Formule I

Autor: mart | 12.4.2021 | 6

V sedmdesátých letech minulého století se na našem trhu objevila zajímavá hra z tolik oblíbeného a velmi atraktivního závodního prostředí. Vítejte tedy na místě, kde vládnou rychlé gumy. 

Zdejší ohlédnutí tak bude mít hodně silné retro kontury naznačující, že dávno před příchodem "hitů" jako Dostihy a sázky existovaly v našich luzích a hájích tituly, které dokázaly svým nápadem zaujmout!

Ve víru rychlosti

Podobně atraktivní, jako bylo zvolené téma, bylo i dílenské zpracování. Vyjma velikého a graficky pěkně vyvedeného okruhu nechyběly ani miniaturní formulové vozy a stylové, byť papírové přístrojové desky určené k záznamu zásadních údajů z průběhu závodu.

Třebaže i v tomhle hraní sehrály svou roli kostky, výjimečně nesloužily ke klasickému posunu miniatur po herním plánu. Samozřejmě mluvím o přítomném závodním "oválu", rozdělenému na obdélníková políčka. Jedno políčko znamenalo ekvivalent rychlosti 30 km/h, takže pohyb o šest políček naznačoval, že formule právě pílí do cíle rychlostí 180 km/h. Důležitý to parametr, neboť následující tah do značné míry vycházel z aktuální rychlosti.

Možnost maximálního zrychlení byla přitom stanovena na 90 km/h. Čili ze 120 km/h jste následně dokázali navýšit rychlost až na 210 km/h, atp. V průběhu závodu jste si tudíž dokázali velice snadno spočítat, kam se ta která formule dokáže dostat. Rád bych zdůraznil, že podobně jako při šachu bylo rozhodně žádoucí počítat hned několik tahů dopředu.

Opačným směrem už to docela drhlo. Bezpečné zpomalení činilo pouze 30 km/h, razantnější přišlápnutí brzdového pedálu bylo citelně sankcionováno opotřebením brzd či pneumatik, což byly další parametry pro příslušná počítadla na přístrojové desce. Zejména dobrý stav "obutí" byl pro hladký průběh závodu naprosto klíčový.

Kostky a karty

Okruh byl tvořen sérií zatáček s jasně definovanými rychlostmi určujícími, jak je bezpečně projet. Nicméně pro úspěch v závodu bylo zapotřebí projíždět je výrazně rychleji. A právě v tento moment se dosti nekompromisně přihlásily o slovo kostky, jejichž výsledný hod posléze oznámil, co se při riskantním průjezdu vlastně stalo. Obvykle došlo na další opotřebení pneumatik, ale nebylo až zase tak neobvyklé, že se manévr vůbec nezdařil a vůz vyjel z dráhy. Čehož výsledkem mohlo být zásadní zdržení a celkový propad v pořadí.

Postup ovlivňovaly nejenom kostky, ale také tzv. taktické karty, které se rozdaly ještě před závodem. Všechny nabízely zajímavé bonusy, umožňující v klíčových okamžicích předstihnout konkurenci a zaujmout výhodnější pozici třeba při nájezdu do zákruty. Příkladem takového bonusu byl jednorázový posun vaší formule o dvě až čtyři políčka.

Je však pravdou, že díky zcela náhodnému přiřazení taktických karet všem zúčastněným se mohlo snadno přihodit, že někdo z karet profitoval výrazně více než ostatní. Uvedené se dalo eliminovat např. tak, že každý závodník dostal identický balíček – současně tedy také věděl, s čím přesně může počítat u soupeře. Oba nápady měly svá pro i proti, každopádně je kvituji jako veskrze příjemné herní oživení.

S postupujícím opotřebením monopostu (gumy a brzdy) bylo třeba, tady též s ohledem na vybranou délku závodu, navštívit depo. Zde vás sice dali "do kupy", ale při zastávce jste obdrželi (resp. vylosovali) speciální kartu depa, jež zpravidla znamenala nějaký nepříjemný postih. Bohužel se v tento okamžik nůžky rozevíraly trochu více, než bylo záhodno. V nabídce karet depa bylo totiž i několik variant bez penalizace, což se nezdálo být úplně fér.

Cesta k vítězství

Jako každý okruh měl i tento svou ideální jízdní stopu. Pokud ji nenarušovali svou aktivitou soupeři či mimořádně nevhodný hod kostkou, nabízel dokonce divokou alternativu najetí do zatáčky nepovolenou rychlostí – důsledkem bylo automatické vypadnutí z tratě. Navzdory dříve řečenému nemuselo jít pokaždé o ztrátu, záviselo na okolnostech.

Souhlasím, že úmyslné vyjíždění z dráhy nezní úplně jako typický rys pro závodění, nicméně ve hře Formule I šlo přese všechno o validní strategii. Z jistého úhlu pohledu to dokonce vystihovalo dění své doby, která byla taktéž samý karambol. Nyní musím, navzdory očekávanému závodnímu tempu, na okamžik zpomalit. A zmínit, že rok vydání téhle deskovky klame tělem (čti "šasi":), protože jste v ní vizuálně zasedli do kokpitu vozů ze šedesátých let minulého století. Dost možná to bylo způsobené faktem, že se opět jednalo o převzatý herní koncept ze zahraničí.

Ačkoliv byla Formule I určena až šesti hráčům, ideální počet byli nakonec spíše čtyři. Na trati nebylo příliš manévrovacího prostoru a tudíž se mohlo snadno přihodit, že vozy vyjíždějící jako úplně poslední už od samotného začátku citelně ztrácely, protože se neměly kam vměstnat a čelo závodu jim pak hodně rychle ujíždělo. První místo na startovním roštu zase znamenalo velkou výhodu i z toho důvodu, že ostatní závodníci se zaměstnávali vzájemným přetlačováním a blokováním, čímž umožňovali lídrovi navyšovat náskok.

V rámci snah o předjetí soupeře tu bylo několik kritických pasáží, na něž bylo třeba dát zvýšený pozor. Trať se zajímavě větvila, sice značně netypicky pro formulové závody, ale z hlediska hratelnosti šlo o podařený motiv. Pokud jste neměli bezpečný náskok, opatrnost byla na místě. V opačném případě jste se mohli nadít velmi nepříjemného překvapení, které úplně klidně rozhodlo o osudu celého závodu.

Závěrem bych ještě velice rád zdůraznil, že i díky herním komponentům mělo tohle závodění svou jedinečnou atmosféru a pocit vítězství po dvouhodinovém snažení byl prostě mimořádný.

A jsme v cíli…

Formule I představovala výborné herní "povyražení" a na svou dobu byla zcela výjimečnou tuzemskou deskovkou. Deskovkou, využívající atraktivní téma, podepřené jednoduchými a snadno uchopitelnými pravidly se správně dávkovaným závodním adrenalinem. Zkrátka a dobře šlo v mnoha ohledech o jedinečné a návykové herní představení, jež se v devadesátých letech dočkalo i remasteru!

Sdílet s přáteli: