Hraní pro zábavu versus Hraní soutěžní.

Hrajete raději pro zábavu, pro potěšení ze hry samotné, protože se můžete setkat s přáteli a společně se pobavit u nějaké dobré hry, nebo raději hrajete soutěžně, pro vítězství, pro pocit vlastní nadřazenosti? Je pro vás důlěžitější zábava a požitek ze hry i když třeba prohrajete, nebo hrajete jenom na vítězství a pokud prohrajete, byla to vlastně ztráta času? Jste schopni obětovat vlastní výhru, když vidíte, že by to pro jiného znamenalo bolestnou zkušenost, nebo prostě jedete naplno až do konce a vysmějete se soupeřům, že to projeli na celé čáře? Nebo je to tak, že když do hry dáte všechno a soupeři se zapotí a vy taky, tak je to vlastně ten jediný dobrý pocit, který lze ze hry mít?

Nejde o hodnocení který přístup je lepší a který horší nebo o nějakou psychologickou sondu do vlastní mysli a srdce, prostě jenom taková úvaha na tohle téma, když to rbx nakousnul s Husákem nakousnul v diskuzi o Zatroconím wallpaperu :).
5.3.2010 11:01:04

rbx

zabava
jedznacne pro zabavu.

5.3.2010 11:02:21

Hraní
Samozřejmě pro zábavu, turnaje mi přijdou stupidní. Vyhrávám rád, ale n apožitku ze hry samozřejmě záleží nejvíc, na soupeře ohled neberu, nejlepší pocit na světě je rozdrtit nepřítele, hnát ho před sebou a slyšet nářek jeho žen :)

5.3.2010 11:10:12

Taktéž
Já taktéž pro zábavu a ani příliš nemusím prostředí herního klubu, protože je tam vždycky strašnej hluk, až mě z toho bolí hlava.

5.3.2010 11:11:58

Jednoznačne pre zábavu.

5.3.2010 11:18:36

pro zábavu
nejsem soutěživý typ, ale pokud mě někdo našte tak ho rozmetu (to mám pak rudo před očima a likviduju cizí jednotky jak sedláky u Chlumce)

5.3.2010 11:26:48

Pro zábavu,
odreagování....mám rád takové uvolněnější hraní v poklidu. Nemusím vyhrát za každou cenu, ale samozřejmě se vítězství nebráním :) Jen mě občas štve, když v nějaké hře neustále prohrávám, to pak chci alespoň jednou vyhrát a jsem zase nadlouho spokojený....
Taky nemám rád nějaké dlouhé a složité propočítávání možných variant nejlepšího řešení nějaké situace, jen abych uškudlil o jeden bodík víc, to se raději rozhodnu intuitivně a ono se to nějak vyvrbí :)
Turnaje ani nějakého soutěžního hraní jsem se neúčastnil a když si děláme nějaké turnájky v našem rodinném herním klubu, je to pořád jen o pohodě a radosti ze hry (stejně vždycky vyhraje speedy :))

5.3.2010 11:42:17

Zábava!
Určitě pro zábavu. Ne, že bych rád prohrával, výhra vždycky potěší, zvlášť, když je hra napínavá a těsná. Turnajové hraní (Čtyřpohár a další) mě vůbec neláká, hraju nejraději s přáteli.
A fakt nesnáším hráče, kteří nechtějí soupeři povolit "vrácení akce"(např. když se člověk splete) a podobně. To se mi otvírá kudla v kapse...

5.3.2010 11:43:37

Eyron
Tak to jsme dva - u hry má panovat uvolněná atmosféra, chyby dělá každý, jen když už hrajeme nějakou hru podvacáté a někdo něco zapomene, to už pak hrajeme stylem leží-lepí, jak říká rbx :) Jako já včera u Duny - nikdy na světě neexistoval horší hráč za Atreides než já - vždy zapomenu na Kwisatz Haderach a téměř nikdy se neptám na Battle Plan, tady už nepomůže ani rána (vracet jsme to nechtěl, vždyť už to hrajeme tak dlouho) :)

5.3.2010 11:51:30

Kdybych hrál kvůli výhrám,
tak už bych s tím musel dávno praštit. :D Typickým příkladem byl včerejšek v kopřivnickém klubu. 4 hry a ani jedno vítězství. A to byly celkem rozdílné hry - Dominion, Dračí zlato, Santy Anno a na závěr Merlin&Co.

V Merlinovi jsem si celkem věřil, od začátku mi šly karty. Už jsem měl promyšlenou cestu do cíle, a dokonce i karty na ruce na nejdůležitější krok. V tom zničehonic tajnou chodbou vylítla Debora a skočila mé důležité figurce na krk. Seskočila až v okamžiku, kdy měla karty na přímou cestu do cíle.

5.3.2010 12:06:11

Pro zábavu
Hraji pro zábavu, protože jako naprostému antitalentu na jakékoliv plánování a strategii mi nic jiného nezbývá.
Na vítězství hraji pouze s bratrem kvůli škodolibému pocitu nadřazenosti :-) Nutno však dodat, že rivalitu už vzhledem k pokročilému věku bereme oba s nadhledem.

5.3.2010 12:09:29

tom

pro zábavu
No já hraju především pro zábavu, mám naopak tendence radit ostatním a připomínat, když na něco zapomenou nebo by mohli tutéž věc provést i efektivněji (a to i s následným vracením akce) takže si tak často pěkně zavařím :) Ikdyž to platí především u her, které dotyčný příliš nezná. U ohraných už to až tak neřeším.

Žebych ale schválně prohrával, to teda taky ne, výhra vždycky potěší, ale spíš jako dobrej pocit, že jsem to zahrál dobře, než jako důkaz toho, že jsem lepší než spoluhráči. Na druhou stranu jsem schopen "schválně prohrát" když hra nabízí lákavou možnost, která je ale zoufale neefektivní. Z hlavy mě napadají berserker amazons ve small worldu, který jsem prostě MUSEL vyzkoušet i za 4 body a decline se dvěma žetonama na mapě :)

5.3.2010 12:13:02

PJ

Nemám rád turnaje
Turnaje? Nevím, jestli jsou stupidní, ale přijdou mi nudné. Sice jsem se letos nechal překecat na 4pohár a jednoho jsem se už zúčastnil, ale spíš to dělám kvůli těm hrám a setkání s přespolními hráči.

Bavil mě turnaj v Dobyvatelích Vesmíru, ale to byla spíš čestná výjimka - jinak mě to moc neoslovuje; hlavně turnaje v jedné hře, co jede pořád dokola celý den, to mně přijde na palici.

A jak psal kren, než hraní v klubu, raději hraju doma než na návštěvě. Rozhodně lepší atmosféra.

Vyhrávám samozřejmě rád, ale nemusím za každou cenu. Mě uspokojí i to, že jsem neskončil poslední. Nejvíc mě rozčílí, když prohraju jen kvůli náhodě v kostkách či kartách.

5.3.2010 12:18:26

Pro zábavu
Na turnaji jsem nikdy nebyl, takže nemůžu posoudit.

Hraju pro hraní. Jsem organizátor našich herních seancí a nechávám na kamarádech, co se sejdou jak výběr hry, tak i výběr barviček. Ne, že bych se snažil prohrávat, ale už se to tak stává, že ve většině her prohrávám (resp. končím předposlední apod.). Občas se mi daří a během herního večera vyhraju třeba všechno, co přijde pod ruku, ale je to spíš dílem náhody, než strategie.

Jak psal The Hammer, jsem protivníkem dlouhosáhlého přemýšlení o tahu (analýza-paralýza), radši seknu něco od boku. Rady, co by ještě bylo možné udělat udílím taky, zvlášť pokud není hráč se hrou ještě sžitý.

Co psal Sydo o "vracení tahu", pak s ním částečně souhlasím. Nicméně, pokud někdo přemýšlí u tahu deset minut, pak konečně něco vybere a pak ještě řekne, že by to chtěl udělat jinak ... tak to ne.

Z her celkově mám nejlepší pocit, když hra všechny baví a jsou rádi, že mohli přijít. Proto se rozhodně soupeřům nevysmívám, sám nemám rád, když by si mě někdo necitlivě dobíral kvůli prohře. Nad svojí prohrou se sám klidně zasměju a když to nepřestoupí určitou mez, jsem rád, že se smějí všichni. Jakmile nastupuje škodolibost, radost ze hry vyprchá.

5.3.2010 13:07:46

turnaje?
Nenene, turnaje jsou pro soutěživý typy. Já sice rád vyhrávám, ale je pro mě důležitější, aby si i druhý hráč užil hru a neznechutily ho stálé prohry. Takže občas i nenápadně zařídim, aby soupeř vyhrál a tím na hru nezanevřel. To by pak bylo líto hlavně mně, že nemám s kým hrát. Takže z toho vlastně vyplývá, že hraju pro samotné hraní a vítezství je druhořadé. Samozřejmě na turnaji by šly ohledy stranou, ale na posledním jsem by tuším v roce 1995 nebo 6 a byl to turnaj v MtG, který jsme si sami zorganizovali, a posléze na něm kvůli výdajům za nájem atd. prodělali kalhoty. Jojo, to byly časy...

5.3.2010 13:45:53

soutezivost
Ja hraju kvuli hre samotne, ale vim o sobe, ze jsem dost soutezivy. Kdyz hraju s rodinou, tak mi prohra nevadi a chci si hlavne pekne zahrat a hlavne nechci, aby spoluhrace neznechutili pripadne prohry. Hlavne manzelka je na tohle expert a klido kvuli tomuhle zatrati hru, ktera se jinak libi.:))

Co ale fakt nesnasim je, kdyz nekdo jede na vyhru a hlavne to dava patricne najevo. To mam co delat, abych se ovladnul. Parkrat jsem hral s kamarady a musim rict, ze me to spis znechutilo nez nadchlo. Samozrejme zalezi na lidech, ale kor u her, kde jsou kostky, tahaj se karty apod., tam jsem na jakekoli vysmivani haklivej:)) Nedavno jsem hral ja, manzelka a moji 2 bratranci Sorry Sliders. Jeden z bratrancu po nekolika ne-uplne povedenych tazich, ktere sklidily par usmevu a vtipnych hlasek zarval na sveho bratra, jeste jednou se mi zasmejes a ty figurky ti hodim do drzky!:))) Tak takhle nee :)

Shrnu to jednou vetou: Nehraju s tim, kdo necti - Slava vitezum, cest porazenym. Hawk

5.3.2010 14:11:18

Odulin
"jeste jednou se mi zasmejes a ty figurky ti hodim do drzky!"

To je super! :D

To naše skupina je naštěstí rozumná, takže se navzájem škorpíme, ale není to takové to zlé vysmívání se.

5.3.2010 14:14:46

Zábava musí být
a proto hraji pro zábavu. Ani mi nijak zvlášť nezáleží na tom, abych vyhrával, ovšem je pravda, že prohrávat v jednom kole mě nebaví.
Turnaje pořádám párkrát do roka pro naši komunitu v Mutant Chronicles, ale tam jde stejně jen o to si zahrát s více hráči.
Naštěstí mezi spoluhráči (protihráči)mám jen jednoho, který prohrává opravdu nerad a je to na něm vidět když se mu nedaří a nebo takový škodolibý úsměv, když je zřejmé, že vyhraje. To pak asi je nejlepší reagovat větou, kterou zde zmínil Odulin.

5.3.2010 14:23:46

Šach a zvyšok hier
Hrajem pre zábavu, ale vždy zásadne naplno. Jedinú výnimku majú hry s mojimi malinkými dcérkami. Tam ešte udržujem situáciu, že som prehral vďaka ich slvelej hre :-) Ale teším sa na čas, keď sa aj toto zmení.

So ženou hráme turnaj, tam si nič nedarujeme, ale obaja máme pri akomkoľvek výsledku dobrú náladu (žičíme si :-))

Jednoducho, hranie MSH vždy sprevádza uvoľnená atmosféra

Inak je to, keď hrajem súťažne šach. Tam už nemôže byť reči o zábave, na výsledku (aj) mojej partie závisí výsledok družstva. Už len ten čas (2-4 hodiny) neveští, že to je o zábave. Nakoniec, ak sa hra zadarí/nezadarí, tak pocit uspokojenia/sklamania je výraznejší ako pri MSH.

Našťastie, šachisti sú v 99% prípadoch veľmi korektní hráči, žiadne vysmievanie sa či nervozitu som skoro nikdy nezaregistroval. Navyše, pred a po partii je povinnosť podania rúk (čo by, pravda pri MSH bolo asi trochu nepraktické :-))

5.3.2010 15:15:02

pro zábavu
i když po hře všem zdůraznit, že vyhráli Terrani, proitože hájí Císaře a lidství a ostatní jsou bídní cizáci je fajn, alespoň tak nám to cpal vítěz Starcrafta:-)

5.3.2010 16:01:57

Jak co
Zalezi na typu hry. Spoustu her si zahraju jen tak a na vylsedku mi nezalezi, na druhou stranu nektera eura beru jako radna mentalni cviceni:) Turnaje mam docela rad, pokud se tam hrajou hry, ktere muzu ovlivnit svymi schopnostmi. Pilire na 4Poharu par let zpet me strasne prudily. A obavam se, ze letos me tam bude prudit Thunderstone, bo to je zrovna jedna z tech her, ktere hraju fakt pro zabavu...

5.3.2010 16:41:03

jak co a jak s kým
U mně záleží na tom s kým hraji. Pokud se jedná o někoho kdo hru hraje poprvé,podruhé tak se spíš snažím ho upozornit například na některé chybné kroky, nebo věci jejichž význam zatím nemůže odhadnout. Pokud ale hraji se sobě rovnými tak hraji s cílem vyhrát, samozřejmě v rámci pravidel a slušnosti. Když se to podaří tak dobře,když ne tak taky dobře. Aspoň vím kde jsem udělal chybu a třeba to vyjde příště. Bez touhy zvítězit si nedovedu představit opravdový zážitek ze hry. Přesto pocit ze hry mám stejně dobrý ať dopadne pro mě jakkoli.

5.3.2010 17:01:56

pro zábavu
Turnaj bych si zahrál i rád, ale většinu her hraju málo nebo jen párkrát a na turnajích je to spíš o "náboženských fanaticích" co znajíš všechny možné komba a hádají se kvůli hovadinám a to mě neláka. Ale takový turnaj příležitostných hráču by se mi líbi.

5.3.2010 17:54:04

Paladin
To je bezny predsudek spousty lidi. I na turnajich probihaji az na vyjimky hry v pohode, spousta tymu nema nak extra natrenovano. Viz treba nas tym Nargila Pub. Hrali jsme krome Dobyvatelu vse max 5x a moravskou kvaldu jsme vyhrali, pak jsme si zahrali den pred finale jen dve ze ctyr her a tam jsme ukopali slusne sedme misto. Pritom prakticky bez treninku, v mezicase jsme se docela dost schazeli, ale hrali jsme si, co se nam zrovna chtelo:)

5.3.2010 18:15:08

Zázračný finišmen
Tohle téma mě zavedlo zpět do dětských let, kdy jsem rodinou hrával Člověče, nezlob se.
Pořád jsem vyhrával a když se mi nedařilo, rozmetání hracího plánu zabránilo nasazení tzv. finišmena (trochu jinak vypadající figurka) a vyhrál jsem.
Netřeba zdůrazňovat, jak jsem byl zklamaný, když jsem postupem času prozřel a zjistil, že za mými triumfy nebyl magický finišmen, ale že mě rodiče spol. nechávají vyhrát :-)

5.3.2010 21:02:08

to aneken
to není předsudek ale moje zkušenost, Už mě takhle bylo znechuceno několik her :(

6.3.2010 17:32:16

Vybíráme z Bazaru

Specter Ops
Specter Ops
Akt. cena: 650 Kč
Končí za: 14 dnů

Offcanvas