním hraní závěrečného scénáře se objeví finální rozuzlení, atmosféra, že by se dala krájet a hle – nové klíčové slovo, které vás nutí podívat se do přehledu pravidel a zjistit, jak to celé funguje.

Ačkoli krabice Arkham Horroru obsahuje pouze karty a žetony, využití karet je skutečně bravurně různorodé. Mezi kartami scénáře se objevují karty, které pro každý scénář podle zvolené obtížnosti upravují vyhodnocení dovednostních testů, již zmíněné karty lokací, karty agendy a dějství, jež udávají rámec příběhu a ukazují postup vyšetřovatelů i temných sil v něm. Dále se objevuje celkem standardní balíček střetnutí, ve kterém se nachází jak nepřátelé, tak nepříjemné proradnosti. Obzvlášť bych chtěl vypíchnout mechanismus tzv. karet agendy a dějství. Z nich se sestaví dva balíčky o pár kartách, které se při přípravě přiloží k sobě. Každý znázorňuje polovinu otevřené knihy a kromě ilustrací a příběhového textu obsahují instrukce, kdy v kterém balíčku postoupit dále. Balíček agendy symbolizuje postup zla a balíček dějství zase ukazuje postup vyšetřování. V případě, že se postoupí dále, daná karta se otočí a spolu s popisem děje řekne hráčům, jak dále ve hře postupovat. Hráčské balíčky zase kromě stálých vylepšení a jednorázových událostí obsahují i povinné karty slabostí. Ty při dobrání do ruky nutí hráče řešit nějaký negativní efekt. Podle počínání hráčů se může stát, že je hra přinutí do svého balíčku nějaké další takové zařadit. Žádná ze zmíněných mechanik sice není něčím nevídaným a podobné principy se dají najít i v jiných hrách, ale ve hře toto vše dobře funguje.

Každý vyšetřovatel má také jinou zvláštní schopnost, své povinné karty a různé hodnoty dovedností. Testy  dovedností jsou vlastně alfa a omega celé hry a vše se točí kolem nich. Jsou čtyři: vůle, která nejčastěji pomáhá čelit nástrahám scénáře nebo při kouzlení, vědomosti k nalézání stop, síla, sloužící v boji, a poslední obratnost, kterou využijete při útěku před nepřáteli. Test na všechny probíhá stejně. Karta lokace, nepřítele nebo proradnosti určuje hodnotu, které je potřeba dosáhnout. Hráč ke své dovednosti přidá bonusy z vyložených vylepšení, případně může on nebo spoluhráč na stejné lokaci zvýšit šance zahráním karet z ruky (každou kartu lze buď zahrát normálně a nebo použít podle značek na ní v dovednostním testu). Následně se získaná hodnota upraví podle žetonu taženého z tzv. sáčku chaosu a výsledek porovná s obtížností zkoušky. Sáček chaosu je sestaven podle instrukcí kampaně či scénáře a obsahuje žetony s různými (většinou zápornými) modifikátory, ale také žetony s obrázky, jejichž hodnotu a případně další efekty určuje vždy karta scénáře. Celý tento systém je jednoduchý a neskutečně variabilní. V kombinaci s kampaňovým hraním v něm spatřuji obrovský potenciál. Jednoduchou úpravou obsahu sáčku chaosu lze snížit nebo zvýšit obtížnost celé hry, navíc je případně možné jej modifikovat i během scénáře nebo kampaně v závislosti na akcích hráčů. Navíc není potřeba spousty pravidel pro řešení různých situací, ať už jde o souboj, hledání stop nebo odolávání šílenství, postup je stejný. Proto s komplexitou 3,58/5 uvedenou na BGG vůbec nesouhlasím. Ačkoli by se tedy mohlo zdát, že hra bude monotónní a hráči dělají pořád to stejné dokola, opak je pravdou, protože Arkham Horror vás staví před spoustu různých situací a repetitivnost úkonů jsem při hraní nepociťoval.

Herní mechaniky:    10/10
Pravidla:                    9/10

Ulice Arkhamu na vlastní kůži a kolikrát je lze projít

Záhadný příběh, skvělé ilustrace a spousta doprovodného textu je to, co hráče dokáže skutečně vtáhnout do děje. Zpracování světa H. P. Lovecrafta se tady povedlo více než dobře. Způsobem, jakým vypráví děj, se hra velice úspěšně snaží, aby se každý dokázal vcítit do kůže vyšetřovatele. Pravidla jsou přeložena jasně a barvitá čeština doprovodného textu i samotného příběhu napomáhá atmosféře. Kolegy jsem byl při testovacím hraní upozorněn, že občas jsou některé anglické idiomy ve hře přeložené doslovně místo použití ekvivalentního českého sousloví, což je škoda. Mně úplně nesedí některé formulace typu „utrpíte 2 strachy“, ale není to nic zásadního.

Osobně se mi líbí, že úspěšně zvládnout scénář není vůbec jednoduché. Kampaň základní krabice nabízí 4 různé obtížnosti a i na standardní (druhá nejlehčí) jsme vše zvládli opravdu jen s odřenýma ušima. Při těžších obtížnostech se už bude jednat o opravdovou výzvu. Při navazujícím hraní se často neřeší, zda vyšetřovatelé zvítězili či nikoliv, ale jak moc dobře daný scénář zvládli. Každá část má vícero rozuzlení a konání hráčů v ní ovlivňuje zbytek kampaně. Pokud se jim například nepovedlo porazit hlavního nepřítele, může se proti nim objevit později v příběhu. Mezi jednotlivými scénáři si vyšetřovatelé přenáší utržená traumata a také mohou na základě získaných zkušeností vylepšovat svůj herní balík. Každý vyšetřovatel má určeno, které třídy karet a jaké úrovně může jeho balíček obsahovat. Ve hře je pět tříd karet (např. karty strážců, které se specializují na boj nebo mystici, kteří zase dokážou kouzlit) plus jedna neutrální, tu si do svého balíčku mohou zařazovat všichni. Čím vyšší úrovně karta je, tím je silnější, ale je potřeba více zkušeností k jejímu získání.

Jednotlivé scénáře mi přišly dostatečně různorodé a je vidět, že autoři se zde nebáli popustit uzdu své fantazie. Aniž bych prozrazoval příběh, mohu nastínit, že někdy je třeba zjistit, jaký je vlastně váš úkol, jindy je cíl jasný a je třeba jen vypátrat konkrétní informace. Budete mít možnost volně pátrat po stopách ve městě i bloudit v okolních lesích, některý scénář je více soubojový, druhý klade více důraz na vyšetřování. Zamrzí však skutečnost, že v základní krabici jsou pouze tři scénáře. Na jednu stranu má každý vícero rozuzlení a je určitě možné projít hrou několikrát – ať už za jiné postavy nebo s vyšší obtížností – ale já měl zkrátka nutkání pokračovat dalším příběhem, protože děj toho právě dohraného byl již rozpleten. Hra vás takto nepřímo nutí velice brzy se poohlédnout po některém z mnoha rozšíření. Otázka je, kolik ze spousty dostupných rozšíření bude vydáno v češtině.

Zpracování tématu:     9/10
Překlad:                       8/10
Znovuhratelnost:        6/10

Podobné hry

Pro neznalé jen ve stručnosti zmiňuji několik her, které mají buď podobný systém a nebo jsou ze stejného světa. Hlubší srovnání již nechám na každém zvlášť (viz odkazy a recenze na kartách her).

Marvel Champions: Karetní hra

Taktéž výborná, mechanikami velice podobná hra, na které se podílel stejný autor; zasazená do světa superhrdinů. Není tolik zaměřená na příběh, spíše jen na jednotlivé porážení padouchů. Objevují se zde podobné principy, ale celkově je ve hře méně elementů, než v Arkham Horroru. Bohužel v češtině vyšlo kromě základu jen jedno rozšíření.

Pán prstenů: Karetní hra

Opět stejný autor a podobné mechaniky, ale měl jsem možnost ji vyzkoušet pouze jednou a velice dávno, tudíž nemohu objektivně posuzovat. Zmiňuji především kvůli podobnosti. Základ i několik rozšíření vyšlo česky.

Arkham/Eldritch Horror

Podobné, do jisté míry sandboxové hry zasazené taktéž do světa mýtu Cthulhu. Arkham Horror se odehrává přímo ve jmenovaném městě, druhá a třetí edice vyšly česky. Ve hře Eldritch Horror putujete po celém světě a společně bojujete proti prastarým. Herně se od karetního Arkhamu podstatně liší.

Mansions of Madness (Panství hrůzy): první a druhá edice

Další hry z Lovecraftova světa, tentokrát v obou případech dungeon crawler. První edice je semi-kooperativní scénářovou hrou, kde jeden z hráčů ovládá síly zla a ostatní se ho snaží společnými silami porazit. Její nevýhodou byla dlouhá příprava, protože vše měl na starost hráč za temnou stranu. Druhá edice je již čistě kooperativní s nutností doprovodné aplikace, avšak klade větší důraz na příběh a atmosféru. Novější vydání narozdíl od jeho předchůdce vyšlo česky včetně překladu aplikace a ze všech předchozích jmenovaných her má největší procento přeložených rozšíření.

Rozuzlení

Arkham Horror je kvalitní příběhová karetka se silným důrazem na příběh a nádherným vizuálem. Ačkoli se jedná o čistě karetní hru, využití karet je vskutku různorodé, mechaniky jednoduché a navzájem spolu velice dobře fungují. Co ovšem velice zamrzí, je pocit, že při koupi základní hry, která ve své kampani má pouhé tři scénáře, dostanete spíše ochutnávku hry a jejich možností než plnohodnotnou hru. Hraní je skutečně chytlavé, při pořizování je tudíž potřeba zvážit, zda a do jaké míry budete ochotní investovat do dalších rozšíření, která začnou být dříve nebo později nutností. Všem fanouškům zároveň přeji, ať světlo světa spatří co nejvíce dalších českých dodatků.

Camilla: „Vy, pane, měl byste sejmouti masku.“
Cizinec: „Skutečně?“
Cassilda: „Skutečně, je na čase. Své přestrojení jsme odložili všichni, až na vás.“
Cizinec: „Přišel jsem bez masky.“
Camilla (zděšeně stranou Cassildě): „Bez masky? Bez masky!“

Celkové hodnocení:        8/10

Klady:
+ zpracování tématu
+ vtahující atmosféra
+ nádherný vizuál
+ mechanika sáčku chaosu s velkým potenciálem
+ komplexní hra s relativně jednoduchými pravidly

Zápory:
– pocit, že dostanete místo plnohodnotné hry pouze její ochutnávku
– nutnost pořizovat rozšíření
– zasloužila by si figurky vyšetřovatelů a šipky ke spojování lokací