Domácí pravidla pro vyváženější hru

Odehrál jsem už několik scénářů s různými počty hráčů a vyšetřovatelů, ale nemohu se ubránit dojmu, že v některých bodech je hra Mansions of Madness poněkud nevyvážená.
Předně mám na mysli strážcovu taktiku manipulace s vyšetřovateli. Opravdu není výjimkou, že například trauma Panika znamená pro strážce temnot rozdíl mezi vítězstvím a prohrou. To by samo o sobě mohlo zvyšovat napětí ve hře a nemuselo být tak zlé, jenže nic nemůže zabránit strážci temnot, aby se uchýlil k oné smrtonosné taktice „prolízávání“ celého balíčku traumat, dokud mu prostě Paniky nepřijdou. S Presence of Evil to nějakou chvilku trvá, ovšem s akcemi Worshippers a Dark Ritual je to otázka pár kol. V některých scénářích je Panika lepší v některých trochu horší, ale vždycky je opravdu velmi silná. V praxi to funguje asi tak, že strážce si jednoduše vybere nejzranitelnějšího vyšetřovatele nebo toho, kterého se potřebuje zbavit (třeba vyšetřovatele s klíčem). Poté mu stačí dvě věci: Spouštědlo a past. Spouštědlem se rozumí většinou mýtus, který vyšetřovateli dává děs nebo zranění. Nejjednodušším a zároveň asi nejlepším spouštědlem je mýtus Who is There? nebo třeba Baffling Voices. Opravdu silné pasti jsou pak jenom dvě: již zmiňovaná Panika a Demoralizing Injury. S pomocí Paniky může přesunout vyšetřovatele prakticky kam chce (třeba do místnosti, kam si nahustil nejvíce monster nebo k blízkosti oltáře) a v závislosti na úkolu scénáře může i okamžitě vyhrát. Efekt dále umocňují mýty Living Darkness, Eyes in the Dark, Where is the Door? a Locked Behind.
Taktika manipulace se mi zdá být tak silná, že ve většině případů zastiňuje všechny ostatní taktiky a stává se prakticky nutností.
Dále vyšetřovatelé „Aschan“ Pete a sestra Marie jsou příliš silní ve srovnání s ostatními a stávají se tak zdaleka nejlepší volbou. Naopak profesora Harveye Walterse je až příliš jednoduché zabít pokud začne hru s kouzlem Shriveling a pokud si vybere talisman, pak je zase úplně k ničemu. Talisman totiž není vůbec tak dobrý, jak se na první pohled zdá, neboť strážce většinou udílí zranění beztak jen po jednom a omráčení vyšetřovatele (stun) vystihují dvě věci: velká vzácnost a malá účinnost. Walters s talismanem může být efektivní jen při sebevražedné taktice (Na začátku hry vymění svůj talisman McGlenovi nebo Joe Daimondovi a pak se co nejrychleji nechá zabít, aby vstoupil nový vyšetřovatel).
Konečně druhý ze základních scénářů je zvláště při vyšším počtu vyšetřovatelů (nebo když se musí při hledání stop pohybovat v blízkosti oltáře) nesmyslně těžký.

Důsledně jsem vymyslel těchto sedm domácích pravidel pro vyváženější hru:

A) Trauma Panika (Panic) vyžaduje psychiku vyšetřovatele čtyři a menší a posouvá o dvě pole namísto tří.
B) Trauma Demoralizující zranění (Demoralizing Injury) a mýtus Živoucí tma (Living Darkness) nedávají děs vyšetřovateli.
C) Akci strážce temnot Uctívač (Worshippers) lze použít nejvýše dvakrát za kolo.
D) Akce Vyvolávání (Summoning) vyžaduje pro vyvolání Shoggotha oběť čtyř okultistů namísto tří.
E) Harvey Walters vstupuje do hry se dvěma dovednostními body navíc (tedy s šesti).
F) „Ashcan“ Pete vstupuje do hry pouze se třemi dovednostními body namísto čtyř.
G) Při hře jednoho vyšetřovatele si sestra Marie nemůže vybrat růžici (Holy Rosary).

Zajímal by mě váš názor, a zda se při hraní MoM potýkáte s podobnými nevyváženostmi (nebo třeba i s jinými, kterých jsem si já nevšiml). Případně mi doporučte vlastní vyvažující úpravy.

Děkuji za vaše příspěvky.