Hnací mechanismus vedoucí ke koupi?
Obávám se, že žádný takový není. Musí mě to prostě zaujmout.
První filtr je asi grafika. Pokud je příjemná nebo originální, hra zaujme a začnu se zajímat o další informace. Pokud se mi nelíbí nebo dokonce vysloveně hnusí, nejdu do toho. Hra může být sebelepší, ale když se na ni nedá koukat, nebudu ji zkrátka hrát.
Pak rozhodují herní mechanismy a originalita. Zajímám se o hry, které nejsou v popředí zájmu hráčské většiny a jsou zajímavé, "nemainstreamové".
Důležitý je počet hráčů. Preferuji hry hratelné i ve dvou. Samozřejmě existují další kategorie: party hry hratelné s každým (ty mám poslední dobou čím dál raději), hry hratelné s rodinou, hry hratelné se slečnami, složitější hry pro nadšence a náročnější hráče.
Když je i tohle splněno, zajímám se o recenze a názory uživatelů. Ač jsem to uvedl na posledním místě, je to pro mě velice důležité.

A co mě na hrách baví? V první řadě je příjemná aktivita, která spojuje lidi. Zvláště kooperativní hry.
Pak je to určitá intelektuální výzva - tj. nemám moc rád hry s vysokým podílem náhody (takže Osadníci mě fakt moc neberou, nehledě na fakt, že už jsou vážně morálně překonaní).
Jsou i relaxační hry na odreagování - postřehové ("dexterity"), mám je velice rád...

proc?
bude to znit mozna divne, ale prvni ma motivace byla a dosud asi i je, odsednout od pocitace a zkusit si nejakou alternativu toho, co hraji na pocitaci s zivymi hraci na stole (ony ty pocitacove hry vlastne z tech stolnich kolikrat vzesly, takze jsem se chtel dostat k tomu prazakladu a vychutnat si i hmatatelnost hernich komponent). Takze jsem se logicky postupne propracoval od her, ktere uz jsem prodal k tem, kterym fandim ted a zabiraji mi doma ctene misto ve skrini a jsou tem pocitacovym mnohem blize nez ty, pres ktere jsem se puvodne postupne prokousaval diky jejich rozsirenosti, popularite, dostupnosti a pod. a mely mi nahrazovat tu pocitacovou alternativu alespon v nekterych vzdalenych bodech.