QR kód v "storybooku" jsou bonus na víc
nebo bez nich to nezahraju (resp. nebudu mít komplet pravidla)?
괜찮아

QR kódy
QR kódy v pravidlech fungují jen jako odkazy na příslušné části výukového videa na youtube kanále "Watch it Played". Takže pokud ti daná pasáž pravidel není jasná, tak se můžeš pomocí QR kódu jednoduše dostat na příslušnou pasáž, která ti to vysvětlí. Obecně jsou ale pravidla dost jednoduchá. Jen teda některé věci kolem růžových kostek by mohly být trochu jasnější, ale to je detail.
Jinak hrajeme ve dvou se ženou a dojmy zatím dosti pozitivní. Ne, že by byly tak úžasné mechaniky, ale opravdu hodně tu toho dělá atmosféra, příběh a celkové zpracování, které je hlavně pro děti a dětiny ideální :-) S tím se tedy bohužel nese i to, že příběhové texty jsou prošpikované atmosférickými slovíčky, které mi osobně dělají celkem potíže.

sólo
Šlo by to hrát i sólo? Nebo je toho víc než jen ujmout se dvou postav..?

Nepřátelé

Co říkáte na nepřátelé, nepřijdou vám na "dětskou" hru až moc "creepy" ... třeba ty "crawlies " = krabíci s hlavou od panenky.

Asi z nich budu mít ještě pár dní noční můru.

Je to fakt pro děti?

bounty
Je to kooperačka, takže to není pro děti. Je nutné dospělácké vedení (odbourání syslení, svéhlavých rush akcí, naschválů). Figurky minionů děckám zatím přišly v poho.
괜찮아

#5C4RL37
...není pro děti...

Je to myšleno tak, že bys to nedoporučoval pro děti vůbec ?
(pro mě to tak vyznívá)

som
To určitě ne. Ta hra je naopak primárně pro děti. Akorát to potřebuje jednoho dospěláka, který na to dohlédne. Je to jako čtení pohádky, u které se zároveň hraje. Samotné herní mechanismy jsou dost jednoduché a repetitivní, hardcore hráče DrD apod. to asi bavit nebude, pro ně je to příliš primitivní. Ale pro menší děti by to mohlo být ideální. Celé je to zásadně vystavěné na tom příběhu a chápu, že se to v angličtině plnohodnotně nedá, na to je to i pro velmi vyspělého angličtináře příliš složitý jazyk (resp. překládání v reálném čase bude nejspíš tak kostrbaté, že to zcela zhatí zážitek). Hra si navíc klade ambice při hraní příběhu pokládat až filosofické otázky a debatovat o nich s dětmi. Posílit rodinnou sounáležitost i probíráním docela hlubokých témat. Dostat prostě lidi od televizí a kompů a interaktivně se bavit / vyprávět si / trávit delší čas pospolu.
Zdá se mi, že by si to cílovou skupinu mohlo najít.
Pro strategické vlčáky oceňující jen vymakaný herní mechanismus a jdoucí po vítězství to určeno není, ty to zklame.
Překladatel pravidel nejen pro fu Mindok

som
Zhruba, jak píše karel.
Už jsem zažil situaci, kde se s časem ukázalo, že jde o pokračování šikany ze školy apod. (důležitější bylo zavařit konkrétnímu hráči a ne hrát hru). Děcka zřejmě potřebují, aby jim tu kooperaci někdo trochu pohlídal.
Z druhé strany si myslím, že si na své příjdou i dospělí. Hra není zas tak přímočáře jednoduchá, mechanismy umí být docela drsné, často se vyplatí držet se zkrátka apod.
괜찮아

pro děti
No já to tak chápal, ale ta věta od #5C4RL37 mě zarazila, proto se radši ptám...

CZ pravidla
Jak daleko je prosim preklad pravidel? Kdy je muzeme ocekavat ke stazeni a nastudovani?

Znovuhrateľnosť

Prosím vás ako to vidíte so znovuhrateľnosťou? Odohrajú sa všetky scenáre a dovidenia?

Znovuhratelnost
Zatim mam za sebou jen prvni pribeh, takze presne nevim, jak to bude dal, ale konkretne u tohohle pribehu je asi 5 moznych variant, jak se bude samotny pribeh odehravat. Ano, urcite to bude pokazde dost podobne, ale nemusi to byt uplne stejne. Hrat ten samy pribeh dva dny po sobe by mne asi nebavilo, ale az to odehrajem cele, tak si v pohode dovedu predstavit, ze se k tomu po par tydnech ci mesicich zas vratime a zkusime treba hledat jine cesty. Navic je venku jeste jeden pribeh volne ke stazeni, treba se toho Mindok (nebo nejaky dobrovolnik) ujme a prelozi ho. Takze ja bych se toho tolik nebal.

Mimochodem, pokud si dobre vzpominam, tak Tom Vasel v recenzi zminoval neco v tom smyslu, ze to doma hraji porat dokola :) .

.
Repetetivnost tam jako dospělý nevidím, ale umím si představit že jako dítě jsem na vhsce koukal taky dokola na tři stejně pohádky pořád dokola.

Když jsme to hráli měli jsme občas husinu z toho jak je příběh temný a dětský zároveň. Měli jsme pocit že to pro děti úplně není, ale pak nám došlo že děti jsou odost odolnější než si myslíme. Každopádně jako dospělák (a milovník melancholického umění) jsem opravdu ocenil to umělecké zpracování. Děti podle mne ho nejen neocení ale ani si ho nevšimnou.

- když se vrátíte k holčičce do pokoje vsimne te si jak se z pod-postele natahuji pavoukovite nohy. Tahle věta zacílila na všechny naše fobie. A pokud mi něco spadne za postel už to nikdy nezvednu.

Co se týče mechaniky, je to zajímavé a musí se u toho i přemýšlet. Dokonce bych řekl že je to víc strategické a míň o náhodě než temné znamení (14+). Určitě to s dětmi musí hrát dospělí (jenž je gamerem) . Protože při prvním scénáři sme se museli pořád koukat do pravidel protože sme byli trochu zmatení ztoho jak se spawnujou příšery, kdy táhnou atp. Kdyby tu hru hráli 4 děti ve věku sedm let, jak je uvedené na krabici, neměli by šanci to hrát dobře jen podle přečtení pravidel.

Jinak moje závěrečné hodnocení je 98 ze 100, vymyslet hru která je pro děti 7 let a přitom si ji kupují dospělí hráči descentu, je podle machrovina.

...
Veškeré info jsem si už zjistil...

.
Dostali jsme na vánoce, pravidla jsem pilně studovala na netu a myslela jsem si, že to bude jednoduchý, ale první hra s dětma (první třída, takže sami si ještě nic moc nepřečtou) mě trošku překvapila.... musela jsem odbíhat k pravidlům, hlídat jejich postavy (bonusy za srdíčka, a bonusy na kartách předmětů i karty stavu) děti se pak postupně od stolu vytratily :( Udělala jsem totiž velkou chybu, že jsem je nechala hrát každého za dvě postavy, nedokázali si vybrat jen jednu :)
Já ovšem hraju dál...zatím sama za 2 postavy a zkoumám situace, a získávám jistotu. Odehranej mám asi 3x první scénář a 75% druhého... znovuhratelnost vidím velkou, cest je tam několik a na každé straně vás můžou příšery porazit (pokud se dostanou do hry) kartičky předmětů a stavů už si celkem pamatuju, a i hraní už je bez zádrhelů... momentálně malujeme figurky a brzy se zas na to vrhnem, ovšem každý jen za jednu postavu!
Ale i samotnou mě to dost baví...

Útok na dalku
Ahoj, jak je to se zbraní při útoku na dálku? Když Sesivka použije třeba tužku na vzdálenost tři, přijde o ní či ne? Jako, že zůstane v příšerně, kterou zasáhla nebo ji prostě nějak udrží v ruce i po útoku na dálku? Díky. Jakub

útok na dálku
Pokud se útočí zbraní na dálku, tak ti po útoku zůstává, není důvod jí házet. Tužka dle mého se prostě považuje za dlouhou a používá se ve stylu kopí, tj píchneš na větší vzdálenost :)
To, co popisuješ, se stane tuším akorát u kuchyňského nože, ten je zbraní na blízko, ale jednou za "místnost" se dá hodit a je z něj pak zbraň na dálku s dosahem 5.

Dojmy ze hry po odehrání kampaně
Včera jsme po cca 1 roce dohráli všech 7 příběhů této hry. Hru jsme hráli jako rodiče s dětmi (12,11 a 9let) a jsme občasní hráči her.

Pozitivní dojmy ze hry:
1) Krásná grafika hry
2) Originální příběh s dobře fungujícími základními pravidly a perfektním systémem hry na knize příběhů
3) Hezky udělané úkoly na jednotlivých stránkách, které korespondují s příběhem
4) Poměr cena / výkon

Negativní dojmy ze hry:
1) Délka hry jednoho příběhu – nevím, kdo na krabici napsal 60min, ale byl úplně vedle. Každý z příběhů jsme hráli v součtu min. 3h. Většinou jsme příběh rozdělili na 2 části, což znamenalo „uložit“ stav hry nafocením, což je velmi nepohodlné.
2) Neustálé narušování plynulosti hry čtením textů a speciálních podmínek hry – když už jsme se po přečtení základního příběhu konečně pustili do hry, tak se s každým dalším otočením stránky vždycky vše zadrhlo, než někdo načetl a vysvětlil ostatním o co na této stránce jde. Toto asi k příběhové hře patří, ale hodně to narušuje koncentraci dětí.

Tato 2 negativa nám způsobila, že postupně z kampaně "odpadli" 2 starší děti a od půlky jsme ji dohrávali pouze ve 3 (2 rodiče + 1dítě).

Celkově hezká hra, ale pokud to někdo bude chtít hrát s dětmi je nutné, aby si před každým příběhem podrobně nastudoval jednotlivé lokace a jejich cíle. Toto výrazně přispěje k plynulosti hry a tím i celkovému zážitku ze hry.

Lost Story
Ahoj, únor je pryč a dotisk ani doplňkový příběh nikde nevidím, co se děje?

Ou vedle, prosím o přesun do správného vlákna.

Dojmy

Ačkoliv jsem asi typická cílovka, musím přiznat, že hra mne neuvěřitelně zklamala. Asi jsem čekal přiliš, nabuzen nadšenými výkřiky všech, jak je ta hra perfektní, zejména pro hraní s dětmi, ale tak to vážně není. Pokusím se vysvětlit proč.
Kámen úrazu číslo jedna jsou nepřehledná pravidla. Učil jsem se Hlídku jako deskovkami nepolíbený a bylo to utrpení. Neustálé kontroly pravidel, hledání co kde a kdy použít, všechno zkomplikované faktem, že co stránka příběhu, to nová pravidla. Děti to po čase začalo spíš nudit a mně zase rozčilovat.
S tím je spojená herní doba, pod tři hodiny se prakticky nedá dostat, ať hrajete jakoukoli kapitolu. Možnost uložit příběh je komplikovaná (všechno si vyfotit) a naprosto ničí už tak chabou atmosféru.
Díky knize příběhů se často setkáte s nesmyslnými dějovými událostmi. Například nás čeká boj v hořící vesnici a její hašení. Jelikož díky stupidním pravidlům stejně nemáme žádné zbraně a tedy nulovou možnost jakkoli s někým bojovat, rozhodujeme se jen vesnicí proběhnout, nechat všechny uhořet a zbaběle utéct. Na další straně se pak stejně dočteme, že nám všichni zachránění plyšáci z vesničky radostně mávají a děkují za záchranu. Takových nesmyslů je ve hře plno a neuvěřitelně sráží výsledný dojem. Hra mi připadá celkově dost nedomyšlená a její mechanizmy jsou podivné, často se hází různé testy na cokoli a úspěchem v nich je podmíněn další postup. Nám se ale opakovaně stalo, že jsme museli např. hodit na žlutých kostkách dvacet ale na všech nám postupně padly jedničky až trojky, kostky došly a splnění testu se vůbec nekonalo. Co pak? Nikdo neví.
Ve hře je také, búhví proč, přítomen jakýsi odpočet-karty spánku. Otočením té poslední hra končí nezdarem. To se tak parta otrhaných plyšáků z posledních sil doplazí k finálovému souboji s bossem, otočíte stránku, kde už na vás nepřítel číhá a úvod vždy začíná stejně: Otočte kartu spánku. My samozřejmě máme už jen jednu, jelikož kartu spánku točíte při každé hlouposti, takže si otočíme, holčička se probudila a tadá! Je konec. Vše skončilo neúspěchem.
Naprosto příšerná je ale neuvěřitelná náhodnost hry. Na všechno se hází a je zcela normální, že jedna potvora na první pokus všechny v klidu rozseká na nudličky a při druhém ji první plyšák zabije jednou ranou. Co to jako má být?! Jak mám děckám vysvětlovat, že jsme se tři hodiny někam plazili, všichni jsme pomřeli a teď si přečteme jak je to tedy všechno v háji a zahrajeme si to celé znovu?
Minimálně polovinu celé "herní" doby navíc skupina sedí, mlčí a poslouchá jednoho, který čte. No, to je panečku zábava.
Když to tedy shrnu, hra je strašlivě zdlouhavá, deprimující, náhodná a neintuitivní. Co mně na ní ale vadí nejvíc, že mi trápí děti a znechucuje jim deskové hry. Proto s ní nejsem spokojen a moc nerozumím nadšenému hýkání všech kolem.
Jestli se nepletu autoři udělali Mice and mystics a teď nový Aftermath, obě se mi na fotkách moc líbily a oboje mi po zkušenostech s Plyšovkou nesmí do baráku.

Ychtyl
Hold to není hra pro tebe, to není žádná tragédie a nemyslím si, že by to tvé děti nějak negativně poznamenalo. Já si jen dovolím uvést pár věcí. Z tvého popisu je docela jasné, že jste hru nehráli pravidlově úplně dobře, sám i zmiňuješ, že jste kolikrát nevědeli, co a jak vyhodnotit. To samozřejmě negativně oblivňuje zážitek a naprosto to chápu. Plyšovka je hodně koncipovaná tak, že u stolu musí být jeden zkušený hráč, který má pravidla v malíku a mít je v malíku - není na rodinnou hru zas tak snadné. Naopak - některé herní mechanismy nejsou na poprvé úplně intuitivní a to vyžaduje určitý vklad.

To se týká i jiných aspektů hry. Například zmiňuješ, že jeden hráč čte a ostatní se nudí. Proč se nudí? Vždyť tady bylo hned několik generací dětí, které vyrostly na tom, že jim někdo předčítal příběhy a fungovalo to na výbornou. Já jsem si s Plyšovou hlídkou vždy náramně vyhrál, když jsem četl příběhy, tak jsem měnil hlasy pro jednotlivá zvířátka, dramaticky hřímal, když to děj vyžadoval a jindy tajemně šeptal... U stolu nikdo ani nedutal a děti měli oči na vrch hlavy. Já myslím, že stejně jako v případě pravidel, je toto hold další aspekt hry, který silně závisí na hráčích samotných a jaké si to udělají, takové to mají.

Btw hru lze uložit jakmile se přesunete na novou stránku v knize jednoduše tím, že do zip pytlíku hodíš, co má jaká postava u sebe, na papírek si poznamenáš pár věcí a hotovo. My takto ukládáme běžně, protože i pro nás je jedna kapitola příliš dlouhá a není to vůbec nic komplikovaného.

Každopádně doufám, že se budete hrám i nadále věnovat a že objevíte tituly, které vás budou bavit.
___________________
Šéfredaktor Deskofobie

Ychtyl
Obávám se, že jsi spoustu pravidel špatně pochopil. Otočení karty Procitá rozhodně běžně nezpůsobí konec hry, ledaže by to bylo specifikované v daném scénáři, to se mi ale nezdá. To utíkání ze scénáře je taky hodně podivné, drtivá většina scénářů tohle neumožňuje. Co se týče skupinového úkolu, tak tam jste museli mít fakt velkou smůlu, a v takovém případě bych ty kostky prostě vrátil do pytlíku. Obecně se mi zdá, že jste docela smolaři, nám se nic takového nestávalo. Ale ta náhoda tam prostě bude vždycky, s tím se nedá nic dělat.

Lukkikata
No většinou na konci kapitoly čteš příběh podle toho, jestli holčička procitla nebo ne. A když procitla, je to většinou ta smutná varianta... Takže ano, při procitnutí nepřestáváš ihned hrát, ale v podstatě už dohráváš jen z povinnosti, protože víš, že nehledě na to, co se stane dál, pak budeš číst tu horší variantu.

--
admin popisů a recenzí her ZH, překladatel FitB

Ychtyl
Souhlasím s tím, že tahle hra mate tělem. Ačkoli vypadá triviálně a pravidla mají jen pár stránek, prakticky jsem je četl dva dny a první scénář opakoval asi čtyřikrát, než jsem měl jistotu, že jsem všechno správně pochopil. A dalších několik her mi trvalo, než jsem se naučil pracovat s herní mechanikou odkládání kostek, která eliminuje právě tu náhodnost, jíž zmiňuje Ychtyl. Cílovka jsou sice děti, ale mě to tedy v konečném efektu moc dětské nepřišlo. Podle mě je to regulérní dospělý dungeon crawler skinovaný nadětsko.

Kew
Mě osobně teda ta horší varianta zas tak hrozná nepřipadá, většinou to stejně dopadne dobře. Jediná vyjímka je sedmý příběh, tam se ale konec vybírá jinak.

Ychtyl: Díval jsem se do knihy příběhů, a zrovna na téhle mapě je možné odejít i když jsou na plánu příšery, takže v tomhle jsem vám křivdil. Na druhou stranu ale nerozumím jak to, že jste neměli žádné zbraně.