Můj výběr
Shuffle Heroes
Člověče, nezlob se!
Andor

...
Talisman
Munchkin

...
Duch - jeden z nejtrapnějším okamžiků v mém životě, kdy jsem byl nedobrovolně součástí týhle hovadiny. Naštěstí se to dá slušně ignorovat s omluvou, že to prostě nestíháte. Fun fact, švagrová mi následně tuhle parádičku dala s dobrým úmyslem k Vánocům. Nepoděkoval jsem jí :)

Goblini sro - na papíře OK, v reálu nuda a šeď

Arcadia Quest - nuda, netématické mechaniky (vyčerpání zbraní, tupá nepohyblivá monstra), pro mě naprosto prázdný herní (ne)zážitek

Záleží na tom s kým ...
... taky bych mohl napsat několik her které nemusím a naopak bych se mohl rozčilovat (což autor vlákna nechce) nad tím, že někdo zavrhuje mé oblíbené hry, přestože jsou podle mne skvělé a ostatní to nepochopili.

Chci ale napsat jeden z nejdůležitějších prvků pro zavržení hry nebo naopak její nadšené přijetí. A to jsou to spoluhráči - prostě atmosféra podle toho s kým hru hrajete. Na jednom herním setkání v Želivě jsme někdy k ránu hráli jednu dětskou hru s herními principem člověče nezlob se a byla to hra u které byla neskutečná zábava a sranda a byla to jedna z nejlepších herních partií nějaké deskovky, kterou jsem kdy hrál.

Pro mne je takovým zářným příkladem jedna hra, která tady byla u dvou lidí uvedena, jako, že už nikdy více a kterou já mám osobně hodně rád - Battlestar Galactika. Zažil jsem ji s neskutečnou atmosférou a zapálením hráčů, že jsem si opravdu připadal, jako na palubě Galactiky a šlo mi o život. Ale zažil jsem právě opačnou partii, kdy jsem se u téhle hry modlil, aby už byl konec, aby už to někdo konečně zařízl a říkal jsem si, že už nikdy více. A všechno bylo ne o hře, ale o lidech, kteří hru v téhle příšerné ale i předchozí super partii hráli.

...
Aktivity,Keltis,Lascaux,Bang,San Juan,Euphoria,Carcassone.

....
Zaklinac deskova hra
Dobyvatele vesmiru
Bang
Hra o truny karetni hra

kren
A pak jsou hry, které prostě člověka nebaví principem. A o těch je tohle vlákno.

Za mě asi:

1) River Dragons - nekonečné utrpení, kdy jsme se pořád dokola navzájem shazovali do vody a nikdo to ne a ne vyhrát
2) Cave Evil - prostě zklamání
3) Fallen City of Karez - hodně zmatené a nefungující
4) Zeměplocha: Čarodějky - takové schované Člověče
5) Venture Forth - špatně vymyšlený systém akcí, aneb Nachystej to soupeři
6) Los Aprendices - úplně náhodné mrskání kostkama

worst 3
Bang bez rozšíření - jak už tady někdo říkal, můžete umřít dřív než se dostanete do hry...

Dixit v 10 a víc lidech - jednak na dlouho, taky se u toho mačkáte jak sardinky a v neposlední řadě nuda; mě osobně nejvíc baví vymýšlení "příběhů" a v tomhle počtu to někdy stihnu i jednou... :D takže nikdy víc...

Sázky a dostihy - prostě z principu... nikdy sem je nehrál a asi mi to nechybí :D

moje svatá trojice + 1
takže kdyby mi teď někdo dal kvéra ke spánku a zařval "menuj!"...tady sou vypálený vod boku:

Bang - než sem se nadál, byl sem mrtvolák. A furt někdo něco vykládal a já furt nechápal, kdo je kdo....a proč....a jak....a na co....a nemělo to šťávu

Munchkin - jednim slovem - strašný, hrál sem to jednou a jen si pamatuju, že to nemělo konce....

Hra o trůny - mám nahráno docela dost, ale ještě se mi nestalo, abych ani po dvou hodinách nechápal, která bije a k tomu měl pocit, že to mělo už dávno skončit a ono to ještě nekončí....

Fury of Dracula - prostě nebavilo a dlouhý k tomu

Brrr
Scratch Wars - ač je to celé dokonale vymyšlené (produkt sám), jako hra mi to přijde dost slabé.

Activity - mohou být fajn, ale většinou spíš ne.

Většina vědomostních her typu iKnow (která je ale skvěle navržená), Česko...cokoliv apod - charakter otázek mě většinou vytáčí a připomíná mi křížovky, které také od srdce nenávidím.

EDIT: Trochu mě zaráží to časté uvádění Drákuly. U mě je to naopak jedna z nejoblíbenějších her. :) Ale jak psal Kren, záleží na lidech, obzvlášť u těchto her.

Cimm
1. Běsnění Drákuly - razím heslo, že nikdy neodsoudím žádnou hru, kterou si nezahraji. A téhle jsem dal šanci třikrát a opravdu dostála svému jménu. Jeden velký běs. Kdybych měl vystřihnout jediné pozitivum, tak je to vzhled. A proč už nikdy více ne? Zklamání z očekávání, malá variabilita předmětů, stupidní souboje, pomalý pohyb po mapě (1,5 hodiny jsme hnali Drákulu na jeden konec mapy, tam ho obklíčili, on zahrál nějaké netopýry, přenesl se přes nás a dalších 1,5 hodiny jsme zase cestovali celou mapu zpátky), schopnosti lovců, žádná odměna za zabití Drákulových pomocníků, nemožnost se hýbat jako lovec v noci (jako jediná akce možnost vyměnit jízdenku za jízdenku? co to jako je?). Navíc hru vyšperkovalo mé "oblíbené" BF klasicky nějakými chybami.
2. Pandemic - jeden mechanismus kostičky přidává, druhý odebírá - záleží jen na tom, co proběhne rychleji. Žádné téma záchrany planety před nemocemi jsem tedy necítil.
3. Arkham Horror - jdi někam, zabij potvoru, vlez někam, vylez odněkud, zavři, jdi někam, zabij potvoru, vlez... a nakonec si dejte bosse s prstem v nose. Když už nic, tak to na stole alespoň dobře vypadá.
4. Agricola - dvakrát celkem bavilo, potřetí už jsem to hrát nechtěl... Panamax - tlačení lodiček zprava doleva a zleva doprava... Le Havre - přesně ten typ eura, co mě od eura pomalu odrazuje, suché jak troud... Activity - neberu jako deskovou hru... Citadela - nechápu, jak to může někoho bavit... Mafie - nepochopil jsem, ale vím jistě, že už to nechci nikdy ani vidět.

Jinak stoprocentně souhlasím s Krenem. Z průměrné hry ti dobří spoluhráči udělají špičkovou zábavu a špatní ti pohřbí i tu nejlepší.

...
já mám problém asi najít absolutní odpad, který už bych NIKDY nechtěl hrát... souhlas s křenem, že hlavně záleží na spoluhráčích, ale kdybych měl brát v potaz hry které mě nebaví z principu, tak to budou hry bez rozhodování a hry které se tváří jako tématické či atmosferické a to vše jen kvůli tomu, že mají pravidlo na každou ho*adinu a přitom u nich tu atmosféru vůbec stejně není cítit, páč furt musím čumět do pravidel a sledovat jestli to pravidlo bylo dodrženo či ne a to je, obzvláště po 5ti hodinách hraní, výsostná otrava... ano mluvím o valné většině AT, ale při správných spoluhráčích jsou i ony super. Třeba Zombicide bylo super, když jsme ho hráli jen tak a předháněli se kdo zabije víc zombí... ale optimalizovat neoptimalizovatelné třeba v Arkhamu (který je podle mě jinak vcelku ještě fajn v rámci AT) mě fakt nebaví..

Sarterovo peklo
Co bych "doporučil" hrát postavám ze hry Za zavřenými dveřmi (kdyby jich bylo víc):
Bang
Hra o trůny desková hra
Proroctví
Activity

moje už nikdy FUJ 3
Thunder Alley
Dostihy a sázky
Hra o trůny desková

už asi ne...
Zloděj z Bagdádu - nevím jestli je ta hra tak špatná, nebo jsou špatná česká pravidla. Ale když jste nechtěli, tak jste nikoho dalšího na tah nepustili...

Mágové z Hexanu - dobrý vtip toto vydat...

Machi koro - ať koupím jakékoliv karty stejnak hodím úplně něco jiného...

Proroctví - uff...

River dragons - krásná hra...ale když nechcete, aby někdo vyhrál, tak to hrajete do nekonečna...

Ego - obal krabice lže...

Andor - pecka do té doby než začnete zabíjet potvory...proč?

nepovedenci
překopíruju svůj příspěvek z vlákna na DŽ o nejhorší hře vůbec a něco přidám

Dixit - otřesný přehypovaný odpad. Koncentrákovaná nuda na několik dílů. Vydávání dalších a dalších dílů z toho dělají takový deskoherní seriál "Tak jde čas".

Francis Drake - už dlouho jsem se u tak jednoduché až pitomoučké hry nedivil nad schopností vydavatele to zabalit do pěkného kabátku a prodat to hráčům. hra která by se vešla na formát A4 a čtverečkovaný papír. Zdlouhavé, nudné a protivné euro.

Cyclades - ani na páté hraní mě ta hra nedokázala přesvědčit že je dobrá. Měl jsem obrovská očekávání která se nenaplnila. Aukce mi neštymuje z gameplayem, a příšerky co jdou jen staticky na jedno kolo na plán a pak zpět do krabice, jsou jen naleštěný prd. Oproti Kemetu a Nexus Opsu mě tohle zoufale nebavilo.

Galaxy Trucker - podme si postavit hvězdolet a potom ho nechat zbořit. A hned třikrát po sobě. Jóóó, to je přece zábavička, že jo Voloďo. Možná na mobilu.

Agricola - celkem zajimavá rodinovka, s totálně projebaným potenciálem ohodnocování všeho VB kdy nakonec všichni dělají všechno stejně. Jakákoliv vlastní invence je zbytečná.

Bakong, Hurry Cup - když to Antoine Bauza přehnal večer z francouzským vínem a při ranním objímání mísy diktoval chlapcům z Asmodee nebo Hurricanu, že maj vydat JEHO novou hru. Srágory a rychlokvašky jakým není rovno.

Hanabi - chapci z Deskofobie z toho hýkali nadšením, ale ne, je to debilní hra na intoušskou párty s gayminerálkou. Do třetice Tonda Bamza a opět špatně. Sednout, máš za pět.

Zaklínač - tak adrenalinové a klasické téma a tak zprzněný nudný design deskovky, to se hned tak nevidí. Když jsem prvně viděl tuto hru rozloženou nevěřil jsem vlastním očím. Prej "Dobrodružná hra". Imho lol.

Tibet (R. Knizia) - hra kterou vyhrajete a nevíte vůbec jak a proč. Pan doktor hluboko v minusových hodnotách své sinusoidní křivky kvality vydávaných her.

Tantrix - po waterboardingu nejoblíbenější způsob mučení v Guantanámu.

Do hejtu řadím i cokoliv se star wars, kutululůlem a zombies. To mi nesmí do baráku. Naopak Osadníci, Carcassonne a kupodivu ani ten Bang! mě po letech zase tak neuráží...

zalezi na tom s kym...
pravdu ma Kren, 90 percent tvoria momentalni hraci a nalada...zahral som pecky a nuda, zahral som aj zdanlivo slabsie kusky a neuveritelna zabava. Nehral som este hru, o ktorej by som povedal, ze nikdy viac...

dedodusi, kren
A čo partia, s ktorou hrávam 90% všetkých hier? Čiže partia dobrá, len hry proste nezaujali. Možnosť, že niekomu hra nesadne svojimi princípmi, témou a podobne tu jednoducho existuje. Ja som takto hral:

Exodus: Proxima centauri - 1. edicia - rozoberal som to na deskozroutovi.
Mage Knight - písal som v dojmoch v diskusii.
World of Warcraft - kapitola sama o sebe, zhodnotil som to v komentoch.

A Battlestar Galactiku som hral s doslova nadšencami, prežívali to presne ako píšeš. Boli dvaja, ale ďalší traja vrátane mňa sa nudili :) Je to dosť situačné.

Mám ešte zopár kandidátov ďalších ako Isla Dorada, Infarkt, Android Netrunner, Love Letter (ale to je aspoň vtákovina) a pod, ale nechcem znieť ako hater :)

este mi napadlo...
...ze mozno by bolo zaujimave citat odpovede na otazku:
"s kym by ste uz hry nechceli hrat"...
:)

můj pohled
1. Stanice Paranoia- Prakticky nic než čekání na náhodu, na správnou kartu, na to, kde se objeví paraziti... meh

2. The witcher adventure game ve více jak třech hráčích... Ve dvou lidech, případně ve třech, kteří se dokáží promyslet své "akce" během herní fáze ostatních ji dokážu zkousnout a jednou za čas si ji dokonce zahraji i rád, jelikož se mi líbí vývoj postavy.

3. Záchranáři. Asi netřeba komentovat.

P.S. Popravdě mne překvapuje, kolikrát se tu objevuje desková Hra o trůny. Chápu většinu výtek k ní, jako je dlouhá herní doba, ale nikdy se mi nestalo, žebychom se rozhodli skončit dříve, nebo že by držitel trůny měl nějak zásadně možnost ovlivnit vítěze hry. A i kdyby, je to hra mimo jiné i o diplomacii a intrikách.

Hra o trůny
Asi chápu, proč tu je hra O trůny tolikrát zmíněná. Naše partie nebyla až tak hrozná, přesto jsem čekal strategii, kde půjde hlavně o to, jak budu plánovat své akce. Na konci hry jsem pochopil, že je to vlastně úplně jedno. Je to o tom, jaký druh hráčů bude hru hrát. To co tu zaznělo už několikrát. Věřím, že se může najít skupina, která si hru vybalancuje tak, aby dávala smysl. Hra sama o sobě to totiž nedokáže.

Partia
ako sa píše dolu: podľa toho s kým... napr. aj človeče a "Myško utíkej" vieme hrať pri správnej nálade aj niekoľko hodín :) za mňa teda kúsky, ktoré si zahrám, ale až tak ma nerajcujú (tzn. zahrám si ich, ale viem o mnoho lepších hrách):

1. Dixit - ako písal kolega dolu - stále do toho vydávajú nové obrázky, stále o tom istom, asi by som musel byť viac etno/hipster aby ma to bavilo + grafika mi príde hrozne depresívna.

2. StoryCubes - málo kto má kruto prísnu fantáziu, ale zatiaľ všetky partie boli viac suché ako vtipné, a jeden človek to nezachráni.

3. Tokaido - najprv som bol nadšený, po druhej hre: mmm nedáme niečo iné? Znovuhrateľnosť tejto inak krásnej hry je nulová: asi stačí raz skúsiť zahrať a to je celé...

4. Agricola - mám rád dlhé hry, ale táto mi unikla + v závere už všetci robíte to isté a viac čakáte na koniec ako na to, kto naozaj vyhral.

5. StarWars/Game of Thrones/LotR tematiky - proti knihám/filmom/seriálom nič nemám, ale kupovať si hru pre to, že tam je logo a fotečky z filmu kde nadšenci híkajú "iiiiiii to je teeeeeen, veď vieeeeš!!!" - príde mi to ako znásilňovanie hernej oblasti kvôli zisku (neuveriteľné, však? :D), pričom hra môže byť podpriemer až brak, na tom sa nepodieľam a ani nechcem podieľať :)

Spíš autoři
Už jsem několikrát řekl, že si tu a tu hru nikdy nezahraji znovu. I kdybych měl zdechnout. A ejhle.... půl hodinu se nemůžu vzpomenout na nic tak zásadního. Zjistil jsem, že mi spíš vadí autoři. Ať ode mě máte seznam, vyberte náhodně kterékoliv jejich 3 hry.

1) Vlaaďa Chvátil - zoufale a až za každou cenu se snaží vyhnout náhodě ve hře, ale ve finále tam je a zcela zničující. Jako příklad uvedu Příšerky z podzemí. Karta hněvu je v barvě 2x, samozřejmě dostanu obě a příšerka fuč. Takže na ni nenahrabu body, jako bonus o 1/10 přijdu a zbytek hry hraju pro radost. Ne. Vlastně ani pro tu už ne.
Samozřejmě; mohu se "lépe" připravit. Ale hrát tuhle hru "zbaběle" vždy znamenalo prohrát, protože pak se nahrají jen průměrné body. Ve finále moc nerozumím tomu, proč eurovkáři tak zarytě odmítají ameritrashe. Tam je náhody mnohdy méně a navíc se jí dá jít vstříc, ovlivnit ji.
Ale nad jeho pravidly se vždy bavím. Ty jsou nejlepší část hry. Zvláště Vládci podzemí.

2) Stefan Feld - de-facto bod 1. Ten pocit hromadného orgasmu, jak skvěle pracuje s kostkami, prostě nesoucítím. Viz. třeba Bora Bora. Celou hru se můžu snažit poskládat ty šperky, pak to nepadne a vše vniveč. Stejný dojem jsem měl i z jiných her.

3) Obecně párty hry. Přijde mi to jako ztráta času.

Špatňák
Dívím se, že jsme spolu vůbec kdy co hráli :D Feld #1 (i když jak co), Vláďovy hry taky můžu (až na GT), párty hry tradičně ukončují večer. No co už :D

Nehratelní autoři
Jo, to je zajímavý přístup, já sám mám takto zafixovaného Uweho Rosenberga. A vlastně i toho Felda, ale zase Burgundy špatné nejsou.