Recenze hry Arboretum

Autor: kubicvak | 5.12.2020 | 6

Arboretum je jednoduchá (aspoň zdánlivě) karetní hra, pro 2–4 hráče, ve které se každý hráč vžije do role kurátora arboreta. Jeho úkolem je plánování a výsadba okrasných dřevin v parku tak, aby výsledná kompozice udělala na návštěvníky nezapomenutelný dojem. V jádru se ale jedná o pravidlově jednoduchou abstraktní hru s malým množstvím náhody a překvapivou hloubkou.

Novinka? Ne tak úplně…

První edice Arboreta se na trhu objevila už v roce 2015. Nenápadná hra v malé zelené krabičce, vydaná společností Z-Man Games, která ale rychle prokázala své kvality a posbírala řadu nominací na ceny jako je Golden Geek nebo Meeples' Choice. Bohužel se poměrně rychle vyprodala a několik let byla téměř nesehnatelná.

V roce 2018 se na trhu objevila druhá edice vydaná společností Renegade Game Studios a letos dokonce česká lokalizace od Tlama Games. Změny mezi první a druhou edicí nejsou velké a týkají se především grafické stránky hry.

Co najdeme v krabici?

Arboretum je co do množství komponent skromnou hrou. Kromě pravidel a bodovacího bločku najdeme v krabici pouze balíček 80 karet stromů. Ve hře se nachází 10 různých druhů dřevin. Najdeme mezi nimi obvyklé druhy českých lesů jako je dub, smrk nebo javor, ale i druhy méně známé jako je sakura. Ale je zde i několik mě úplně neznámých druhů. Troufnu si odhadnout, že Žakarandu, Kasii nebo Delonix bude znát jen malá hrstka botanických nadšenců. Důležité je, že společně tvoří rozmanitou sbírku dřevin, které se od sebe liší nejen barvou listů, ale také tvarem koruny, velikostí vzrůstu a snad i charakterem. Koneckonců právě tvorba úchvatných krajinných kompozic je hlavním tématem hry. Každý z deseti druhů stromů je zastoupen kartami v hodnotách 1–8.

Ilustrace na kartách jsou krásně barevné a hra vypadá na stole moc hezky. Oproti první edici jsou barvy mnohem jásavější a výsledek působí možná až trošku kýčovitě. Přesto si myslím, že Ilustrátor Beth Sobel odvedl dobrou práci.

Výrazný posun kupředu je krabička hry, která se moc povedla a určitě si ji hrdě vystavíte na poličku.

Jak se to hraje?

Pravidla hry jsou opravdu mimořádně jednoduchá. Autorům se je podařilo vměstnat na malé šestistránkové „leporelo“, které přečte za pár minut. Vše je přehledné a dobře pochopitelné.

Na začátku připravíte balíček stromů podle počtu hráčů. Při hře dvou hráčů použijete pouze 6 sad stromů (je jedno jaké stromy to budou, na průběh hry to nemá žádný vliv), při hře 3 hráčů použijete 8 sad a při plném počtu hráčů použijete všech 10 sad stromů.

Každému hráči se rozdá 7 karet a zbytek vytvoří dobírací balíček.

Počínaje prvním hráčem (ten, kdo naposledy zalil nějakou rostlinu) se hráči střídají v tazích. Ve svém tahu musíte udělat následující tři věci:

1. Dobrat si do ruky 2 karty: Karty si lížete buď ze společného dobíracího balíčku anebo z vrchu odhazovací hromádky kteréhokoli hráče (včetně vaší). Smíte si dobrat obě karty ze stejného místa, ale nemusíte. Zpočátku mají hráči odhazovací hromádky prázdné, ale to se rychle změní.
2. Vyložit 1 kartu do svého arboreta: První kartu prostě položíte na stůl, ale každá další už musí sousedit aspoň jednou stranou (vodorovnou nebo svislou) s jinou kartou/kartami ve vašem arboretu.
3. Odhodíte 1 kartu na svůj odhazovací balíček: Může to být i karta, kterou jste si zrovna lízli.

Hra skončí v momentě, kdy si některý z hráčů lízne poslední kartu z dobíracího balíčku. V takovém případě hráč dokončí svůj aktuální tah a poté se přejde rovnou k závěrečnému bodování. K hladkému a přehlednému vyhodnocení slouží bodovací bloček, který je součástí hry. Jsou zde vypsány všechny druhy stromů, které se mohou nacházet ve hře, a jeden po druhém se postupně zabodují. Vždy když se boduje nějaký druh stromu, všichni hráči odhalí, jaké karty tohoto druhu jim zůstaly na ruce. Pouze hráč, který má nevyšší součet hodnot karet tohoto typu, může danou dřevinu zabodovat! V případě shody to jsou pak všichni hráči s nejvyšším součtem.

Během vyhodnocování součtů se uplatňuje ještě jedno důležité pravidlo. Pokud máte v ruce kartu s hodnotou „1“ můžete jí použít ke „zrušení“ soupeřovy karty s hodnotou „8“ stejného typu stromu. To znamená, že takováto osmička má hodnotu 0 bodů ve výsledném součtu.

A jak tedy vlastně probíhá samotné vyhodnocování?

Hráč, který má možnost zabodovat určitou dřevinu, nejdříve zkontroluje, jestli má ve svém arboretu stromořadí daného typu. Stromořadí je vzestupná řada karet, které spolu sousedí, a každá karta ve stromořadí má vyšší hodnotu než karta před ní. Zároveň musí být vždy první a poslední karta ve stromořadí stejného typu. Ostatní karty mezi první a poslední mohou patřit k jiným druhům stromů. Zároveň jejich hodnoty nemusí přímo navazovat.

Pokud takové stromořadí ve svém arboretu máte, získáváte 1 bod za každou kartu, která je jeho součástí. Navíc získáte:

• +1 bod, pokud stromořadí začíná kartou v hodnotě „1“
• +2 body, pokud stromořadí končí kartou v hodnotě „8“
• +1 bod za každou kartu ve stromořadí, pokud jsou všechny karty ve stromořadí stejného typu

Jedna karta v arboretu může být součástí více různých stromořadí. Pokud má hráč ve svém arboretu více stromořadí daného typu, vybere si a zaboduje pouze to nejhodnotnější.

Tímto způsobem se postupně projdou a vyhodnotí všechny dřeviny tak, jak jsou seřazeny v bodovacím bločku. Body z jednotlivých stromořadí se sečtou a hráč, který má nejvyšší počet bodů, se stává vítězem celé hry!

Dojmy ze hry

Arboretum trochu klame tělem. Když jsem o hře slyšel poprvé, představoval jsem si zenový klid a meditaci nad barevnými korunami stromů. Prostě příjemný herní zážitek, který pohladí po duši.  No, a víte co? Dostal jsem něco úplně odlišného.

Navzdory triviálním pravidlům jsem dostal překvapivě hlubokou a takticky docela náročnou hru. Ano, ve hře se snažíte vykládat karty před sebe a tvořit tak vlastní arboretum, ale druhou, a možná ještě důležitější částí je management karet, které nevykládáte a držíte si je skrytě na ruce. Právě ty vám totiž zaručí bodový zisk!

Prvních několik kol to vypadá docela jednoduše. Soustředíte se na barvy, které vám přišly nejlépe na úvodní ruku, a po očku sledujete, co vykládají vaši soupeři. Situace se ale začne rychle vyostřovat. Jak soupeři rozšiřují svá arboreta, vidíte, na které typy stromů se budou zaměřovat. Velmi často to budou stejné stromy, na které se chcete zaměřit i vy. Tudíž si chcete na ruce nechat co nejvíce karet od těchto barev, aby vám bodování těchto stromů soupeři nevyfoukli. Občas se situace sejde tak, že vám na ruce přistanou silné karty i k barvám, které ve Vašem arboretu ani nemáte. Myslíte si, že je můžete tím pádem odhodit? V žádném případě! Pokud si je naopak podržíte, je dost možné, že soupeřům zabráníte v jejich zabodování!

Na začátku každého tahu přichází prekérní rozhodnutí, odkud si vlastně chcete líznout. Odhazovací balíčky Vašich soupeřů jsou první možnost. Výhoda je, že přesně víte, co dostanete. To, že kartu někdo odhodil jako nepotřebnou, v žádném případě neznamená, že je špatná i pro vás. Někdy může být karta, kterou potřebujete, až druhá v pořadí. Stojí pak za to vzít si ji společně i s horní kartou, která vám ale často bude úplně k ničemu?

Dolíznout si čerstvé karty z dobíracího balíčku je vždycky risk. Nikdy nevíte, co vám přijde. Na druhou stranu je to šance získat nové silné karty, a nejen ten dvakrát přebraný odpad z odhazovacích balíčků.

