Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Autor: martinsun | 24.3.2023 | 6
Vydejme se spolu k dalšímu dobrodružství Sherlocka Holmese. Jeho život je inspirací pro mnohé a každý z nás se s ním, alespoň v nějaké podobě, setkal. A protože ne všechny příběhy byly ještě vyprávěny, máme tu pro vás jeho další dobrodružství…
Ve hře Sherlock Holmes vs. Moriarty se podíváte do světa Sherlocka Holmese a budete se snažit vyřešit několik případů. Případy jsou propojeny do jedné linky. Ale o tom až později.
Úkolem je projít všechny scénáře, jeden po druhém. Ve hře se potkáte s kartami, na kterých naleznete hádanky k danému scénáři, ale také s kartami, na kterých se dozvíte (po vyřešení případu) zajímavosti týkající se daného scénáře.
Příprava hry je velmi jednoduchá: vezmete daný scénář a začnete číst. Jak hrát hru samotnou, vám řekne 7 karet s pravidly. Jakmile se jimi prokoušete, víte už, jak na to, a můžete začít vyšetřovat.
Ještě než se podíváme na hru, stojí za to zmínit, že dopátrat se, kdo je autorem této hry, je oříšek sám o sobě. Na BGG o hře není ani zmínka, na Googlu také nic. Řešení jsem nakonec objevil, ale bylo to až na samotném konci hry. Jestli chcete vědět, jak jsem na to přišel, chvíli vydržte, dostaneme se k tomu.
Hra je v menší čtvercové krabici, která hned na první dotek zaujme svým pevným kartonem. Na to, že se jedná o menší krabici, je pevná a navíc z ní pěkně vystupuje samotné jméno hry, které je lesklé a vytváří lehce prostorový efekt.
Stejně tak i karty se stopami jsou z pevného papíru. A to mohly být klidně i z tenšího, protože je do ruky vezmete většinou jen jednou. Knihy scénářů mají lesklé desky a nažloutlý papír v nich připomíná starou knihu.
Ve hře je velký plakát se salonkem z Baker Street. Je pěkně ilustrován, ale většinu času bohužel zůstává v krabici. Prostě jej nepotřebujete. Má být vstupem k nápovědám, ale ty jsou součástí textu na konci každého scénáře.
Na krabici je uvedeno, že hra je pro 1–6 hráčů. Zde přiznávám, že absolutně nerozumím, kde se vzalo číslo 6. Hra je ideální v jednom, maximálně ve dvou hráčích. Vyšší počet hráčů dává smysl pouze tehdy, pokud rádi nahlas předčítáte ostatním. Vyzkoušel jsem první scénář ve dvou a zbytek hry jsem odehrál sólo a maximálně s drobnou konzultací ohledně některých hádanek. A myslím si, že větší počet hráčů by můj dojem ze hry nezměnil.
Hra samotná se tváří jako úniková hra a má to napsáno i na krabici. Já si však pod tímto pojmem představuji něco výrazně jiného. Nejspíš jsem zmlsaný sérií Odemkni/Unlock, kde hledáte stopy, propojujete a hra vás vede k cíli a prostě to chcete vyluštit. Nebo Adventure Game, které se podobají starým dobrým point and click adventurám. Tam zase chcete vyzkoušet všechny možné varianty, jak zkombinovat získané předměty.
Zde však dostáváte spíš gamebook, a to ještě velmi zjednodušený. Většinou postupujete hned na další kapitolu. Čekal jsem alespoň nějaké listování a ne: pouze jiným písmem a s drobným uvedením napsané doporučení: „Čtěte další odstavec!“ To mě prostě nebere. Fakt nepotřebuji vést k tomu, že si po odstavci dva mám přečíst odstavec tři… to člověk ví tak nějak automaticky (naučili nás to ve škole… :-) ).
Při procházení jednotlivými scénáři občas narazíte na nějakou stopu. Stopa je představována kartou, na níž je buď obrázek nebo text. V průběhu čtení scénáře se vás kniha zeptá, jestli jste rozluštili, co na kartě je. Vy to buď víte nebo ne. A to je všechno. Protože ať jste hádanku vyluštili nebo ne, nic vám nebrání číst prostě dál. Jedinou motivací je, že jste na to prostě přišli. Tohle je pro mě největší zklamání z celého čtenářského dobrodružství. Jsem zvyklý, že mě řešení odkáže na nějaký odstavec v knize, třeba jak je to v sérii knižních her Únikovka.
Atmosféra, kterou jednotlivé scénáře vykreslují, se mění. Pravdou je, že jestli čekáte, že je každý scénář úplně jiný, budete zklamáni. Například první scénář je uměle rozdělen do dvou částí. A musím přiznat, že jsem se s ním potýkal nejvíc. Téma hudby mě moc nebralo a navíc hudební hádanky bez znalosti not pro mě byly docela oříšek.
Myslím si, že znalci Sherlocka Holmese ocení jednotlivé lokality, kam je příběh dovede. Stejně tak i narážky na postavy a děj z jednotlivých detektivních příběhů, které pan Doyle o Sherlockovi napsal. Já se spíš moc nechytal. Ale na druhou stranu po dohrání každého scénáře máte možnost si přečíst karty nazvané Archiv Sherlocka Holmese k danému příběhu a v něm najdete reference na povídky, ale i filmová nebo hudební díla, která se k dané části vztahovala. Součástí referencí je i doporučení na jejich shlédnutí či poslech.
Při procházení prvním scénářem jsme si pouštěli uvedené hudební dílo a dohledávali jsme si zmiňované postavy na wikipedii. Zde se mi vybavila vzpomínka na dávnou počítačovou hru Gabriel Knight, kdy jste při detektivním pátrání narazili na Wagnerův koncert a ten jste si pak šli sehnat, protože atmosféra, kterou ve hře navodil, byla prostě nezapomenutelná. Škoda, že tento element zde nebyl využit daleko více, potenciál zde byl a odkaz na skutečné reálie by hře dodal větší šťávu – třeba tak, jak to známe z Detektiva.
V průběhu čtení jsme narazili na věty, které prostě nedávají smysl. Nechám posouzení na vás – uvádím zde pár příkladů, které sice mohou působit nepatřičně, pokud bychom v textu hledali, co do něj nepatří, ale v hotové hře by neměly co dělat:
Navíc se mi zdá, že jedna hádanka vyloženě obsahuje chybu. Stejně tak se v posledním dílu text odkazuje na jinou kartu než by měl. Zde doporučuji vydavateli zapojit dalšího korektora. Pokud hotové dílo uvidí úplně nezaujatá osoba, všimne si, že prostě některé pasáže potřebují úpravu (opravu).
V polovině prvního scénáře jsem si myslel, že hru nebudu schopný dohrát. Čekal jsem únikovku a dostal gamebook, a to ještě velmi přímočarý. Musel jsem si od toho dát odstup a vrhl jsem se na to znovu.
Trochu mi to připomínalo můj začátek s Kronikou zločinu, kdy mě první scénář vyloženě nebavil, ale pak jsem se do hry dostal a začala mě bavit velmi. Tady je to bohužel podobné jen částečně. Přijal jsem pravidla hry, ale hra samotná mě bavit nezačala. Některé hádanky umí být zajímavé a docela těžké, jiné naopak hádankami skoro nejsou. Navíc pokud hrajte podobné hry, potkali jste se nejspíš s těmito hádankami již jinde a to ne jednou… Jejich nevyváženost je jedním z prvků, které hře rozhodně nepřidávají plusové body.
Navíc brzy zjistíte, že se vůbec nejedná o 5 scénářů, ale o scénář jeden, který je spíše rozdělen na jednotlivá dějství než na samostatné scénáře. Zajímavý trik je s velikostí písma. V prvních 4 scénářích je používána větší velikost písma a text se dobře čte, ale je ho tam tím pádem míň. Naopak poslední scénář najednou přejde do o dost menšího písma a číst text ostatním nahlas už může být náročnější. Navíc si myslím, že ke změně došlo jen kvůli tomu, aby měl pátý scénář stejný počet stran jako předchozí scénáře. A to vše na úkor komfortu ze čtení… Podobný pocit mám i z karet stop ke každému scénáři, jejich počet je více méně stejný v každém z nich. Jejich užitečnost je však u některých velmi sporná, což budí dojem, že jsou zde jen do počtu…
Hra bude za dva roky nejspíš stále dostupná v knihkupectvích, ale rozhodně se z ní nestane velký hit. Bude to další únikovka, která se bude držet někde na kraji, spíše na okraji popularity.
Dokáži si představit, kdo je správným konzumentem této hry: je to nadšenec do příběhů Sherlocka Holmese, který chce poznat nové příběhy z tohoto světa. Takový člověk bude na stejné vlně jako autor, který na konci posledního scénáře děkuje všem, kteří mu při tvorbě hry pomáhali a přiznává se, že je celoživotní fanatik do Sherlocka Holmese. Ano, našel jsem, kdo je autor, vše psáno malým (ještě menším) písmem na samotném konci…
Dalšími, koho hra pobaví, jsou nadšenci do Exit roomů a kvízů, kteří zde mohou hledat inspiraci pro své vlastní hádanky a hry. Hra se prodává i v knihkupectvích, kde ji nejedna babička koupí svým vnoučkům, kteří mají rádi Sherlocka Holmese (protože v regále hra vypadá fakt dobře). Bohužel si už nezjistila, že ho hltají v seriálové podobě s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli. V tom případě jen doufám, že to nebude jejich první únikovka (gamebook), protože by taky mohla být poslední, kterou by v životě chtěli hrát.
Za mě je tahle recenze až přehnaně subjektivní a přijde mi, že autor trošku přehání… příklad: věty, které prostě nedávají smysl - a výčet příkladu uvádí pár drobných překlepů :-( - přijde mi to, jako zcela zbytečné pokračování honu na BF, které v recenzi může být zmíněno, ale ne zveličováno…
Stejně tak mi přijde nešťastný závěr, kde se autor staví do role věštce: Hra bude za dva roky nejspíš stále dostupná v knihkupectvích, ale rozhodně se z ní nestane velký hit. Takovýto závěr vůbec nehodnotí hru, ale prorokuje ji nějakou budoucnost, která je nejistá.
Toť můj skromný názor, ale Martinsun i tak dík za práci na RP.
@iwen díky za komentář.
Souhlasím s tebou, že recenze je subjektivní. Protože podle mě recenze subjektivní být musí. ;-) Poskládáš v ní fakta tak, jak Ti to dává smysl.
Co se týká hejtu BF, tak ten zmiňuješ Ty. Já zde řeším chyby v textu, které budu řešit vždy a všude, pokud se mám vyjadřovat ke hře jako celku. Napsal jsem to možná ne úplně šťastně. Jsou tam věty, které nedávají smysl. To co jsem vypíchl jsou lahůdky, které mě pobavily.
Dva roky dopředu je má minihra. Hraji si s tím, jestli to dokáži trefit. Ty říkáš věštění, já prognóza nebo tip :-)
Každopádně díky za podnětný impulz.
Skvělá recenze!
Pěkně zpracovaná recenze. Tahle věc ani není vlastně hra, ale jen gamebook. Hádanky jsou hloupé, text je většinou také hloupý, nebo špatně přeložený. Podobný názor mají i francouzští hráči, takže toto nejspíš nebude o honu na BF, ale o tom že je to prostě špatná hra.
Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Příšeří hrdinům vstup zakázán
Akt. cena: 1250 Kč
Končí za: 2 dny
