Vikomti přijíždí

Autor: Shark | 6.12.2020 | 13

„Naši dědové království budovali, naši otcové ho bránili a my ho musíme rozbíjet… Ehm, rozvíjet.“

- odposlechnuto na zasedání královské rady

Vikomti Západního království představují třetí přírůstek do řady euroher z dílny autorské dvojice Phillips – MacDonald, které jsou tematicky zasazeny do časů západofranské říše v 9. a 10. století. Tato recenze je psána z pohledu hráče, který se jako první seznámil s Vikomty a až následně si vyzkoušel zbývající dvě hry (tj. Architekty Západního království a Paladiny Západního království).

Herní materiál

Krabice je až po víko doslova našlapaná herním materiálem a když vyloupete všechny žetony z kartonových rámů a roztřídíte komponenty do přiložených sáčků, moc místa nezbude. Jedná se o sympatické šetření prostorem, jehož je v deskovkářské domácnosti vždy nedostatek, na druhou stranu se tím komplikuje možnost přidání případných rozšíření.

Na první pohled bezpochyby zaujme plastový model hradu, do kterého je třeba vložit kartonové plochy. Alespoň v mém případě jich většina zprvu bez dalšího držela na svém místě, postupem času (a hlavně v souvislosti s přenášením hry) se ale tyto plochy začaly uvolňovat. Naštěstí Shem Phillips prohlásil na BGG, že eventuální rozšíření nebudou zahrnovat změny uvnitř hradu, takže si při jejich upevňování můžete pomoci lepidlem nebo oboustrannou lepicí páskou.

Dřevěné suroviny, stavby a figurky vikomtů jsou velmi pěkné. Obsahují však řadu tenkých částí, takže může časem hrozit jejich odlomení (ověřeno v praxi). Desky hráčů, kartonové mince, herní plán a karty mají standardní kvalitu provedení, ačkoli u desky hráčů bych ocenil i dvouvrstvý karton (že to možné je, ukazuje rozšíření Architektů Rozkvět řemesel). Na druhou stranu jsou však komponenty na desce hráče dostatečně velké na to, aby se v případě drcnutí do stolu, rozmáchlého gesta apod. daly bez větších problémů vrátit na původní místo.

Pravidla zabírají 32 stran hustě psaného textu. Jejich zvládnutí není záležitost letmého přelousknutí a rozhodně nedoporučuji vysvětlovat je za chodu. Mnohem spíše si je budete muset přečíst alespoň dvakrát až třikrát, a úplně nejlepší je současně se čtením textu pracovat i na přípravě hry. Hra samotná totiž vyžaduje značnou pozornost a sledování velkého množství aspektů – ať již na společném herním plánu, deskách jednotlivých hráčů či kartách měšťanů.

Herní mechanismy

U předchozích dvou her ze světa Západního království byl základním mechanismem worker placement. Ten se vyskytuje i zde, ačkoli by bylo lepší mluvit spíše o worker movementu, protože o prováděných akcích zde rozhoduje pouze jedna figurka, která je navíc ve hře neustále. Neméně důležitou roli ve Vikomtech hraje nově i deckbuilding. A protože karty měšťanů, kteří vám budou nabízet své služby, jsou jedním z pilířů hry, podívejme se na ně na tomto místě podrobněji.

Všichni začínají s identickou sadou osmi základních karet, které se liší pouze barevným označením. Následně si vyberete po jednom významném měšťanovi (spolu s kartou, která určuje váš počáteční „kapitál“). Další měšťany budete získávat v průběhu hry přímo z herního plánu. Tato možnost zpravidla závisí na tom, kde se hráč, zosobněný figurkou vikomta, zrovna nachází. Karty měšťanů obsahují velké množství ikon a symbolů, které se uplatňují v různých fázích hry a jejich osvojení je proto klíčové.

Každý měšťan má uvedenou hodnotu v mincích, jež sama o sobě udává hned čtyři věci – kolik stojí jeho najmutí (přidání k vlastním kartám), propuštění (odstranění ze hry s okamžitým efektem) či kolik naopak vynese jeho zničení (odstranění ze hry z ruky nebo dobíracího balíčku). Zároveň však tato hodnota udává minimální pohyb, který musí váš vikomt provést na herním plánu.

Jednotliví měšťané mají předpoklady pro různé typy akcí – osoby točící se kolem obchodu zvýhodňují směnu, odborníci na stavění pak konstrukci budov, dvořané usnadní protlačení vašich lidí na královský hrad, kontakty s církví upotřebíte při opisování rukopisů a známosti podsvětí se hodí vždy a na všechno. Kromě toho mohou mít měšťané další schopnosti, které se aktivují v různých momentech – když si je najmete, když jsou vyloženi na vaši herní desku či když ji naopak opustí, a samozřejmě nesmíme zapomenout na ty, které jsou aktivní permanentně, dokud je daný měšťan ve hře.

Velké množství různých symbolů a jejich kombinací představuje podle mého názoru jednu z ne úplně vydařených stránek hry. Je samozřejmě jasné, že ikony místo slov výrazně zjednodušují lokalizaci do různých jazyků. Ovšem tady je jich zkrátka příliš mnoho (podobný pocit zahlcenosti ikonami jsem měl například u Dědictví) a zejména v prvních partiích budete velmi často sahat do pravidel, protože vám uvedené symboly nebudou zcela jasné. O to více zamrzí, že přehled ikon na konci pravidel neobsahuje všechny – chybí zde například symbol pro braní si dostupných rukopisů, propuštění měšťanů nebo pro vítězné body. Ve druhém případě mají značnou výhodu ti, kdo znají alespoň jednu z předchozích her (tedy Architekty či Paladiny). Kdo ovšem s Vikomty vstoupil do světa západofranské říše poprvé (tak jako já), zde může narazit na problém a význam žluté vlaječky si musí odvodit až srovnáním karet s textem pravidel.

Vedle zacházení s kartami a zdroji (ve hře jsou celkem čtyři – peníze, zlato, kámen a kalamáře) představuje další důležitý aspekt balancování mezi počestností a zkažeností. Tyto dvě veličiny jsou na začátku hry neutrální (jejich ukazatele se nachází na opačných stranách hráčské desky). Na základě vašeho konání ale jedna či obě porostou a jejich ukazatele se k sobě začnou přibližovat, až se s největší pravděpodobností dříve či později setkají. A v závislosti na tom, kde se tak stalo, dostanete určité množství peněz, smluv a dluhů (obecně platí, že tím jste blíže k šikmé ploše, tím více získáte peněz, ale současně i naděláte více dluhů, naopak čestnost a zásadovost znamenají méně hmotných statků, ale více příležitostí uzavírat smlouvy).

Přes dluhy a smlouvy se dostávám k mechanismu, který má vedle bodování vliv především na ukončení hry. Na jejím začátku se totiž umístí na tzv. kartu blahobytu určitý počet karet smluv a na tzv. kartu chudoby určitý počet karet dluhů (obojí závisí na počtu hráčů). V důsledků svých akcí mohou hráči získávat dluhy i smlouvy a ve chvíli, kdy v jedné skupině dojdou příslušné karty, nastává konec hry. S oběma druhy karet je možné provést ještě další operace (sepsané smlouvy lze stvrdit, nahromaděné dluhy zaplatit), které je zhodnotí (stvrzená smlouva přináší více bodů, splacený dluh dává jeden libovolný zdroj). Konec hry nastane v momentě, kdy se odeberou všechny smlouvy či dluhy, a objeví se tak karta zvěstující blahobyt či chudobu. To zároveň značí, za které karty se budou přidělovat bonusové body.

Výše popsaný princip bych chtěl vyzdvihnout ještě z jednoho důvodu, a sice jako příklad velmi zdařilého propojení mechanismu a tématu. Jestliže se jako první doberou karty smluv, hráči získají bonusové body za splacené dluhy. Naopak při dřívějším odkrytí karty chudoby se bonifikují stvrzené smlouvy. Lze si to představit tak, že v prvním případě vikomti přispěli k dalšímu rozvoji království, takže přednostní postavení mezi nimi bude mít ten nejméně zadlužený. Naopak v druhém případě přivedli říši na buben, takže výhodu bude mít, kdo se na zlé časy zajistí dostatečným množstvím dohod.

Průběh hry

Vlastní hra se dělí na jednotlivé hráčské tahy.

V prvním kroku svého tahu přidáte na svou herní desku jednoho měšťana z ruky. Na ní je místo celkem pro tři měšťany v řadě vedle sebe. V důsledku zahrání nové karty se již vyložení měšťané posunou o jedno místo, což od čtvrtého tahu znamená, že jeden z nich hru opustí a odputuje na hromádku odložených karet. Jak už bylo řečeno výše, příchod i odchod měšťana mohou být spojeny s určitými efekty.

Druhý krok představuje pohyb vikomta. Hodnota právě zahraného měšťana v mincích představuje minimální vzdálenost, jakou musí figurka urazit po herním plánu. Ten má kruhový tvar seskládaný z pěti výsečí a v jeho středu je situován model hradu. Obkružují ho dvě cesty rozdělené na úseky, které jsou navzájem propojeny. Každý pohyb představuje přesun na sousední úsek cesty, přičemž je třeba ještě respektovat přikázaný směr. Hráč si tedy musí svůj pohyb velmi dobře naplánovat. Je sice možné pohnout se i na větší vzdálenost, ale za každý úsek navíc se platí, takže zejména pokus o rychlý návrat na nějaké dřívější místo se může citelně prodražit.

Od místa, kde figurka vikomta svůj pohyb skončí, se totiž odvíjí akce, které můžete v daném tahu provést. Na vnější cestě smíte obchodovat a stavět, zatímco na vnitřní se lze pustit do opisování rukopisů a prosazování vlivu na hradě prostřednictvím vlastních poddaných. Všechny uvedené akce fungují na shodném principu: vyžadují určitý počet symbolů, které musíte shromáždit na svých kartách, případně je můžete doplatit odpovídajícími zdroji – při obchodování upotřebíte peníze, při stavění kámen, na rukopisy kalamáře a v tlačenici na hradě zlato.

Během obchodování lze získat velké množství věcí: od jednotlivých zdrojů přes stvrzené smlouvy a zaplacené dluhy až po likvidaci nehodícího se měšťana.
Stavění umožňuje vybrat si jeden ze tří druhů budov a příslušnou figurku umístit na herní plán. Tato akce vám přinese hned několik výhod – získáte vítězné body (čím více budov určitého typu postavíte, tím více bodů za ně dostanete na konci hry), odebráním figurky ze své desky si zpřístupníte nějakou výhodu a odměnu obdržíte i za umístění figurky na herní plán. Navíc pokud se takto ocitnou dvě budovy vedle sebe, dostanou jejich vlastníci další bonus.
Při opisování rukopisu zase získáte vrchní svazek z hromádky, která přísluší k dané výseči herního plánu. Každý rukopis poskytuje okamžitý efekt či bonusové body na konci hry. A protože jsou barevně odlišené, je možné obdržet výhody jak za shromažďování stejnobarevných, tak za rozmanitost.
Umisťování poddaných na hrad nemá možná na první pohled hmatatelný efekt, ale tato akce získá na významu v průběhu hry. Jakmile se vám podaří dostat na první úroveň hradu tři poddané do jednoho úseku, začnou se přemisťovat do úseků sousedních, přičemž na druhé a třetí úrovni je jejich umístěno spojeno s dalšími bonusy. A pokud se při tomto přesunu podaří shromáždit někde opět tři vlastní poddané, celý efekt se opakuje. Trojka je navíc důležitá mezní hodnota, protože jakmile po ukončení přesunů vlastních poddaných zůstanou v některém úseku více než tři poddaní jakýchkoli hráčů, musíte jejich počet zredukovat na tři. Majitelé vykázaných nešťastníků sice dostanou určitou kompenzaci, ale výrazně je to zdrží. Každý poddaný totiž na konci hry přináší body podle úrovně hradu, kde se nachází. Cílem je proto dostat co nejvíce vlastních poddaných na třetí úroveň. Tedy jinak řečeno, kdo tuto akci podcení, může snadno zaostat.

Jestliže se nedostávají potřebné symboly na vlastních kartách a příslušné suroviny, může vám ještě pomoci výše zmíněné propuštění měšťana. Smíte totiž zaplatit cenu měšťana na vrchní kartě hromádky ve své výseči, čímž ho definitivně odstraníte ze hry. Zároveň ale získáte všechny symboly akcí, které daný měšťan poskytuje, plus případný efekt za propuštění (ten často zahrnuje přesun ukazatelů na stupnici počestnosti/zkaženosti). To však lze provést pouze tehdy, jestliže symboly na kartě odpovídají akci, kterou chcete vykonat. A právě v této chvíli se ukazuje „nepostradatelnost“ zločinných postav, protože symbol zločinců je univerzální, tedy využitelný při jakékoli akci.

Místo propuštění se můžete rozhodnout uvedeného měšťana najmout, což v pravidlové terminologii znamená „přidat do svého balíčku“. To sice na rozdíl od propuštění nepřinese žádné okamžité symboly, ale na druhou stranu ho budete moci používat opakovaně (a získáte tentýž speciální efekt jako při propuštění).

Samotný deckbuilding zde rovněž funguje poněkud jinak než u řady dalších her. Obvykle máte k dispozici výběr z pouhých tří karet a jen jednu z nich smíte zahrát. Proto místo dobrání co největšího počtu karet a jejich vyložení v silných kombech hraje daleko větší roli možnost rychle protáčet karty v balíčku. A jestliže nemáte v ruce vhodné karty, můžete využívat efekty, které vám je umožňují odhodit, a vy si za ně na konci tahu doberete o to více nových. Odlišný je i mechanismus pročišťování balíčku. Ve většině jiných deckbuildingů máte možnost vyřazovat karty z ruky nebo odkládací hromádky, takže máte nad jejich výběrem plnou kontrolu. Ve Vikomtech si však vybíráte mezi rukou a vrchní kartou z dobíracího balíčku, na kterou se ale nesmíte předem podívat. Riskujete tím, že se připravíte o kartu, kterou byste si rádi ponechali. Na druhou stranu však balíčky zpravidla obsahují relativně málo karet, takže si snáze zapamatujete ty, které máte. Při kontrole karet ve hře vám ještě přijde vhod efekt, jenž vám umožní vyložené karty znovu přeskládat. Můžete tak například urychlit odcházecí efekt či si naopak déle udržet nějakou permanentní schopnost.

Dojmy z hraní

Hru jsem testoval ve skupinách od dvou do čtyř hráčů. Uvedené herní doby lze dosáhnout za předpokladu, že hráči jsou již s herními mechanismy dostatečně obeznámeni. V případě zaučování nováčků počítejte s jejím prodloužením o cca 30 minut. Co se týká doporučeného věku hráčů, je navrhovaných 12 let opravdu adekvátních. Pokus zapojit do hry mladší (desetileté) děti, i když jinak herně docela ostřílené, se nezdařil. Důvodem byla přemíra pravidel a informací potřebných pro zvládnutí hry, jež je zahltila a tím pádem citelně ochladl i zájem si hru vyzkoušet.

Pokud si chcete naplno užít bohatství možností, které hra nabízí, a zároveň udržet relativně plynulé tempo, doporučuji hrát ve třech. Ve čtyřech hráčích se prodlužují prostoje mezi tahy a současně začíná být na herním plánu poněkud těsno. Hra docela dobře funguje i ve dvou hráčích, ačkoli v tomto případě se zcela nevyužije potenciál mechanismů pracujících se vzájemnou interakcí (umisťování poddaných na hrad, získání bonusů za sousedící budovy, vyhodnocování střetnutí ukazatelů počestnosti a zkaženosti na jednom poli, možnost přeskládat karty na hráčské desce, jestliže se figurky vikomtů setkají na témže poli). Hra je také poklidnější, protože oba mají relativně široké možnosti k provádění akcí a nepociťují tlak získávat věci co nejdříve, resp. za každou cenu. Další komplikací hry ve dvou je pak malá obměna karet měšťanů na herním plánu. Relativně snadno se vám může stát, že k dispozici budou karty, které se vám nehodí. A tak se jich budete chtít zbavit (najmout, propustit) zkrátka jen proto, abyste se dostali k nějakým použitelnějším. A to může stejně dobře vyjít jako nemusí. Součástí hry je i varianta pro jednoho hráče, která se asi nejvíce hodí k seznámení s principy hry v praxi, což může usnadnit vysvětlování pravidel úplným začátečníkům.

Na hře se mi líbilo, že prakticky jakoukoli činností něco získáte. I když to třeba nebude to nejlepší možné, přesto budete mít pocit, že jste svůj tah nepromarnili. Co se týče jednotlivých akcí, jak už jsem zmiňoval výše, obchodování, stavění a opisování rukopisů mohou na první pohled působit výrazněji, protože jejich provedení má za následek hmatatelný zisk. Ale pozor! Ačkoli umisťování poddaných nemusí vypadat tak efektivně (první poddaní umístění do hradních zdí se tam skoro ztrácí), je tato akce velmi důležitá, protože poddaní v hradu představují na konci hry zásadní (někdy dokonce nejdůležitější) položku na kontě vítězných bodů. Vyplatí se proto neváhat, a pokud už s umisťováním poddaných nezačnete jako první, rozhodně se do něj co nejdříve zapojte. Pohled na to, jak jste pohyby jednotlivých figurek vyvolali otřesy, které měly za následek totální změnu složení hradního osazenstva, jemuž teď dominuje vaše barva, prostě stojí za to!

A co říct závěrem? Vikomtům Západního království se podařilo za využití známých komponentů (což nutně neznamená herních mechanismů) nabídnout hráčům zcela novou hru. Hráči Architektů a Paladinů budou sice poznávat portréty a jména postav, karty dluhů či třeba zapojení podsvětí se všemi jeho lákadly a riziky, ale to samo o sobě k úspěšnému zvládnutí Vikomtů nestačí. Je proto nezbytné oprostit se od většiny předchozích zkušeností a začít hru objevovat od začátku. I přes dříve zmíněné problematičtější aspekty (zejména „přeikonovanost“) se jedná o velice podařený kousek, který má vedle mechanismů co nabídnout i tematicky. Z hlediska komplexity a složitosti Vikomti Západního království výrazně převyšují své nejstarší bratříčky Architekty a dosahují spíše na úroveň mladších Paladinů… Ačkoli někdy mi připadalo, že i ty ještě o krok překonávají. Jestliže pro vás tedy nepředstavují obsáhlá pravidla, množství mechanismů a nutnost intenzivně přemýšlet překážku, ale naopak výzvu, mohla by být tato hra přesně tím, co hledáte.