nepřihlášený

přihlásit

registrovat

Advanced Squad Leader

Počet hráčů: 2 - 2
Doporučený věk: od 14 let
Herní doba: 180 min
Herní svět: 2. světová válka
Herní kategorie: desková hra, strategická, válečná
Čeština: není
Vydavatelé: Avalon Hill
Autoři: Don Greenwood
Rok vydání: 1985
Sdílej: Facebook

Haunted Castle - aneb, kdo se bojí nesmí na zámek

Autor: Mirek | 5 hodin 0 minut | 6.11.2022 | 0

Hra: Advanced Squad Leader

Hráči: fuchso, Mirek

Operace BARBAROSA byla pro veterány první divize Gebirgs dosud nepoznaná zkušenost. Za salev divizního dělostřelectva překročili horští myslivci z devětadevadesátého pluku hranici a zamířili k Olešnici. Během postupu se dostali do mnoha potyček se Sověty, kteří se zdáli být všude. Konečně se myslivcům za podpory lehkého polního dělostřelectva podařilo dosáhnout okolí Olešnice. Po zážitcích z minulých dnů byly proto překvapeni, že nenarazili na žádné jednotky protivníka a vše bylo tiché a klidné. U zámeckého parku si proto dopřáli zasloužený odpočinek. Ten byl znenadání přerušen sovětským útokem na jednotky odpočívající v zámeckém parku. Sovětští vojáci byli všude, a hrozilo, že myslivci budou přemoženi a zahnáni zpět. Po vzpamatování se z počátečního překvapení, zahájili protiútok….

22. června 1941 Olešnice (GPS 50,166666, 23,0403363)

Wolfric zadýchaně doběhl k zídce a přikrčil se za ní vedle Alfréda, svého spolubojovníka a přítele, který již mezerou po uvolněném zdivu kukátkem obhlížel pozice obránců. "Jak to vypadá, vidíš něco?" vyzvídal udýchaně. "Ani noha, schovávaj se, zbabělci" utrousil Alfréd. "Zámecký park se táhne asi padesát metrů k zámečku, tam budeme vědět víc. Družstvo jedna a dvě přískoky vpřed." zavelel Alfréd a jdouce příkladem se přehoupl přes nevelkou zídku.

 

"Hraješ" dloubl Ivan do spolubojovníka, Timura farmáře z Moskvy, a odhodil pikovou sedmu. Timur si přehodil stéblo do druhého koutku úst a odvrátil útok károvou osmou.Plesk srdcová sedma. "Slabý, mám" kontruje Timur srdcovou osmou. "Ale já ne" funí Ivan nespokojeně. "Pusť se do něj, Leo" předává tah dalšímu z karbaníků. Příznivci karet si vybrali za své doupě dřevěné stavení západně od zámku sloužící dříve jako stáje. Zde se, nikým nerušeni, rozvalili na seně a oddávali se své karetní vášni. Hra mezitím pokračuje, pleskání karet je přerušováno občasnými výkřiky a nadávkami.

"Co to bylo? Slyšeli jste to?" zaposlouchá se po chvíli Ivan a odloží karty.

"Co myslíš, Leo si usral" provokuje Timur.

"Já mám sice pořádnou prdlavku, děkuji za poklonu”, šklebí se Leo a ukazuje ze vrat,” ale takovej kanón se v mojí zbrojnici nenachází". Na podobné špičkování si již dávno zvykl a nenechá se rozhodit. Na to se zvedá a jde s puškou k oknu.

 

"Němci jdou, asi stovka" vychrlil ze sebe Mikhail právě přiběhnuvší z pozorovatelny v patře zámku. "To vidím", ušklíbl se poručík velící zdejší posádce, "právě přelejzaj hradby, vopičáci" a bez zájmu se odvrátil. "Myslim z jihu, pane", nedal se Mikhail odradit. "Alexeji" vyštěkl poručík na jednoho ze svých mužů, "Vemte kulomet a za mnou".  Potom se zaklením vyběhl po schodech do patra. 

"Jak sraček" zhodnotil z pozorovatelny situaci, a vydal rozkaz k palbě kulometu již umístěnému v zámeckém okně. Ten se však po dvou dávkách zasekl a tak rusové mohli jen bezmocně sledovat, početná nepřátelská síla zaujímá pozice u jižní zdi, a připravuje se ji překročit.

Alexej lomcoval závěrem kulometu snažíc se uvolnit vzpříčený náboj. To se mu podařilo, avšak než mohl obnovit palbu na postupující německou pěchotu, stalo se jejich postavení terčem soustředěné palby přicházející kdo ví odkud. Alexej s klením zalehl. Koutkem oka postřehl poručíka kácejícího se k zemi. Půlka hlavy mu chybí. "K zemi" zařval, především na dva nováčky, kteří se k jednotce připojili teprve před dvěma týdny. Jeden z nich již ležel schoulený v koutě, uši zakryté rukama a cosi křičel. Druhý tak pohotový nebyl, stál uprostřed místnosti a s široce rozevřenýma očima si prohlížel střepinu, která mu trčela z hrudi. "K čertu s tím" pomyslel si Alexej a se zbytkem jednotky se začal plazit po schodech pryč z toho pekla.

Mezitím první a druhé německé družstvo opatrně překonalo parčík, který byl vysazen v západní části nádvoří. Wolfric ležel na jeho okraji v podrostu mezi lípami, a mezi stromy pozoroval zámeček. "Budeme je muset vylákat, aby se ukázali" pomyslel si mrzutě, svolal k sobě velitele družstev a vydal rozkazy k útoku a krycí palbě. Zatímco se vojaci připravovali na zteč, od zámečku se ozval ohlušivý třesk a část zdiva se rozletěla zasypávajíc každého nešťastníka v dosahu. Přes zídku se přehoupla mohutná postava s jizvou přes pravou tvář odhazujici Panzerfaust. Otto von Shubert a jeho muži dorazili do boje.

Otto pohlédl na Wolfricka, přikývl, a obchvatem běžel v čele své jednotky napadnout zámeček ze západu. Kéž by byl každý voják jako Otto pomyslel si Wolfric. Tomu stačí jediný pohled, jediné gesto a hned ví co má dělat. Odvrátil se od von Shuberta a pozoroval, své muže zahajující útok překonávajíc úsek nekrytého terénu mezi okrajem zámeckého parku a zámkem. Okna v přízemí ožívají a na útočící muže se snáší smrtící déšť ohně a olova. Německý kulomet jim štěkavě odpovídá. Dva vojáci vhazuji do oken granáty, Rusové jim je obratem vracejí. U koho to bouchne? U nás… Do boje vyráží druhá vlna utoku. Ozývá se práskání ruského kulometu. Útok pozbyl razance. Vojáci zaskočeni obranou se rychle stahují zpět do bezpečí stromů v parku, nebo za jižní zídku, kdo co má blíže. 

"Běží se nějakej zjizvenej nácek" hlásí Leo vykukujíc škvírou mezi prkny. "Ještě jsou daleko, čekat" zabručí Timur, neochotně típne cigaretu a natáhne se pro pušku. Ostatní také vstávají, odhazují karty a zaujímají pozice u oken. Timur sleduje, jak se němečtí vojáci opatrně přibližují. Vyčkává.

"Palte" vydává rozkaz a stáj se naplní práskaním výstřelů a vůní střelného prachu.

Obránci zámečku se přidávájí a chrlí oheň na nenáviděného protivníka. Vojáci se krčí tu v prohlubni, tu za kusem zdiva, ale dál nemohou, hustá palba jim nedovolí postoupit. Zjizvený zahajuje krycí palbu a ostatní ustupují přes jižní zeď zpět. Ne všichni, asi polovina zůstává bez hnutí v groteskních pozicích ležet. Timur se ještě chvíli dívá směrem, kterým zmizeli, a pak si zapaluje nedokouřenou cigaretu.

Wolfricka se zmocnila zlost. Kvůli tomuhle přece nedošli až sem. Pálí krátkou dávku a poté se s výkřikem zvedá a bezmyšlenkovitě se vrhá vstříc nepříteli. "No kurva, už i jemu hráblo" bleskne Alfrédovy hlavou, ale bez váhání vyskakuje a vybíhá za přítelem. Ostatní z družstva je s řevem následují nehledíc na nebezpečí. Alfred ubíhá pár desítek metrů a zalétává, ale jen na chvíli, aby přebil, a nadechl se. Wolfric rychle z pokleku míří, nesnaží se krýt, a přesnou palbou zneškodňuje dva ruské vojáky neopatrně se tyčící v oknech zámečku. Pak běží dál a střílí kolem sebe hlava nehlava.

Tentokrát jsou zaskočeni obránci, odkudsi nalevo se ozývá kulomet. Ale jen chvíli, pak uprostřed dávky nepřirozeně utichá. Wolfric, nyni již v bezpečí u zámecké zdi, vhazuje granát skrz jedno z oken a nečekaje na jeho výbuch, ramenem vyráží dveře. Prvního protivnika sráží k zemi, přeskakuje ho a vrhá se do šermířského souboje na bodáky s dalším rusem. Místnost je brzy naplněna výstřely, řevem a sténáním bojujících lidí, co lidí, zvířata jsou to. Alfréd se bije jako lev se dvěma protivníky najednou, třetí ho zezadu udeří revolverem do hlavy. Mrtev ci omráčen, kdo to má vědět, není čas, tady se bojuje o zivot!

Ivan se s výkřikem zhroutil na podlahu. S výkřikem plným překvapení a smutku. Smutku nad krutostí světa, nad vidinou nedožitých let a ztracené budoucnosti… Z pootevřených úst mu stříká krev. "Už jsou tady zas" zavrčí Timur a přiskakuje k oknu. Jeho spolubojovník vyhazuje nepříteli v ústrety granát a zahajuje palbu z kulometu. Avšak tentokrát již útočníci vědí, proti komu stojí, využívají terénu ke krytí, početní převahy a rychle se přibližují. O zeď za našimi zády pleskají kulky a trhají ji na kusy. Timur pozoruje skupinu německých vojáků přibíhajících k zámečku, jednoho rychle skolí, ale ostatní granáty čistí přízemí a pak s nasazenými bodáky vnikají dovnitř. I u nás jsou již Nemci, slyšíme jejich hlasy. Palba nabývá na intenzitě, kdo si k nám hodil granát. Všímáme si ho pozdě, Leo ho obětavě zalehává snažíc se zachránit zbytek jednotky. Záblesk a třesk, Timur podvědomě vytahuje dýku a otřeseně se rozhlíží… nad ním se tyčí hromotluk se zjizvenou pravou tváří a s psychopatickým šklebem vráží Timurovi bodák do břicha…

…trhnutím jej uvolni a otáčí se vstříc dalšímu oponentovi, ktery se na něj žene. Wulfrik je pod nárazem Rusova těla sražen na podlahu. I Rus však ztrácí rovnováhu, padá na Wolfricka a zuřivě se šklebí. Wolfric si v hrůze uvědomí, že mu bodák vypadl z ruky, rychle po něm šátrá, ale marná snaha, zbraň je příliš daleko. Oběma rukama svírá protivníkovo zápěstí a snaží se odklonit čepel, která na něj míří. Na tváří cítí teplý dech, dusí se ve výparech samohonky. Rus vztekle vrčí, povoluje tlak a rychlým pohybem hlavy se Wolfrickovi zakusuje do tváře. Potom se s krvavým úsměvem trhavě zvedá, snad aby vytáhl revolver, který má za pasem… ještě než Wolfricka obestře temnota slyší dusot a křik "Deutschland über alles" a mlhavě zahlédne Ottovu tvář než…

…opatrně vykoukl na schodiště. Ještě před chvílí se z přízemí ozývaly zvuky boje, ale teď bylo ticho. Mikhail se sunul po zdi o kousek níž, tiše našlapuje, aby nevzbudil pozornost, pokud by boj dole vyhráli Němci. Po rostrileni pozorovatelny jsme se stáhli do pokojů na odvrácené straně, ošetřili drobná poranění a  čekali, než se druhý z nováčků uklidní natolik, aby alespoň udržel zbraň. Rozhodli jsme se, že pokud se ukáže, že nikdo z našich nežije, počkáme do setmění a  pod rouškou noci se pokusíme proklouznout k našim. Mikhail se opět zaposlouchal a strnul. Doprdele, pomyslel si, německy sice nerozuměl, ale tohle ruština určitě nebyla. Schlíple se vrátil nahoru, aby oznámil neradostnou novinu přeživším kamarádům. "Přízemí drží Němci, budeme počkat do tmy" hlásil Mikhail co zjistil.  "My máme taky novinku", zubil se Alexej "NKVD poslalo posily. Právě vykopávaj nácky od stodoly" a ukázal z okna. Muži se shlukli k rychlé poradě. "Dobrá tedy, počkáme až naší zahájí protiútok" uzavírá po pár minutách Alexej "a pak se probijem k našim. Tady zůstat nemůžeme, jestli náckové zjistí, co se dělo ve sklepě nečeká nás tady nic dobrýho. Když nezaútočí, schováme se a počkáme do tmy". Myšlenkami se přitom zatoulal do zámeckých sklepení, kde NKVD prováděla, i s jeho přičiněním, výslechy zajatých Němců. Ze skřeků, které se odtud někdy ozývaly, mu ještě teď vstávali vlasy hrůzou.

 

A jak to bylo dál? Podařil se Rusům protiútok, během něhož hodlal Mikhail a jeho druhové proklouznout? Nebo dokàzali Otto von Shubert s Wolfrickem zámek udržet? Na to se mne neptejte, o tom vypráví jiný příběh. Z historických záznamů se můžeme dočíst, že….

….se Němcům po zuřivých bojích na nože a za použití náloží a plamenometů podařilo zahnat Sověty na ústup. Při zajišťování zámku zjistili, že jej NKVD využívala jako vězení. Bohužel nikdo z vězňů nepřežil, když příslušníci NKVD viděli, že je zámek neudržitelný, všechny vězně před ústupem popravili…

Obrázky J185_The Haunted Castle

Zahráli jsme scénář J185 Haunted Castle z ASL žurnálu číslo 12. Fuchso si vzal útočící Němce, já jsem bojoval za Rusy. Rusové začínají skryti (HIP) v zámku, od severu jim přicházejí nabušené NKVD posily (6-2-8). Němci začínají před (a jeden hex v) zámeckým parkem, útok podporuje jedna 7.5cm leFK. Početné posily jim přicházejí přes pláně od jihu. Cílem Němců je obsadit všechny budovy zámku. Jak vyplývá z reportu Fuchso na zámek útočil dvakrát, bez použití kouřových clon, byly útoky dosti krvavé. První útok byl se ztrátami odražen, pak Fuchso zkonsolidoval síly a zahltil Timura a jeho karbaníky množstvím terčů. Obranu zámku pak prolomil onen Wolfrickův berserk. Obsadit se mu jej nakonec podařilo, avšak již mu nezbýval čas na dobytí oné "stodoly". Příchozí posily jsem rozdělil na dvě části, jedna skupina se proplížila údolím a posílila obranu zámku, druhá  obloukem vpadla útočníkům do zad a obsadila ono dělo. Zde se Fuchsův seržant Proll vyznamenal husarským kouskem poté, co se vzchopil a vrátil se zpět do lesíka před zámkem, kde rozprášil ustupující NKVD družstvo.

Odehráno v: Praha (Okres: Praha)

Komentáře

Zatím nebyl přidán žádný komentář...

Vybíráme z aukcí

Cesty osudu
Cesty osudu
Akt. cena: 1250 Kč
Končí za: 2 dny

Nejnovější otázky

další >>

Velké herní akce

Kalendář všech akcí >>