nepřihlášený

přihlásit

registrovat

Louka jak vyšitá - jak vzniká hra

Autor: uhlik | 30.4.2019 | 51

V nejbližších dnech by se měla na českém trhu objevit nová česká hra Louka jak vyšitá. A protože její cesta od prvního nápadu k vydané hře byla pro mě takové malé dobrodružství, chtěl bych se o něj s vámi podělit. Takže pokud vás zajímá, co se za vývojem deskové hry může také skrývat, čtěte dále.

 

Louka jak vyšitá je překvapivě přemýšlivá abstraktní hra pro 2-4 hráče zasazená na louku plnou brouků, motýlů, kobylek a dalších lučních zvířátek. Na první pohled zaujme především čtveřicí tkaniček a neobvyklým textilním plánem posetým pestrobarevnými květinami.

To úzce souvisí s tím, jak hra vlastně vznikla. Koncem roku 2015 jsme s partnerkou Janou vymýšleli vánoční dárek pro naši tříletou Lenku. V té době ji ohromně bavilo pořád něco přivazovat, omotávat a šmodrchat, a tak jsme jí vyrobili dečku s vyšitými kytičkami s dírkou uprostřed, aby si je mohla provlékat. Já jsem se oháněl kladivem při zatloukání druků a Janča kytičky krásně vyšila. Pořád mě ale trochu rozčilovalo, že to nic víc neumí, když jsme si s tím dali tolik práce, a protože hry vymýšlím už nějakou dobu, udělal jsem jednoduchou hru i z naší „dečky“.

První hratelný prototyp

První hratelný prototyp

Základní princip hry se od začátku téměř nezměnil.

Hráči, každý se svou tkaničkou, se střídají v provlékání kytiček a snaží se sbírat ty s co nejvyšším počtem lístků, přičemž platí, že co lístek, to bod. Když hráči dojde tkanička, je ze hry a počká, až si soupeři také dotahají svůj provázek. Zvítězí hráč s nejvyšším počtem bodů.

Já se podobným abstraktním hrám obvykle vyhýbám, protože jsou na mě příliš „konfrontační“ a nedají se hrát moc intuitivně. Kytičky, jak jsme naší hře začali říkat, pro mě ale ze dvou důvodu fungují. Hráč totiž nikdy úplně přesně neví, kolik kytiček ještě dokáže sebrat, než mu dojde provázek, a právě ta drobná nejistota dokáže hru tak akorát odlehčit. Významně pomáhá i to, že byť si hráči na plánu překážejí a různě interagují, každý sbírá své kytičky a o vítězi se rozhodne až úplně na konci. Odpadne ten nepříjemný “konfrontační” pocit a převáží spíše zvědavost z toho, kolik má kdo nakonec bodů.

V té době jsem Kytičky bral pořád jako takovou hodně jednoduchou dětskou hru a nejspíš by mě brzo omrzely. Zlom přišel ve chvíli, kdy se ve hře objevila zvířátka.

Každé zvířátko do hry přinese nějaké pravidlo a uplatní ho na všechny kytičky jedné barvy.

Na začátku bylo zvířátek pouze pět, ale už s nimi hra získala velké množství kombinací, protože zvířátko může mít pokaždé přiřazenou jinou barvu kytiček a hráči si navíc mohou zvolit, s kolika zvířátky budou hrát. Zvířátka přinesla nejen variabilitu, ale hlavně dala hře mnohem větší hloubku.

Úplně prvních pět zvířátek

U pěti zvířátek nezůstalo. S každou hrou přibývala další a další, některá jen na chvíli, jiná se udržela až do finální verze. Nakonec jich ve hře najdete rovných jednatřicet, rozdělených do tří obtížností.

Samotného mě překvapilo, kolik bylo s kytičkami nakonec práce. Nejspíš si říkáte, co může být na hře, kterou dokážete vysvětlit během dvou minut, tak složitého. Představte si, že těch 31 zvířátek se může vzájemně kombinovat, mohou mít přiřazenou pokaždé jinou barvu, v jedné hře se jich může objevit až pět najednou a to už vůbec nemluvím o různém počtu hráčů. To je neuvěřitelné množství kombinací (pozn. red.: bez uvážení barev jich je 169 911), při kterých mohou vznikat všemožné konflikty a sporné situace, které je potřeba vychytat.

Část starých karet z průběhu vývoje

Od určité chvíle jsme si začali vést deníček odehraných her, hráli jsme doma, v metru, na výletech, na skalách, u moře, v lese, s Kytičkami jsme projeli celé Španělsko a počet odehraných partií se přehoupl přes několik set. Za tu dobu se mi snad nestalo, že bych hrál dvě skutečně podobné partie a ještě teď mě překvapují nové a nové kombinace.

Nejvíce se hra osvědčila jako příjemná dvojkovka na cesty, ale skvěle jsme si zahráli i v partičce matfyzáků, se spolucestující rodinkou ve vlaku nebo s náhodným párem v hospodě. Lidem, kteří hru neznají, bych ji přirovnal k Hive nebo ještě lépe k Santorini, které má jak výpravností tak speciálními schopnostmi jedotlivých bohů k Louce jak vyšité velmi blízko.

Hrací plány jsme v průběhu vývoje vyšívali celkem tři, než jsme se dopracovali k uspokojivému rozmístění kytiček.

Finální prototyp

Asi po roce testování jsem se s Kytičkami zastavil na setkání autorů pořádaném Českou deskoherní společností (CBG). Ta se zabývá podporou původních českých her, pořádá pravidelná setkání a každý rok z přihlášených her vybírá jednu až dvě, které pak buď sama, nebo s pomocí některého z partnerů vydává.

Kytičky v soutěži autorů sice uspěly, ale trvalo ještě další dva roky, než se podařilo najít vydavatele, který by si s nimi poradil. Chvíli jsme dokonce zvažovali, že si budeme Kytičky vyrábět podomácku sami. :-) Bral jsem je na testovací akce pořádané Czech Games Edition (CGE), kde se také moc líbily, ale nezapadaly do jejich herního portfolia. Poměrně dlouhou dobu je zvažovalo Albi, ale nakonec se vydání chopilo až Dino, které se v poslední době začalo také věnovat původním českým autorským hrám.

Největší překážkou byl textilní herní plán, pro který nebylo lehké najít uspokojivé technické a zároveň finanční řešení. Uvažovalo se o kartonu, dřevu, potisku na textil, ale k mé velké radosti se v Dinu nakonec podařilo najít řešení s textilním plánem velmi podobným původnímu prototypu.

K výslednému produktu byla ještě dlouhá cesta. Hledalo se finální jméno, škrtala se zvířátka, přepisovaly se texty a pracovalo se na ilustracích. Grafické stránky se chopila šikovná ilustrátorka Dominika Hourová. Přišli jsme s návrhem, že by každý obrázek nějak evokoval příslušné pravidlo, což určitě nebylo lehké zadání, ale Domče se to v mnoha případech povedlo a výsledná hra vypadá na pohled opravdu krásně.

Práce na ilustracích

Bylo to hodně hektické období, dokončování Louky jak vyšité, intenzivní práce na Under Falling Skies pro boardgamegeekový contest a do toho nástup do nové práce v CGE. Ale teď, když mám před sebou po třech a půl letech konečně hotovou hru, z ní mám velkou radost. Děkuji moc všem, kdo přispěli radou, pomohli s testováním nebo jiným způsobem a přeji, ať se vám hra líbí a užijete si s ní spoustu příjemně strávených chvil.


Hotová hra

Sdílet s přáteli:

Komentáře

Zatím nebyl přidán žádný komentář...

Přidat komentář

Tato funkce je dostupná pouze přihlášeným uživatelům!

Můžeš se přihlásit nebo registrovat.