nepřihlášený

přihlásit

registrovat

Dlouhá cesta

Autor: Rukavička | 13.2.2017 | 5

Stará krev

Proč psát recenzi na hru Ikusa? Pravda je, že Ikusa nepatří mezi žhavé novinky z kickstarterových kampaní. Na druhou stranu, kolik takových her dokáže vydržet na trhu přes 30 let? Kolik takových her to dokáže - beze změny pravidel? A kolik takových her dokáže i po letech zaujmout nové generace hráčů. Ikusa je hra s obrovskou historií. Je vymyšlená tak, že ani po desítkách let není důvod na ní něco měnit. A těm, kdo mají rádi strategické figurkové hry, nabízí plnohodnotný herní zážitek.

Od Shoguna k Ikuse

Pokud mám začít od začátku, musím jít až do roku 1984. V tomto roce společnost Miltona Bradleyho otevírá řadu stolních her pod názvem Gamemaster Series. Tuto řadu tvoří vojenské strategické hry, vycházející ze skutečných událostí. Mimochodem na tento žánr se společnost Miltona Bradleyho zaměřovala už od roku 1861, kdy v Americe vypukla občanská válka. První hrou Gamemaster Series  se stává ne úplně neznámá hra Axis & Allies od Larryho Harryse. V průběhu let 1984-1986 přichází další čtyři tituly, z nichž posledním je právě hra Shogun od Michaela Graye.

Rok 1984 je zajímavý ještě jednou událostí. V tomto roce se společnost Miltona Bradlyho stává majetkem firmy Hasbro. Tím končí 124 let své historie, které zasvětila popularizaci a distribuci deskových her. Současně s touto událostí Hasbro získává práva na Gamemaster serii, kterou bez jednoho titulu vlastní dodnes. Přestože Shogun vychází už pod firmou Hasbro, je první vydání stále připisováno společnosti Miltona Bradleyho.

V devadesátých letech dává Hasbro práva na vydání her z Gamesmaster Series vydavatelství Avalon Hill. Hra Shogun se svého druhého vydání dočkala v roce 1995 pod názvem Samurai Swords. Důvodem bylo to, že pro hráčskou komunitu tehdy už existovala známější hra Shogun od Jamese Clavella. Nakonec v roce 2011 přichází Wizard of the Coast se třetím vydáním, s názvem Ikusa. Kromě názvu zůstává Ikusa úplně stejnou hrou jako na začátku.

Cesta Shoguna

Hra samotná nás zavede do šestnáctého století, kdy je feudální Japonsko roztříštěno na několik frakcí. Této době se říkalo Sengoku neboli Období válčících států. Cílem feudalismu bylo sjednotit monarchii pod jednoho vládce, šóguna. To nešlo uskutečnit bez mocenských bojů, diplomacie a vojenské strategie. Přesně o tom Ikusa je.

Hraje se na herní mapě Japonska, která je rozdělena na 86 provincií. Každá provincie je ve hře zastoupena jednou kartou. Podle počtu hráčů je nutné získat kontrolu nad určitým počtem provincií, nejčastěji 35, a tím získat mocenskou převahu nad soupeři. Hráči, kterému se to podaří, vyhrává. Jediným způsobem, jak provincie získat je boj. Přestože je boj jádrem celé hry, nejde jen o vybudování silné armády a o rubačky se soupeři. Jde o plnokrevnou strategii.

Hra umí pracovat s atmosférou. Hráči prožívají své role vojenských vůdců, kteří musí odhadovat záměry soupeřů a sami tvořit smysluplnou cestu k vítězství a získání shogunátu.

Herní partie se odehrává v kolech. Každé kolo hráči zahajují skrytým plánováním svých akcí. Je potřeba dobře vybírat mezi pěti akcemi. Tyto akce jsou:

  1. Iniciativa v bitvách
  2. Výstavba hradů a pevností
  3. Budování armády
  4. Najímání róninů – samurajů bez pána
  5. Najmutí ninji

Každou akci musí hráč zaplatit pomocí Koku, které má dané kolo k dispozici. Koku je jednotka vyjadřující množství rýže pro tisíc lidí na jeden rok. Hráč získává jedno koku za každé tři provincie, které kontroluje. I v případě, že má hráč dostatečné množství Koku, je hrou limitován. Například smí v jednom kole postavit pouze jeden hrad nebo pevnost, do každé své provincie smí naverbovat pouze jednu jednotku a najmout ninju může vždy pouze jeden hráč. Hra má díky tomu pomalejší rozjezd a není možné rychle utéct ostatním hráčům. Ve hře se tím udržuje vysoká míra napětí.

Když Ikusa, tak boj

Bitvy jsou jádrem celé hry a je jim tudíž věnována velká pozornost. Vojenská síla hráče se dělí na dvě hlavní skupiny. První skupinou jsou provinční síly a druhou armáda. Obě skupiny tvoří jednotky, kterých je ve hře 5 druhů. Krátkodobě lze navíc využít posilu v podobě róninů, kteří zde plní úlohu žoldáků. Tyto jednotky se najímají pouze na jedno kolo a lze s nimi významně posílit jak obranu, tak útok.

Provinční síly: jedná se o jednotky, které se umisťují přímo na herní mapu. Je to způsob, jak udržet jednotlivé provincie pod kontrolou. Provinční jednotky lze také používat k boji a zabíraní okolních provincií. Protože v každé provincii může být maximálně pět jednotek, nebývají provinční síly tak silné jako armáda.

Armáda: Každý hráč má k dispozici tři armády. Složení armády se vede mimo herní mapu na speciální kartě. Ta slouží k umísťování jednotek, ale protože armáda, resp. její velitel s každým bojem získává zkušenosti, slouží karta také k vyznačení úrovně každé armády. Jak armáda „leveluje“, může se rychleji pohybovat po mapě nebo v jednom kole svést více bitev. Pokud je nějaká armáda nařachaná, je obvykle na čase využít služeb ninji. Není to sice úplně bez rizika, ale pokud se ninjovi podaří zabít velitele armády, tzv. „daimja“, armádu dočasně paralyzuje a nový daimjo si musí svou cestu ke slávě prošlapat zase pěkně od nuly. Armády nejsou neporazitelné. Jakmile je jednou armáda zcela rozprášena, je to nevratný proces a takovou armádu už nelze do hry vrátit. Pokud hráč ztratí všechny své armády, automaticky prohrává.

Jednotky: Jednotky jsou ve hře zastoupeny figurkami. Je jich pět druhů:

  1. Daimjo
  2. Samuraj s lukem
  3. Samuraj s mečem
  4. Ašigaru s puškou
  5. Ašigaru s kopím tzv. jari

Bitva: Boj se ve hře řeší kostkami. Každá figurka, která se účastní bitvy, je zastoupena jednou 12-ti stěnnou kostkou. Každý zásah na kostce se rovná ztrátě jedné soupeřovy figurky. Hráči hází současně a současně odstraňují ztráty buď z provincií, nebo z karty armády. To záleží na tom, jaké jednotky se bitvy účastní. Bitva se řeší ve dvou krocích. Nejprve se hází za střelecké jednotky. Jakmile se odstraní ztráty, přichází na řadu 2. krok, kterým je zteč. Po vyhodnocení zteče a odstranění dalších ztrát má útočník možnost bitvu ukončit. Pokud tak neučiní, vše se opakuje, dokud některý z hráčů nepřijde o všechny své jednotky.

Rozhodující roli mohou v bitvě sehrát hrady, pevnosti, róninové a útoky z moře. Klíčové bude pravděpodobně i to, kdo má dané kolo iniciativu. Stručně lze konstatovat, že bitva je v Ikuse řešena poměrně jednoduše, ale současně dává smysl. Díky kostkám se dá každé kolo bitvy rychle vyhodnotit, bez nějakého zdlouhavého rozjímání. Přesto budou bitvy vyplňovat většinu herního času.

Shrnutí

Ikusa je promyšlená hra, která jednoduše odráží realitu mocenských bojů v období Sengoku. Dobře je tu vymyšlený balanční systém a super je i rozdělení na provinční jednotky a armády, které se spravují mimo herní mapu. Díky tomu je možné s armádou pracovat detailněji. Zážitek ze hry podtrhuje nádherný vizuál a velké množství figurek, kterých je téměř 400. Na hru má vliv povaha hráčů. Hra dává například naprostou svobodu v aliancích a je jen na hráčích, jak moc toho dokáží využít. Oficiální statistika uvádí, že hrát může 2-5 hráčů 12+, s délkou partie 4-6 hod. To vcelku odpovídá až na hru ve dvou, kterou většina hráčů nedoporučuje (více viz server BoardGameGeek). Mě osobně vyhovuje hra ve třech, která krásně funguje a hlavně odsýpá.

Ačkoli je Ikusa strategická hra, svou roli tu sehraje i náhoda. Ta nemá ve hře klíčovou roli, ale udržuje herní partii vyrovnanou. Náhoda se projevuje už v počátečním rozmístění jednotek, kdy se jednotlivé provincie rozdělí mezi hráče náhodně. Větší výzva je, když jsou jednotky rozptýleny mezi ostatními, než když jsou blízko sebe, sousedí pouze s jedním soupeřem nebo jsou chráněny mořem. Obvykle potrvá 2–3 kola než se podaří jednotky na mapě zformovat. Celkově se hra dá odehrát během deseti kol, ale v případě defenzivní strategie více hráčů to může být i daleko více.

Pro někoho může být Ikusa příliš jednoduchá, pro někoho zase moc složitá. Někomu se může zdát dějově málo rozmanitá, řekněme jako pouhá rubačka, někomu zase jako strategická pecka. Pro mě je Ikusa hra, která má úžasnou atmosféru. V téhle hře není nic jasné hned.  Cesta k vítězství je zdlouhavá, ale o to víc těší. Cesta k porážce je taky zdlouhavá a o to víc bolí. Hráč může spáchat herní seppuku, když pošle své armády do sebevražedných střetů. Jakmile hráč přijde o své armády, hru končí. Někdy to může být cesta, jak uniknout pomalé smrti. Ale pozor, výsledek střetů nelze dopředu určit, kostky občas překvapí. Každá hra je opravdu jiná, nejsou to šachy, kde se dají odvodit konkrétní postupy. To, co zůstává, je, že intelekt hráče a strategické myšlení má na vítězství klíčový vliv.

Ikusa je léty ověřená hra, vyvážená tak, aby nebyla ani příliš jednoduchá, ani příliš složitá.

Sdílet s přáteli:

Komentáře

Zatím nebyl přidán žádný komentář...

Vybíráme z aukcí

To je otázka od Vlaadi Chvátila
To je otázka od Vlaadi Chvátila
Akt. cena: 125 Kč
Končí za: 1 den

Nejnovější otázky

další >>

Velké herní akce

Kalendář všech akcí >>