Autor: Chewie | 25.5.2021 | 0

„Dědeček Leopold už je starý - ale ne tak, aby zapomněl úplně. Někde v jeho mysli je spousta krásných vpomínek na život, který žil s radostí a láskou své rodiny. Pojďme mu pomoci si vzpomenout, Aničko!“

„A jak to uděláme, mami?“

„Támhle leží krabice s předměty, jež dědeček za svůj život nasbíral všude po světě. určitě pomůže, když se mu dostanou znovu do rukou a probudí tak, co bylo zapomenuto.“

Ve hře Život na dlani musí jeden hráč - vnouče za pomoci rozmanitých předmětů napodobit karty vzpomínek na dlani dalšího hráče - dědečka, který má zavřené oči. Ostatní hráči také nevědí, o jaké vzpomínky se jedná, ale vidí, jakým způsobem je vnouče napodobuje. Poté vyberou z vlastních karet vzpomínku, která podle nich co nejlepé odpovídá napodobené vzpomínce. Dědeček nakonec otevře oci a pokusí se mezi vzpomínkami na stole najít tu správnou kartu. 

Příprava hry:

Hra probíhá v týmech 2 nebo 3 hráčů. Členové jednotlivých týmů by měli sedět vedle sebe. Počet lidí a týmů se liší počtem hráčů u stolu, přičemž hra umožňuje i variantu dvou hráčů. Každému týmu se dohromady rozdá 6 karet vzpomínek, to tvoří společnou ruku pro daný tým. Ze zbytku karet se vytvoří dobírací balíček lícem dolů. Pak se libovolně vybere začínající tým, například ten, kdo se jako poslední bavil se svými prarodiči. 

Průběh hry:

Jeden tah aktivního týmu, který je zrovna na řadě, probíhá v následujících krocích:

1. Hráči v týmu rozhodnou, kdo z hráčů bude dědečkem a bude pro toto kolo hádat, a zároveň, kdo z hráčů bude vnoučetem a bude pro dědečka napodobovat 2 vzpomínky. Od tohoto momentu až do situace popsané v bodě 5 má dědeček oči zavřené.
2. Vnouče si dobere jednu vzpomínku, ale její obsah nechá všem skrytý. Tato karta reprezentuje vzpomínku, kterou bude na dědečkově ruce napodobovat.
3. Následně přijde na řadu napodobování vzpomínek na jedné ruce dědečka, přičemž má dědeček zavřené oči a vnímá jen povrchem své ruky. Vnouče použije předměty a snaží se jimi napodobit to, co má vyobrazeno na dobrané skryté kartě vzpomínek. Platí u toho jistá specifická pravidla - například se s předměty nesmí na ruku psát, nesmí se prsty vnoučete dotknout ruky dědečka nebo dokonce na něj mluvit a podobně. Po dokončení vzpomínky vnouče oznámí tuto skutečnost a položí svou skrytou kartu na stůl lícem dolů.
4. Matení dědečka. Jakmile vnouče dokončí bod číslo 3, přichází do hry druhý, tedy doposud neaktivní tým. Ten může dědečka zmást tím, že vedle karty vzpomínky lícem dolů položí jednu kartu ze své společné ruky, která podle uvážení členů týmu nejlépe zobrazuje to, co se dědečkovi na ruce událo. Pak si tým dobere novou kartu vzpomínek, aby měl na ruce opět 6 karet. Po tomto kroku přichází na řadu druhá vzpomínka a provede se znovu akce 2 až 4.
5. Vnouče potom vezme všechny karty, co leží na stole: tedy jak své skryté, tak ty od ostatních týmů a přidá k nim z dobíracího balíčku další tak, aby měl dohromady na ruce 8 karet. Tento nový balíček položí před dědečka. Dědeček otevře oči, vezme si tento nový balíček, zamíchá ho a vyloží před sebe lícem na vzhůru. Následně uvažuje nahlas, proč si myslí, že by ta která vzpomínka měla patřit k tomu, co cítil na ruce. Poté, když si je jist a má vybrány obě dvě karty, vnouče odhalí, zda se trefil, nebo ne, popřípadě co to skutečně bylo.

Následně se hádání boduje - k zisku bodů dochází použe v případě správného uhodnutí ve správném pořadí. Body může získat i tým protihráčů, a to v situaci, kdy dědeček vybere tu kartu, která byla do hry přidána právě nehrajícím týmem. Bodováním končí celý tah aktivního týmu a na řadu příchází tým další ve směru hodinových ručiček. Pokud dojde na řadu opět první tým, role se prostřídají, a tak hra pokračuje dále. Pokud v průběhu hry dojde dobírací balíček, posbírají se všechny volné karty a vytvoří se tak balíček nový. 

Konec hry:

Hra končí druhým kolem, respektive jakmile měl každý možnost stát se na jeden tah dědečkem. Tým s největším počtem bodů zvítězí. Pokud nastane shoda, hraje se znovu. 

Sdílet s přáteli: