Osm pavoučích stehýnek a dvě kila dračího hřbetu, prosím!

Autor: Meeshab | 24.11.2022 | 1

Kde vězíš? Honem sem přiklusej a pošli na tu potvoru pár fireballů, nebo to nedopadne dobře! Jo a neboj – až toho zmutovanýho krasavce pošleme zpátky do horoucích pekel, určitě ti z toho taky něco kápne!

Hra Dračí hrad: Nové výzvy je vlastně re-makem hry Dračí hrad z roku 2007. Stejně jako původní hry, i tentokrát se vydání chopilo nakladatelství Dino. Autorem tohoto vydání je Štěpán Peterka – český autor, který má za sebou například úspěšnou hru Gump: Pes, který naučil lidi žít.

Krabice, ve které vám hra přijde, je hezky ilustrovaná (i zde je hlavním motivem obrázek draka – hlavního záporáka, kterého musíte ve hře porazit) a kromě toho také pevná a kvalitní. To se ovšem nedá říct o inzertu. Ne že by byl nekvalitní, on totiž v krabici není žádný. Ani zip bagy, které jsou ke hře přiloženy, nestačí na to, aby si hráč mohl hru smysluplně roztřídit – museli jsme sáhnout do vlastních zásob. Nebýt tohoto kroku, bylo by asi chystání hry mnohem větší peklo. Komponentů je ve hře totiž opravdu hodně. Hlavně kartonových dílků. Kromě čtvercových polí mapy rozdělených na „první patro hradu“ a „dračí patro“ jsou tu další čtvercové dílky s předměty jako jsou různé lektvary, svitky a klíče a přehršel kruhových žetonů s vybavením (opět lišící se podle toho, jedná-li se o základní vybavení nebo vybavení, které můžete získat jako poklad v některém z pater hradu), mincí a žetonů vlastností a postav. Pak jsou v krabici desky hráčů, destičky povolání, dřevěné kostičky sloužící jako ukazatel vašich zkušeností a životů. Součástí jsou i kartonové standees s vašimi postavami, devět kostek ve třech barvách a čtvercový herní plán. Všechny komponenty jsou v dobré kvalitě, pevné, dobře se vylupují, kostky jsou bez vad a otřepů.

O čem hra vlastně je?

Každý z hráčů se se svým hrdinou vydává do dračího hradu, kterým prochází, zabíjí příšery, objevuje poklady a na konci musí najít zlaté žezlo a zabít draka. Úkol zní stejně, jako u většiny RPG her (tedy her na hrdiny). Jak to ale chodí konkrétně v této? Na začátku hry si vyberete, za jakou rasu chcete hrát. Na výběr je člověk, elf nebo trpaslík. Všechny tyto rasy jsou ve hře jak v ženské, tak v mužské podobě. Každá z desek postavy je navíc oboustranná a přináší do hry rozdílné bonusy. Například hráč hrající za člověka si může vybrat, jestli chce do začátku hry dvě mince navíc nebo jestli si bude moct při boji s mečem přidat hodnotu +1 k hodu bojovou (červenou) kostkou. Po vybrání rasy si můžete vybrat povolání. Těch je v nabídce šest – černokněžník, hraničář, mág, paladin, válečník a zloděj. U povolání už je výběr podstatně zajímavější, protože zvyšováním své úrovně můžete svou postavu více specifikovat, zaměřit se na používání různých dovedností a přizpůsobovat tomu své vybavení a podobně. Každá postava také začíná hru s rozdílnými vlastnostmi (síla, obratnost a magie), které mají vliv na počet životů, nosnost, vzdálenost, kterou může postava v jednom kole urazit, ale hlavně na její způsob boje. Poté, co si vytvoříte postavu, získáte do vínku pět mincí, za které si můžete nakoupit prvotní vybavení a pak už hurá za dobrodružstvím.

Jak jsem psala, dobrodružství se odehrává v dračím hradu, který je tvořen mřížkou 9 × 9 polí. Na začátku hry tedy lícem dolů rozdělíte všech 81 dílků hradu, přičemž 54 dílků bez označení dáte do prvního patra hradu, zbylých 27 (které mají na rubu draka) pak do dračího patra. Vaši dobrodruhové se ale na začátku hry budou pohybovat spíše po přilehlém městečku, jehož jednotlivé lokace jsou umístěny na okrajích herního plánu. Můžete zde zabít své první příšery a získat za ně první zkušenosti a nějaký ten drobák, který můžete utratit v některém z obchodů za lepší zbroj, zbraně nebo lektvary, svitky, klíče apod. Hlavně ale asi budete prahnout po zkušenostech. Ty pak totiž můžete směňovat za vylepšování svých vlastností, což vám přinese možnost házet při boji více kostkami, nebo za vylepšení vaší specializace. Zkušenosti získáváte hlavně bojem, můžete si je ale také koupit v hospodě. 

Poté, co si obejdete městečko, se můžete vrhnout do samotného hradu. V prvním patře najdete dost pokladů, které vám přinesou nějakou tu korunku, pastí, které prověří vaši obratnost, chodeb s teleporty i bez nich, ale hlavně příšery, které už jsou tužší než ty, se kterými jste se setkali ve městě. Pokud narazíte na příšeru, která je příliš silná, můžete z boje utéct nebo se dokonce teleportovat zpátky do městečka. Teleport ostatně můžete využít kdykoliv, máte-li nabitý teleportační kámen. Ten dostanete do vínku hned v začátku hry a vybijete-li si ho, můžete si jej znovu nabít v jednom z obchodů nebo tím, že porazíte nějakou příšeru.

Jak jste už pochopili, je boj jedním z hlavních úkolů této hry. Pravidla boje jsou relativně jednoduchá. Různé zbraně vyžadují různé schopnosti. Zatímco při boji konvenčními zbraněmi jako jsou dýky, meče nebo sekery využijete sílu (červené kostky), pro střelbu z luku potřebujete obratnost (zelené kostky) a pro magické zbraně zase magii (černé kostky). Obrana pak vyžaduje opět obratnost (zelené kostky). Kolik kostek můžete použít, závisí na vašich vlastnostech. Máte-li například sílu na úrovni dva a obratnost na úrovni tři, můžete použít dvě červené kostky a tři zelené. Každý z protivníků má u sebe uvedené údaje o síle obrany, útoku a počtu životů. Po vašem hodu tedy vyhodnotíte sílu vašeho útoku (ke kostce, kterou útočíte, přidáte sílu použité zbraně), a pokud je stejná jako protivníkova obrana nebo vyšší, uberete mu jeden život. Házíte-li více kostkami, můžete zaútočit vícekrát (a ubrat protivníkovi potenciálně více životů). Poté vyhodnotíte obranu. K hodu obrannou kostkou přičtete sílu vašeho brnění a štítu, a je-li součet stejný jako útočné číslo protivníka nebo vyšší, neudělí vám žádné zranění. V opačném případě vám útočník ubere jeden život. Pokud protivníka porazíte, smíte si vzít odměnu uvedenou na dílku (zkušenosti a poklady nebo mince), pokud z boje utečete, otočíte kartičku s protivníkem lícem dolů a protivník příště udeří s plnou silou a nezraněn. Pokud uberete protivníkovi jen některé z jeho životů, smíte v boji pokračovat v příštím kole.

V průběhu celé hry se můžete vracet do města a za získané mince si vylepšovat vybavení a také utrácet získané zkušenosti za vylepšování vašich postav. A jakmile se budete cítit dostatečně vylepšení, můžete se vydat do dračího patra hradu. Vypadá to tam hodně podobně jako v přízemí, ale protivníci jsou ještě o něco zuřivější, na druhou stranu i poklady jsou hodnotnější. Vaším cílem v tomto patře je najít zlaté žezlo a zabít draka. Jen při splnění obou podmínek hra končí. Zlaté žezlo samozřejmě nemusí získat ten, kdo zabije draka, ale na konci hry přidává plusové body a ty se hodí. Teprve po sečtení všech bodů se určí, kdo vlastně hru vyhrál. Bonusové body získáváte především za stupeň vašich vlastností, dosažené úrovně síly, obratnosti a magie, za zbylé zkušenosti a mince.

Jak se nám to hrálo?

První hra byla celkem utrpení. V pravidlech jsme trochu tápali – myslím, že by si byla zasloužila více pozornosti. Některé situace nejsou explicitně vyjádřené, a tak jsme museli improvizovat nebo se ptát autora. Také velikost hradu je ve dvou hráčích příliš velká a hru neúměrně prodlužuje. Proto jsme byli rádi za zkrácenou variantu hry, ve které lze z podzemí vyjmout určité dílky (například chodby a pasti), čímž se hra o dost zrychlí. Pro plný počet hráčů je velikost hradu odpovídající. Po pochopení všech pravidel a ujasnění některých situací už se nám hra hrála dobře a vše odsýpalo. Pravidla se dají vysvětlit poměrně rychle a chápou je už mladší školáci, aniž by na ně musel dospělý nějak zvlášť dohlížet. 

Při hře ve dvou mě zamrzela absence rámečků nebo redukcí, které by omezovaly prostor pro položení dlaždic do hradu. Při plném počtu dlaždic sednou dílky do rámečku (herní plán je podobný jako ve hře Farao – má vyšší okraj, takže dílky se po vyložení nikam nehýbají), takto nám po plánu trošku putovaly, ale nejedná se o nic zásadního, co by hru omezovalo. 

Hra se nám celkově nejlíp hrála ve čtyřech hráčích. V tomto počtu byla nejvyrovnanější, získané zkušenosti i poklady se dělily rovnoměrněji. Při menším počtu jsme ke konci hry už obé sbírali jen pro závěrečné bodovaní, protože jsme postavy měli dobře vybavené i vylevelované, k tomu jsme měli peněz jako želez (které už nebylo za co utrácet), a to jsme ani nemuseli projít celým prvním patrem. Tady bych tedy uvítala lépe rozplánované dílky, aby se dosahování vyšších úrovní trochu ztížilo. Ale to je spíše povzdech dospělého hráče, mladším se jistá „nenáročnost“ naopak líbila. Oceňuji i možnost kooperativní hry, kdy si hráči mohou navzájem pomáhat v bojích a dělit se o vybavení.

Co se týká celkové atmosféry, byli jsme nadšení. Hlavně děti ve hře vycítí to pravé dobrodružství, prožívají cestu spolu se svým hrdinou a objevování hradních chodeb, nacházení pokladů i boje je úplně pohltí. Přestože her, kde objevujete nějaké prostory a s někým bojujete, je pro dětské hráče několik (mezi nejznámější patří již zmiňovaná hra Farao nebo velmi oblíbený Karak), Dračí hrad si z obou těchto her bere to nejlepší a přidává levelování postav, které ji přesouvá blíže k tradičním hrám na hrdiny, a dětským hráčům tak nenásilnou formou otevírá svět Dračího doupěte a ostatních podobných her. 

Děti se výběrem vhodných kombinací vybavení, schopností postav a možností jejich vylepšování naučí hledat optimální kombinace (pokud jsem si zvolil postavu bojovníka, bude zřejmě lepší investovat do jeho síly a schopnosti bojovat dvěma zbraněmi najednou, než se pokoušet mu zvednout úroveň magie, kterou vlastně k ničemu nevyužiji) a plánovat trochu do budoucna, což se jim bude později hodit i při hraní dalších podobných her. Nepřátelé, jejichž úroveň je zpočátku opravdu celkem vysoká, je zase naučí, že někdy je lépe z boje utéct, než zbytečně přicházet o drahocenné životy v rubačce s nejistým výsledkem. V neposlední řadě se ale musí naučit, že sáhodlouhé pobíhání po hradě a sbírání pokladů jim vítězství nepřinese, protože je může někdo předběhnout. 

Všechny tyto výše zmíněné ingredience dělají ze hry Dračí hrad koktejl úžasného dobrodružství plného bojů zvratů a rozhodování, které mladším hráčům přinese kýžený zážitek a určitě si hru budou chtít zahrát znovu a časem se přenusout i k nějakým složitějším hrám na hrdiny.

Hru mohu s klidem doporučit pro mladší hráče (ideálně 8–12 let), kteří si užijí tvorbu postavy, její vylepšování i nepříliš složitý boj s nestvůrami, starším a zkušeným hráčům bych pro RPG zážitek doporučila spíše něco komplexnějšího.

+ Snadná pravidla

+ Levelování postav

+ Velký výber vybavení (zbraní apod.)

+ Nepřátelé, které není snadné zpočátku porazit

+ Možnost hrát kooperativně

- Delší příprava

- Absence inzertu

- Ve hře dvou hráčů zdlouhavé a nepříliš obtížné

Sdílet s přáteli: