Figurky
Nemám rád plastové figurky ve hrách. Nemám ani talent ani trpělivost na to, abych je nabarvil, a tak je potom pro mě monstrum ta zelená figurka a hrdina ta modrá figurka, což mi ubírá na zážitku ze hry. Mnohem radši mám, když je to řešeno pomocí kartónu s obrázky postav a monster, jako třeba v Arkham Horroru. Navíc větší množství plastových figurek zbytečně prodražuje spoustu her a některé ceny her se díky nim vyšplhají do absurdních výšek.

Rex hry
Přestože jsou hráčům velmi otevření, mě prostě ty jejich hry nebaví (zatím bez výjimky). Je to s podivem, protože mají na svědomí už docela velké množství her.

Kostkové souboje
Pokud je ve hře boj řešený hodem kostkami, tak se u té hry fakt nedá hovořit o "taktice" nebo "strategii". Je to hra, kde jde jen o to, zda to padlo - děkuji nechci.

Zima Mrtvých
Hype byl neskutečný. Recenze nadšené.
Ta hra je naprosto hrozná. Jak miluji BSG, tak bych už nikdy nechtěl hrát Zimu mrtvých.
Ten systém postraních úkolů je asi jeden z nejhorších mechanismů, který jsem hrál.

Pandemic Legacy
Nechapu jak se muze drzet na bgg stale jako jednicka. Nerikam ze je to spatna hra, ale po cca devatym opakovanim jsem si pral aby to skoncilo. Ted si klasickej Pandemic asi dlouho nezahraju.

Není špatných her, jen špatných hráčů...
Špatných her je fakt fůra....ale špatných hráčů také...a nejhorší je kombinace obou...

Lovecraft apod.
Nehraji „Lovecraftovské“ hry ani hry, kde se spiritismus prezentuje jako zábava, ačkoli uznávám, že jsou tyto hry velmi populární.

Obalování karet
Nesnáším karty v obalech, připadá mi to jako líbání přes kus igelitu, nebo jako bych v obýváku sedačku a křesla nevybalil z igelitu jenom proto, aby se mi neoseděly.

žebříček BGG
jsem měl dlouho rád, protože tam na špici byly stálice a léty ověřené pecky.

Od doby, kdy tam hry staré pár měsíců dokáží atakovat pozice nejlepších her světa, tomu nějak nevěřím...

BGG
to už snad ani není nepopulární názor, ale současná realita :-)

NEMÁM RÁD:
1) Nemám rád příliš vysokou obtížnost u kooperačních her. V mém případě je ta hranice asi tak, že pokud neudělám žádné zjevné chyby a prohraji více jak 50% her, jsem naštvaný. Tento bod bych ještě rozvedl na dva podbody:
a) Nemám rád, když se na úplném začátku něco pokazí, pak dlouho čekám na porážku, která nakonec nevyhnutelně přijde. Například, v Zombicide se mi hned na začátku naspawnuje Abominace, já marně hledám vybavení, které by jí vyřešilo, nestíhám zabíjet malé zombíky a nakonec chcípnu.
b) Nemám rád, když se velmi slibně rozjetá hra, kterou hrajeme dobře a bez chyb podělá jedním špatným hodem kostek (tažením špatné karty) díky čemuž téměř okamžitě prohrajeme. Opět příklad na Zombicide. Hraji dvě hodiny, vše vychází dobře. Úkoly jsou splněny, přesouvám se k exitu. Při spawnu zombiií potáhnu 3-4 stejné karty, což vyvolá 1-2 extra aktivace a zemře mi polovina postav, tedy prohrávám.

2) Nemám rád konfliktní hry, kde o výsledku rozhoduje „diplomacie“. Tedy takzvaný Kingmaking. Hráč A přesvědčí hráče B, že na něj nemá útočit, ale místo toho má napadnout hráče C. Vyhrává ten, kdo při hře nejvíc pláče.

3) Nemám rád lajdácké vysvětlování pravidel s tím, že se to naučíme při hře a ta pak nějak dopadne. Jinými slovy obětování první hry, která nestojí za nic, učení pravidel. Raději strávím hodinu vysvětlováním a pak odehraji plnohodnotnou partii. Mám moc málo času a učím se příliš mnoho nových her, než abych si mohl dovolit obětovat první partii od každé hry.

Hype
Nemám rád Hype kolem her z kickstarteru. Přihazovat na tyto hry mi přijde jako další level závislosti, kde už nejde o hry jako takové, ale o to, kdo dokáže líp prodat kilo plastu.
Existují sice vyjímky, ale ty jen potvrzují pravidlo.

Mé nepopulární názory
1) Pandemic Legacy
Také nechápu tu neskutečnou popularitu. Prvních pár měsíců ještě docela zábava, ale neustálé nabalování nezajímavých mechanik, předvídatelný příběh a dle mého názoru příšerný konec, který se po tolika partiích zdál jako vysvobození, mi nesedí ke hře, která je na BGG na prvním místě. 100 lidí, 100 chutí, já se každopádně druhému roku vyhýbám obloukem.

2) Kickstarter
Myslím si, že z dlouhodobého hlediska není kickstarter přínosný pro deskové hry. Jistě, vychází spousta nových her, přičemž u některých by se dalo říci, že by jinak nevznikly, ale to je v současné době menšina. Celkově mi přijde, že kvalita her na kickstarteru je horší, neboť mnohdy chybí důkladný playtesting a dbá se spíše na to, aby hra dobře vypadala, vše ostatní je vedlejší. Pěkné figurky a pěkný design je téměř zaručený úspěch a přibývá tak více průměrných her, které jsou navíc zpravidla dražší než hry vydané klasickým způsobem, právě kvůli všem těm extra věcem navíc. O to horší je vidět velké firmy používat kickstarter jako předobjednávkový systém a sypat jedno rozšíření za druhým, když ještě nikdo neměl šanci tu hru ani hrát. Nabízí se samozřejmě hry na kickstarteru nekupovat a z větší části to tak dělám, nicméně přijde mi, že se tento fenomén u deskovek natolik rozrostl, že to nelze zcela ignorovat.
Kickstarter exclusives jsou kapitola sama o sobě-není nic horšího, než si u známého zahrát hru, posléze si ji koupit v obchodě a zjistit, že jediná dostupná verze k prodeji je v podstatě poloviční hra – smůla, že o KS člověk nevěděl nebo neměl v tu dobu peníze, s kterými by se mohl bez problému na rok rozloučit. K tomu se váže i „fear of missing out“ pocit, kdy člověk ví, že pokud tu kampaň nebackne teď, tak tu hru nikdy nebude mít kompletní, pokud nezaplatí přemrštěnou cenu o rok později u překupníků.

3) Scythe
Rovnou podotýkám, že si nemyslím, že Scythe je špatná hra, ale zároveň mě překvapuje, jak moc je některými vychvalována. Je znát, že hra je vybalancovaná a celkově docela funguje, ale všechno už jsem někdy dřív u jiných her viděl a opravdu by mě zajímalo, jak dobře by si Scythe vedl, kdyby měl pouze „obyčejné“ téma a nestál za ním tak obrovský hype.

4) Deckbuilding
Nikdy jsem nepochopil popularitu téhle mechaniky, asi to zkrátka není pro mě a mou hlavu. Nicméně je zvláštní, že ve hrách, kde to byla pouze minoritní mechanika (Concordia, Mombasa,…) mi naopak vůbec nevadil. Avšak představa, že by mě někdo nutil hrát 2 hodiny Dominion, je pro mě peklo.

5) Solitérní hraní
Nevím, proč tolik lidí udivuje, že někdo hraje deskovky sám. Osobně mi to přijde srovnatelný s tím hrát PC hry nebo na konzoli, ale přesto to dost lidí vnímá jako něco ubohého.

obalování karet
Naprostý souhlas s Křenem.... Rád si na hru sáhnu a hra časem získává svou historii a "duši" :) (což ovšem neznamená, že si na ně nedávám pozor, jen to tak ukrutně neřešim :) )

+ s tim související přelepky...nenávidim přelepky :D

Absurdní množství rozšíření
Z principu se vyhýbám hrám, které mají nesmyslně mnoho rozšíření, ať už malých nebo velkých. Chápu, že často se konkrétní hra dá hrát velmi dlouho i bez rozšíření nebo třeba jen s jedním. Ale zároveň vím, že kdyby mě pak začala bavit, chtěl bych ji mít kompletní. Na druhou stranu nejsem magor, abych jen tak vyhodil 30000 za jednu hru. Proto nikdy nebudu mít Descent, Imperial Assault a podobné hry.

A stejně tak mi vadí, když vydavatelé už v okamžiku vydání vědí, že hra je de facto nekompletní a pro úplný zážitek je nutné si ta rozšíření dokoupit. Jako příklad mi poslouží série Napoleonics, kde si musíte samostatně dokoupit ruskou, pruskou i rakouskou armádu (každou za zhruba 1400, za což lze většinou koupit úplně novou kvalitní hru), protože v základní hře tyto armády vůbec nejsou.

Nenávidím Andor
Tak hezky a lakave vypada a tak blbe a nezazivne se to hraje.

party hry
...mám bytostný odpor k párty hrám...

par nazoru
1) Nemam rad, kdyz nekdo tvrdi "radeji si zahraju 3 kratke hry nez jednu dlouhou". Kratke hry v drtive vetsine proste nemaji zajimavou hloubku a rychle se ohraji. Kratka hra je max. prijemny filler pri cekani, nic vic.

2) Nemam rad, kdyz nekdo soudi hru podle vzhledu nebo dokonce soudi aniz by si ji zahral. Ano, vzhled je dulezity, pridava to nejakou hvezdicku navic, ale radeji budu hrat osklivejsi zabavnou hru nez krasnou nefungujici nebo nudnou. A posuzovat neco co neznam? No posudte sami :)

3) Nemam rad, kdyz nekdo hry kupuje podle mnozstvi obsahu, zejmena podle mnozstvi plastovych figurek z KS. Vetsina figurkovych KS her na mne pusobi jako rychlokvaska za ucelem ziskani co nejvice penez popr. podojeni nejake licence nebo tematu. Navic to kazi trh, kdy lidi argumentuji: "v te hre jsou jen 4 figurky a chteji za to 1500 zatimco za KS hru dam 2000 a je tam 200 figurek!". Hratelnost jde stranou. Pokud nekdo chce nehratelnou sbirku plastu, jsou i vhodnejsi zpusoby (napr. Warhammer).

4) Nemam rad, kdyz si kazdy druhy mysli, ze je schopny vymyslet uzasnou deskovku a jeste navic si nenecha poradit. Stejne jako se vsim, nektere veci by radeji nemely vzniknout. To pak ma clovek pri hrani pocit, ze si to snad autor ani nikdy nezahral a pravidla snad ani nikdo necetl...

5) No a nakonec nemohu vynechat diskusni forum o deskovkach: Nesnasim ten cernobily/hate zpusob diskutovani. "Naprosty souhlas, naprosta nenavist", nic mezi tim. Nenavist prevazuje i v pripade kdyz temer souhlasim. Az se divim, ze se v tehle diskusi nestrhnul zadny zurivy flame. Trochu kultivovanosti a empatie by nezaskodila!

několik mých nepopulárních názorů
Nepopulárně trochu mými názory budu odporovat těm pode mnou :-D (ale neodpovídám přímo na ně a neadresuju to nikomu přímo, jen mi připomněli mé nepopulární názory)
1. nemám rád, když se lidé nedokáží povznést a zahrát si tu a tam nějakou párty hru, respektive vlastně jakoukolov hru... jsou to pořád jen hry a je jedno, jestli tam střílím na příšerky nebo musím použít můj postřeh... stejně si hraju, nemusím tedy aspoň předstírat že dělám bůh ví jakou dospěláckou činnost.Chápu však, že člověk raději investuje čas do něčeho co ho baví víc, jen by tím aspoň nemuseli opovrhovat.
2. nerad hraji dlouhé hry, i když je přetrpím. Vadí mi u nich že dělám stále dokola to samé po dobu třeba pěti hodin a navíc chyba na začátku se se mnou veze celou hru, takže trpím dost dlouho.. ale chápu, že se někomu líbí ta epičnost toho zážitku
3. Rozšíření ke hrám jsou podle mě z nějakých 95% zbytečná. Buďto je ta hra špatná, tak jí prostě hrát nebudu a je mi jedno jestli nějaké rozšíření, které jí kompletně mění, jí zlepšuje... na trhu jsou stovky her které jsou dobré i bez rozšíření, takže nepotřebuji tu hru jakkolov upravovat, nebo je ta hra dobrá a baví mě, tak jí nemusím měnit. Navíc ve valné většině rozšíření hře akorát ubírají na taktických a analytických možnostech a přidávají na chaotičnosti, někdo to nazývá variabilitou.
4. Nemám rád když někdo odsuzuje hru na základě jedné partie, nebo jde do hry s určitými předsudky o hře samotné... i když toto zřejmě nebude nepopulární názor.

Názory
Koukám, že tu padá, jak lidé nemají rádi rozšíření. Tak to já je zase rád mám! Možná právě proto, že mě bavíc nejvíce tematické nebo příběhové hry, kde prostě rozšíření mají smysl. Dokupovat si balíčky k Arkham Horror LCG je vlastně jako sledovat seriál po epizodách. U deduktivních her rozšíření také dává smysl - po nějaké době se karty prostě ohrají a je potřeba je rozšířit o nové. Není to chyba hry, ale toho, že se hraje příliš často. U her mechanických (kde téma nehraje takovou roli) naprosto souhlasím s tím, že mají skvěle fungovat i bez rozšíření.

Pro vás to bude možná trochu neznámá situace, ale většina mých kamarádů deskovky nehraje a nechápe. A když hrají, tak videohry. Sám jsem celý život hrál videohry a k deskovkám jsem se paradoxně dostal až mnohem později. A nyní se potkávám s tím, že je hrozně těžké takové lidi přesvědčit, aby tomu dali šanci. Dokonce si myslím, že jsou deskovky v mnoha ohledech lepší, což se většinou setkává s ušklíbnutím.

Mám rád malé hry! Začal jsem na samých "velkých titulech" (Eldritch, Zaklínač, Běsnění Drákuly apod.) a ač mě baví dodnes, celý večer na hraní mám jen málokdy. Mnohem častěji tak vytahují malé hry, které se dají dohrát do hodiny a jejich příprava netrvá desítky minut. Vůbec se také nebráním fillerům nebo rychlým karetkám. A když se zamyslím nad tím, co bych si v dohledné době chtěl pořídit do sbírky, jsou to samé "menší" hry.

:)
1) Nemám rád recenze...drtivá většina z nich obsahuje omračující výtah z pravidel v impozantní tapetě textu/xminutách plků co je v pravidlech, subjektivní dojmy se krčí někde na konci ve třech řádcích/pár minutách videa. Ještě více jsem alergický na oslavné komentáře pod těmito výtvory.

2) Nemám rád Race for the galaxy, ikonografie té hry je naprosto otřesná a maximálně neintuitivní

3) Nemám rád Twillight struggle, hra je zbytečně dlouhá a vzbuzuje zdání hry, rozhodují kombinace karet v bodovacích kolech

:-)
Každá hra má svojich fanúšikov a cieľovú skupinu.Jeden má rád párty hry, druhí wargames.Budme radi že tu je toľko výrobcov a hier a tešme sa z toho.Je super že Si človek môže vybrať,nie vždy tomu tak bolo.

Z pohádky do pohádky

nazor
1. milujem dlhe hry (6-8 hodinovy Forbidden stars a stale sa bavim, po cely cas) ale nevadia mi ani kratke :-)
2. nemam rad Legacy hry, podla mna je to len zamaskovany sposob, ako z ludi vytiahnut peniaze viackrat za to iste. A vsetci im to zeru, lebo to hovno dostanu zabalene v nadhernom pozlatku.
3. vadi mi, kolki ludia nevedia po anglicky a nie su schopni hru hrat, pokial nie je v cestine...v roku 2017, to fakt?

Nemam rad
Kdyz nekdo po prvim zahrani kritizuje hru, nebo nad ni dokonce zlomi hul, jen proto, ze se mu zrovna nedarilo...