Bacil
komixy jsme rozebírali v knihách

ale začnu znova :-) mám je rád, ale je toho hodně k napsání.
Super byli Strážci, Sincity je klasika, moc se mi líbí Hellboy.
před pár dny jsem si koupil Lipse Tulliana od Káji Saudka, ostatně Saudkovi komiksy jsou třída.
Pak už jenom zmínit Loba protože takhle bezcílně krvavej komiks nemůže bejt špatnej a pro mě skoro vše z ABC.
No a teď nejvíc čtu komiksy z Warhammeru a W40

komiksy na motivy skutečného příběhu
já sem nedavno objevil pár moc pěkných věcí takže toho tady využiju:
Bryan Talbot - asi cokoliv od něj, mě se moc líbila Pohádka o zlobivé kryse (na motivy zneužívání dcery otcem, poskládané střípky z příběhů různých reálných dívek)

Marjane Satrapi - Persepolis - o dospívání v Íránu v 80. letech, tj. za studené války, zajímavé jako alternativní historie k našemu komunismu a naší revoluci, inspirativní pro fanoušky Twilight Struggle :))

Komiksy
Neboj, Bacile, my jsme s Tebou... Komiksy jsou můj skoroceloživotní koníček. Začalo to už dávno Čtyřlístkem, Kometou, Saudkem, ABCčkovými speciály, ale za ten nejdůležitější okamžik považuju vydání jediného sešitu Thorgala někdy na začátku 90. let, který jsem si úplně zamiloval. Akorát pak bylo dlouho a dlouho sucho, dokud nepřišli kluci z Crwe a nevzkřísili to u nás trochu. Od třetího čísla jsem jejich fanouškem (první dvě jsem prospal) a postupně se podařilo zlepšit dostupnost komiksů u nás, za což jsem jim nevýslovně vděčen. Díky tomu české překlady světových komiksů zaplňují poličky mé knihovničky a i když není rychlost vydávání nijak závratná, tak jsem rád za to, co tady máme.
Ale zpátky z historie do současnosti a k novinkám, které mohu doporučit. Onehdá jsem dočetl nejnovějšího Sandmana Konec Světů, který opět ukazuje neskonalé kvality Neila Gaimana, a teď mi na nočním stolečku polehávají Tajné války, na které se fakt těším. Teď si ještě najít ten čas :-)

komiksy
Já moc komiksy nečtu, teda spíš jsem je nikdy nečetl (když nepočítám čtyřlístek, rychlé šípy apod.), ale v souvislosti s filmem Predátoři jsem si od kolegy půjčil dva Omnibusy Predátora a dost mě to bavilo... Chvíli na to jsem si pořídil Masku (taky Omnibus, vyšlo to cca 2 měsíce zpátky) a to je naprostá paráda!! Nasmál jsem se opravdu dost :)) stejnojmenný film s Jimem Carreym je opravdu jen slabý odvar :)

Bacil
mam komixy moc rad. V dětství to byl Asterix v Sedmicce, rychle šípy a jiné věci ze Vpredu, vše z ABC, hlavně Pribehy malého boha a John Caryer a Pthuvie z Marsu. Pak nic moc, az přišla Crew a chvíli zájem o Loba, pote výlet do USA, odkud jsem si přivezl několik booku Spawna, jehož jsem smenil za 300. Tím jsem objevil Sin City a vážnější komixy, jako je Maus. Pak Velky úpadek :-( Az dnes se přes iPad vracím ke komixum diky synovi a jeho zálibě v Spidermanovi a nyní naštěstí v, pro me stravitelnejsim, Batmanovi.
Letos jsem videl v Essenu takové množství komixu, ale upsal jsem se deskovkam a nic jsem uz nekoupil.

No a Saudek je kapitola sama pro sebe, sešity Ceske speleogicke společnosti jsem hltal!

2 Kadaver
Jenom poznámku ke Gaimanovi. On je všude hodně oceňovaný a vychvalovaný, což se týká i jeho klasické knižní produkce, ale osobně mi to chvílemi přijde jako hype. Jím napsaný Stardust je určitě povedené pohádkové dobrodružství, ale že by šlo zase o něco tak mimořádného? Nicméně líbilo se mi, i když mnohem více pak jeho filmové (hollywoodské) zpracování... a v případě komiksové tvorby, ať se vrátím k tématu, mám zvláštní pocit, že na obrázkových stránkách autor nemůže postavám a svému dílu poskytnout podobnou hloubku a prožitek, jako to dokáže filmové plátno, nebo pravidelně výrazně obsáhlejší kniha.

komiksy
Je vidět, že jsme měli všichni podobné začátky. Pamatuju si na přednášku na Bohemiaconu, tuším v 96, kde byl představen nový báječný časopis, co začne už brzy vycházet, nesmrtelné Neffovo "Hovada nám vzala balet, hovada nám vzala komiks", jak jsem měl po čase v ruce asi tři Crwe a představa, že jich jednou bude třeba i deset mě naplňovala dětinskou radostí, první grafické romány a seznamování s historií a elitami žánru... Zlatá doba objevování. Dodnes první, co udělám, když rozbalím komiks je, že projedu stránky a nasávám vůni čerstvé barvy.

Na vydávámí u nás jsem se ptal trochu z důvodu, že se komiks stává poněkud módní záležitostí, lidi, co by nad vámi před 10 lety pysk pohrdlivě ohrnuli si ho do toho pysku nestydatě berou, "seriosní" nakladatelství si chtějí přihřát žvanec a vydávají věci, které možná formálně komiksem jsou, ale je to jako když jede Keňan běžkovat na olympiádu - zúčastnit se a nezmrznout...

Jinak je bezva, že to u nás funguje a dostává se nám příděl největších perel (Moore, Talbot, Gaiman, Straczynski, Mignola, Miller, Rossovy plátnovky Marvels nebo Kingdom Come a mraky dalšího). Jen bych osobně uvítal větší porci Evropy - kdysi vycházely řady, třeba Meteor, Thorgal nebo senzační Gypsy, ale pro malý zájem byly zrušené. Škoda. Nicméně poté, co Crew anoncovala vydání Jodorowskiho/Moebiova Incala mi srdéčko radostí zaplesalo a ocitli jsme se opět na začátku, kdy zase trnu nedočkavostí, až to budu mít konečně v ruce...

Ještě bych si dovolil maličko nesouhlasit s martovým tvrzením, že obrázkové postavy nemůžou mít oproti filmu nebo knize patřičnou hloubku - právě že vlastnost komiksu jako média (pochopitelně spolu s kvalitním scénářem a zkušeným kreslířem) tu hloubku dává (a Gaiman je zrovna příklad autora, jemuž se to daří značně), jen je třeba ji vidět ze správné perspektivy a taky mít povědomí o tom, jestli zrovna nečtu dílek něčeho většího, jestli mi něco neuniká z neznalosti. Ale každý to pochopitelně může nazírat jinak. Někdo půjde do kina, někdo na operu (nebo třeba i ten balet), někdo si přečte klasika a jiný komiks a všem se dostane žádaného zážitku.

to Mart
Každému se líbí něco jiného a zrovna Gaiman mi přesně sedl do noty a stylu, který mám rád, a i díky tomu s Tebou nemůžu úplně souhlasit. Jeho příběhy jsou plné mytologie a starých legend, jsou nápadité a hodně často dost neotřelé. Je sice pravda, že jeho romány jsou v podstatě všechny dost podobné díky konfliktu a prolínání dvou různých světů, ale pokaždé je to o něčem jiném. A jeho komiksová tvorba (myšlen hlavně Sandman, ale třeba i Black Orchid, Murder Mysteries, 1602, ...) je hodně dobře napsaná a protkaná spoustou skvělých nápadů.
Co se týče Hvězdného prachu, tak ten je podle mě jednou z jeho slabších knih, v porovnání třeba s Americkými bohy je to těžké ořezávátko. A ačkoli se mi filmové zpracování Hvězdného prachu líbí, tak knize se stále nevyrovná (ale jak říkám, je to jen můj názor).
Každopádně s Tebou nesouhlasím v tom, že se komiksy nevyrovnají románům hloubkou a vykreslením postav, protože znám spoustu komiksů, které tyhle dvě věci velmi bravurně zvládají. Za zmínku určitě stojí například věci od Alana Moora (hlavně Swamp Thing, Strážci, V jako Vendetta nebo Z Pekla) a pak moderní komiksy, které se na psychologii postav specializují (Y: The Last Man, Živí mrtví, nebo i některé superhrdinské kousky poslední doby - Identity Crisis a podobné). Je akorát třeba si vybrat ty kvalitní kousky mezi tím vším brakem, což je stejné jako v případě knižních románů.

to Bacil
Já jsem zase spíše zaměřený na angloamerický komiks, takže evropské kousky mě nikdy moc nebraly (teda kromě Thorgala, kterého můžu vždy a všude a je úplně super, že ho zase začali vydávat). Stejně tak mi moc nejde manga, protože mi přijde strašně zmatená. Jsem holt zvyklý na určité vyprávěcí postupy a když je nemám, tak se mi komiks nečte moc dobře a nemám z něj takový požitek.
Z toho plyne, že jsem s vydáváním celkem spokojen a ty komiksy "seriózních" nakladatelství prostě nekupuju, protože vím, že by se mi nelíbily. To už naštěstí dokážu rozeznat :-)

Aargh!
I když jeden prastarý čtyřlístek bylo to první, co jsem si v životě přečetl, brzy jsem začal dávat přednost normálním knížkám, takže mi nikdy komiksy k srdci nestačily přirůst... mám raději dobré vyprávění, obrázky ať si fantazie vykouzlí sama...

Nicméně pracoval jsem dlouhou dobu s jedním z autorů časopisu Aargh! (co vycházel v letech 2000-2009). Tak by mě zajímalo, jestli jej zdejší milovníci komiksů znají, a co na něj říkají...

to Vlaada
Aargh jsem nikdy nečetl a nikdy mě na první pohled nezaujal. Občas jsem akorát v Crwi narazil na popis toho, co v novém Aarghu vyšlo a jelikož nejsem moc otevřený evropskému komiksu, tak jsem vždycky akorát zjistil, že by se mi to asi nelíbilo. Toť veškerá má zkušenost.

Preacher
jeste si ze svého výletu do USA pamatuju komix Preacher, co si kupoval kámoš a to se mi líbilo fakt hodně. Ujetarna veliká.

Ale jsem rad, ze se tu komix načal. Díky iPadu a Apple storu mám přístup k šíleného kvantu komixu, ale bohužel nepoznám kvalitu, takže co byste mi doporučili? Podotýkám, ze mám raději kresbu typu Okko, nebo ten zmiňovaný Spawn, prave Gailman me se Sandmanem tou kresbou odradil.

obecně
Mě baví komiksy ze světa star wars, právě pro ten rozsáhlý scifi svět. Svého času jsem dvakrát prosvištěl celý Transmetropolitan, což je asi dodnes moje oblíbená série.
Kromě toho mám spoustu dalších oblíbenců - Sin City, Thomas Ott, Pixy. Líbilo se mi pár prvních čísel Dead Space, které jsem před nějakým časem četl - pěkná atmosféra.

Aargh!
Magazín mám od třetího čísla (dřív jsem si nevšiml a při roční periodicitě není možné se k zapomenutému číslu snadno dostat) a můžu říct, že si ho opakovaně rád přečtu. Otisklé příběhy jsou sice na mě občas až moc nezávislé až undergroundové (z té zmiňované Evropy dávám přednost frankofonní klasice), nicméně Aargh obsahuje velice kvalitní publicistiku a články z historie komiksu a to mě na něm baví nejvíc. Třeba popis geneze Sádeckého Oktobriany je vzhledem k samostatnému životu postavy dost poučný.

Ad Vlaada: Co znamená minulý čas "vycházel"? To jako že už nebude??

komiksy
Stejne jako skoro vsichni ostatni jsem zacinal svou zavislost na Ctyrlistku, pak mel par Komet a Aren, dokonce sem dostal i prvniho ceskeho Thorgala. Zel tenkrat jsem byl spis jeste na ten Ctyrlistek a Thorgala jsem za ta leta ztratil :(
Asi nejvic me bavi hrdinske a superhrdinske komiksy jako novi Avengers, Iron Man, Hitman, ale i WildCATS, nebo treba Garfield (svym zpusobem je to taky hrdina)
Nejhorsi vsak je, ze zajimavych komixu vychazi za rok tolik, ze clovek nevi co driv koupit :)

Komiks? Komiks!
Zrovna nedávno jsem si koupil Lipse Tulliana. Byla to povinnost, protože jsem ten původní někde doma ztratil, stejně jako Tajemství zaltého koně, Arnala... :-(
Pamatuji, jak jsem v ranném mládí hltal Arénu a Kometu. Jinak samozřejmě musím zmínit Čtyřlístek a Rychlé šípy. Jinak teď je mým favoritem Sandman. Ale z Gaimanova díla mám mnohem radši knížky, hlavně Nikdykde a Americké bohy.

Jinak k Martovu spodnímu příspěvku, že v komiksech nemůžou mít postavy hloubku jako v knihách. Já třeba zrovna tohle považuji za hlavní kouzlo komiksu. Všechno je popsáno jednou bublinou, jedním gestem, jedním okénkem.
Proto mám radši kratší komiksy než bichle typu Z Pekla. To se mi taky líbilo, ale na komiksové vyprávění mi to už přijde dost dlouhé.

to rbx
Hmm, jak se dívám na grafiku z Okka, tak to je spíše takový mangoidní styl. Zkus si v tom případě někde sehnat (stáhnout) sérii Basilisk a pak případně třeba Vagabond (i když to je snad nekonečný komiks a už je ho hromada sešitů). Basilisk je o dvou ninja klanech za Tokugawovy vlády, které spolu soupeří. Je sice pravda, že bych spíše doporučil anime Basilisk než mangu (je to opravdu natočené 1:1), protože ta akce je zkousnutelnější v animované podobě, ale i komiks by se měl líbit. Vagabond je zase příběh největšího samuraje Miyamota Musashiho založený na knížce od Yoshikawy.
Ze západních komiksů by se Ti možná mohl líbit třeba Hellboy, ale jinak mě teď nějak nic nenapadá. Možná Rising Stars? Večer se Ti doma podívám do sbírky, co má takovou rozmáchlejší kresbu.

Hloubka komiksu vs. třeba knížka
Dobře nakreslený komiks může mít hloubku právě v tom, že se čtenář podívá na obrázek a jen atmosféra toho obrázku (výraz postav, barvy prostředí, ...) mu dá pocit, na který potřebuje v knížce celý dlouhý popisný odstavec. (Nic proti knížkám, ty jsou taky fajn, ale dlouhý popisy mě nebaví.)

Jinak jsem rád že tu někdo zmínil Kometu a Arenu, to byly svého času klasiky. V porovnání třeba s Crwí, která mě tolik nechytla (na můj vkus byla moc orientovaná na typicky americké komiksy, třeba ty superhrdinovské).

Vrána
Je nejlepší a nejtemnější komix. Můžete s tím nesouhlasit, ale to na celé věci nic nemění :-)

Eyron
Jo jo, Vrána je skvělá. A pro autora zajímavý způsob psychoterapie.

to Eyron & Sydo
Vrána je skvělá, ale co teprve Maxx? To je ta správná psychoterapie :-)

2 Kadaver
Dám Gaimanovi šanci, půjčil jsem si další dvě knihy - hlavně na Nikdykde jsem dost zvědav.

to Gaiman :-)
knihy jsem nečetl, ale Sandman se mi hrozně líbí, asi proto, že mám rád pohádky. Nicméně někde někdo (nevzpomenu si přesně) ho přirovnával ke klasické literatuře (Gaimana) a to se s prominutím nedá (vycházím z komiksů). Možná ke Grimovic klukům :-)

to Boldrick & Mart
to Boldrick: On je Gaiman spíše postmodernista, takže by bylo na místě spíše přirovnání k Ecovi a podobným. Akorát si nehraje až tak s filosofií (teda alespoň ne tak okatě), ale s mytologií. Ale symbolismem jeho díla opravdu přetékají a právě proto mi přirostl k srdci, hlavně v mém symbolistickém období.
to Mart: Nikdykde je dobrý začátek a potom určitě okoštuj i Americké bohy, to je podle mě zatím jeho nejlepší román.

Mart
Gaimanovo "Nikdykde" je úžasný... ostatně stejně jako Ameriští bohové či Anansi boys. Hvězdný prach, Koralina nebo Kniha hřbitova (která je imho skvělá, až na ten konec teda) jsou spíše pro děti, ale stejně potěší na duši. O genialitě Sandmana se ani netřeba zmiňovat...
Ze světa komiksu pak jasně Alan Moor, jedna perla vedle druhý. Mike Mignola se s svým červeným ďáblem luxus (můj miláček). Mark Miller a jeho 'ba'sin city ňamka. A co teprve takový králík samuraj (modří jistě vědí)...
Komiks je rouhodně specifický druh umění, který svojí hloubkou, vizuální a textovou formou může směle konkurovat filmům či knihám. Bohužel, stále má mnoho lidí názor: Komiks?! To je snad pro děcka, ne?!

Edit: Za Sin City samozřejmě není Mark Millar(!), ale Frank Miller. Mark má na svědomí zas trochu něco jinýho: Kick-Ass