Nemít prachy - nevadí! Zažít krachy - nevadí! aneb Vítejte v Klubu ztroskotanců

Autor: Wolfsen | 29.3.2015 | 7

Chceš-li, snaž se, ať ti v kapse
zlaté mince nechřestí,
nemít žádné kamarády,
tomu já říkám vítězství! 

A ve hře Klub ztroskotanců to platí dvojnásob. V této připravované novince tvůrčí a designérské dvojice Vladimír Suchý, František Horálek a vydavatelství Czech Games Edition, jejíž prototyp se pro otestování objevil i na Beskydských zimních hrátkách s ostravskou Korunkou v Malenovicích, je totiž primárním cílem každého hráče stát se tím nejchudším z chudých a nejopovrhovanějším ze všech v širokém okolí. 

Hra čerpá do určité části herní principy z populární hry Dědictví (jejímž autorem je též Vláďa Suchý), se kterou by do jisté míry mohla být i kombinovatelná. Herní pole se skládá ze základní desky a dvou modulů, majetku a lidských vztahů, na kterých hráči prodávají svůj majetek pod cenou za levnější a klesají hlouběji a hlouběji na žebříčku popularity mezi svými přáteli až k samotnému bodu mrazu a dokonce i pod něj (stupnice sahá i do mínusových hodnot). V kompletní verzi pak pravděpodobně přibude ještě modul politického vlivu, jehož design a přesné použití je zatím obestřeno mlhou tajemství a překvapení. Každý z hráčů má před sebou navíc ještě vlastní desku přátelských vztahů a osobní majetek, který je mu po zbytek klání tolik trnem v patě.

Do začátku hry vstupuje každý hráč v závislosti na pořadí s určitým handicapem v podobě lepších přátelských vztahů a zlatých mincí navíc. Nejprve hráči v pořadí od začínajícího pokládají své pomocníky, symbolizované známými klobouky, na akce herního plánu, dokud je všichni nevyčerpají a následně každý hráč provede všechny jím obsazené akce najednou ve svém tahu. Jednorázové akce jsou určeny obrázky na plánu a kartami se světlým okrajem, dlouhodobý efekt mají karty s okrajem černým. Během svého tahu mohou hráči pomocí akcí zhoršovat své přátelské vztahy, prodávat svůj majetek za jeho finanční hodnotu nebo jej směňovat za jiný, méně hodnotný. Takto například smění nejlepšího přítele člověka, svou čistokrevnou belgickou dogu (hodnota 6), za ztělesnění psího zla, čoklíka pouliční směsi (hodnota 1). Každý hráčův majetek má svůj původ v určité čtvrti města a hráči tak mohou čerpat slevy z prodeje svých statků z dané čtvrti, pokud je tato právě v kurzu. V průběhu tahu si hráči navíc musí dávat pozor, aby splnili podmínky určené hodnou babičkou (nejspíš velitelka místního klubu DRBNA), která je při nesplnění „odmění“ vychválením až do nebe mezi všemi přáteli, zlepší tím jejich vztahy a zmaří tak v podstatě celé jejich snažení.

Hra může být ukončena dvěma způsoby, a to buď odehráním šesti kol, nebo vyčerpá-li některý hráč jeden ze svých modulů na hodnotu 0, tedy nemá žádný majetek ani peníze, anebo je součet jeho přátelských vztahů roven 0. Po skončení hry hráči spočítají celkovou finanční hodnotu svých zbylých statků (každý majetek, který hráči fyzicky zůstal má navíc hodnotu +3, za to, že jej nezvládl prodat) a sečtou body svých přátelských vztahů a v tomto místě přichází finální zápletka, která dává souboji o prvenství ten pravý náboj. Jako parametr k hodnocení vítězství se totiž hráčům počítá vyšší hodnotu z jednoho z modulů (dosáhl-li hráč v majetcích čísla 15 a ve vztazích 18, hodnotícím číslem je pro něj 18). Není tedy základem být pouze chudý nebo neoblíbený, ale být obojí najednou. 

Herní čas se v závislosti na počtu a „přemýšlivosti hráčů“ pohybuje v rozmezí 60-120 minut. Herní plán je už ve fázi prototypu přehledný a vizuálně povedený (drobné mušky v podobě grafických znázornění akcí jistě nebude problém polapit) a nezbývá tedy než se těšit na oficiální vydání hry, které, dle slov autorů, proběhne na světoznámém veletrhu deskových her v Essenu na podzim letošního roku.

 autorem reportáže je Poly15

v titulku a v úvodu reportáže byly použity urývky a parafráze písně Není nutno Z. Svěráka a J. Uhlíře

Sdílet s přáteli: