Držte si klobouky, jedeme z kopce

Autor: Ellenar | 4.3.2021 | 15

Floyd: „Doyle, jsem si jistej, že jsem mu dal štyry trojky. Musel je vyměnit! Nemůžeme ho nechat vodejít se všema prachama.“

Doyle: „A co mám podle tebe udělat – říct přede všema, že podvádí líp než já?“

Vysoké sázky (v originále Ante Up) jsou prvním velkým rozšířením pro hru Legendy Západu, které rozšiřují herní plán o další osadu, přidávají „ocelového oře“, jenž putuje po mapě a vnášejí do hry plno dalších menších mechanismů a možností. Nebudu se příliš rozepisovat o samotném obsahu rozšíření a nových pravidlech, jelikož vše je již zmíněno v kartě popisu hry.

Pár slov o základní hře

Než se pustím do recenzování rozšíření, dovolte mi alespoň z mého pohledu zhodnotit základní hru, protože o její kvalitě se stále vedou debaty, zde na Zatrolených hrách její recenze stále chybí a přijde mi to důležité pro verdikt k rozšíření. Pokud lačníte rovnou po pocitech z Vysokých sázek, bez obav přeskočte celý tento oddíl.

Základní hra Legendy západu určitě zaujme hned na první pohled svou kvalitní grafickou stránkou, produkční kvalitou většiny komponent, tématem i když ne jedinečným, tak na poli deskových her určitě méně častým a v neposlední řadě také sandboxovým přístupem (otevřený herní svět). Názory se ale dost různí, někdo si hru pochvaluje a užívá parádní atmosféru Divokého západu, jiný tvrdí, že to sandbox ve skutečnosti není, že jedna strategie je podstatně silnější než jiná, že hra nefunguje a vlastně není vůbec dobrá.

Jak působí na mě? Rozhodně si myslím, že to sandbox je, hráč může být padouch přepadávat banku a jiné hráče, nebo naopak strážce zákona, který čistí okolí od banditů a zatýká padouchy, být klidně i mimo dění přestřelek kladných a záporných postav, rýžovat zlato, hrát karty či hnát dobytek a nebo kombinovat vše zmíněné. Ale jestli hra funguje, to už je jiná – odpovědí je ano i ne. Záleží to především na hráčích samotných. Jestliže tolik neplánují dopředu strategii, nepočítají, co je kdy výhodnější, podaří se jim do hry vcítit a chtějí si ji užít, bude je určitě bavit. Jenomže celá hra a především pocit z ní dá velice jednoduše rozbít, stačí jen aby hráči nehráli tak, jak autoři hry předpokládali.

Pokud má hra fungovat a být zábavná, je potřeba, aby během prvních pár kol mezi hráči vykrystalizovaly role padouchů a strážců zákona, v ideálním případě přibližně rovnoměrně rozdělené. Pokud hráči začnou trochu počítat, kolik tahů/zdrojů potřebují na získání bodů tam či onam, může se velice jednoduše stát, že v danou chvíli bude výhodné pouze těžit zlato, prodávat je v bance a peníze utrácet za body v kabaretu, nebo pouze lovit bandity a odvážet dobytek a nebo pouze vykrádat banku – a to pro všechny v tu stejnou chvíli. Jakmile hraje hru pět zlatokopů/karbaníků, kteří jen závodí v těžení valounů, hromadění peněz a kupování bodů a o sebe ani nezavadí, stane se ze hry jen závod „kdo to stihne dřív, vyhrál“ a hraní sestává jen z nudného čekání na svůj další tah, abyste mohli provést zase to samé, co minulé kolo. Stejný případ nastane i ve městě plném šerifů a podobně.

Pokud však každý hraje jiným stylem, hráči si dělají naschvály a je mezi nimi spousta interakcí, padouch okrádá zlatokopa a utíká před šerifem, je hra určitě velice zábavná a dokáže psát příběhy.

Těžko soudit. Je možné, že hru testovaly příliš homogenní skupiny, které hrály prostě tím zábavným způsobem a (ne)výhodnost určitých akcí je v danou chvíli příliš nezajímala. Možná je ve hře tolik možností co dělat, že hráči i přes poskytnutý přehledový list všechny možnosti neudrží v mysli, zafixují se jen na některé a dělají pouze ty. Nic to nemění na tom, že na hru jsou velice odlišné názory na obě strany. Tyto neduhy do jisté míry může řešit úprava pravidel, spousta jich byla diskutována tady i na BoardGameGeeku. Já sám některá uplatňuji. Celkově u Legend Západu vnímám různé stránky hry, dokážu si na ní najít pozitiva a jsou i věci, které mi vyloženě vadí. Zaměřme se ale konečně na rozšíření Vysoké sázky.

Kvalita komponent a grafické provedení

Celé rozšíření, stejně jako základní hra, je nádherně ilustrované, ať už se jedná o přídavné herní desky či karty. Nechybí inspirace podobou skutečných historických postav či jejich filmovým ztvárněním (zatímco z krabice základní hry na vás kouká Lee Van Cleef, v rozšíření na kartě Sundance Kida jako by si Robert Redford z oka vypadl).

Je vidět, že autoři se i poučili z nešikovností některých věcí v základní hře – linie pro oddělení polí herního plánu jsou více zvýrazněné, takže se tolik neztrácí v ilustrovaném pozadí a nové rozšířené přehledové listy jsou již na tvrdém papíře. Vytknul bych pouze na můj vkus až moc prázdného místa na přehledových listech. Určitě bych jako sazeč volil spíše nepatrně větší text s lepší čitelností na úkor prázdného místa. Tady to vidím jako typografickou chybu překladatele. Další grafickou nedokonalostí jsou některé obrázky v pravidlech – na některých jde jasně vidět použité nedostatečné rozlišení a zbytečné zvětšení, takže jdou vidět kostičky jednotlivých pixelů. Nic to nemění na srozumitelnosti pravidel a jedná se opravdu o nevýznamnou připomínku, ale z pohledu grafika to šlo určitě řešit daleko lépe.

Přidaná figurka vlaku je hezky detailní. Jen jediná drobnost je, že bych ocenil možnost oddělení vlaku od podstavce kvůli případnému barvení. Všechny karty jsou opět v provedení tzv. linen finish, čili embosování imitující povrch plátna pro delší životnost a lepší manipulovatelnost. Karty se tváří, že i bez obalování něco vydrží.

Samotnou kapitolou jsou všechny žetony v rozšíření. Ačkoli funkčně jsou vyvedené dostatečně, po produkční stránce povětšinou za základem dost zaostávají a to ve dvou ohledech. Většina všech žetonů není vyražená na střed, některé pak opravdu velice výrazně mimo. Na lícové straně žetonů je zbytečně moc volného místa, text i grafika by mohly být větší a v kombinaci s vyosením to nepůsobí esteticky. V případě černého textu na tmavých žetonech desperátů je navíc text především při horším osvětlení nedostatečně kontrastní. Je to opět jen produkční detail, který ale zbytečně kazí celkový dojem. V krabici rozšíření bylo i plato duplikující žetony věhlasu, modrého a zeleného ranče. Rozdíl oproti žetonům ze základní hry, který jsem objevil, je širší okraj, v odměnách žetonů ranče je pak nahrazení písmene „A“ slovem „akce“. Jediná významnější změna je pokyn k dobrání karty pokud padne „X“ při odměně hodem kostkou. Žetony ale, bohužel, taktéž trpí všemi výše zmiňovanými neduhy. V jejich přiložení ke hře a použití jsem nenašel žádné výraznější opodstatnění.

Krabice rozšíření je velice pevná a uvnitř je rozdělena na přihrádky. Škoda, že se do ní nevleze složený zásobník obchodní stanice a je potřeba jej skladovat v krabici základní hry.

Za zmínku stojí, že postavy v rozšíření jsou stejně jako v základu historicky doložené a každá z karet postav obsahuje text o jejím skutečném životě. Ačkoli se ne všechny z nich mohly na Divokém západě skutečně potkat, ať už kvůli místu působení nebo období života, považuji to za zajímavý fakt, který zaslouží pozornost.

Produkční kvalita:     9/10
Vizuální stránka:       9/10

Pravidla a nové mechanismy

Přečtení pravidel nezabere moc času, jsou krátká a vše se dá bez obtíží pochopit hned napoprvé. Velkou výhodu rozšíření vidím v tom, že i když přidává poměrně dost obsahu, přibude jen málo pravidel. Ta jsou velice intuitivní a většina důležitých věcí je ještě zmíněna přímo na dané kartě nebo žetonu. K velkému množství akcí, které již v základní hře jsou, se vlastně přidá jen průzkum pomezí, přesun vlakem či možnost vyloupení vlaku. Jediné, co je třeba navíc hlídat a může se občas opomenout, je posun vlaku na začátku tahu každého z hráčů. Nejvýraznějšími novými  prvky jsou karty událostí, několik nových pokerových karet, stupnice hazardu, hra faro a konečně také možnost vyloupit vlak.

Řešení karet událostí je velice jednoduché – pokud se na jakékoli stupnici (strážců zákona, psanců, hazardu, věhlasu) dostane první z hráčů na pole s žetonem událostí, který je tam umístěn při přípravě hry, žeton je odstraněn, otočí a vyhodnotí se karta události. Ta má za následek nějaký okamžitý efekt a většinou i umístění některého z nových žetonů na určité pole ve hře. Funguje to jako příjemné oživení, které hru nijak zásadně nezdržuje a vnáší do ní nový element.

Použití nových pokerových karet je nepovinné, avšak doporučené. Novými kartami se jednoduše nahradí ty ze základní hry kus za kus. Ty pak přinášejí do hry další nové možnosti, přitom hru nedělají nijak složitější.

Stupnice hazardu podněcuje hráče k častějšímu využití akce v lokaci Saloon. Výhrou v hazardní hře se hráč na stupnici posunuje pro získání odměn, především žetonů věhlasu. Na konci hry navíc hráč, který je na stupnici nejdál, získá jeden bod. Novou stupnici, která hráče nějak odměňuje za hazard ve hře, určitě vítám, protože v základu bylo důvodem k hraní pokeru především rychlé získání peněz k nákupu vybavení a potom už šlo jen o občasné zpestření (pokud hráč nezvolil vyloženě strategii hrát poker pro peníze a ty utrácet v kabaretu). Vzájemná interakce hráčů při hazardních hrách je stále podmíněna jejich přítomností ve městě, kde se hra hraje. Bohužel často bývá strategicky výhodnější, aby se ostatní hráči neúčastnili (viz vyváženost mechanismů dále). V pravidlech rozšíření je dále popsána verze pokeru, která se více blíží klasickému Texas hold'em.

Nově je možné kromě původní či nové verze pokeru hrát i hru „faro“ – hazardní hru, o níž je doloženo, že byla na Divokém západě kvůli své jednoduchosti oblíbenější než tradovaný poker (ten nabral na popularitě až na přelomu 19. a 20. století). V originálních pravidlech uvedená jako faro, a ačkoli byla označována také jako „pharao(h)“, v českých pravidlech byla přejmenována na „farao“. Nevím, z jakého důvodu překladatel sáhl k tomuto kroku. Principem hry je tažení 4 karet z nichž tři jsou odhaleny, jedna zůstane skrytá. Hráči potom pomocí speciálních žetonů vsadí na jednu až dvě různé karty. Po zamíchání se tyto čtyři karty postupně odhalují. Sázky na první z nich prohrávají, druhá odhalená karta určí vítězné sázky. Poté se hráči mohou rozhodnout, zda odstoupí ze hry nebo budou hrát dál. Třetí karta je opět vítězná a sázky na ni jsou ztrojnásobeny. Zbývající sázky propadají. I když není faro vyhodnoceno tak rychle jako poker, což hru malinko zdržuje, je určitě daleko zábavnější. Je veliká škoda, že se na ni z mých zkušeností oproti pokeru tolik nedostane (opět viz vyváženost dále).

Poslední z výrazných novinek je možnost přepadení vlaku. Vlak je vlastně jen nová lokace znázorněná miniaturou, která putuje po mapě. Jedinou možnou interakcí s ním je ono přepadení, což je vlastně zatraktivněná obdoba přepadení banky ze základní hry. Probíhá tak, že hráč otočí kartu vlaku, kde je uveden počet bojových karet, ze kterých bude mít na výběr oponent hájící vlak. Na kartě je též uveden efekt v případě úspěchu či neúspěchu. Přepadávání vlaku mi společně se vzájemnou interakcí hráčů, událostmi a plněním příběhových karet přišlo jako suverénně nejzábavnější prvek ve hře. I když se v zásadě od vyloupení banky tolik neliší, lákadlem je potřeba vzít v úvahu pohyb vlaku a přepadnout jej ve správnou chvíli, navíc vás pokaždé čeká jiný protivník a odměna. Škoda, že má přepadávání vlaku význam především pro ty hráče, kteří se rozhodli pro dráhu psance. Navíc je výhodnost oproti přepadení banky dosti situační (viz odstavec o vyváženosti), proto se klidně může stát, že přepadení vlaku si budou moci užít jen někteří z hráčů, nebo se na něj nedejbože vůbec nedostane.

Srozumitelnost pravidel:    10/10
Nové prvky hry:                    9/10

Vyváženost mechanismů

Již bylo zmíněno tvrzení některých hráčů, že i v základní hře mohou být některé akce či strategie výhodnější než jiné. Často se poukazuje např. na získávání bodů i peněz za těžení zlata při skutečnosti, že rýžoviště jsou ve vzdálenosti jedné akce pohybu od banky, z ní se dá jednoduše jedním pohybem dostat do kabaretu, potom opět na rýžoviště a stále dokola. Nebo neustálé přebíhání mezi vyhráváním pokeru v saloonu Red Falls a kupováním bodů v přilehlém kabaretu. Vše se dá určitě řešit řádně otestovanou úpravou pravidel (za prodej valounů pouze peníze bez bodů, omezení jejich počtu apod.) nebo intervencí jiného hráče (přepadávání, zatčení). Podívejme se tedy na vyváženost hry s rozšířením Vysoké sázky. V této části si neodpustíme trošku matematiky, předpokládám i znalost základní hry.

Jedna z prvních věcí, co mě při hraní napadla, byla zkusit nechat ostatní handrkovat se na hlavním plánu a hrát si sám na svém písečku v podobě nové části mapy. Toto má své výhody i nevýhody.

Pokud vám ostatní hráči nechají prostor, zejména ze začátku hry, je zde rozmístěno 9 žetonů pomezí ve vzdálenosti dvě pole od sebe. K získání žetonu spotřebujete akci a musíte (v závislosti na rozložení žetonů na začátku hry) zahodit karty o hodnotě 9-14 (průměrně s ohledem na rozložení polí a hodnot žetonů to je 10,7). Na začátku každého tahu máte možnost si dobrat dvě karty, přičemž střední hodnota dobrané karty z balíku je přibližně 7,3. Pokud vám chodí dobře karty, je možné každý tah střídavě sebrat jeden nebo dva tyto žetony (průměrně 1,5). Každý z těchto žetonů přinese v průměru asi 1,5 vítězných bodů (resp. bodů věhlasu). Takto lze tedy, pokud vám trochu přeje štěstí, získat během šesti tahů 13,5 bodů (2,25b/tah). Když budeme počítat, že se může vyskytnout nějaký ten drobný zádrhel a karty nejdou úplně podle potřeby, uvažujme tedy 2 body za tah, což je nejrychlejší zisk bodů ve hře a je podmíněn pouze tím, jestli vás to všechno ostatní hráči nechají vyluxovat samotného.

