Libertalia – noví piráti v honbě za bohatstvím

Autor: Hyman | 11.9.2022 | 2

Není jasné, kdy a kde se ti dva poprvé potkali. Tak rozdílné povahy, jako jsou kapitán Mission a mnich Caraciolli, si umíme těžko představit. Přesto společně zakládají kolonii Libertalia, jež provázelo motto „Pro deo et libertate” („Za Boha a svobodu”). A nebyli na to úplně sami. Do třetice se k otcům zakladatelům později přidává kapitán britského námořnictva Thomas Tew. Na ostrově Madagaskar společně budují novou multikulturní a mnohonárodnostní společnost. Není to pouze jednoduchý azyl pro piráty. Je zde definován nový politický a společenský řád. Sami piráti si demokraticky volí své kapitány. Tím vzniká určitá hierarchie moci, kde síla a autorita vůdce je omezována ve prospěch společnosti ve jménu služby ve společném zájmu. Uznávají však i absolutní autoritu kapitána v případě války. Je tohle všechno pravda? Existovalo vůbec toto utopistické místo? V tuto chvíli to není vůbec důležité. Popusťme svoji fantazii a vydejme se na ostrovy pokladů a za vzdušnými piráty.

Původní standardní pirátskou tématiku okořenilo vzdušné pirátství a reálné lidské postavy jsou nahrazeny zvířaty. Pravidla máme mírně pozměnena, ale v podstatě se jedná o známou hru podobného jména z roku 2012. 

Jako v předloze si zde budeme užívat současného a tajného plánování tahů, členové posádek budou přicházet do hry v řadě a jejich akce budou modifikovat situaci na herní ploše. Velký dopad na efektivitu celé posádky budou mít ve svých rukách jednotliví hráči a to formou managementu členů posádky. Všichni se snaží během partií získat co největší benefity či případně zaškodit protihráčům tak, aby nemařili jejich vlastní cíle. Pořadí vykonávání akcí zahraných členů posádek není striktně dáno a až po jejich vyložení na ostrov je určeno vlastní pořadí.

Co by to bylo za piráty, pokud by hlavním kritériem vítězství nebylo bohatství. To si zde hráči ukrývají do vlastních truhel, jejichž obsah po vykonání celkem tří plaveb finálně určí největšího vzdušného piráta až do… další hry.

Komponenty

Stonemaier Games u tohoto počinu aplikovali na kvalitu produkce svůj vysoký standard. Krabice (standardní velikosti) obsahuje použitelný insert, který bez problémů pojme všechny části hry. Může se také pochlubit i praktickou plastovou „pokličkou” tohoto insertu, která zakryje všechny komponenty. To pak zamezí jejich rozházení během transportu hry a navíc obsahuje i prolis, kam je možné hezky zapasovat také herní desku. 

Vlastní pravidla jsou k dispozici na kvalitním papíře a to ve dvou útlých sešitech. Jeden z nich obsahuje vlastní pravidla pro více než jednoho hráče, na druhém je popsáno hraní s Automou. 

Největší komponentou je hlavní herní plán. Velikost je dobře zvolena a přináší komfortní zážitek u stolu. Je zde dostatek místa na jednotlivé komponenty a navíc přehledné uspořádání zajišťuje dobrou orientaci během partií. Jedinou výtku bych měl k prostoru, který je věnován kořistím. Pro menší počet hráčů není problém, avšak při narůstajícím počtu zde již začíná být těsno.

Abychom si mohli užít soupeření i po více partiích (variabilita hry), je možné plán také otočit na opačnou (temnou) stranu, kde naleznete modifikace a to zejména u vlastností získávaných kořistí. 

Další variabilitu nepřinášejí jenom dvě strany herní desky, ale také modifikační destičky kořisti. Ty jsou dodávány v kartonovém provedení a mají přesně stejnou velikost tak, aby překryly vlastnosti kořistí na hrací desce.

ylastní kořist, kterou si piráti přivážejí ze svých výprav z ostrova, má podobu plastových různobarevných kvádříků. Ti připomínají komponenty ze hry Azul a jejich barva s ikonou odpovídají přesně té vlastnosti, kterou najdete na hlavní herní desce. Pro jednoduchý způsob náhodného výběru je součástí balení také rozměrný bílý sáček.

Mince jsou uloženy v plastové krabičce (to je pozitivní). Bohužel mají podobu pouze kartonových mincí (dublonů). Svoji roli však odehrávají během partií dobře. K dobrému přehledu o velikosti majetku přispívá jak jejich různá velikost, tak i rozdílná barva. 

Motorem celé hry je čtyřicet karet postav pirátů. Předchozí verze Libertalie z roku 2012 čerpala čistě z pirátské tématiky a tomu odpovídalo i zobrazení na kartách – klasická pirátská populace, jak je známe z knih a filmů. Pro tuto novou verzi bylo zvoleno antropomorfní téma. Došlo k posunu z čistě lidského do zvířecího světa. Navíc se počet postav (karet) od předchozí verze rozšířil na zmíněných čtyřicet.

Kvalita karet je nadstandardní, a tudíž jsem neměl jsem potřebu je obalovat. Tak neumím říci, zda se i obalené karty do insertu vejdou. Barevné označení posádek je na první pohled dobrý nápad. Při horším světle však mohou hráčům splývat dvě z nich – modrá a fialová. Ostatní barvy jsou natolik kontrastní, že nebude problém s jejich rozpoznáváním. Text a ikonografie je natolik jednoduchá a samovysvětlující, že při hraní představuje dobré vodítko a přispívá k obecně dobré hratelnosti.

Poslední položkou, ktreou v této kapitole zmíním, jsou kartonové truhlice. Ty představují počítadla bodů. Je zde náznak jejich barevné rozlišitelnosti, ale v konečném efektu je úplně jedno, jakou z nich si hráč vybere. Jediná připomínka k truhlám tedy míří na to, aby si vlastníci dali pozor při jejich sestavování. Instrukce totiž nenaleznete v pravidlech, ale přímo na kartonu.

Jak se to hraje?

Vlastní příprava hry je je závislá na tom, v kolik hráčích se chystáte co nejvíce naplnit svoje truhlice. Hra s Automou je kapitola sama pro sebe a dva piráti mají také určitá specifika (je využíván námořní kadet). Od tří soupeřů výše je již rozestavení partie vždy podobné. 

Na úvod je třeba si zvolit stranu hlavní herní desky. Ta určuje, zda je zájem využívat přátelštější schopnosti (strana bílého mráčku), bouřlivé vlastnosti (strana černého mraku) a nebo se chci pustit do neprobádaných vod. V tom případě využiji samostatné destičky kořisti a překryji jimi ty vytištěné na herním plánu dle svého uvážení. 
Na takto zvolenou variantu desky herního plánu je náhodně vybráno tolik žetonů kořisti, kolik sedí pirátů okolo stolu. Ty se následně  umístí na příslušný počet plavebních dní. Jak bylo zmíněno výše, celá hra trvá celkem tři plavby, kde každá z nich má rozdílný počet dní. Z první plavby se vrátíte za čtyři dny, na druhé strávíte loupením o jeden den déle a finálně máte možnost zasloužit si kořist během všech šesti dní.

Jednotliví účastníci partie si pak vyberou jednu sadu postav pirátů. Tato sada je pro všechny hráče stejná a liší se pouze barevným podkladem hodnosti karet. Podle pravidel je zvolena pro každého hráče jeho úroveň reputace (oproti předchozí verzi hry se jedná o novinku) a na základě tohoto se rozloží barevné žetony reputace na příslušná místa na herní desce. Tyto místa také určují startovací objem dublonů, které obdrží každý z pirátů na počátku plavby.

Poslední důležitou součástí úvodního rozestavení je výběr postav posádky, které jsou poté vysíláni pro kořist. Náhodně vyberte šest karet a s těmito postavami budou na startu plavby pracovat všichni účastníci partie.

Vlastní průběh hry je velmi jednoduchý. V rámci každého dne plavby si každý z hráčů tajně zvolí jednoho člena posádky (jednoduše vybere jednu kartu ze své ruky). Tu všichni naráz otočí a umístí ji na pozice na ostrově (v horní části herního plánu) tak, aby byli seřazeni dle své hodnosti od nejnižší po nejvyšší (v případě rovnosti rozhoduje hodnota reputace). Poté následují tři fáze:

• Denní fáze (označena sluníčkem)
  • Od postavy, která je položena nejvíce vlevo, budou postupně aktivovány všechny denní vlastnosti pirátů.
• Večerní fáze (označeno zapadajícím sluncem)
  • Od postavy, která je zařazena nejvíce vpravo, vykonejte následující kroky:
    • vezmete si žeton kořisti v aktuálním dni,
    • vykonejte večerní vlastnost jak kořisti, tak postavy (pokud nějakou mají),
    • postavu přesuňte na svou loď (kartu položte před sebe lícem vzhůru).
• Noční fáze (označeno měsícem)
  • Všichni hráči najednou aktivují noční vlastnosti postav všech karet, které se nacházejí na jejich vlastní lodi.

Tyto fáze se opakují daný počet dní dle toho, na jaké plavbě se zrovna nacházejí. Jakmile skončí poslední noční část konkrétní plavby, zhodnotí jednotliví hráči svoje výpravy. To obnáší vyhodnocení všech přístavních schopností jak pirátů, tak jednotlivých kořistí. Finální hodnotu utržených dublonů si účastníci uloží do své truhlice. Pak následně odhodí do společné zasoby jak všechny dublony, tak všechny karty postav, které se nacházejí na lodi (pokud hráčům některé bonusy neřeknou jinak, např vlastnost kořisti háku). Všechny postavy, které účastníkům partie zbývají v ruce, mají možnost zúčastnit se další plavby.

Po dokončení třetí plavby nastává finální rozuzlení celého klání. Ten pirát, který svoji truhlici naplnil nejvíce, se stává nejbohatším pirátem nebeských ostrovů.

V některých pasážích jsem se odkazoval na předchozí verzi této hry z roku 2012. Není to úplný výčet změn. Ten naleznete na předposlední straně pravidel a to včetně krátkého příběhu, jak k vydání této novinky vlastně došlo.

Moje resumé k této hře

Již v předchozích odstavcích jsem zmiňoval úroveň produkce. Nádherné žetony kořisti, kvalitní karton a karty, které nedoznaly úhony ani po měsíčním intenzivním hraní. Trochu z mého nadšení vystupují kartonové dublony. Ideálním stavem by bylo nahradit je něčím kvalitnějším a tématičtějším. Pravděpodobně je to ale určitá daň za poměr ceny a výkonu. Celkově je tedy možné říci, že za své peníze dostanete velmi kvalitně zpracovaný obsah, se kterým je radost hrát.

Pravidla jsou napsána tak, že by neměl být problém hru rozchodit. Drobné nejasnosti, na které jsme narazili při prvních partiích, byly částečně skryté v textu. Jejich dohledávání není nejpřehlednější. Avšak z důvodu jednoduchosti a přístupnosti pravidel tyto překážky hráči rychle překonají. Představení a naučení hry nečiní problém ani začátečníkům a velmi rychle si budou partie užívat s ostatními. 
Z mého původního pocitu až párty zábavy mě vyvedli ostatní spoluhráči. V jejich očích se jedná o lehčí až středně těžkou, a trochu i rodinnou, hru s výrazným efektem škození. Tudíž zapojení malých dětí asi není vhodné, a to i z důvodu nutnosti blafování a zmíněného  „pojíždění” nepřátel. Doporučených 14+ mi však přijde zbytečně vysoké.

Co mi zůstalo skryto, je důvod, proč došlo ke změně pirátského námořního prostředí k pirátům vzdušným. Dalším zvláštním pojetím je posun postav na kartách z lidského do zvířecího světa (i když ne úplně – např. šenkýřka). Toto jsou pravděpodobně důvody, proč jsem se nedokázal plně ztotožnit s příběhem. Téma mi tak přišlo trochu vlepené. I když miluji hry, knihy a filmy o pirátech, tento počin si do tohoto světa nezařadím.

Úvodní rozložení komponent je vcelku rychlou záležitostí. Velmi rozumným doporučením je udržování seřazeného balíčku karet pirátů. Usnadňuje to výběr šestice účastníků plaveb a odpadne tak jejich zdlouhavé a hlavně opakované dohledávání.

Ve hrách preferuji paralelní vykonávání jejich některých fází. Nejenom tak dochází ke zrychlení vlastních partií a částečně se omezuje jejich nekonečné natahování při účasti přemýšlivějších hráčů, ale také to celkově stabilizuje herní dobu i při různých počtech účastníků. Nejinak je tomu zde. Dalším bonusem je minimalizace prostojů a navození pocitu, že jsem stále na tahu a na nikoho vlastně nečekám. 

Bodové rozdíly (i během jednotlivých plaveb) nejsou nijak velké. To sebou tak nepřináší frustrující pocity, že již ztrátu nejsem schopen dohnat. 

V balíčku můžete najít postavy, které se navzájem kombí. Nenaleznete zde však nic složitě provázaného a podporující se postavy jsou vidět na první pohled. Standardně takových „parťáků” nebudete mít vyloženo více než dva. Navíc každé takové kombo většinou neudržíte déle, než jednu plavbu. 

Rozsah počtu hráčů je velký – od jednoho do šesti. Položme si otázku, kolik je ideál. Na to neexistuje jednoznačná odpověď a tak to pojďme projít postupně.

• Pro solo partie, jak je u SM zvykem, je připravena Automa. Nejedná se o ohromující zážitek, ale existují možnosti nastavení úrovně obtížnosti a tedy motivace poprat se s náhodou, která se skrývá ve speciální sadě karet automatického hráče.
• Při hře dvou hráčů přichází do hry speciální destička námořního kadeta. Bohužel tato modifikace nedává úplný zážitek z interakce mezi hráči. Navíc se nám často dělo, že jsme oba využívali v tahu stejnou kartu.
• Jiné to začíná být od tří hráčů výše. V nižších počtech jste ještě schopni usledovat, jaké karty zůstávají účastníkům v rukou. V maximálním počtu toho již pravděpodobně schopni nebudete. Ale ruku na srdce – vadí to? Za mě nikoli. Určitá úroveň náhody a chaosu není na škodu. Užíval jsem si to rozmýšlení, jakou postavu asi tak soupeři v tomto dni vyšlou na ostrov pro připravenou kořist. Napětí pak střídá buď radost, jak to krásně vyšlo a nebo naštvání, že mě pravděpodobně někdo vyhodí šavlí z ostrova a já zůstanu bez kořisti… případně na mě zbude nechtěná relikvie. Tento pocit však netrvá věčně, protože v rychlém sledu přicházejí další dny, kde máte další příležitost napravit a nebo vylepšit svoje předchozí rozhodnutí.

Dalším bonusem, který zde naleznete, je velká variabilita a znovuhratelnost. Hlavní deska má dvě strany nabízející různé způsoby hraní. Destičky kořisti přinášejí možnost překrytí výchozích vlastností na centrální desce. To vám umožní změnit způsob, jakým konkrétní kořisti fungují. Tyto věci můžete kombinovat, zkoušet a ladit podle svých představ a představ herní skupiny.

Navíc nikdy nepoužijete celý balíček karet postav v jedné hře. Každá partie tak bude využívat jejich jinou škálu. Tyto karty na sebe vzájemně různě působí, a to v závislosti na pořadí, ve kterém přicházejí do hry. Je to vlastně docela zajímavé losovat si karty a zjišťovat, v jakém sledu je hrát. To vše s vidinou získání co nejvíce dublonů (bodů). Pořadí a jejich načasování je navíc důležité pro interakci s protivníky. 

Pokud tedy hledáte jednoduchou, interaktivní a škodící hru i pro větší skupinu, je Libertalia: Piráti vzduchomoří tou pravou volbou. 

Sdílet s přáteli: