Do žen a do melounů nevidíš

Autor: kren | 26.8.2009 | 13

Tak jsem se zase jednou přesvědčil o pravdivosti přísloví v záhlaví mého skromného článku.

Říká se, že muži jsou hravější jak ženy, že zůstávají v podstatě celý život dítětem. Tím jsou přímo předurčeni k tomu, aby se také stali zapálenými fandy deskových her. A když pak přijdou do jejich života děti, tak je doma o zábavu postaráno a naše drahé polovičky to většinou tolerují a jsou rády, že se dětem věnujeme. Jenže deskovky nejsou určeny jen pro děti a co dělat, když chceme zapojit do hry i naše partnerky. Pokud to nejsou světlé výjimky, taktéž zapálené do her, tak to bývá někdy problém. Bývá problém vybrat hru, která by mou ženu bavila, měla dostatečně jednoduchá pravidla, nebyla úplně stupidní a i herní doba hraje velkou roli. Celkem chápu rozladění mé ženy, když nemá k hrám vztah a já ji téměř každý měsíc nutím učit se stále nová pravidla nových a nových her. A tak bych se chtěl podělit o jednu mou překvapivou skutečnost a dát tak naději mužům, které jejich partnerka odkazuje s deskovými hrami do patřičných mezí a jim tak nezbývá než na chvíli opouštět svou rodinu a chodit si občas zahrát se stejně postiženými přáteli.

Možná, že se mýlím, a že vztah k hrám je spíše dán životní zkušeností a ne pohlavím, ale ze svého okolí znám opravdu více mužů, kteří se občas rádi ponoří do světa fantazie a stávají se dobyvatelem království, prozkoumávají daleký vesmír nebo spolu se svými přáteli zachraňují svět. Mně už silně táhne na padesát, ale přesto si vzpomínám na mé herní začátky, kdy jsem s mými rodiči ještě někdy v šedesátých letech minulého století hrával hry. Ano i tehdy byly k dispozici i jiné hry než člověče nezlob se nebo dáma. Vzpomínám si, jak jsme hrávali karetní hru o indiánech, kde herní atributy na kartách byly mustangové, colty, indiánské dýmky míru, přistěhovalecké vozy nebo stopaři a cílem bylo během hry nalézt velkou truhlu s pokladem. V jiné hře jsem zase jako detektiv měl za úkol nalézt třináct karet, které představovaly stopy vedoucí k odhalení pachatele. Ještě dnes si pamatuji na pěknou a výstižnou grafiku karet, kde se hráči mohli setkat se stopami, jako byla šlápota, krvavá skvrna na saku, nebo dokonce i nález mrtvoly, která seděla velice vtipně v rakvi.  Kdo první shromáždil všechny stopy, vyhrál. Ještě dnes si i přesně pamatuju na název hry „Kdo je pachatel?“. A i nějaké deskové hry by se našly. Z dnešního pohledu sice primitivní, v mých dětských vzpomínkách ale úžasné. Vždycky jsem býval nadšený, když jsem jako trpaslík Šmudla na nádherném herním plánu mohl zachraňovat Sněhurku. Mí rodiče si prostě hodně s námi dětmi hráli a tak mi to asi zůstalo. Proti tomu má žena nemá takovou zkušenost. Pochází z podhorské obce na Středním Slovensku, a jak říká s úsměvem: „My jsme neměli čas hrát nějaké hry, protože jsme museli pracovat na poli“.

A tak když jsem už v mém dospělém věku objevil moderní společenské hry, tak bylo mnohem snadnější zapálit pro hru mé děti, než mou ženu. Snad jako většina lidí, kteří s moderními deskovkami před lety začínali, jsme jako první objevili Carcassonne následované Osadníky z Katanu. Má žena se Osadníky naučila a občas v rámci společně strávených chvil s dětmi si tuhle hru zahrála. Nikdy, ale nebyla nějak aktivní v tom, že by hru vytáhla a řekla nám tak pojďme si zahrát. Pak přicházely postupně další a další hry, další a další pravidla, která se má žena odmítala učit a tak mne nezbývalo než hrát s dětmi nebo občas s přáteli. Pokud má drahá polovička akceptovala nějakou hru, tak to byla většinou nějaká jednoduchá hra, která se dala zahrát za krátký čas, a člověk u ní nemusel nějak extra přemýšlet. U vysvětlování pravidel se má žena většinou ztratí po pár úvodních větách a ne příliš vstřícně prohodí: „Já už stejně nevím, co jsi říkal. Pojďme už hrát a uvidíme.“

Jednou se v mé poště objevilo dlouho očekávané první vydání hry Agricola. Neměl jsem dříve k dispozici už dávno vydanou zahraniční verzi téhle hry, ale nastudoval jsem o této hře téměř vše, protože jsem ji chtěl zařadit do herního magazínu, který jsem natáčel pro televizi NOE. Věděl jsem, že pro nepříliš nadšeného hráče deskových her je to hra příliš složitá a měl jsem obavy, jestli má žena bude schopna dohrát aspoň jednu hru, abych si tuhle deskovku doma aspoň trošku vyzkoušel. A tady přišlo mé první velké překvapení v herní historii naší rodiny. Nejenže má žena byla schopna pochopit, zahrát a dokončit tuhle první hru, ale hrála ji s velkým zápalem a nadšením a i když poprvé prohrála, tak byla nadšená a sdělila mi, že si to musíme zahrát znovu a dát odvetu. A tehdy mi spadla čelist poprvé. Ve více hráčích poměrně dlouhá a složitá hra a má žena se ptá, kdy si ji zahrajeme znovu. Od té doby jsme ji spolu a i s přáteli hrály mockrát a má žena vždy s nadšením. Obzvlášť když mne porážela. Tak jsem si říkal čím to je, že jiné hry mnohem jednoduší ji otravovalo hrát a z Agricoly je nadšená. Vzpomněl jsem si, co vždycky říká ohledně svého dětství a hraní s rodiči a uvažoval jsem, že se při rozvoji zemědělské usedlosti, obdělávání polí a chovu zvířat vrací do svého dětství a proto je hrou tak nadšena.

Battlestar GalacticaPak přicházeli zase další a další hry a kromě Agricoly má žena hrála některé hry s menším nadšením a některé hry hned po první hře odmítla už kdykoliv podruhé hrát. Jedna z her, kterou jsem já sám osobně nadšený je Battlestar Galactica. Je to dáno určitě také tím, že jsme spolu s mým jedenáctiletým synem velcí fandové sci-fi žánru a specielně tohoto televizního seriálu. I když přiznávám, že na žádost mé ženy při některých scénách zakrývám synovi oči polštářem. Oproti tomu má žena má proti všemu, co jen trošku zavání nějakou kosmickou lodí, mimozemskou civilizací nebo roboty, přirozený odpor. Do kina by na takový film nikdy nešla, a když je něco takového v televizi, tak ji vypíná, v lepším případě odchází. Kvůli tomu u nás deskovka Battlestar Galactica dlouho ležela ladem. Vlastně nejen proto. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem lokalizoval a graficky zpracoval všechny karty z téhle hry a problémem je také počet hráčů. Ve dvou, jen s mým synem, to u téhle hry nevytrhneme a tak už dlouho hledám spoluhráče, kteří by si se mnou občas tuhle netradiční kooperativní hru zahráli. Čím jsem byl dále ve sledování jednotlivých epizod stejnojmenného seriálu, tím mi bylo jasnější, že plně vychutnat tuhle hru mohou nejlépe ti, kteří sledovali seriál – a to má rodina, kromě syna, určitě není. No a konečně jsem ve své práci našel pár lidí, kteří by si tuhle hru rádi zahráli. Problémem ale bylo, že jsem hru hrál jen jednou a to ještě v anglické mutaci, kdy jsem hru ještě nevlastnil a nestačil jsem sledovat všechny nuance téhle deskovky. Ještě dříve, než ji přinesu mezi své přátele, se kterými si hru chci zahrát, jsem si ji chtěl vyzkoušet a nacvičit, abychom pak na pravidla nekoukali všichni jak sůva z nudlí a aby aspoň někdo posouval hru kupředu se znalostí základních mechanismů. Problém byl, že můj syn odjel k babičce a doma zůstala jen moje žena s mou starší čtrnáctiletou dcerou, která má podobný vztah ke scifi, jako její matka. Nicméně mi nezbylo nic jiného než přijít s pokorným prosíkem, jestli by si se mnou nezahráli novou hru, že si potřebuju vyzkoušet mechanizmy hry a že ji ani nemusíme dohrát do konce. Pro jistotu jsem chtěl informace dávkovat po kapkách, ať to pro mou ženu není tak velký náraz, a tak jsem ji ještě nechtěl sdělit co je to za hru. Protože jsem moc prosil, tak benevolentně souhlasila s tím, že se nejdříve musí posbírat v zahradě popadaná jablka. Vyrazila spolu s dcerou do zahrady a já jsem zatím slíbil, že nachystám hru. S napětím jsem pak čekal jejich návrat, jestli mne, když uvidí, o co jde, nepošlou do háje. Naštěstí jejich návrat proběhl s dobrou náladou a tak bylo pro mne snadnější je přesvědčit. Ještě když pracovali v zahradě a já chystal hru, jsem si uvědomil při množství komponent téhle hry, množství různých druhů karet s velkým množstvím textu a možností výběru akcí, že možná nedohrajeme ani jedno kolo, když i já ještě mírně tápu v pravidlech. Určitě všichni hráči znají pocit jak je hra otravná, když nikdo pořádně nezná pravidla, všichni se učí a někteří ani příliš hrát nechtějí. Ale tak jsme začali, a já v duchu typoval, na jakou vzdálenost doletí lidská flotila, než má žena ukončí trápení u téhle hry a řekne, že už to snad bude stačit a že končíme hru. Je pravda, že jsme místy tápali jakou kdo zahrát akci, obzvlášť když má rodina viděla herní plán a texty na kartách poprvé v životě, ale kupodivu uběhla první hodina hry, druhá hodina hry a když jsem se opatrně zeptal své ženy, jestli už chce skončit, tak řekla, že ji to baví a přestože byly všechny zdroje už v červeném, tak že se pokusí spolu s dcerou zachránit lidstvo. Po mém odhalení, kdy jsem zveřejnil, že jsem Cylon a přišel o prezidentský titul, převzala kromě titulu admirála i prezidentství a vedla úspěšný boj za záchranu lidstva. Já jsem ve své nervozitě zahrál špatně kartu superkrize těsně před skokem flotily a tak mi byla po skoku nadsvětelnou rychlostí má rozmístěná cylonská flotila na houby. Pak ještě použila uváženě atomovku, co ji zbyla a dcera skočila pomocí řízení FTL předčasně do hyperprostoru. Na závěr tak sice ztratili 3 populace, ale s minimálním zbytkem paliva zachránili lidstvo a já jako Cylon jsem se mohl jít klouzat. Tak jsem jim pogratuloval k vítězství, má žena prohlásila, že ji ta hra hodně zaujala, že je to dobrá hra a jestli se to dá zahrát ve dvou, že bychom si to spolu někdy zahráli. A tehdy mi spadla čelist ještě níž, než když byla nadšena Agricolou. Ani ve snu by mne nenapadlo, že bude se mnou má žena někdy bojovat ve vesmíru a že bude zachraňovat vesmírné lodě před dotěrnými roboty. Nejenže jsme hru, u které jsem chtěl jen vyzkoušet mechanismy, dohráli do vítězného konce, ale má žena byla hrou se sci-fi tématikou nadšena. Holt do žen a do melounů nevidíš!

A ještě malá poznámka nakonec. Minulý týden jsem byl předvádět deskové hry na jedné akci setkání rodin. Setkal jsem se tam s jednou početnou rodinou, kde jejich máma měla velký zájem o deskové hry, ač doma ještě žádné neměli. Jejich táta od rodiny k tomu byl víceméně chladný a jen brblal. A tahle máma mne pozvala k nim na pokoj, ať jim poradím jakou hru koupit a ať přemluvím jejího muže, že je to dobrá investice. Takže milé dámy – fanynky deskových her: „Svět není černobílý, nezoufejte, může se stát, že do mužů a do melounů nevidíš.“

Zdeněk KŘEN Petrůj

Sdílet s přáteli:

Komentáře

heh
super článek :) Já teď řeším něco podobného - stěhuji se se dvěma dívkami do Prahy a hledám nějaké deskovky, co by s nimi po večerech šly zahrát. Jedna zná jen Osadníky, druhá také, baví jí, ale vadí jí přílišná náhoda. Má moc ráda Puerto Rico, ale to už zas leze krkem mě (nicméně co by člověk pro hru neudělal, takže mě většinou překecá). Takže si brousím zuby na Ad Astra a Railroad Tycoon, to by se snad mohlo chytit. Z mých zkušeností dívky zbožňují Arkham Horror - u nás v Berouně jsou dvě - jedna z nich hry moc nemusí, leda ty jednodušší jako Talisman. Ah je přesně v tom duchu - kostka a karty, ne moc pravidel a žádné složité koumání, člověk se spíš tak veze a zoufala se snaží hru uřídit. Druhé děvče je zažranější - poté, co zahráli AH si s přítelem pořídili Descenta a doma rasí skřety. Problém je, že se s nimi tak často nevidím. Al epointou je, že Ah byl u holek pokaždé hit. Ale křen má pravdu - u ženských člověk nikdy neví a na to by se přes optimistické vyznění jeho článku nemělo zapomínat :D

P.S: které scény z BSG jsou tak nepřístupné, že zakrýváte oči?

26.8.2009 08:03:35

Ten konec závidím
Moc pěkný článek, až do jeho poloviny jsem si myslel, že píšeš o mé rodině. Všechno naprosto a dokonale sedí. Snad jen, že mí rodiče si se mnou zase až tak moc nehráli, to jen já sám si dokázal od mala vyhrát kdykoli s čímkoli, což mi zůstalo. Ale to přesvědčování manželky ke hraní, vysvětlování pravidel sedí naprosto dokonale. Podobnost končí v okamžiku, kdy se tvá polovička chytla na Agricolu, byla zaujata Battlestarem, to ti upřímně závidím, mě se to zatím nepovedlo...Ale zase mám tři kluky, takže spoluhráč se vždycky najde, ale někdy bych si opravdu rád zahrál i s manželkou, ale .....nejvíc se děsím okamžiku, kdy děti vyletí z hnízda a s kým pak budu hrát? Ale věřím, že to v těch dětech zůstane a budou se k hraní pořád vracet a pak snad přijdou vnoučata....

26.8.2009 08:08:10

krásnej článek
Moc hezkej článek =). Naštěstí mám přítelkyni, která hry zbožňuje (a neustále mě v nich poráží, což ji občas poněkud frustrující). Co je trochu horší, jsou spoluhráči, protože game-positive kámoši jsou rozprcaní po celý republice a není moc s kým hrát =(

26.8.2009 08:11:05

moje zkušenosti
Děkuji za krásný příspěvek! Při čtení článku jsem se místy musel usmívat, protože mi to připomínalo hraní deskových her u nás doma. Začínali jsme také s Carcassonne, který jsme s přítelkyní vybírali společně. U hry jsme se dobře bavili a tak jsem začal pokukovat po hře další, kdy výběr nakonec padl na tehdy právě vydanou Agricolu. Tady to bylo u nás odlišné, po prvním přečtení pravidel nám hodně dlouho hra ležela ladem, když jsem konečně přemluvil k prvním hrám, přítelkyně tuhle hru neměla opravdu hodně ráda,... ale kupodivu, po pár dalších hrách si hru oblíbila a dodnes patří mezi její oblíbenější hry, které dokonce sama navrhne ke hře ;-),... Šlo jen o prvních pár her, kdy je třeba zažít herní mechanismy a naplno pochopit pravidla. Poté co jsem zjistil, že nás hry baví, nastartovalo se moje nadšení pro deskové hry, které není, až tak sdíleno, ale dobře tolerováno ;-). Hry začaly vcelku rychle přibývat a my je někdy nestíhali ani pořádně hrát... Doposud však patří Carcassonne mezi nejoblíbenější hry mojí přítelkyně, dále hry kdy jsou jednodušší pravidla, kratší hrací doma a u hry se nemusí zas tak moc přemýšlet. Na tom nevidím nic špatného, ale poté co jsem zjistil, že existují hry propracovanější, s tématy, které by mě bavily více, jako je sci-fi a fantasy, začal jsem spíše tíhnout k těmto hrám a tak doufám, že jednou budu mít také takový úspěch (nebo štěstí:-)?) a tyto hry si nebudu kupovat jen sám pro sebe, abych se na ně zatím jen koukal na polici ;-),... ještě jednou díky za pěkný příspěvek.

26.8.2009 08:24:20

sydo:
Pro hru s devcaty doporucuji Francouzskou hru lasky ;) :)) Pripadne pokud budes hrat s obouma, tak lehce poupravit pravidla pro "trojku" tedy pro tri hrace :))

No a k tematu, take mam nastesti pritelkyni, ktere hry ocarovaly, takze nastesti je s kym zahrat, bohuzel horsi to je sehnat vetsi skupinku na hry pro vice hracu. Vikend jsem ale stravil jeste s brachou a manzelkou na chate. No a neni nic krasnejsiho nez stravit kompletne cely vikend hranim deskovek (tentokrat to byl hlavne dominion a lehce Smallworld) a prokladat to jen jidlem :))

26.8.2009 08:26:41

jo jo do chlapů taky nevidíš
Krásnej článek. Já mám doma PC pařana-škoda, že není nějaká(teď aktuálně Wolfenstein) hra, která by ho víc zaujala...
Největší problém je čas on jeho paření, já a moje knížky a do toho ještě deskovky - jde to těžko skloubit
Tak prostě kupuju a kupuju, teď doufám, že když koupím k Vánocům Titána (HOMAM miluje), že budu mít šanci..., ale jak se píše nahoře do mého melounka tay není vidět :-)

26.8.2009 08:31:30

:-)
tak u nas s hrami a manzelkou problem nebyl, ona hraje rada, problem je spise v tom, ze hodne casto prohravala a kamen urazu byl ten, ze nemela moc rada takovou tu konfrontaci kdy ji necim naschval uskodim, nebo naopak hry, kde zkuseny hrac ma spocitane, kolik kde ceho investovat aby z toho v pristim tahu bylo vice. Takze hraje rada, ale prohravala, tak jsem zacal obmenovat slozeni her a rikal si, kdyz zvladla Agricolu, Puerto Rico, Caylus, sahnu po monstroznejsich kouscich ktere jsou ted spise mym salkem caje a testlul jsem je na manzelce. Takze Age of Empires 3 - nadseni, to muze manzelka hrat porad. Nadchlo ji totez co me - vykroceni od suche abstrakce jakychsi kosticek a zetonku v Puerto Ricu k skutecnemu pocitu kolonizace a dokonce i bitvami, ktere tady manzelce vubec nevadi, protoze maji hmatatelne i vizualni vysledky. Miniatury vojacku, obchodniku, koloniustu, kapitanu...proste parada. Tak jdu dale a porizuji Nexus Ops. Manzelku zaujal a hraje rada, i kdyz sice ne tak rada jako AoE 3, ale nema s tou hrou problem a jelikoz je to cele postaveno na bitvach, tak se dokonce s vervou jala rovnez skodit a na tehle hre jsem ji to snad konecne naucil, ze bez toho ay na me nezautocila nevyhraje. Zkousim dal, megahra arkham Horror - nadseni, dobrodruzna hra z hororoveho sveta, tam byla i manzelka ve svem zivlu a aktivne planovala co kde a kam...nadhera. Rairroad Tycoon, momentalne nase asi nejoblibenejsi hra, hrajeme kdy se da a stale bavi, tahle hra asi neomrzi nikdy. Vlacky, koleje, prevoz zbozi, vylepsovani lokomotiv...ukazalo se, ze jak u me tak i manzelky vizualni stranka skloubena s tematickou naplni, opredena skvelym hernim mechanismem je v podstate podminkou a malo z tech abstraktnich her se ted dostane ze skrine. Nakonec jsem sebral odvahu a koupil Dungeon Twister, pobuihani po bludisti, sbirani predmetu a souboje. Co na to zena? Bavi a hodne. Takze jsem si overil, ze ona proste nemusi (a ja vlastne uz taky vubec ne) hry typu pocitadel. Tamhle polozim to a dalsim tahem mam dve, v dalsim 4, pribyvaji body a na konci si ukazeme kdo ma bodu vic, ziiiv. Chce to proste ten pribeh, vzbuzeni toho zapalu ze resime konkretni vec, a kdyz to nadherne i vypada, tak neni co resit. Moje odvaha dosla az tak daleko, ze jsem predobjednal Space Hulk a jsem teda zvedav, co na to zena. Ale myslim ze nemusim mit obavy. Doba Puerto Ric a Caylusu je u nas nenavratne pryc. chce to proste neco, co zaujme i obsahem, nejen suchÿm hernim mechanismem typu pocitadlo.

26.8.2009 08:31:44

Bajn
jsme čekal, kdo navrhne něco podobného :)

Jinak Agricola je žhavý kandidát, asi by je bavila, ale mě ne :( sháním něco, co by bavilo všechny, ale her je fest, udělám z holek playtesterky, něco se chytit musí :)

26.8.2009 08:32:00

SYDO
me se vyplatilo proste vsadit na dobrodruznou stranku hry, poctarske suchariny holky brat nebudou:-)Co se tyce lehce ekonomicky budovatelskych her, tak to musi byt fakt udelane tak, aby mely pocit, ze buduji neco konkretniho a ma to konkretni vysledky. Takze tady sazim na Railroad Tycoon, masinky proste tahnou a postavit mezi dve mesta koleje a odvezt zbozi, to proste vzbudi more fantasie o i u holek a neni to jen o suchych poctech:-)

26.8.2009 08:49:43

jako moji rodiče
Článek je super. Ten závěr sedí na mé rodiče. Maminka by hrála a vždy s nadšením čeká co dovezeme, a otec ne a ne. Nedávno jsem mu alespon ukazovala Formulu D. TAk uvidíme.

26.8.2009 09:05:50

rodice
tak muj tatka povazuje hru v jakekoliv podobe (at uz na pocitaci nebo na stole) skoro za fanaticke zlo okradajici lidi trestuhodne o cas, ktery by mohli venovat praci a vzdelavani:-) Porad ceka kdy z toho konecne vyrosteme a my porad nic, spise naopak, zabredavame do toho vice a vice:-D

26.8.2009 09:11:54

rodiče
no to je celkem usměvný - rodiče přítele nadávaj, že celý život čumí do počítače, ho hry,... ale to, že oni, když mají prázdniny (učitelé) do slova a do písmene hnijou celý dny u TV je v pořádku

26.8.2009 09:27:33

sydo
Njn jsem si to nemohl odpustit :)

26.8.2009 10:44:03

to Sydo ad zakrývání polštářem
No zatím jsem synátorovi zakrýval oči když se po sobě nechutně plazí Baltar se Šestkou a pak když Ellen na Nové Caprice rajtovala na Cavilovi. Vím, že je to celkem zbytečné, že toho stejně má kolem sebe plno, ale aspoň pro dobrý pocit z výchovy.

26.8.2009 10:59:26

Rodiče a Přítelkyně
Tak já to mám naštěstí vyrovnané. Rodiče nechtějí o hraní ani slyšet. Ne, že by mi to netolerovali ale pozvat je k ednomu tolu, kde je deskovka je naprosto zbytečné. Říkají, že si chtějí odpočinout a ne myslet. Proto raději koukají na růžovku která je podle mě naprosto o ničem. Na druhou stranu vím, že v práci toho mají opravdu hodně a tak chtějí doma prostě vypnout. Tohle vše mi vynahrazuje moje přítelkyně. Nejen, že si ráda zahraje a ještě raději vyhraje ale rozhodně mě nešetří. Hrát proti mé lásce Stracrafta je peklo, které se mění v krvavou lázeň mých jednotek a v jejím úsměvu vidím naprostou škodolibou radost. :D Když hrajeme hru, kde se můžeme podrazit nebo na druhého něco nachystat tak rozhodně neváháme a jdeme proti sobě. Jsem za to moc šťastný protože hrát s přítelkyní kterou nemůžete porazit a neriskovat večer bez jídla je fajn. Teď jsme si i našli kamarády co hrají s námi a je to prostě fajn.
Díky za článek.. pěkný... :)

26.8.2009 11:00:45

Hrani se zenou
Mno ja s tim mam trosku problem, obcas neco zahrajeme, ale nenaplnuje me to nadsenim. Zena vylucuje sci-fi, fantasy prostredi a jakekoliv slozitosti (u pravidel vydrzi tak pet minut, pak chce hned hrat a je ji jedno, ze pravidla nezna:)) Ja zas jako Lev (znameni) proste musim vyhravat a 95% her taky vyhravam, predevsim proto, ze uz mam nejake herni zkusenosti a nemam hrat hry s nahodou... Takze jsme vyselektovali max Jambo a pak nejake slovni veci - Scrabble, AMOS, kde jsme trochu vyrovnanejsi, ale na herni chaty s klukama nedam dopustit:D

26.8.2009 12:11:28

to aneken
No vzhledem k mému zážitku, který jsem popsal v článku doufám, že mi co nejdřív pošleš ten Pegasus, abych kul železo dokud je žhavé :-))).

26.8.2009 12:13:57

aneken
Joo to Lvi(přítel) mají asi v povaze - když jsem ho omylem porazila v BattleLore tak byl oheň na střeše a co se kostek týče, ty by se měly rovnou vyhodit :-D
Holt tohle znamení je spíš diagnóza

26.8.2009 12:14:50

to Ella
No on má každý něco. Já jako blíženec jsem si celý život vědom rozpolcenosti mé povahy a taky soužití s mou ženou, která je štír je taky zajímavé.

26.8.2009 12:25:12

kren
no já jsem taky štír, ale nějak blbě hodnej :_(, ale naštěstí vyhrávat nepotřebuju takže je to s tím Lvičkem ok

26.8.2009 12:27:50

Ha, už asi chápu, proč prohry nesu těžce :-)
Ač jsem rak, tak jen 2 dny od lva, takže mě to nějak poznamenat muselo :-)

26.8.2009 12:33:28

neherní protějšky
Pro ty co mají neherní partnery.......projevu lítost nad vaším nešťastným osudem. Neumím si představit,že bych neměla doma nikoho s kým bych malovala figurky, vylepšovala své miláčky a hlavně hrála. A hlavně radostně plánovala nové nákupy.

26.8.2009 13:13:17

ad neherní protějšky
Tak mne napadlo jak se u civilních svatebních obřadů říká, že snoubenci znají svůj zdravotní stav, tak by tam mohla být doplněna poznámka o vzájemné znalosti vztahu k deskovým hrám. Já jsem měl teda sňatek církevní, takže tam to je v manželském slibu všechno obsaženo: Já (křestní jméno), odevzdávám se tobě (křestní jméno) a přijímám tě za manžela (ku). Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré (včetně deskových her) i zlé (včetně deskových her) až do smrti.

26.8.2009 13:22:51

To Kren
Jak tady čtu ten slib, tak jedině církevní sňatek.. :D Jo, není nad to si to vše ještě pojistit.. :)

26.8.2009 13:52:46

neherní protějšky
kren: to s tím svatebním slibem je hodně dobré...

neherní manželka: je pravda, že ke hraní tu svou nepřesvědčím, ale zase na druhou stranu musím uznat, že je k našemu (s dětmi) koníčku velice tolerantní, nevadí ji, nové přírůstky snáší celkem dobře (dokonce mě nedávno doslova donutila koupit Le Havre), dokonce snesla i to, že jsem polovinu ložnice přestavěl na minihernu, což zaslouží velké uznání, ale ještě bych potřeboval nějak upravit i tu druhou půlku (ložnice) :-)

26.8.2009 13:59:11

to SSZGSA
Totiž na církevním sňatku je zajímavé to, že na rozdíl od civilního sňatku si manželství (svátost) udělují snoubenci navzájem, že je vlastně kněz neoddává ale je pouze přítomen tomuto vájemnému udělení manželství. Kdežto u civilního sňatku vás oddává obřadník. Takže u církevního sňatku neříkáš nějaké trapné ano, ale celé to musíš tomu druhému odříkat sám do očí.

26.8.2009 13:59:27

nechci
nijak flamovat, ale když měl kamarád církevní svatbu (na přání jeho ženy), tak jim kněz vykládal jak žena musí být podřízena muži a ve všem mu vyhovět. Jsem zvědav, které děvče bych na tuhle lebedu utáhnul.

26.8.2009 14:24:41

sydo
hluchý???

26.8.2009 14:27:35

Ella
leda tak :)

26.8.2009 14:28:39

Sydo taky nechci flamovat
... ale musím se ozvat. Jestli existuje nějaký typický příklad věty vytržené z kontextu, tak je to přesně toto co jsi uvedl. Často to bývá uváděno nevěřícími a feministkami jako typický příklad zastaralosti, zkostnatělosti a nemodernosti církevních názorů. Jenže to je citace z Bible části promluvy k ženě používané většinou při svatebním obřadu. Jenže ta promluva jednak není tebou citována celá ale hlavně má i druhou část a to je promluva k muži. A tam se ve stručnosti zase říká, že muž má tak milovat svou ženu jak dokázal milovat Kristus a to znamená obrovskou oběť. Jinými slovy to znamená, že pro muže má být žena po Bohu na prvním místě a že ji dokáže obětovat úplně vše až do krajnosti a to po celý život.
Obě tyhle promluvy, jak k ženě, tak k muži, mají jediný cíl - vyjádřit to, že od této chvíle mají být manželé jedna duše, jedno tělo. Takže by si neměli každý dělat co chce, ale měli by vše důležité a rozhodující dělat společně v souznění.

Tož tak. Už z jiných debat jsi asi pochopil, že jsem věřící. Nejsem ale nějaký sektář a nikoho nepřesvědčuju, že jedině ta má víra je správná. Každý má svou cestu a Bohu je milejší nevěřící, který žije život za který se nemusí stydět, než pravidelný návštěvník kostela, který ti je schopen obrazně řečeno kdykoliv bodnout kudlu do zad. Nikoho nikdy o své víře nepřesvědčuju a ozývám se jen tehdy, když někdo napadá něco o čem nic neví. Jinak Sydo to neber nijak zle, já vím, že tvoje poznámka nebyla myšlena nějak vážně :-). A todle nepíšu tobě, ale vlastně jen tak pro lidi co si chtějí rozšířit obzory :-))).

26.8.2009 17:14:01

to kren
Mě odmítl farář pokřít, protože rodiče neměli svatbu v kostele (+ málo zaplatily, realita roku 80) a i kdybych nakrásně chtěla tak lesbický pár farář neoddá. I když sliba mají pěkné. Co na to bůh?:)

26.8.2009 17:57:42

to kren 2
Ale neber si to osobně, jen mám občas potřebu se k tomu vyjádřit. Mám spoustu věřících přátel a vše OK. Jen druhá stran nás moc nebere a někdy to mrzí :) Ale deskovky máme všichni rádi, takže....

26.8.2009 18:00:43

hmm
v zajimavou diskusi se to tu zvrhava. Sakra, ze ja se vzdycky ke vsemu musim vyjadrovat a tady me me vnitrni ja 100x nabada k tomu, abychto ted nedelal, abych si tu nevytvoril s pratel rekneme nepratele. Nicmene - vira je hezka vec, clovek ma jakesi dusevno a vi, ze se chovat se jak dobytek neni spravne, ma jakysi kodex. Potud ok. Dalis vec. Rekl bych, ze kazdy mame jakousi vnitrni viru, protoze jsou totiz obcas v zivote situace, kdy nam ani nicjineho nez vira nezbude. Napr. udajne kazdy clovek se na smrtelne posteli modli, byt byl treba cely zivot absolutni ateista. Kamos na gymplu, zijici dosti bohemskym zivotem e vsim vsudy, o viru nezavadil, mi na otazku, codelal vecer pred maturitou odpovedel. Nebudes mi verit, ale celou noc jsem se modlil. Na to jsem mu rekl jedine, verim ti to, ja delal totez:-) Tolik k tem pozitivum.

Ted co zminim jen okrajove abych si nenadelal ony oponenty absolutne. Jestli je nejaky buh, nepotrebuje reklamni agenturu na zemi, ktera jeho jmenem bude hovorit. Navic hovorit zpusobem, z ktereho bude profitovat, kazat vodu a pit vino. A tim mam na mysli uplne vsechny cirkve na svete. Nebavim se ted o vire jako takove. Cirkevni dogmata delaly a stale delaji jedny z nejvetsich zel na svete. Ve stredoveku byly vsechny valky a genocidy pod rouskou viry a dirigentske hulky cirkvi.Inkvizice a podobne zverstva, z kterych se napr. katolicka cirkev dodnes neocistila a budiz ji odpusteno, yt to bylo tak davno. Obavam se, aby nam neco podobneho za 100 let nerekli komuniste nebo fasisti. MEnsi zla jako zneuzivani viry lidi, odpustky, kazani neceho co je proste blud, to uz nebudu rozebirat:-) Verme v nejakou silu nadprirozene moci, v poradku, neverme ovsem lidem, kteri se vydavaji za zastupce takoveto moci, jsou to prachsprosti obchodnici s lidskou virou a s lidskou naivitou nebo dokonce zoufalstvim.

26.8.2009 20:13:18

to ringo
Neřekla bych to lépe. Plný souhlas.

26.8.2009 20:43:39

Přeju vám to
Já tedy to štěstí nemám. Máme hry rozdělené na moje/tvoje v poměru 2:60. Dokonce se ty dvě (Scrabble a Abalone) skladují úplně jinde. Bohužel ani církevní sňatek neřeší vše...

26.8.2009 22:49:24

to Sappho a ringo
Reaguju jen proto, že jste nakousli některé věci, ke kterým se vyjádřit chci i když tady to asi není to pravé ořechové. Nicméně to není nějaká bezejmená popichující internetová diskuze, na kterou zásadně nereaguju, ale vyjadřují se tady lidé, které znám z tohodle webu určitou dobu a považuju je svým způsobem za přátele i když jsme se fyzicky nikdy nesetkali. Tím mám samozřejme namysli vás - Ringa, Syda, Sappho a ostatní.
1.) Já v církev věřím - je to jedna z podstat mé víry. Církev není ale jen klérus - tedy kněžská hierarchie, Církev tvoří celé společenství věřících. A i ta kněžská hierarchie není pro mne reklamní agentura, ale pomoc, která mi dovoluje být blíž Bohu se všemi svátostmi, které pomocí církve a kněžích přijímám. V tomto se určitě lišíme. A církev je tvořena miliony lidí a tisíci kněžích a zrovna tak jako v každém společenství (politici, studenti, vědci, zahrádkáři a i hráči deskovek) se najde fůra lidí dobrých a obětavých, tak se i mezi kněžími najdou hajzlíci, úchylové a prospěcháři - protože jsou to prostě jen lidé. A každé zlo, které v celé historii jakoby církev páchala, páchá a páchat bude, tak páchali, páchají a budou páchat konkrétní lidé, kteří ve jménu nějaké myšlenky jdou buď za svým prospěchem a nebo jsou stiženi fanatismem své jediné pravdy.
2.)Je zajímavé, že tzv. nevěřící a nebo ti, kteří hlásají, že ke své víře nepotřebují církev, tak ve většině případů hledají Boha jen tehdy, když mají problémy, když je jim zle, když jakoby něco potřebují. Bůh ale není automat na plnění přání když je mi zle. Jestliže připustím, že v mém životě má místo nějaký vyšší princip ať to nazývá každý podle svého, nemusí to být zrovna slovo Bůh, tak s touto vírou chci prožívat všechno radosti, běžné starosti i velké bolesti. Modlím se když mám radost, děkuju Bohu za každý prima zážitek - třeba u deskovky s přáteli, ptám se Boha jak se rozhodnout a nehledám ho jen když je mi zle. A poděkuji Bohu i tehdy, když mou modlitbu v bolesti nevyslyší, protože já se svým lidským rozměrem ještě nechápu proč to tak je. Modlitba se ale nikdy neztratí a Bůh ji jakoby přesměruje k někomu kdo má ještě větší bolest než já, ale Boha ještě nenašel.
3)K tobě sappho chci říct, že z jiných tvých vyjádření tady na webu (o tvé partnerce apod.) jsem už dávno pochopil, že jsi lesbička. Můj postoj k tomu je na delší povídání a sem se to určitě nehodí. Jen se můžu stručně vyjádřit, že mi to vůbec nevadí a beru tě jako kohokoliv jiného :-).
A ještě k tvé poznámce ohledně křtu. Ohledně placení je to úplně mimo mísu - za to by se každý farář pak smažil v pekle :-), ale když budu mluvit vážně, tak farář může pokřtít někoho jen ve třech případech:
- dítě, když je záruka, že bude dítě vychováváno ve víře a u věřících manželů je cirkevní sňatek samozřejmostí, protože je to jedna ze svátostí.
- dospělého, když se sám svobodně rozhodne žije křesťanským životem a na křest se připraví teoreticky i duchovně (to byl můj případ)
- někoho kdo je v nebezpečí smrti a vyjádří touhu být pokřtěn
Poslední případ nemusí provést jen farář, ale takového člověka může pokřtít kdokoliv.

A na závěr bych jen chtěl říct, že pokud někdo získá špatnou zkušenost s věřícím nebo s farářem, tak je pak pochopitelné, že má negativní názor na celou církev, ale skutečně je to jen o lidech. Já sám mám v některých věcech odlišné názory než oficiální církevní stanoviska a odpovědi hledám vždy u Boha, ale i u více kněžích, u věřících i nevěřících přátel, ale církev a celé její učení je pro mne cesta, která směřuje určitým směrem a k určitému cíly a já jdu jakoby po značkách té cesty, občas z té cesty sejdu, nebo jdu jinou cestičkou o které si třeba myslím, že je to zkratka, ale pak stejně zjistím, že se potřebuju vrátit k té značené cestě, protože kdybych se vydal jen tak cestou podle svého rozumu, že já mám pravdu a nikdo mi do toho nemá co kecat a říkat jak to mám dělat, tak můžu hezky rychle zabloudit a můžu se točit dokolečka a nebo jít i zpátky. Ale tu cestu si volím sám a jdu po ní sám. Na rozdíl od všech možných sekt, které hlásají jen tu svou jednu definitivní pravdu - že když nasedneš do jejich vlaku, tak po té cestě pojedeš automaticky až do ráje. Ale tak to skutečně není. Opravdová víra není jen jediná pravda o které jsem přesvědčen a do které mi nemá kdo co kecat a ještě ji chci šířit na každém rohu s brožurkou v ruce. Opravdová víra je především hledání.

Tož nakonec jsem toho napsal víc jak jsem chtěl a vůbec netuším jestli se to sem hodí. Nicméně mi za tohle mé psaní a vyjádření oba stojíte - jak Ringo, tak ty Sappho.

Jinak už všechny prosím, aby tady na tohle nereagovali. Jsem samozřejmě přístupnáý jakékoliv diskuzi, ale necháme to když bude někdo chtít na soukromou poštu nebo osobní setkání. Jinak nejsem žádný fanatik a na každém rohu nevykládám, že jsem věřící a kdo mne potká, tak to většinou ani neví. Jak jsem řekl, ozvu se jen v případě, že s něčím chci polemizovat. Ale některé internetové názory kdy se lidé vyjadřují, že jde církvi jen o peníze, že může za všechno zlo světa atd. atd. mne zásadně nechávají chladným a nerozčiluju se, protože jsou to buď lidé, kterým konkrétně nějaký člověk z církve ublížil a nebo mají své názory ze socialistického dějepisu, knih Aloise Jiráska a bulvárního tisku :-).

PS: Psal jsem to jak mi myšlenka na jazyk přišla, takže jsem si to po sobě ani nečetl. Tím pádem se omlouvám asi za fůru prohřešků proti češtině.

26.8.2009 23:27:42

článek
A zpět k článku. Pobavila jsem tím závěrem své okolí. Protože na moje rodiče sedí přesně. Asi je taky k tobě pošlu.

27.8.2009 06:54:43

2 kren
pekne napsano, mam pro tenhle postoj samozrejme pochopeni, proto ti jej nebudu nijak vyvracet jen proto, ze ja mam postoj jiny a viru chapu uplne jinak. Je to trochu i o zivotnim stylu, ktery rozhodne zadny z nas nebude menit na zaklade nejakeho presvedcovani v internetove diskusi, vlastne jsme se svymi nazory nato tady ani nesnazili nikoho o necem presvedcit. Je to proste o toleranci a je fajn, ze se tu takhle schazime, jsme tak odlisni a zaroven nas spojuje spolecny konicek:-)

Jenom dodam k te vire ateistu jen ve chvilich, kdy je jim zle. Ono to neni ani tak o tomhle. Rekl bych ze ona jakasi vira ateistu spise spociva v tom, ze nektere veci jsou natolik nevysvetlitelne a zajimave, ze proste maji pocit ze by nejaka ta vyssi moc existovat mohla. Nikoliv ze jim pomuze pokazde kdyz je zle a prijde k te moci clovek s prosikem, vubec ne. Samozrejme kdyz je zle, tak je tendence se k te moci opravdu obracet. Pokud clovek zije slusne, poctive atd., povazoval bych to za prirozenou ctnost a pokud prijde takovemuto cloveku nejaky osudovy trest, prirozene se obrati na tu vyssi moc. Proc ne, kdyz je clovekem slusnym? Pokud clovek samozrejme zije jako xindl a chova se k okoli jak dobytek, a pak prijde nejaka rana osudu a on se najednou zacne obracet k nejake vire, tak jeto samozrejme vycuranek a myslim si o takovych sve. To jsou typy lidi pachajici zlo s predpokladem, ze si vse odcini koupenim odpustku.

27.8.2009 07:35:50

Ringo
Jen drobný rýpanec: Odpustky jsou už několik stovek let uzavřená kapitola. Takže je to trochu podobné, jako vytýkat zemědělcům neefektivitu ruchadla. Ale opravdu totálně odbočujeme od tématu článku.

Řekl bych, že chlap duševně umírá v okamžiku, kdy si přestává hrát. Tím samozřejmě nemyslím jen deskovky, ale i mariáš, kulečník, modelářství, veterány, filatelii, muziku, kutilství, chov koní, nebo třeba horolezectví. Kdo nemá nic podobného, tomu zbývá jen otročina v práci a nadávání u piva na celý svět. Brr...

27.8.2009 08:45:07

husak
tak tak pokud má člověk s čím si hrát (jedno jestli chlap nebo ženská) tak má proč být, jinak je život šeď a nuda
ale nadávaní u piva je podle mě nejčastější český koníček :-P
btw. nic proti víře, ale ať je to svobodné rozhodnutí a ne, že rodiče zbalí prcka a nechaj ho pokřtít dokud ještě nemá rozum - to je podle mě sprosťárna

27.8.2009 08:52:52

husak
ehmm, nebavim se o odpustcich jen jako odpustcich coby financni castce cirkvi, ale odpusdcich jako takovych. Proste delas si co chces a jednou za cas skocis do zpovednice a bude ti odpusteno. Takze odpustky zdaleka nejsou mrtve jak si myslis;-)

27.8.2009 09:39:37

to Ringo a husak
Vůbec jsem nechtěl tady do diskuze reagovat, nebudu to už víc rozvádět, nicméně si musím neodpustit poznámku, že tady mícháte jabka z hruškama. Protože získání odpustků je úplně něco jiného než svátost smíření (mezi lidmi známější spíše jako zpověď). Odpustky a zpověď jsou úplně odlišné kategorie a mají odlišný význam. Pokud by byl zájem o bližší vysvětlení, tak už jen v soukromé poště, ať neotravujeme teologickými debatami lidi co to vůbec nezajímá. I když uznávám, že jsem toho mimo téma tédle diskuze nejvíc nablekotal já a taky se za to všem nezúčastněným omlouvám.

27.8.2009 09:49:30

... ad můj předešlý text
... ale snad jsem si to mohl dovolit když už mi chybí do zisku papežské mitry jen 245 bodů. Pak už to tadu budu mít na Trolovi zajištěné oficiálně, že přes církev jsem tady já ;-)))

27.8.2009 10:18:44

Křen
Já ti nevěřím ani nos mezi očima, oháníš se tu Bohem na Diově serveru, pokrytče polyteistický! :D Dělám si samozřejmě srandu.

27.8.2009 12:31:31

to Sydo
A to ještě nevíš jaké mám vnitřní rozpory, když hraju v Galactice za lidstvo, které je evidentně polyteistické a Cyloni mí nepřátelé mají jen jediného pravého Boha. Víš jak si oddechnu, když dostanu kartu loajality "Jsi Cylon". ;-)))

27.8.2009 12:41:59

ale jinak diky tehle diskusi
jsem i tak trochu pochopil, proc se Kren tak ostre obul do hry The Hell:-) Ale vida, v tom jsem se s Krenem tehdy shodnul co se tyce nazoru na hry o nechutnostech a ani nejsem verici:-)

27.8.2009 12:49:07

hellgame
jak jsem koukal na obrázky ze hry od syda, tak jsem uvažoval jestli nepoběžím na záchod hodit kosu :)

27.8.2009 12:54:58

Beholder, Ringo
Abyste se nepo... Mě se chce zvracet z obrázků Smallworldu :)

27.8.2009 13:01:44

Sydo
ty mas moc bujnou fantasii a delas ze Smallworldu homosexualni porno:-D

27.8.2009 13:04:11

to sydo, ringo a beholder
Pánové vaše vzájemné popichování vyvolává ve mě v mém pochmurném pracovním odpoledni dobrou náladu a úsměv na tváři :-).

27.8.2009 13:12:43

Nový článek
... a musím zas popřemýšlet o nějakém novém článečku, abychom mohli zase pokecat o nesmrtelnosti chrousta. V diskuzích u her se to moc nehodí, tam bych to stopnul já sám podstatně dřív. A nebojte náboženství tam cpát nebudu :-).

27.8.2009 13:18:48

Ella
Njn, to je pravda:) Na vetsinu lvu horoskop sedi vic nez na kohokoliv jinyho:D

27.8.2009 14:00:46

Sappho
Ja si nestezuju, herni vikendy s kamarady bez zeny maji taky neco do sebe:) Navic tak jak tak radeji hraju ve vic lidech;)

27.8.2009 14:01:46

anaken
no, taky jsem lev, koukam, ze je tu hotova smecka:-)))

27.8.2009 14:19:41

To Ringo
Já jsem taky lev... :D Takže další do smečky..:D

27.8.2009 15:07:46

Lvi
Neni se co divit, ze nejsoutezivejsi znameni se dava na hry:D Nekdy muzem udelat soutez, treba "O pohár nejvetsiho lva";)

27.8.2009 15:27:39

rbx

kren
Moc hezke! Clovek, dokud si to neprecte, nevi, ze se tento scenar neodehrava pouze v jeho rodine. Je zajimave, ze fraze "Tak uz jdeme hrat, to nam reknes potom pri hre" je skoro zlidovela.

27.8.2009 16:12:30

rbx
Zlidověla spolu s frází, která nutně následuje potom: "Tos nám neřek!"

27.8.2009 16:25:25

rbx

Sydo
Ty mi čteš myšlenky, šamane!

27.8.2009 16:56:00


all
Já to mám doma taky dost podobný, je pár her co ji baví, třeba GTrucker (sydo co s dámami zkusit tohle, mimo jiné;-)), osadníci pro dva nebo carcassonne, pár her co skousne (kupodivu axis and allies, Space alert) a přes zbytek nejel vlak. ale stěžovat si nemůžu vždy si hru alespoň vyzkouší (a možná si to tu i přečte:-))

a k teologické rozpravě musím zareagovat slovy klasika. Jsem ateista, díky Bohu.

28.8.2009 02:15:58

all- je ode mne
holt ty rána:-)

28.8.2009 02:17:05

Boldrick
Hmm, pravda, GT by se mohl chytit. Jen se bojím, že mě při stavbě lodi posekaj nehtama, ony jsou hrozně soupeřivé :)

28.8.2009 06:52:06

2 kren
Este raz dik za pekny clanocek. Po jeho precitani som vcera skusil vybalit na priatelku Agricolu :)) ... a vida, vyzera ze sa na to priatelka chyti. Hold tema je pomerne silne zvieratka v 2.vydani krasne vyrezane.

28.8.2009 11:35:44

all
Jak já vám, pánové, závidím. Můj muž se mnou odmítá hrát hry - a důvod? "Mé nehorázné štěstí". =) Prostě neumí prohrávat. Když prohraje ve větší skupině lidí, tak mu to nevadí, ale ve dvou to těžko snáší. Když jsem zkoušela prosadit hry s minimem náhody, tak se stejně někde mé příslovečné štěstí projeví - a asi mu nevysvětlím, že to není štěstí, ale hráčské umění =)

28.8.2009 11:47:58

to kren
Jo, a taky jsme měli církevní svatbu - že já nepomyslela na začlenění deskových her do slibu! Teď toho hořce lituji =)

28.8.2009 11:48:41

Elissa
No já abych se právě tomuhle problému vyhla, tak prohrávám zcela systematicky. Naštěstí je šikovnej a tak se musím snažit prohrát jen jednou za čas.

28.8.2009 11:58:35

Ella
To je dobrá strategie, ale např. hody kostkou prostě neošidíš =) A já fakt nemůžu za to, že mně padají pětky a šestky a jemu jedničky a dvojky... =)

28.8.2009 12:06:02

Elissa
No to je pak problém( stalo se mi to u BattleLore), ale naštěstí zas tolik her s kostkama nemáme - vlastně akorát BattleLore, takže to vždycky nenápadně kazím
Problém byl, když jsme hráli Kloboučku hop a to kažení bylo pořádně poznat :-D

28.8.2009 12:09:51

2 Elissa
:DDD ... tak to je uz potom smola. Prave pri hre skuseny vs. neskuseny ma zachranuju hry kde je pomerne dost nahody a teda velka sanca na vyhru i neskuseneho hraca, ale ked este ani kocky nepadaju... to sa uz potom vravi SMOLA. Alebo potom este existuju hry, ako napr. Postovy kurier.

28.8.2009 13:52:24

dodatok
.. tam je to tak, nech robim co robim, skoro vzdy prehram. A Stale nepochopim ako to priatelka robi :))

28.8.2009 14:17:29

Boldrick
Já ten citát slyšel trošku jinač: Jsem tak silný ateista až se bojím, že mě pámbu ztrestá.

28.8.2009 17:43:11

ella, elissa, lapo, sszgsa...
baby carodejky veru :D ja mam doma tiez taku potvorku-podobnu ako ma SSZGSA (rozbija ma, nesetri ma, placem) :D ale zahra somnou skoro vsetko cica, co je super!
Existuje vsak jedna špecialna hra, kde kuzlo "náhody" hodu s kockami vynika. DOba kamenna! oho, kto by nepoznal tu skvelu karticku podobnu Hokynarstvi z Bangu, kde ja vzdy priatelke krasne hodim 5 ci 6, a ona ma vzdy necha okusovat drevo )-*: he
...postoveho kuriera zahrame doma a potom ti dam Lapo vediet, ci sa pridam (pridam!) do tvojho klubu :P

29.8.2009 01:06:21

btw
pekny clanok Kren!
a dufam ze sa mi podari s BSG to co tebe, lebo vyzera ze je to taky "babo lepič" (-; (uz len cakame na vytlacene cz prelepky a idem presviedcat aj za cenu hrania doby kamennej:P)

29.8.2009 01:11:17

rbx
Jasny, to mi reknes potom pri hre slysim pokazde, kdyz vysvetluju vic nez tri minuty:D

29.8.2009 09:51:46

rbx

aneken
no, tak alespon jsem citacemi z tohoto clanku pobavil zenu. I kdyz...ono to neplati jenna zensky. Muj kamos vetsinou zacne po tech 3 minutach delat vtipky na vse co vysvetluju, coz dokaze pekelne otravit. Vsak se taky pri kazdem vysvetlovani pravidel, u kterych je pritomen, nastvu a reknu mu, aby drzel hubu, nebo sel do ****.

31.8.2009 11:50:36

Abstrakce a téma
Podle toho, co tady čtu, to vypadá, že dámám se líbí více konkrétní hry s propracovaným tématem (Ameritrash? ;-) ), které přitom ale netrvají věčnost (Ameritrash+, Wargame-). Dokonce bych to i podložil tím, že ženy jsou poměrně hodně povahově jiné, než my chlapi, a abstraktní věci je moc neberou, protože jsou obecně spíše konkrétnější, více na zemi než v nebesích (abych trochu navázal i na tu rozpravu o víře trochou mytologična). U nás v herní skupince zase dámy celkem příjemně ujížděly např. na Shadows over Camelot, o čemž si taky dovolím tvrdit, že je tématicky funkční.
A mimochodem, abych tady uzavřel své filozoficko-psychologické rozjímání, tak jste asi už pochopili, že jsem vodnář ;-)

1.9.2009 17:33:27

to Sydo
Co takhle se slečnama zkusit Middle-Earth Quest?

1.9.2009 17:34:24

Kadaver
To by podle mě bylo až moc složité. Chce to něco do hodiny a svižného.

1.9.2009 18:58:55

to Sydo
Tak v tom případě mých pár centů: Blue Moon City, Race for the Galaxy, Pilíře země a nebo je zbantuj na Chaos in the Old World ;-)

1.9.2009 19:06:52

to kren
No já momentálně řeším podobný problém. Nedávno jsem řekl přítelkyni, že by jsme si mohli společně vybrat nějakou stolní hru. Hned jsem koukl na BGG co je nar prvním místě. A byla tam Agricola. Tak jsem začal shánět informace, ale zemědělské téma mě zrovna nezaujalo. Tak jsem koukl na další hru v pořadí - Puerto Rico. Tahle hra mě zaujala o poznání více. Dnes jsem to, ale předčítal přítelkyně a ji zaujala více právě Agricola. Mno, když jsem, si kupoval Arkham, tak jsem neřešil jestli to se mnou bude hrát, prostě jsem velký fanda a musel jsem to mít. Nakonec se jí to k mému překvapení zalíbilo a hrajem to celkem často dokonce mě někdy přemlouvá ať si zahrajem:) inu, ale to je tak vše..líbí se mi teď spousta jiných her jako Warrior Knights, Age of Conan, Blackbeard, Call of cthulhu LCG, Small World...atd. ale jí se prostě ta tématika nelíbí a nechápe že pořád musím válčit a tak...hold je to těžký s těma ženskýma..hold se budu muset podřídit a koupíme Agricolu a někdy tajně si koupím něco pro mou potěchu:)

7.9.2009 16:14:26

Pochvala článku
Musím pochválit skvělý článek! U nás doma je to přesně opačně! Já jsem ta, která chce hrát hry. Ve své sbírce jich mám už skoro 300, ale mám problém najít protihráče! Manžel se mnou odmítá hrát! Je to škoda!

11.10.2010 16:44:57

Hraní s přítelkyní
Ahoj,
sice je to už dlouho od předposledního příspěvku, ale i tak přidám svůj poznatek.

S přítelkyní jsem už 10 let a před těmi 10ti lety jsem hrával
Magic The Gathering - vysvetlil jsem ji pravidla, obrázky se ji líbili a pak jsme hráli.
Pak jsem přešel na World of Warcraft tcg - průběh stejný jako u MtG.
Pak tam někde byli Wastelands, The spoils, Doomtrooper (nebavil ji, moc složity), Android Netrunner (nebavil ji)
Tšechny tyhle karetky ztroskotali na jedné věci a to na stavbě balíků. Všechny balíky jsem stavil sám, protože se neorientovala v tom množství karet, tím pádem tam nebylo moc velké překvapení.
Pak jsem zkusil Pán Prstenů lcg a to ji chytlo i si upravila balíky.
Teď hrajene Carcassonne což ji baví, ale s menší úpravou pravidel a Vládce podzemí teprve začínamé. Zkusil jsem taky Dorn a byl jsem překvapen, že po první hře z toho byla nadšená.

Nikdy se nestalo, že by hru sama nachystala a řekla jdem hrát. Vždy je to na mě. U karetek jsem vyhrával většinou já a u deskovek je to spíš naopak, ale to mě nevadí. Taky se připojuji k početné smečce Lvů :-). Jsem rád že si mám s kým zahrát!
Jinak co zas naučila ona mě byla kanasta :-), sice to není kdoví co, ale jako rychlovka se to dá.

12.6.2014 18:18:08

Hraní s rodiči
když jsem byl malý tak člobrdo, parkrát dostihy, žoliky, piškvorky, s taťkou šachy a dáma.
Zkoušel jsem jin ukázat carcassonne a to je nebavilo. Pak jsem zkusil Tsuro a to je celkem chytlo (oddechovka). Po dlouhé době jsem se dal s taťkou opět na šachy.

12.6.2014 19:25:37

Vybíráme z Bazaru

Bloodborne: The Board Game
Bloodborne: The Board Game
Akt. cena: 1000 Kč
Končí za: 4 dny

Offcanvas