Ten název

Autor: Thielson | 23.2.2016 | 3

I přes nádherné zpracovanou vizáž krabice mě název Hvězdokupy absolutně nezaujal a kdyby se ke mě hra nedostala úplně jinou cestou, v životě bych tuto hru nevyzkoušel a tím bych se připravil o novou herní, ale hlavně DOBROU zkušenost.

Kdo by chtěl taky trávit večer skládáním hvězdokup? Teď už rozhodne vím, že JÁ ANO.

Na to, jak je hra jednoduchá pravidly, mi jejich znění přišlo až moc těžkopádné (pro začínající deskovkáře). Naštěstí je vše doplněno příklady, které vždy pomůžou.

Když otevřete krabici, vykoukne na vás nádherně ilustrovaný herní plán. Co mě překvapilo, je, že je jenom jeden. Jako hvězdáři sice hledáte každý svoje oblíbené souhvězdí (které si náhodně vylosuje), ale všichni na jedné obloze (jeden herní plán), kde vám tu a tam bude překážet měsíc. A v tu chvíli mě cela hra začala ohromě zajímat.

Hra má 3 úrovně souhvězdí (grafika karet je ve stejně dobrém stylu jako herní plán) - lehké, těžké a reálné. Tím se dost rozšíří věkový rozsah hráčů, kteří mohou bez problémů k Hvězdokupám přisednout. V krabici najdete od každé úrovně dost kartiček, aby jste se ke hře rádi vraceli a jen tak nedostali souhvězdí, které jste již na obloze hledali.

Hra by byla asi dost nudná, kdyby jste si jenom vylosovali tvar souhvězdí a přikládali hvězdy tak dlouho, dokud byste neposkládali zrovna to své. Do hry se ale připojuje kostka, které tomu dá ten pravý šmrnc. Ta vám totiž nedovoluje pokaždé položit hvězdu tam, kam chcete a někdy vám dokonce přikáže místo pokládání hvězdu pouze posunout. A tím to celé začnete ostatním pěkně komplikovat a hlášky typu: „to je moje hvězda, kam s tím sakra jedeš! A na tuhle vůbec nesahej!“ budou na denním pořádku. Hvězdy vám totiž nepatří a jakmile je položíte, snažíte se sice pomoct hlavně sobě, ale dost často pomůžete i soupeři. K sestavení vylosovaného souhvězdí totiž můžete použít všechny hvězdy, které spolusouhvězdáři na nebi objevili.

Hra se dá také krásně modifikovat tím, že své oblíbené souhvězdí budou mít hráči vyložené veřejně nebo nebo naopak skrytě před ostatními. V naší skupině jsme si navíc dali ještě jako bonus 3. možnost: vůbec neházet kostkou a jenom hýbat hvězdou. Což někdy hru dost zkrátilo a někdy zase prodloužilo.

Délka jedné hry se bude dost odvíjet od počtu hráčů, obtížnosti souhvězdí a od toho, jestli s vámi nezasedne nějaký dlouho hloubající hvězdář. Ale i tak se v nejhorším případě dostanete na 30min.

Noční hra:

Pokud máte doma dobrý zdroj světla (doporučuji bílého, např. zářivka), můžete hru nechat nasvítit a celá honba za hvězdičkami se může odehrávat za tmy (doporučuji absolutní tmu). Bohužel pokud do vaši herny vniká pouliční osvětlení a vy nemáte možnost tomu nějak zabránit, tahle varianta hraní vám zůstane skrytá. Ovšem pokud tento problém řešit nemusíte, hra se stane zajímavou pro dospělé i děti. Menší problém nastal s kostkou - tu si musíte nasvítit ručně. Přeci jenom má víc stran než jednu.

Takže i přes prvotní pojmenovávací odpor :-) můžu tuhle hru určitě doporučit.

Sdílet s přáteli: