...
Tohle se mi stalo s několika hrami a to např El Dorado a St. Petersburg...první dojmy velmi rozpačité a s každou další hrou postupně budováno nadšení až k vyložené oblíbenosti a nejvyššímu hodnocení.

Ano, i opačný způsob se mi stal, dlouho jsem sháněl např Cyclades, očekávání obrovské, nadšení z komponent a po pár hrách jsem to už nechtěl ani vidět, a nedávno pro Isle of Skye...s první hrou nadšení, pak s dalšími partiemi pád do těžkého průměru

Ještě jsem si vzpomněl na Settlers Zrod imperia, byl jsem nadšen mechanikou podobnou Dobyvatelům Vesmíru, nicméně jsem zjistil že je to utahané nevybalancované a při každé další partii jsem se modlil aby už byl konec

Temné znamení

Ahoj, tento případ u nás (mne) nastal při hraní hry Temné znamení.
Ze začátku se mi hra moc líbila. Především atmosféricky, ale také herní mechanismy atd.
Jenže po čase ve mne začal převládat názor, že jde jen o zběsilé mrskáni kostkami. nejspíš to bylo tím, že jsme přestali číst atmosférické texty na kartách, jelikož jsme hru povětšinou hráli jako takovou oddychovku, případně když bylo méně času.
zkusil jsem to napravit, a začal jsem je číst znovu. ale ať jsem se snažili sebevíc, negativní dojem se mi nepodařilo zvrátit:-(
Rozhodl jsem se tedy takto, když mne hra nebaví, tak ji pošlu dál. A taky se tak stalo.
Alespoň jsem měl poučení, že se nevyplácí ignorovat atmosférické texty:-)

Moje

Pozitvni zmeny -
Small world , prvni hra mi prisla jako uplne jako nehratelna zalezitost ale dal sem tomumjeste sanci a vyplatilo se.

Mars terraformace to same

Negativni zmeny

Mansion of madness - je to proste moc random
Lords of xidit - z prvni hry nadseni na 10/10 a druha me schladila tak ze uz sem si j poridit nechtel, hodne udelala partie hracu, ale jak sem uvidel i tu temnou stranu tak me o kvalitach nepresvedcila.

na obě strany
Tash kalar chtěl 3 hry, než mě dostal.
Třeba Blue Moon jsem hrál hodně a po letech už nebavil.

HRASoprodejce, tím se snažím vyjít vstříc :)

Zatím jen
Splendor , mě přestal totálně bavit.

Lisboa

Minulý týždeň som mal možnosť zahrať si Lisboa. Prvé slová ktoré ma napadli po dohraní boli: "Ešte šťastie, že som to nekúpil!!!"
Už na druhý deň som si povedal, že tá hra nie je najhoršia, na tretí deň sa mi zdalo, že to bolo celkom dobré a na štvrtý deň som už bol presvedčený, že je to výborné.
Niektoré hry ako keby potrebovali uležať alebo čo.

Star Realms
Neberu hry, kde jsem měl očekávání, které se nedostavilo. Star Realms jsem hrál, opravdu mě bavil, ale po čase bavit přestal. Asi syndrom malých her.
Dodatek: První hra Eclipse mě zrovna nenadchla, ale s každou další hrou se mi líbila víc a víc.

těžké...
Zkusila jsem zapřemýšlet, a asi je dost těžké najít hru, která mě ze začátku nadchla, ale po pár hrách upadla z nějakého podivného důvodu do nemilosti (ne ohráním). Spíš jsem se často setkala s tím, že jsem narazila na hru, která mě nadchla, aniž bych si ji zahrála osobně, ale tím, že jsem zkoukla playthrough videa, naučila se pravidla a z toho tedy pramenilo to nadšení - ale pak třeba samotný průběh hraní ve skupině byl docela nudný oproti tomu (což nemusí být nutně vina hry, ale je to prostě naladěním skupiny). Nebo se stává, že se mi hra ohraje vskutku hrozně rychle, už po pár hrách, a ne po kvantu odehraných hodin - ale říkám právě ohraje, páč si neřeknu, že to je špatná hra, ale je tam třeba malá variabilita a člověk má hned pocit, že hraje pořád to samé dokola už po pár partiích.

Když opravdu hrábnu do paměti, tak jediné hry, které by splňovaly kritérium prvního nadšení a následného objevení nešvaru, by byly asi Pandemic a Forbidden Island. Byly to snad první z kooperaček, na které jsem narazila, a byla jsem nadšená z toho konceptu kooperace jako takového, plus celkově ten mechanismus stupňujícího nebezpečí mi přišel hodně zajímavě vymyšlený. Pak jsem ale přišla na to, že do ideální kooperačky to má hodně daleko - pro mě tyto hry jsou vhodné leda tak pro jednoho hráče, páč díky hodně předvídatelnému průběhu hry si každý může vymyslet určitý optimální postup, a cokoliv ostatní budou chtít udělat jinak mu více méně udělá čáru přes rozpočet, takže nakonec se to zvrátí do toho, že jeden člověk to celé zdominuje. Celé věci nepomáhá ani to, že tyto a jiné autorovy hry mají prakticky stejný mechanismus. Jak říkám, ze začátku mi přišel super vymyšlený, ale celkem rychle se mi začal zdát moc polopatický a předvídatelný.

Hry, které mě moc nenadchly ze začátku, ale pak jsem jim přišla na chuť, už se hledají lépe - myslím si, že to je prostě často tím, že člověku prostě trvá, než to úplně pochopí a zajede. Např. Dobyvatelé vesmíru. Pokud má jít spíš o případ nevysvětlitelné změny sympatií, tak třeba Ghost Stories - po první partii jsem ji nechtěla vidět, páč mi to přišlo prostě beznadějné, ale pak se mi docela zalíbila atmosféra, a ačkoliv vím, že to skoro nikdy nevyhrajem, ta hra se mi líbí a klidně si ji kdykoliv ráda zahraju.

Boží zboží
Při prvním hraním jsem si říkal, že je to moc fajn. Bohužel při druhém hraní a zjištění že je zde ONE WAY TO WIN mě to hodně zklamalo.

Co mě ne zklamalo, ale děsně sejří je Star Realms
- hra je výborná (o tom žádná)
- ale ta spousta rozšíření - vypadají moc dobře i druhá vlna co běžela na KS .... ale ta cena ... chtěl bych to mít, ale zase, aby měl člověk všechno tak 2 tis. za malou karetku :-(

Ghost Stories a různá rozšíření
Na začátku nadšení, pak jsme je nějakou dobu nehráli a při dalším hraní už jsme nedokázali pochopit, co jsme na tom viděli. Takže šly dál.

Rozšíření asi nejsou úplně obrat nadšení - nesnášení, ale např. k Arkham Horror jsme měli skoro všechna, k Vládcům podzemí, k Příšerkám z podzemí, a postupně zase všechna šla z domu. První fázi "to je ale nových možností" velmi rychle vystřídalo "ale k čemu vlastně, když základní hra je skvělá sama o sobě a tohle je akorát komplikovanější a delší". V tuhle chvíli se tenhle stav plíží k Settlerům, asi se taky vrátíme jen k základu.

za mě
Na začátku averze pak nadšení:
Ghost stories, Terra Mystica

Na začátku nadšení pak averze:
Panovník, Vládci podzemí

...
Kryštof: když tak nad tím přemýšlím, tak právě atmosferické hry k tomu úpadku počátečního nadšení budou vcelku náchylné... přesně jak píšeš, po čase začneš ignorovat ony atmosferické prvky a mechanismy samotné už tolik nezaujmou. Mně se něco podobného stalo s Arkhamem horror, což je snad jediná hra u které jsem změnil názor z "výborná" na "nic moc". Ale zřejmě hlavní důvod byl ten, že to byla naše opravdu velká, hráčská deskovka a zpočátku když jsme jí hráli jsme jí mnohé odpustili a hlavně si užívali to téma. Pak, když jsme sbírku trochu rozšířili a na stůl se začaly dostávat i jiné deskovky, tak jsem zjistil, že mě arkham vlastně moc nebaví.

Herald: Já mám na rozšíření podobný názor. Není tomu tedy tak vždy, ale povětšinou, jak píšeš, tu hru jen zesložiťují a protahují. V některých případech jsou však dobře implementovány a hru obohacují bez zbytečných změn a přidané náhody nebo komplexnosti. Moc zkušený ale nejsem, důvod ale je ten, že se jejich koupi vyhýbám po tom co shlídnu nějaké gameplaye.

Jinak za mě v té pozitivní změňě figuruje jen jedna hra a to Tzolkin. Hlavní důvod byl ten, že jsem to hrál poprvé na boardgameareně a nebyl jsem si moc jist pravidly, byť jsem si je přečetl. No a jak jsem nechtěl ostatní zdržovat, navíc text komponent byl v aj a celkově to je online docela takové nepřehledné a chaotické a nemůže vám nikdo přímo pomoct, tak jsem byl tou hrou nakonec totálně znechucený.
Až asi za dva roky jsem si koupil Marca pola a zjistil jsem, že ho vytvořilo stejné duo autorů jako tzolkina. Páč jsem byl, a dodnes jsem, z marca nadšený, tak mi nešlo do hlavy, jaktože se mi tzolkin tolik nelíbil. Dal jsem mu tedy druhou šanci, opět online, ale tentokráte po shlédnutí gameplay videa a nevím zda to bylo tím videem nebo tím, že jsem té hře začal věřit, ale nakonec se z té hry stala jedna z mých nejoblíbenějších.

...
Tzolkina sem roky nesnášel, nakonec si ho dám moc rád. Za to ale mohlo dost unikátní vysvětlení pravidel během pár minut s tím že "to je jak terra s waterdeepama, tady dáváš panáčky, se to točí, symboly poznáš, tady jsou upgrady, tady jsou kulty, musíš krmit" Pak jsem si je přečetl sám.
Settlers naopak, prvních pár her super, pak to bylo takové zdlouhavější a zdhlouhavější, pak jsem to hrál s lidma co maj za každou cenu potřebu jakoukoliv hru "rozbít" a pak šla ihned z domu. Doufám že první marťané od stejného autora budou vymazlenější.

Za mě
Zklamání po počátečním nadšení:
Fief: France 1429 - protože tajná chodba dokáže zabít jakoukoliv situaci ve hře.
Wir sind das Volk! - protože musíte brát karty podle počtu socialistů a ne podle toho, co potřebujete zahrát.
Master of Orion: Desková hra - dobrá hra, která má ale s mojí PC srdcovkou stejnou jenom grafiku.

Nadšení po počátečním zklamání:
Kingdomino - protože jsem čekal podle názvu a grafiky nějaké vytuněné dětské domino.
Doba Kamenná Junior - protože junior verze bývají takové všelijaké, ale tohle je jedna z nejlepších dětských her.
This War of Mine: Desková hra - protože ta hra nevyužila jen obchodní jméno, ale je lepší než předloha.

...
Robinson, zpočátku nadšení z tématu, ale čím více se toho odehrálo, tím menší byla chuť se k tomu vracet a ujistil jsem se, že tohle kombinování workerplacementu s AT není nic pro mě.

...
Mars: Terraformace - ze začátku se mi hra velmi líbila, ale časem se vypracovala na absolutní špičku, kterou jsem loni hrál určitě nejvíckrát

DOOM - po špatných zkušenostech ze staré verze se mi líbila ta nová a spousta principů z ní. Ale po dalších hrách se mi silně znelíbilo, jak zvýhodňuje mariňáky a další věci, a už patří ke hrám, které nechci znovu hrát.

Temné znamení - přes úvodní hezké Lovercraft mi to pak přišlo jen ubohé honění za pár kombinacemi kostek

Droll
Jediný houserule co hrajem, tajná chodba ubírá jen jednu kostku při dobývání hradu a funguje to :)
Je to žolík.

ztráta paměti
Zklamání: Jak to pročítám, tak desková Hra o trůny byla po první partii jedna z top mých her, ale spadla po tom, co hráči zjistili, že nejzábavnější je to hrát všichni proti jednomu. Robinson měl problém, že jeden slabší hráč může pohřbít skupinu a pak to mrzí všechny. Zkrátka pro společné hraní to nebyly ideální hry, tak si našly nové majitele.