Stejnou rychlost (cca 2b/tah, bez detailu výpočtu) mají dvě výše zmíněné strategie – těžící kolečko „rýžoviště–banka–kabaret“ a pendlování „saloon–kabaret“. Jenže ty jsou podmíněny daleko více faktory. Pro rýžování je to kůň s pohybem alespoň 4, průchodnost kaňonu se skrýší banditů a velká přízeň zlatokopeckých kostek. U hraní pokeru zase musíte mít pro danou rychlost zisku bodů dobré karty a poker pokaždé vyhrát. Navíc se pro zisk bodů budete vždy pohybovat po hlavním plánu a hrozí uloupení peněz či valounů jiným hráčem (na rozdíl od žetonů pomezí, které přináší rovnou body).

Pokud byste se zaměřili na převoz dobytka, tam je poměr naprosto stejný jako na základním plánu, čili vzdálenost oranžového ranče 6 polí od nádraží i skrýše desperátů (pro krádež). Kromě průzkumu pomezí, odvozu dobytka, hraní pokeru v saloonu není jinak na nové části mapy moc co podnikat. Ještě se zde nachází obchodní stanice s částí dostupného vybavení nebo lze počkat na jedoucí vlak a ten přepadnout.

Z tohoto hlediska je působení v této části mapy výhodnější spíše pro psance – nachází se nejdál od startovní pozice šerifa, dá se zde přepadnout vlak a protože tu po posbírání žetonů pomezí není zase tolik co dělat, může se spoléhat na to, že se strážci zákona nebudou trmácet přes celou mapu jen proto, aby psance zatkli. To je ale hodně závislé na počtu hráčů, poměru psanců a strážců zákona i na stylu hry ve skupině. Hra žádným mechanismem přímo nenutí hráče k přesunu mezi původním a novým plánem, což může zejména v menším počtu hráčů vést k tomu, že se budou na mapě méně potkávat. I přesto je setrvání na jednom místě nebo častý přesun závislý hodně na situaci a strategii jednotlivých hráčů. Rozšíření mapy tudíž především přidává nové možnosti a celkově jej považuji za relativně vyvážené.

Rozšíření přidává taktéž osm nových postav a ještě více rozšiřuje výběr. Některé z jejich schopností, jako například možnost posunu šerifem o 6 polí nebo okamžitý přesun na pole s vlakem, mi přijdou celkem silné, ale vzhledem k obrovskému množství kombinací postav ve hře a tomu, že využitelnost schopností se odvíjí od situace, je těžké posoudit vyváženost.

Nové vybavení derringer, quarter horse, noviny a meducína opět rozšiřují variabilitu hry. Předměty noviny a meducína umožňují posun šerifem a častější výskyt událostí, což zase trochu oživuje hru.

Karban a posun na stupnici hazardu bych nezařadil mezi hlavní strategie k získávání bodů věhlasu, spíš jen jako doplněk a další možnost si nějaký ten bodík přilepšit. Ke konci stupnice hráči získávají žetony věhlasu, čímž se potom hazard stává alternativou k plnění úkolů postav (varianta Úkoly). Tento prvek především hráče motivuje k častějšímu využívání akce pole saloon tím, že kromě peněz vítěz dostane i něco navíc. V konečném důsledku to nepatrně zvyšuje vzájemnou interakci a hodnotím jej pozitivně.

Podívejme se na alternativu k pokeru, hru faro. Už jsem psal, že i přesto, že její vyhodnocení ve třech kolech trvá nepatrně déle, přijde mi daleko atraktivnější a zábavnější. Jak je to ale s vyvážeností po stránce mechaniky hry? Na úvod připomeňme, že v pokeru stačí iniciální vklad $10 a při výhře je čistý zisk $50, což je pětinásobek vkladu. V případě, že se účastní další hráči, je zisk nepatrně větší (o $10 za každého dalšího účastníka).

Pokud jde o faro, hráč může získat při výhře v prvním kole stejnou hodnotu jako byla jeho sázka, výhrou ve třetím kole je to trojnásobek. Pravděpodobnostní rozložení je 50% prohra, 25% pro výhru ve výši vkladu, 25% pro výhru trojnásobku. Tato pravděpodobnost není nijak ovlivněna ostatními hráči. Odpusťme si složitý pravděpodobnostní výpočet a uvažujme stejně jako v pokeru vklad $10 a to pouze na jednu kartu. Potom máme poloviční šanci, že o peníze přijdeme, čtvrtinovou na zisk $10 a zbývající čtvrtina na výdělek $30.

Pro úplnost ještě doplňme, že hraní pokeru sice hráče stojí jednu kartu, může však využít schopnost karty Madam Štístko, což mu i při prohře přinese $30, případně novou kartu. Ale především si hráč může zvolit hrát poker s již přichystanými kartami na ruce (vysoká dvojice, karta Švindl, Madam Štístko) a tím výrazně zvýšit své šance na výhru pětinásobku vkladu. Jediná nevýhoda pokeru je, že při účasti jiného hráče může tento získat bez použití akce mimo svůj tah celou výhru. Ale možnost mít karty již nachystané na ruce pravděpodobnost výhry markantně zvyšuje.

Nehledě na to, že ve faro můžete vsadit celkem až $40, je výše výhry vzhledem k násobku vkladu vždy nižší, navíc je založena čistě na náhodě, kterou svými kartami nemůžete ovlivnit. Proto, přestože je hra faro z mého pohledu atraktivnější, vyplatí se jen v případě, že máte na ruce špatné karty a hrozí, že by vám výhru vyfoukl některý z protihráčů. Stalo se nám tak, že ačkoli se akce saloonu využívaly ve hře hodně, na faro za celou hru třeba ani nedošlo, protože to nebylo tolik výhodné, což je skutečně škoda.

Loupež vlaku – to nejlepší na konec, nebo ne? Dovolím si tvrdit, že přepadení vlaku v tomto rozšíření je jedno z největších lákadel a rozhodně je to velice zábavný element hry. Toto vylepšení však prakticky vůbec neovlivní hru strážců zákona (pokud neberu v úvahu předvídání tahu psanců). Jelikož se v principu jedná o obdobu přepadení banky, pro potřeby srovnání připomeňme, že při přepadení banky oponent vybírá ze tří bojových karet, v případě úspěchu je hráči odměnou $80 a 3 body psanců na stupnici. Při prohře obdrží hráč zranění, pokerovou kartu a pouze 1 bod psance.

Přepadení vlaku do tohoto mechanismu vnáší náhodu – síla oponenta, podoba odměny i následky neúspěchu jsou určeny tažením karty. Síla obhájců vlaku se pohybuje od dvou do čtyř karet, některé navíc snižují hodnotu karty aktivního hráče o 1 či dokonce 2. Výsledný poměr rizika ku odměně je v konečném důsledku nepatrně horší. Proti stejné síle obránců (vzhledem k přepadení banky) se často objevuje méně hodnotná odměna, ať už finanční nebo v bodech psanců, a pro srovnatelnou odměnu často hráč čelí silnějšímu protivníkovi či většímu riziku v případě prohry.

Nespornou výhodou je však pohyb vlaku po plánu, tudíž je možné si počkat a přepadnout jej bez rizika přiblížení se k městu a stanici šerifa. To má smysl především pro připsání bodů psanců nebo získání obnosu k nákupu v obchodní stanici. Pro výměnu peněz za body či vybavení ze základního obchodu hráč stejně musí cestovat do města.

Karty událostí přidávají do hry trochu více náhody umisťováním nových žetonů popř. zlatých nugetů na různá políčka hry. Tento náhodný prvek však není natolik významný, aby některého z hráčů nějak zásadně poškodil či mu naopak výrazně pomohl. Ať už jde o překážku na mapě v podobě desperátů/prospektorů, možnost exkluzivní partie pokeru s lákavější výhrou nebo další efekty, hodnotím tento prvek velice pozitivně. Také přispívá nepatrně k častějšímu nasazování banditů do skrýší, pohybu šerifa a nepředvídatelnému pohybu vlaku.

Vyváženost nových prvků:     6/10
Vliv na hru:                             7/10

Zážitek ze hry a cílová skupina

Pokud bych měl zhodnotit, jak na mě Legendy západu společně s rozšířením Vysoké sázky působí, víceméně bych opakoval to, co jsem popisoval v první části této recenze. Takže pokud jste ji přeskočili, doporučuji se vrátit a věnovat přečtení čas. Všechny tyto pocity po přidání rozšíření stále přetrvávají. Hra dokáže přinést úžasně zábavné situace a hráči, kteří dokáží vytvořit správnou atmosféru a vcítit se do příběhu, jenž budou postupně psát, se budou zajisté výborně bavit. Pokud k ní ale přistoupíte striktně matematicky a budete propočítávat výhodnost každé akce, zmizí ze hry zábavnost a pravděpodobně nesplní vaše očekávání.

Patříte-li mezi příznivce základní hry, dovolil bych si klidně tvrdit, že toto rozšíření je skoro povinnost. Jestli tedy máte rádi western, sandboxové hry a ve vaší skupině převažují hráči s myšlenkami typu „tohle mi sice vůbec nepomůže, ale aspoň to bude pořádná sranda“, určitě si rozšíření a případně i základní hru pořiďte.

Pokud vás základní hra nijak moc nenadchla, rozšíření přidá obsah, ale pocit ze hry nespraví. V tomto případě by vás spíše mohly mrzet další vydané peníze v domnění, že se něco s rozšířením změní, bohužel ne. Jestliže přesto toužíte po kvalitním sandboxu, prodejte Legendy i s rozšířením výše jmenovaným hráčům a pořiďte si např. Firefly: The Game, Merchants & Marauders nebo Tales of the Arabian Nights (já osobně bych volil přesně toto pořadí).

Kdybych měl zmínit ideální počet hráčů s přidaným obsahem, bylo by to určitě pět. Čtyři či šest hráčů je zajisté taky dobrý počet, ale vzhledem k rozšíření mapy se ve čtyřech hráčích budete méně potkávat, v šesti už se prodlužuje celková délka hry a čekání na svůj tah. Ve třech hráčích se již může stát, že herní plocha bude moc prázdná. Hraní této hry ve dvou mi nepřijde vůbec relevantní a mód s Mužem v černém považuji pouze za umělou snahu rozšířit cílovou skupinu. Prakticky to ale moc nefunguje.

Závěrečné hodnocení

Ačkoli jsem se většinu textu více rozepisoval především o věcech, které se mi nepozdávají, rozšíření přidává dostatek prvků, které hru celkově oživují a vnesou do ní spoustu nových možností. Tato zlepšení dobře fungují, jen na některá se při konkrétní konstelaci nemusí tolik dostat. Hlavní výhodu vidím především v přidání poměrně hodně obsahu, a to bez zásadního prodloužení celkové hrací doby či nutnosti učit se přehršel nových pravidel. Nebál bych se ani použít rozšíření s hráči, kteří Legendy západu hrají poprvé.

Při zohlednění faktu, že tento přídavek nemá smysl pořizovat, pokud vás základní hra neoslovila, hodnotím celkově Vysoké sázky určitě pozitivně.

Takže už zbývá jen nabít kolt, natočit fonograf s muzikou Ennio Morriconeho, rozdat karty a dát se do hry…

Calvera: „Vrátil ses – kvůli takovému místu, proč? Muž jako ty. Proč?“

Chris: „Už mi za mou práci nabízeli hodně, ale nikdy ne všechno."
...
„Starý muž měl pravdu. Vyhráli pouze farmáři. My prohráli, vždy prohrajeme.“

Celkové hodnocení: 8/10

Klady:
+ množství přidaného obsahu
+ herně atraktivní nové prvky
+ nijak zásadně neprodlužuje celkovou délku hry
+ kvalita komponent
+ grafické provedení

 Zápory:
– poměr ceny rozšíření vůči základní hře vzhledem k množství obsahu
– složený zásobník obchodní stanice nejde uchovávat v krabici rozšíření
– na některé prvky rozšíření se nemusí při hraní dostat

Sdílet s přáteli: