nepřihlášený

přihlásit

registrovat

Kingmaker

Počet hráčů: 2 - 7
Doporučený věk: od 12 let
Herní doba: 240 min
Herní svět: Renesance
Herní kategorie: válečná
Čeština: není
Vydavatelé: Avalon Hill
Gibsons Games
TMG
Autoři: Andrew McNeil
Rok vydání: 1974
Sdílej: Facebook, Google+

Popis hry

Upravit

 

Strategická a diplomatická hra z období anglické války růží pro 2-7 hráčů, pojmenovaná po legendárním válečníkovi hraběti z Warwicku. Jeho přezdívka Králotvůrce vznikla díky vítězstvím, jež dosahoval střídavě na straně Yorků a střídavě na straně Lancasterů, a jeho přechod k druhému rodu vždy znamenal změnu v dosavadním poměru vítězství a porážek.

Popis hry

Hru vydal Avalon Hill a velmi věrně simuluje politiku, chaos a boj jednoho z nejdivočejších období anglické historie. Hráči se ujímají role vůdců jednotlivých frakcí (aliancí 23 předních šlechtických rodů Anglie), které se snaží o kontrolu nad některým z potenciálních následníků trůnu a jeho prosazení na trůn pomocí likvidace následníků ostatních.

Na začátku hry se nejprve umístí žetony potomků královské linie (jednotlivých Yorků a Lancasterů) na herní plán. Poté se zamíchají event karty, a zamíchají a rozdají karty z balíčku Koruny. Každý hráč jich dostane stejné množství (dle celkového počtu hráčů) a udělá s nimi toto:

  1. všechny karty šlechticů, jež v tomto rozdání obdržel, si vyloží před sebe
  2. k nim rozdělí všechny karty titulů (např. hrabě z Wessexu). Každý šlechtic může mít max. jeden titul, případný zbytek titulů se odhodí
  3. k šlechticům, kteří mají nějaký titul, přiřadí karty úřadu (například Pokladník koruny, admirál apod). Opět co šlechtic, to jeden úřad (zřejmě už tenkrát znali střet zájmů:)
  4. jako poslední svým šlechticům hráč rozdělí zbývající karty, což jsou lodě, města v lénu, biskupové, hrady, žoldnéři apod aktiva, které má nyní ten který šlechtic pod svou kontrolou.

Výsledkem této fáze je skupina šlechticů, z nichž každý ovládá menší či větší část politického, církevního a vojenského potenciálu země - některý hráč má šlechticů více, některý méně. Tento vliv se nyní vyznačí na herním plánu - hráč vezme žetony se svým erbem, a označí jím všechna města, hrady a území, jež ovládá některý z jeho šlechticů. Jakmile toto udělají všichni, bitva o vládu nad Anglií může začít.

Průběh hry

Hra probíhá po kolech, v nichž  nejprve každý hráč táhne a hraje event kartu (bouřky na moři, královské příkazy, útoky zvenčí apod)a potom táhne svými šlechtici. Hlavní princip hry je v tom, že ke každému titulu či úřadu náleží určitá vojenská síla. Dám-li tedy svému víceméně bezejmennému siru Audleymu (který sám vlastní družinu o síle 10) titul vévoda z Kentu, zvýší se jeho vojenská síla o dalších 30. A dále -jmenuji-li ho navíc do úřadu Kancléř Anglie, rázem se jeho družina znovu zvýší, a to o sílu 50. K tomu přihodím novopečenému kancléři pár burgundských žoldnéřů, nějakého toho biskupa se svou gardou a rázem je z družiny sira Audleyho bojová síla, s kterou je třeba počítat. Hráč tedy zesiluje moc své nobility a seskupuje ji do velkých armád, protože jeden šlechtic se silou 80 je snadnější soupeř než skupina byť slabších šlechticů, ale s celkovou silou 200. Tyto velké armády se střetávají v boji o hrady, města, přístupové cesty k Londýnu, a při vlastním střetu se objeví velmi zajímavý princip: Určí se síla slabší armády, a v tabulce se najde, jaký poměr přesily má armáda silnější (např, obránci mají sílu 100, útočnící 130, tzv poměr sil v boji tedy 5/4).

Poté se vytáhne event karta, na níž je napsáno buď že boj neproběhl, neboť špatné počasí zdrželo útok, nebo je popsané jaký poměr musí mít silnější strana, aby tuto bitvu vyhrála. Tudíž například "vítezství při poměru 3/1 a více." Pokud uvedeného poměru nedosáhl, bitva skončila nerozhodně. V případě úspěchu zajal vítězný hráč celé poražené vojsko, a může jednotlivé šlechtice (i se jejich tituly a úřady,jichž nemohou být v zajetí zbaveni) nabídnout za výkupné zpět poraženému hráči. Ti, za něž nikdo nezaplatí,jsou bez pardonu popraveni. Krom tohoto čísla má ovšem event karta další zajímavý údaj, a to: kteří šlechtici zahynuli v této bitvě, pokud byli na kterékoliv straně v boji přítomni. Tento údaj je nemilosrdně náhodný, a hráči brzo poznají, co znamená pojem Pyrrhovo vítězství. Může se totiž stát, že při jednoduché operaci, zahrnující útok pětičlenou přesilou na osamoceného  Yorka zemře několik mých šlechticů, mezi nimi například můj vévoda z Kentu, kancléř koruny lord Audley. V tu chíli jeho úřad kancléře propadá a také propadá jeho hraběcí titul a odcházejí všichni jeho žoldnéři, biskupové apod (karty se vrací zpět do balíčku Koruny).

Když vám takhle zemřou třeba tři šlechtici najednou, tak jste sice bitvu vyhráli a zajali nepřátelského lorda, ale vojsko s vám prakticky rozpadne pod rukama. Radost z toho nemáte, jelikoý vaše hrady jsou náhle nechráněné vůči postupu soupeřů, kteří svou bojovou sílu rozdělili do několika slabších kontingentů. Tento faktor dělá hru velmi nepředvítelnou a plnou prudkých zvratů, neboť i nejsilnější hráč, nahánějící zbytky nepřátel po mapě, může velmi rychle přijít o svou hlavní bojovou sílu. Pohyb po mapě je řešen bud pohybem po cestách (kdy se lze pohnout přes celou mapu tak daleko, kam sahá moje území) či po pěti políčkách mimo cesty. Z toho vyplývá, že kdo ovládne hrady podél jednotlivých cest, dokáže velmi rychle přesouvat svá vojska z jednoho konce království na druhý. Což je často potřeba, jelikož právě zahraná event karta například sdělí fakt, že na severu útočí skoti a šlechtic, honosící se titulem "marshall of england" má okamžitě odejít na sever bránit svou vlast. Úřad maršála ovšem poskytuje svému vlastníkovi bojovou sílu 100, kteroužto hráč doteď vužíval k prosazování svých vlastních zájmů - náhlé zmizení této bojové síly mívá často nedozírné následky, a tak je kontrola cest jednou z možností, jak přivést své vojsko rychle tam, kde nám chybí.

Cíl hry

cílem v této hře jsou nástupníci trůnu. Jednotlivé frakce se jich běheem úvodních kol zmocní. Nástupci krále jsou rozdělěni dle historie do dvou soupeřících rodů Yorků a Lancasterů a hráč, který dotstane pod kontrolu následníky z obou těchto rodů, si musí vybrat, kterého z nich bude podporovat - má na to dvě kola, a poté musí jednoho bud popravit, anebo předat jiné frakci. Každé kolo se pak vyhodnocuje, zda je můj následník první v linii svého rodu. Pokud ano, a mám pod kontrolou dostatečné množství církevních hodnostářů a některou katedrálu, dojde ke korunovaci. Pokud ne, nezbývá než pobít šlechtice cizí frakce, která drze podpporuje následníka, jež je v linii následnictví nad tím mým.

Korunovací hra nekončí. Získám sice jistý vliv naněkteré mechanismy ve hře, ale také zvýšenou pozornost ostatních frakcí, které prohlásím za rebely, a ony se mi odmění zdvořilostní návštěvou svých vojsk v mých hradech. Může se také stát, že zatímco já slavnostně korunuji Edwarda z rodu Lancasterů, jiný hráč korunuje např Richarda z rodu Yorků a dohady nad tím, kdo je pravý král a kdo podvodník musí opět vyřešit armáda. Hra končí okamžikem, kdy jako konkurence k korunovanému králi nezbyde ve hře žadný jiný (z původních sedmi) následníků trůnu a hráč (či koalice hráčů) která nového krále na trůn dosadila, vyhrává.

Hra toho obsahuje daleko víc, např. jednání parlamentu, kdy se přerozdělují tituly a úřady po zabité šlechtě. Dále obsahuje rozšířený taktický bojový systém (kdy se berouv  úvahu formace v bitvě), rozšířené hlasování dolní a horní komory sněmovny obchodování  mezi hráči, lodní přesuny,blokády přístavů, pravidla pro přepady malými vojsky, apod věci. Také osahuje historické shrnutí skutečných událostí. Jediné negativum, které dokáži najít je design - hra je poměrně stará, tudíž je vzevření žetonů s moderníma hrama nesrovnatelné. To ovšem není moc podstatné, hru jsme hráli i jako párty hru na Silvestra apod, jelikož neustálé uzavíraná+rozpady spojenectví a dějové zvraty jsou natolik zábavné, že dokáží přitáhnout takřka kohokoliv.

 

Autor: cyberkotlik

Další názvy této společenské hry

  • King Maker