Lumirius
Není to tak, že když umísťuješ kostky DEFCON se zvyšuje a naopak?

DEFCON
Píše to dobře, DEFCON 1 je vlastně nejvyšší stupeň, DEFCON 3 naopak nejnižší... viz. herní plán- https://cf.geekdo-images.com/images/pic2530549_lg.png

...
ano, máte pravdu, chlapci!

Znovuhrateľnosť (?)

Neohrá sa to rýchlo?

Znovuhratelnost

S bráchou tohle docela hrajem. Z mýho pohledu je každá hra jiná, jaký dostaneš karty, situace na mapě, karty agend, který máš na výběr, jak si stojíš na stupnicích defconu, měl bys mít na zřeteli veřejný mínění, odhadovat soupeře jak asi bude hrát. Díky tomu všemu jsem nikdy neměl pocit, že už se mi tu něco opakuje. A to soupeření na mapě a zároveň balancování na hraně na stupnici defconu, to je zážitek. Naposled jsem vyhrál tak, že jsem odhad, kde bude tlačit brácha. Vzal si jako agendu stupnici defcon kde vedl, a já si jí zrovna mohl vybrat taky. Takže na konci kola dva posuny nahoru. On si to neohlídal, a díky vlivu na Televizi si tam ještě přilepšil na předposlední pole defconu 2. No a pak přišlo vyhodnocení agend a bylo vymalováno. Prostě pokaždý jsi, díky tomuhle všemu, v jiný situaci, někdy se snažíš vytřískat co nejvíc, jindy hraješ opatrnějc, abys mohl zatopit pod kotlem další kolo, a zase jindy se snažíš opravdu jen minimalizovat ztráty, když máš na ruce plno karet soupeře. I to pořadí vykládání karet je důležitý. Za mně- skvělá hra, i když přítelkyně jí říká ta hra, jak tam boucháš. Takže s tou to už hrát nemůžu... Bo)

Znovuhratelnost
Souhlasím s Foxem. Nemám tedy nahráno tolik, ale zatím se každá hra vyvíjela trochu jinak a vždy generovala správné herní pocity :-). Znovuhratelnosti bych se určitě nebál.

Zatím převládá nadšení
Po prvních dvou partiích převládá nadšení. Studenou válku jsem hrál třikrát a mám z ní rozporuplné pocity. Jednak mi připadá, že pro občasné hráče, kteří neznají karty a tím pádem netuší, na co se zaměřit, případně na jaké karty si počkat, je tam poměrně dost náhody. A když do toho připočítáme, že se třeba nedaří ani házení kostkou, může se podle mě stát prvních pár kol pro Američany solidním peklem. A špatné na tom je, že těch pár kol může trvat několik hodin. Proto jsem Studenou válku prodal.

13 Days je výrazně kratší a i když i v této hře je náhoda v podobě karet, dá se s ní podle mě mnohem lépe pracovat. Navíc karet je jen pár, takže není problém se je po pár hrách naučit. Skvělé je rovněž to, že oba hráči tuší, co se bude na konci kola bodovat, ale přesto je ve hře solidní šance soupeře oblafnout a přesvědčit ho, aby se zaměřil na něco jiného. A hlavně za 30-45 minut je hotovo, takže je případný prostor pro okamžitou odvetu.

Studené války jsem se rád zbavil, ale 13 Days zůstane v mé sbírce nejspíš napořád.

---
Zarytý odpůrce figurek, který zastává názor, že hromada plastu ze špatné hry dobrou hru nikdy neudělá.