Ani vykládání karet do svého arboreta není jednoduché. První otázkou obvykle je, jakou kartu vyložit. Přidat kartu z barvy, kterou už máte vyloženou? Tím nejspíš vytvoříte stromořadí. Ale zbyde Vám pak na ruce dost karet na jeho zabodování? Nebo se odvážíme vyložit úplně novou barvu? Občas to bude třeba jenom blaf k rozhození soupeřů. Druhou otázkou pak je, kam tu kartu přiložit. Ve hře se totiž obvykle snažíte o tvorbu postupek (i když třeba nekompletních), aby bylo vaše stromořadí co nejdelší.

Občas se určitě dostanete do situace, že prostě nutně potřebujete pětku a je vám úplně jedno, jakou bude mít barvu.

Snad nejtěžší rozhodnutí ze všech přichází obvykle na konci vašeho tahu. Jakou kartu z ruky odhodit? Jak už jsem psal nahoře, v Arboretu neexistuje karta, která je Vám k ničemu. Raději zabodovat svá stromořadí nebo zabránit v bodování soupeřům? „Bude šestka stačit? Hm, raději si nechám ještě tuhle trojku a je to jistota“. Navíc každá karta, kterou odhodíte, může mít pro Vaše soupeře cenu zlata.

Zkrátka a dobře ve hře se neustále rozhodujete a málokteré z těch rozhodnutí je lehké. Z počátku to ještě jde. Ve hře je stále velká míra nejistoty v podobě dobíracího balíčku. Ten se však postupně zmenšuje a na řadu přichází počítání.

Soustředím se na duby. Já mám v arboretu „2“ a „7“, které tvoří stromořadí. To je dobré. Na ruce mám „8“, to je taky dobré, protože „1“, která by mi to mohla zkazit, má vyloženou Franta. Vím, že Franta má v ruce „5“, protože si jí líznul dvě kola nazpět. „4“ je hluboko v odhazovacím balíčku. Jestli se k ní Franta rozhodne prokopat, mohl by to být problém. Taky vím, že „6“ má v ruce Adam. Ale kde je sakra ta pitomá „3“? Moc doufám, že je v dobíracím balíčku. Protože jestli jí má Adam v ruce…

Takhle nějak to bude vypadat před koncem hry. Čekejte spoustu počítání, podezřívání, blafování a podrazů.

Jak je to s herní dobou, počtem hráčů a minimálním věkem hráčů?

Herní doba udávaná vydavatelem, tedy 30 minut, může a nemusí platit. Hodně záleží na tom, jak analytická a soutěživá je vaše herní skupina.

Co se týče počtu hráčů, Arboretum je dobře hratelné v jakémkoli počtu, tedy 2, 3, i ve 4. Osobně preferuji vyšší počty, zejména hru v plném počtu 4 hráčů. Ve dvou je totiž hra téměř dokonale dopočitatelná a velmi často víte, na čem jste, už kolo nebo dvě před koncem. Zkrátka to, co nemáte v ruce, není vyložené v arboretech, neleží v odhazovací hromádce, má buď na ruce soupeř, anebo je v dobíracím balíčku. A tam toho bude na konci hry zbývat jen velmi málo.

To ve vyšším počtu hráčů odpadá, což já osobně beru jako plus. Někomu naopak může přehlednost hry ve dvou vyhovovat.

Doporučený věk 8+ let je asi v pořádku. Přestože pravidla jsou velmi jednoduchá, je třeba, aby děti dobře ovládaly počty a vydržely se pár (desítek) minut soustředit.

Hodnocení:

Nebudu to natahovat a řeknu to rovnou – Aboretum je výborná hra. Jednoduchá, přitom chytrá, ale také (byť nepřímo) konfliktní a nemilosrdná. Hra vám nic neodpustí a za každou chybu budete pykat.

Pokud jste podle jména, obrázku a popisu na krabici čekali vyklidněnou meditativní záležitost, nejspíš vás hra hodně překvapí. Kdo příliš medituje, nejspíš nevyhraje :-) 

Komu bych tedy Arboretum doporučil? Snad úplně všem. Jako chytrý filler do hráčských skupin, stejně tak jako rodinnou hru pro hraní s trošku většími dětmi. Dokonce i jako vstupní hru pro úplné nehráče, kterým připomenete, že to je vlastně jako žolíky, jen hezčí a lepší. A to je, alespoň podle mého názoru, pravda.

Napadají mě jediné dvě potenciální vady na kráse. Možná spíše jen takové pihy. Pokud se chystáte hrát pouze ve dvou hráčích, Arboretum vám nerozkvete tolik, jako ve větší skupině. Druhá věc, která mi trochu vadila, souvisí s jednoduchým herním mechanismem. Časem se hra prostě ohraje. To ale platí snad u každé hry této velikosti, proto tuto výtku neberte příliš vážně.

Sdílet s přáteli: