Architekti Skalistého hřbetu

hodnoceno 27x (Seznam vlastníků)

Mezi přáním a proveditelností

Autor: Shark | 11.3.2025 | 8

„Časy se mění. Kdysi prý stavěli lidé podzemí pro minotaury, dnes se ale role obrátily a je na minotaurech, aby vytvořili působivé podzemí pro lidi. A působivé znamená, že všichni budou zírat. Tedy kromě mě… Takže se snažte mít tam co nejvíc příšer, pastí, ale také pokladů a dalších lákadel. Ale protože studujete v mé škole, nepustím vás k dílu, aniž byste mi předložili odpovídající plán. Kopáče zajistíme, stejně jako nestvůry a pasti. Sami však víte, že ne vždycky to vyjde. Čas od času ti přitroublí nádeníci vyzdí krápníkovou sluj jako udírnu, a místo skřetů zase přivezou koboldy nebo gnoly. A protože čas letí, nebudete moci jednou hotové věci předělávat. Netřeba snad ani připomínat, že do vašeho podzemí musí vést vchod a východ, ideálně každý jinde. Ať jeho návštěvníci dostanou zabrat, ale měli by odsud odejít po svých… Ehm, chci říct v jednom kuse… No, popravdě by z nich uvnitř nemělo moc zůstat… I když, někdy bude zapotřebí je odnést… U všech zlomených pilířů, prostě ať se vrátí v takovém stavu, že budou schopni za tu legraci zaplatit!“ 

– Mistr Hortgully ke svým žákům před závěrečnou zkouškou zvanou Podzemní t(r)est 

Po delší době se na stoly dostává hra, kde v popředí není plenění podzemí, pobíjení nestvůr, hromadění pokladů, zlepšování postav, aby bylo možné jít plenit další podzemí, pobíjet nestvůry atd. Architekti Skalistého hřbetu pohlíží na podzemí jako vpravdě umělecké dílo, pro jehož tvorbu platí přesná pravidla, okořeněná příležitostnými dilematy a po odvedené práci následuje zasloužená odměna. Bude na vás čekat výzva, jak na omezeném prostoru dokážete využít ještě omezenější zdroje. Přijde vám to dostatečně zajímavé? Tak neztrácejme čas a pojďme se se na hru blíže podívat.

Plány a nástroje

Tematicky a vizuálně je hra zasazena do fantastického světa, který dosud obývali Kartografové a Hrdinové v kostce. Pokud tyto hry znáte, bude vám povědomý styl písma, ilustrací i používaných symbolů. 

Každá partie probíhá po čtyři kola, jejichž průběh vypadá na první pohled jednoduše: výběr jedné karty metodou draftu, její okamžité umístění a případně vylepšení celého labyrintu pomocí zakoupených žetonů. V některých případech je důležité i pořadí. To se při přípravě hry určí náhodně a následně podle toho, jak hráči pasují na konci kola při nákupu. Velmi brzy však zjistíte, že zdání klame.

Na začátku hry dostane každý z vás lištu, která bude tvořit horní okraj vašeho podzemí. Pod ní budete v každém kole umisťovat do jedné řady celkem čtyři karty místností, takže na konci partie bude vaše podzemí tvořeno obrazcem 4×4 karty. Každá karta patří k jednomu typu z hlediska struktury (jeskyně nebo zděná místnost), obsahuje alespoň jeden vstup, alespoň jednu cestu a místa až pro čtyři prvky. Mezi ně patří nestvůry, pasti, truhly s poklady nebo hvězdy kladných a záporných bodů. Některé z těchto prvků jsou předtištěné, jinde najdete jen prázdná místa, která můžete zaplnit získanými žetony. 

K tomu, jak by mělo vypadat vaše podzemí, budete v průběhu partie získávat řadu vodítek. Především máte k dispozici plán, který udává možné bodové zisky, pokud se na přesně daných kartách ve vašem podzemí budou nacházet určité prvky. Dále je od samého začátku známá bodovací podmínka pro všechny hráče ve formátu „měj něčeho co nejvíce/nejméně“. A nakonec po každém kole získáte tzv. výzvu, jinými slovy vaši osobní bodovací kartu.

Za zmínku stojí ještě cesty. Na rozdíl od přikládacích her typu Carcassonne, Sabotér apod. zde na sebe nemusí cesty bezpodmínečně navazovat, i když je to zpravidla žádoucí. Jako správné podzemí bude mít i to vaše pochopitelně vchod a východ, jejichž pozice jsou dány plánem. A jednou z možností, jak získat body, je mít co nejvíce karet spojených s vchodem, resp. východem (ideálně pak s obojím). Kromě toho se některé výzvy při bodování odvolávají na cestu – tedy na co nejdelší propojení mezi určitými místnostmi.

Ve víru dilemat

Při draftu si vyberete jednu kartu z těch, které si doberete z balíčku, resp. dostanete od spoluhráčů. A hned jste konfrontování s prvním dilematem. Máte si vzít kartu, kterou můžete umístit tak, že vám přinese body podle plánu? Ale co když nemá vhodně orientované cesty? Neupotřebili byste spíše takovou, která nabízí zajímavé vstupní a propojovací možnosti, i když nemá zrovna potřebné bodovací prvky? A navíc vám každá karta přináší určitý počet mincí, jež můžete posléze investovat do nákupu prvků v podobě žetonů. Takže nemáte si vzít raději kartu, která se vám na jednu stranu sice příliš nehodí do stavební struktury, ale zase vám poskytne spoustu peněz, za které si potřebné (snad) nakoupíte?

Ale to není všechno. Vybranou kartu totiž musíte ihned umístit do aktuální řady. Sice nemáte dánu přesnou pozici, takže u první karty si vybíráte mezi čtyřmi možnostmi, ale přesto. Umístíte kartu tak, abyste si otevřeli přístupy do dalších částí podzemí, nebo se raději budete držet počátečního plánu? A co když do toho přistupují ještě další bodovací podmínky, ať už individuální, nebo společná?

Jakmile všichni hráči umístí své získané karty, je čas vydat se na trh a své podzemí vylepšit. Jak už bylo zmíněno výše, spodní část karty obsahuje hodnotu v mincích, které máte v daném kole k dispozici. Od druhého kola dále karty dolní řady vždy překryjí mince na kartách nad nimi, takže peníze dostanete vždy pouze z posledních umístěných karet, plus případně ze všech truhel, které se v tu chvíli nachází ve vašem podzemí (1 truhla = 1 mince). 

Trh je tvořen určitým počtem speciálních karet se dvěma řádky, do nichž se na začátku kola nalosují žetony podle tvaru (takže víte, co si budete moci teoreticky koupit). Tyto žetony zahrnují nestvůry, pasti, bodovací hvězdy a truhly, tedy vše, co se objevuje i na samotných kartách.  Navíc zde najdete tajný průchod, jímž můžete propojit dvě karty, mezi nimiž neexistuje spojení cestami. Ačkoli to není v pravidlech výslovně uvedeno, lze takto propojit i žeton vchodu/východu s kartou pod/nad ním. Tímto způsobem je tedy možné dodatečně splnit požadavky plánu s výjimkou typu místnosti.

Pořadí v nákupní frontě záleží na množství peněz. Kdo jich má nejvíc, vybere si jednu řadu na jedné kartě obsahující 1–2 žetony, vezme si dané prvky a okamžitě je umístí do svého podzemí. Po odečtení příslušné sumy je na řadě další hráč s největším počtem peněz (pokud tedy budete mít štěstí, resp. zvolíte odpovídající postup, můžete nakupovat i vícekrát za sebou). V případě, že si už nic kupovat nemůžete nebo nechcete, vezmete si jednu v vyložených karet výzev a váš žeton se umístí na lištu pořadí nejvíce vlevo. Tudíž i v tuto chvíli můžete čelit dilematu, zda vyčerpat své peníze do posledního groše (do dalšího kola si je nelze převádět), nebo raději pasujete dříve, abyste měli větší výběr z výzev a lepší pořadí pro následující kolo. V posledním kole si sice již výzvu neberete, ale zato dostanete tím více bodů, čím dříve pasujete.

Na závěr si tedy spočítáte body za vše možné: dodržení plánu, splnění bodovacích podmínek (společné i těch individuálních), kladné a záporné hvězdy na svých kartách, karty propojené s vchodem a/nebo východem a pozici na desce pořadí.

Minotaurus proti elfovi

Hra obsahuje i sólový režim, v němž čelíte elfímu architektovi Jaelovi. Jeho akce jsou v každém kole řízeny speciální kartou. Na ní je uvedeno, kolik peněz má k dispozici, o jaké místnosti a věci na trhu bude mít zájem, stejně jako pevně daný počet bodů a bodovací podmínka. Jael si nestaví vlastní podzemí ani nebere výzvy, ale mechanismy jeho ovládání jsou natolik podařené, že vás dokáže pěkně potrápit. I když nejste zrovna fanoušky sólových her, doporučuji tento režim alespoň vyzkoušet.

Bude se vám mezi architekty Skalistého hřbetu líbit?

Začněme materiálovým provedením, které je zkrátka a jednoduše vynikající. Kromě kvality karet a žetonů musím vyzdvihnout i plastový insert, zejména vyjímatelný zásobník na žetony. Ten do zbytku insertu zapadne přímo dokonale, takže se pod ním bez problémů udrží dřevěné žetony a lišty (jen výřez s kulatými žetony bych radil něčím utěsnit, aby žetony při přenosu nevypadávaly). Přihrádky na karty jsou dostatečně hluboké, proto se do něj všechny pohodlně vejdou, a ještě zůstane dostatečná rezerva pro budoucí časy. Pravidla jsou na kvalitním papíře a zdařile přeložená.

Jednu partii odehrajete bez větších problémů do hodiny, a to i v maximálním počtu hráčů. Nelze se pochopitelně vyhnout zdržením ze strany přehnaně dumajících účastníků, ale tomu nejde zabránit v žádné hře, pokud se nepracuje s omezeným časem.

Ovšem zda se vám budou Architekti Skalistého hřbetu líbit jako hra, záleží na tom, jak moc jste ochotni akceptovat omezenou kontrolu nad partií a značnou míru náhody.

Vraťme se nejprve k draftu. Kromě výše zmíněného omezení v tom, že kartu musíte ihned umístit, klesá kontrola nad kartami se vzrůstajícím počtem hráčů. V pěti hráčích z karet, které po prvním draftu předáte dále, už znovu neuvidíte ani jednu. Každá várka, kterou posléze dostanete, bude zcela nová a není vyloučeno, že pro vás prakticky nepoužitelná. Ve dvou hráčích se používá mechanismus obměny karet známý třeba z Králíkovství, kdy si jednu kartu z nabídky vyberete a současně další odhodíte a nahradíte novou kartu z balíčku. Tím se vaše šance na získání další karty z první draftované sady o něco zvyšuje. Největší možnosti skýtá v tomto ohledu sólový režim. Na každé Jaelově kartě je totiž uvedený symbol karet, o které má v daném kole zájem. Když si tedy vyberete svou kartu, odevzdáte všechny karty s tímto symbolem Jaelovi a doberete si adekvátní počet nových karet. Jestliže máte tedy políčeno na dvě karty, z nichž jedna má Jaelův symbol, můžete si tuto kartu vzít, nechat ze zbytku vybrat Jaela a v dalším kole draftu si vezmete tu druhou. I kdyby měl Jael opět tentýž preferenční symbol, svou kartu si berete dříve, takže vám neuteče.

Hra dovoluje rovněž variantu, kdy karty vykládáte do svého podzemí lícem dolů. To sice brání soupeřům nahlédnout do vašich záměrů, ale zároveň se tím hra protahuje o nutnost se na tyto karty pro kontrolu opakovaně dívat. Zkušenost z mnou odehraných partií navíc ukazuje, že hráči kladou daleko větší důraz na braní karet, jež se jim hodí, než aby obětovali jeden výběr na sebrání potenciálně vhodné karty do cizí kombinace. Situace, kdy vám jedna karta pomůže a zároveň bude soupeři chybět, totiž nemusí vůbec nastat.

Nabízí se otázka, jak moc by hru změnilo, kdyby si hráči nejprve všechny karty shromáždili, a až následně je umisťovali. Tím by se do určité míry eliminovalo nevhodné umístění, založené na tom, že mnohdy není jasně daná optimální kombinace karta + pozice dopředu, ale vyžaduje určitý karetní kontext, tedy jaké karty se vám ještě podaří získat. Zůstává otázkou, zda toto autoři nedomysleli, nebo záměrně chtěli hru zjednodušit, aby tak byla přístupnější širšímu spektru hráčů. Ale podle mého názoru zde zůstali napůl cesty: zkušenějším může vadit nedostatek kontroly na hrou, méně zkušeným mohou naopak připadat složité možnosti bodování a jejich kombinace.

Další úskalí se skrývá v kartách výzev, které se někdy dost výrazně liší tím, za co díky nim dostanete body. Zatímco na jedné musíte pro 10 bodů naaranžovat třeba pět pastí kolem jediné cesty, jiná vám dá stejný počet bodů bez jakýchkoli podmínek. Nákup na trhu může být také značně frustrující, zejména když máte málo peněz a ostatní vám vykoupí vše potřebné před nosem (a zůstanou vám kromě toho nehodící se výzvy). I zde se čas od času dostanete k řešení dilematu, zda si vzít výzvu s tím, že vám nepřinese prakticky žádný bodový zisk, zato ale zamezí zisku bodů někomu jinému.

Jste schopni akceptovat omezenou kontrolu nad průběhem hry? Dokážete se přenést přes to, že plán daný na počátku zcela ignorujete, protože by vás omezoval? Nebudete se vztekat, když se při nákupu na trhu ocitnete v situaci, kdy si nedokážete nic koupit, zatímco vaši soupeři sází do svých podzemí jeden žeton za druhým? Věříte, že příště to dopadne lépe, protože budete mít více štěstí v nejednom směru? Pokud si na tyto otázky dokážete odpovědět kladně, užijete si s Architekty Skalistého hřbetu spoustu zábavy. V opačném případě pořízení této hry raději pečlivě zvažte. 

Rovněž tak můžete v Architektech Skalistého hřbetu nalézt zalíbení, jestliže vám sedl již zmíněný Hrdina v kostce. Dilema, které budete prožívat nad získáním a umístěním karty, je totiž velmi podobné situaci, kdy přemítáte, jakou si vzít kostku a zda bude důležitější její barva, hodnota nebo jenom prosté umístění kvůli efektu vlastnosti.

Post scriptum: Svatyně a prameny 

Současně se základní hrou vyšlo i minirozšíření s kartami, jejichž efekty dokážou pevně daná pravidla základní hry poněkud ohnout. Kromě místnosti, u nichž si lze vybrat jejich typ (jeskyně nebo zděná), vám prameny umožňují přesouvat v rámci podzemí žetony, zatímco svatyně umí totéž dokonce s kartami. Jen je třeba si uvědomit, že to musíte udělat ve chvíli, kdy je přidáte do svého podzemí, a že těchto 7 nových karet se ve stovce původních karet místností doslova rozplyne. Jejich zisk je tedy otázkou čiré náhody, ale o to větší radost vám udělá. Mně osobně by na tomto se líbilo řešení podobné možnosti jednou prohodit terény ve hře Balada. Měl bych ho sice k dispozici pouze jednou, ale zato jistě. 

Ale věšet hlavu netřeba. Jak už jsem psal výše, vnitřní uspořádání krabice přímo volá po dalším obsahu. A jako se u Hrdiny v kostce nejprve vytvářela postava, která se následně vydala do světa, zde by se naopak mohli v podzemí časem objevit návštěvníci/hrdinové/lupiči… Prostě někdo, kdo by se chytal do pastí, posloužil jako zákusek pro nestvůry, a třeba nakonec nenašel ani cestu ven…