Arkham Horror

hodnoceno 1147x (Seznam vlastníků)

Arkham Liga 2 - 1. kolo

Autor: Thales | 4 hodiny 0 minut | 26.2.2011 | 9

Hra: Arkham Horror

Hráči: Darrog, Kerigenne, Thales

Prastarý:

Počet vyšetřovatelů:

Výsledek:

Hra první – Ledové peklo

Prolog

Tři hráči se sešli u připravené hry. Klidně shlíželi na herní plán představující město Arkham. „Tak máme dneska mrznout?“ pronesl jeden z nich. „Já zavřu to okno.“ odpověděl druhý a jal se přetnout mrazivý vánek vtírající se do pokoje z únorového světa.

Kapitola I.

Arkham všechny přivede, do temnoty sváže…

Monterey Jack byl v krámu s kuriozitami nesvůj. Nejdřív všechny ty vzpomínky na otce a teď tohle. Sám sebe se ptal, co vlastně dělá v Arkhamu, když si bezděčně prohlížel poličky s vystaveným zbožím. Domluvil se s Ashcanem a Glorií, že za peníze pořídí potřebné věci. Zbraně. Ruka ho pořád bolela z minulého týdne, ani v ní neudržel svůj bič. Co se dá dělat, pistoli v druhé ruce udrží pořád. Náhle mu do oka padla krásná dýka. Kolik asi stojí?

Ashcan s Glorií se šli porozhlédnout po opuštěném ostrově, který ležel blízko městských doků. Glorii od její vize neustále procházela bodavá bolest rukou, takže si jí tiskla k tělu a zatínala zuby chvilkovou bolestí. Ještě předevčírem by jí nenapadlo, že se bude ve zvláštní společnosti dobrodruha Jacka a tuláka Peta, který byl ale znám jako Ashcan, potloukat jako ve snu podivuhodným městem někde v Massachusetts a prožívat na vlastní kůži příběhy hrdinek svých románů. Pete šel tiše vedle ní, ale neutrousil ani slovo. Kvůli nespavosti vypadal hrozně. Veselostí oplýval jenom Duke, věrný Petův pes, který si klidně vykračoval vedle nesourodé dvojice. Pete se náhle zastavil, zahleděl se a zašeptal: „Slyšíš ty hlasy? Slyšíš, co šeptají?“ Glorie se na něj zmateně podívala a rozhlédla se kolem. Nic neviděla, ani neslyšela. „Co mám sly…?“ otočila se na Ashcana, který už ležel v křečích na zemi. Ve stejnou chvíli náhlý blizard zcela zničil arkhamskou čtvrť Rivertown.

Policista ve službě se neskrývaně nudil za stolem recepce. Bloudil očima po kanceláři, když se náhle otevřely dveře z ulice. Nejprve tomu nevěnoval pozornost a jenom pomalu si prohlédl návštěvníka. Když poznal, kdo před ním stojí a žmoulá si v rukách nervózně čepici, div nevyskočil. Sheldon, šéf místního gangu, právě přišel žádat policii o pomoc. V Uptownu totiž se svým gangem probudil dvě věci, které se probudit nikdy neměly.

Na ulici nehezky mrzlo, takže Ashcan nebyl zrovna nadšený, když ho strážník vyhodil ven na mráz. Sotva před hodinou se probral v místním blázinci, kde byl hospitalizován pro nervové zhroucení. A teď ještě zmrzne. Den se nemohl vyvíjet lépe. Ani Jack nechtěl mrznout venku, rozhodl se proto navštívit místní Lóži, kde se po domluvě v klidu pročítal místními spisy a hledal stopy vedoucí k informacím o podivných událostech v tomhle zapadlém městě. I Glorie spěchala do tepla lidských obydlí, ale na ulici jí zastoupili cestu dva pološílení muži a nějaká nepopsatelná věc. Útěk nepřipadal v úvahu, muži by Glorii rychle dohonili. Ženu ale podcenili, jelikož to byli oni, kdo se po několika okamžicích váleli na zmrzlém chodníku a marně lapali po dechu. Věc po dechu nelapala, ačkoliv kdo ví, jestli jako živá vůbec kdy dýchat potřebovala.

Od příchodu Shledona uplynulo sotva pár minut a na policejní stanici zvonil telefon nepřetržitě. Další dvě monstra byla hlášena v Northside. „Co se to děje?“ pomyslel si strážník nervózně. Mezitím byl Jack v Lóži vyrušen zvuky z vedlejší místnosti. Příčinou šramotu byla mladá žena, která se nejprve chtěla na Montereye vrhnout, ale po uklidnění situace se představila jako Ruby Standishová a měla v plánu se podívat na zoubek cennostem Lóže. Po vyslechnutí Jackova příběhu ale změnila plány a přidala se k němu. Pete se mezitím potloukal městem s nepříjemným pocitem. Jakoby mu osud házel klacky pod nohy. Jako kdyby byl prokletý.

„Brána? Co tím myslíte brána? Cože? A kam jako vede? Haló? Haló!?“ telefon ve strážníkových rukách náhle ohluchl. To už bylo potřetí, co někdo z města volal a popisoval to samé. Stejně děsivě jako v těch dvou telefonátech předtím. A do jedné z nahlášených bran Moneterey Jack vstoupil. Pete neměl svůj den. Už ani psi ho nemají rádi. Odnikud se objevil obrovský nenávistně vyhlížející pes s mimořádně ostrými zuby. Pete s potrhanou nohou upadl do bezvědomí. Okolí staré barabizny, které místní přezdívali chýše čarodějnic, se plnilo podivnými stíny a přízraky, okolo bydlící lidé už nežertovali, prostupoval jimi strach. Glorie se konečně dostala do nemocnice, hledala Peta po celém městě. „Z jednoho průšvihu do druhého, co?“ pousmála se na zraněného tuláka. Ten se snažil úsměv oplatit, ale hned ho zase stáhl do bolestné grimasy, když mu doktor dál rovnal pošramocenou končetinu.

Federální agenti byli známí svou důkladností. I v Arkhamu postupovali od domu k domu, od jedné ulice ke druhé, až vyčistili celé město od přízraků a podivných stínů. Ještě podivnější ale je, že přízraky i stíny zaháněly střelbou. Tu však Monterey neslyšel, vyskočil z tetelícího se okna do jiné dimenze a chvatně ho za sebou zavřel. Do jiného portálu vstupovala Glorie. Pete se z nemocnice vydal do kostela. Nikdy v Boha moc nevěřil, ale teď potřeboval zoufale oporu, třeba i v Bohu. Možná mu slova otce v kostele nijak skutečně nepomohly, ale rozhodl se nestát v pozadí probíhajících věcí. Zavřel oči a vstoupil do jiné dimenze. Stejně tak i Jack našel další průchod mezi světy ve vědecké budově miskatonické univerzity. Právě včas, aby zpátky vhodil mumlající oživlou mrtvolu. Gloria se z jiného světa vrátila a chvatně zavřela transdimenzionální dveře. Měla námětů na desítky knih, ale momentálně neměla nejmenší chuť je psát. I Pete byl úspěšný a zavřel další portál. Snad nakonec i všechno dobře dopadne.

Glorie si po cestě po neznámém světě chtěla utřídit myšlenky, než ale došla do místní léčebny, padl na ní velký stín. Jediné, co si po probuzení v nemocnici pamatovala, byla velká chlupatá pracka, která jí odhodila na fasádu domu. Monterey pomalu začínal chápat souvislost mezi naším a cizím nepřátelským světem, které spojovala oválná brána. Podařilo se mu ji navěky zapečetit. Ve městě i tak nezvykle mrzlo, až vzduch pálil v plicích. Další dvě brány zavedly Glorii i Jacka na stejné místo, pohled na nepřirozené rozestavení gigantických ruin, které byly možná kdysi městem, je naplnil bázní. Ačkoliv to nechápali, kamkoliv se vydali, vždy došli na stejné místo. Oba se ztratili.

Pete se snažil v Arkhamu najít lék na své sny, a přestože mu rozhovor s místní psycholožkou nedal kýžené odpovědi, cítil se lépe. Když vyšel na ulici do ledového večera, věděl, co musí udělat. Duke to chápal taky a oba se němým pohledem naposledy rozloučili, než se Duke rozběhl ulicí. Věděl, kam má jít. „Sbohem, kamaráde. Jinde ti bude určitě líp.“ pronesl Ashcan a vydal se na opačnou stranu. Přišlo mu, že na chvíli přestalo mrznout.

Intermezzo

„To nevypadá vůbec dobře.“ posteskl si první hráč. „Hmm, asi se probudí, tomu už nezabráníme. Tři zamrzlé čtvrti a na doom tracku zbývají tři pole. “ přidal se druhý. „Musíme se na to připravit, potřebujeme plán!“ přemýšlel třetí. „Dobře, vyléčíme se, zkusíme nabrat, co půjde, a připravíme se na boj. Přes to v ulicích se stejně nehneme, takže nemáme moc na výběr. Snad to dobře dopadne.“ ukončil první.

Kapitola II.

Mrazem a ledem

V motelu v Southside bylo příjemně. Myslel si to i Tom Murphy známý jako „Hora“. Člověk se nemohl divit, ten chlap měřil dva metry a vážil dobrých stopadesátá kilo poctivých svalů. Zkrátka někdo, koho chcete mít na své straně, když jde do tuhého. A zrovna Horu Murphyho teď u jednoho ze stolů přemlouval Jack, aby jemu a jeho přátelům pomohl.

Večer svižně přecházel v temnou a mrazivou noc. V ulicích už nebyl nikdo. Tedy, nebyl v nich žádný člověk. Vše se neznatelně chvělo silou okamžiků, které mají přijít a rozhodnou o osudu tohoto města. Městští zástupci už přesunuli všechnu svou agendu do budov miskatonické univerzity, léčebných ústavů a policejní stanice a vyčkávali, co se bude dít dál. Tiše se modlili, aby mráz ustal a oni přečkali noc. Stejně tak vyčkávali i Jack, Glorie a Pete, na které dopadala tíha uvědomění si vlastní zodpovědnosti a následků selhání. Konečně se ozval nepopsatelný zvuk letící s mrazivým vichrem a proletěl mezi domy a každou ulicí a zákoutím. V tom zvuku poznali tři vyšetřovatelé jméno temné hrůzy pohlcující město. Ithaqua.

Trojice se odhodlaně vrhla vstříc temnotě, ale ještě než doběhli ke stínovému zhmotnění ledového děsu, jejich zbraně se rozpadly na malé ledové střípky. Jenom Pete vytáhl ze svého batohu dynamit a hodil ho směrem ke stínu, záblesk odhalil děsivou postavu, která se tyčila do výše, ale při záblesku exploze si zakryla hlavu se žhnoucíma očima do páru chlupatých zrůdných rukou. Exploze ho bolela. A když něco cítí bolest, můžete to zranit. A co jde zranit, jde i zabít. Trojice se vrhla proti stínu.

Křik a hluk boje se nesl nad celým městem dlouhé minuty, které se zdály být věčností. Potom se náhle rozhostilo ticho. Mrazivé ticho, při kterém se celé město Arkham zahalilo do ledové přikrývky, nad kterou nesl vítr tichý a o to děsivější šepot. Ithaqua.

Epilog

Tři hráči se dívají na herní plán. „To snad není možné, stačilo hodit jeden úspěch a bylo po něm. Poslední clue token, poslední naděje a padne jednička!“ říká zklamaně jeden z hráčů. „No jo, co naděláš, od začátku se nám nedařilo a dostávali jsme jednu ránu za druhou.“ potvrdil druhý. „Taky jsme táhli krásné potvory, už si konečně sežeň větší pytlík, z tohohle taháme pořád to samé.“ pokáral třetí. „Jestli tohle byl nejlehčí scénář, tak nechci vidět, jak dopadneme v dalším kole. Je znát, že nám chybí ten čtvrtý hráč. Snad bude mít příště čas.“ zakončil první a všichni tři začali sklízet prohranou hru.

Odehráno v: Kladno (Okres: Kladno)