Jak kdy
Mně a mojí skupince stačí i jedna-dvě hry za sebou a buď nás to chytne, nebo ne.

Když nás hra chytne a fakt se o ní bavíme ještě pár desítek minut po dohrání, naše dojmy atp, víme, že to je správná hra na naši sešlost :D.

U nás to máme tak, že já sháním hry a ostatní pak hrajou to, co zrovna přinesu, nezabývají se moc deskovkami a nechávají to na mně :D.

Zatím se nestalo, že bychom hráli něco, co nás vůbec nebavilo. Je to asi taky tím, že než něco seženu, načtu si o tom hodně a zvážím, jestli je to hra, kterou chceme hrát.
Třeba Dominion, Root, Gloomhaven a další takové ty hry, které jsou známé a hrané, nás moc nelákají.



Zatím co nás nejvíce chytlo je Room 25 a její rozšíření, Time´s Up, Krycí jména a BANG"
Takže z různých "žánrů".

Trochu off-topic
směrem k DoubleM:

To vás ty hry nelákají jen proto, že jsou známé a hrané? To je trochu masochismus - vyhýbat se hrám, které se lidem líbí, ne? :D

Kew
Já to pochopil tak, že i přes to že jsou hrané a známé tak je prostě nezaujaly a dávají přednost jiným věcem, což chápu, mě zrovna Root, Dominion ani Gloomhaven taky nebere.

Kew
Nene, koukali jsme na gameplaye, dokonce jsme je sledvoali i v herně s ostatníma u stolu, ale prostě nás nezaujaly :D.

zahrání
To je individuální, někde je to hned, někde to chce třeba 5 her, než se člověk sžije s tím jak hra funguje a třeba u Robinsona bylo po prvních zahráních nadšení a postupně s dalšíma hrama se to nějak vytrácelo až šel pryč.

Je to rôzne.
Čím je hra “zložitejšia” tým viac ju musím zahrať, aby som do nej prenikol. Tiež je to niekedy aj 5 hier. Niektoré hry, pri ktorých sa zdalo, že sú ťažké ( pre niektorých v partii) sa po niekoľkých ( cca 5) zahratich stali našimi obľúbenými. Napr. GWT a Marco Polo

...
Z naprosté většiny mám o hře jasno po prvním zahrání, respektive když to vezmu zpětně tak jsem se mýlil snad jen jednou a to byl Tzolkin. Jo, trochu se mi časem upraví názor na hru, ale vážně jen trochu. Myslím si, že každý kdo má nějaký vkus, nějaké oblíbené hry, tak nějak už při první hře pozná zda ta hra splňuje jeho očekávání nebo ne. Je ovšem pravdou, že hry nehraju až tak moc do hloubky, hlavně proto že stejné hry nehraju častěji, až na pár výjimek. Takže se mi ještě nepovedlo vyloženě rozbít hru zjištěním mechanických návazností a naučením určitého systematického opakování tahů.
Když jsem ještě občas psával recenze, tak jsem si dával tři hry, tak abych měl jistotu.
---------------------------------
Deskoherní výzva Zatrolených her

.
Po třech hrách většinou víme, jestli pro nás hra je nebo není dobrá. Ale samozřejmě i pak se může stát, že se hra brzo omrzí nebo odhalíme nějaký broken prvek, a tak jde pryč :)

po 3 hrách během 1 týdne
Nejsem fanda unáhlených závěrů, proto málokdy soudím po 1 zahrání. Nicméně 1. dojem dělá hodně, takže 1. hra už leccos naznačí. Pak si většinou ujasníme pravidla a další 2 hry tak nějak rozhodnou, jestli/jak často se k ní vrátíme. Kdybych psal recenzi, nebo někomu dával doporučení, potřeboval bych ještě pár her navíc kvůli různému počtu hráčů, znovuhratelnosti, atd. Ale záleží to i na typu hry. Třeba na kampaňovky, LCG, apod. bych si vzal víc času.

stačí jedna hra
abych si udělal názor stačí obvykle jedna hra... rozpoznat, zda mě a skupinu hra baví a mechaniky jsou něčím zajímavé a funkční se nám daří obvykle na první dobrou...
samozřejmě, aby do hry člověk plně pronikl - zahrál ji dobře, posoudil balanc, ocenil variabilitu a různost strategií, to samozřejmě vyžaduje zahrání vícero...